Diskuse - rakovina slinivky břišní

Přesně tak, je to na každém zvlášť, navíc u každého tato nemoc probíhá jinak, podle jeho dispozic. Jediné, v čem se všichni včetně mne shodnou je strach z bolestí. Ale jak jsem psal, ty se dají zvládnout. A kde je jejich příčina ? I podle mého onkologa je to především o tom, že se lékaři i pacienti snaží bojovat, ale právě to je jejich nečastější příčinou. Operace, chemo i radio jsou velmi brutální zákrok do organismu, který se přirozeně zoufale brání a s tou obranou přicházejí právě ty bolesti. Řízněte se do prstu a bude to bolet, a dlouho... a teď si představte, že vám při operaci, která ve finále nic nepřinese, doslova vyřežou půlku břicha... Chemie - neskutečné jedy a nebo rádio, to samé. Zastaví možná růst ale zničí spoustu buněk a orgánů okolo. A nedám si pak ani kafe, sklenku vína, ani sousto dobré bašty. Bolesti možná přijdou i bez léčby, ale domnívám se, že ne v takové míře.... Ale mohu se mýlit..: Nyní žádné nemám, jen cítím, že jsem každý den stále více slabý a unavený, i půlhodinová procházka mne odrovná, jako dříve celodenní výšlap. Ale mohu si pak dát kafe, dcerka teď udělala báječný salát a je mi fajn. :-) A o to bych se radikální, ale v realu zbytečnou léčbou připravil. :-) Opakuji, chci své poslední dny PROŽÍT a ne přežít. A totéž přeji i ostatním nemocným i jejich blízkým. :-)

Ahoj,ja se take sklanim a pokud to tak jde rict,fandim Vam ve Vasem rozhodnuti. Kdyby se mohl tatka rozhodnout znovu,udelal by to stejne. Uzivejte vseho,jak nejvic to jde.

Evo, to je dobře. U nás je zle. Bojujeme 9 měsíců, manžel je v nemocnici. Má žloutenku a vodu v břiše. Zatím mu neodstranili ani jedno, protože se bojí. Je na tom zle. Už dostává i prášky na uklidnění, protože začala fungovat psychika :-( Držte se všichni.

Ivanko, děkuji. Vám přeji mnoho sil.

Ivanko, je mi to moc líto. Ta nemoc je děsná. Bojim se toho, co bude dál. Jdeme na 3 chemo a zatím jsme ok. Užíváme si kazdy den, co mu je dobře. Nic víc se nedá dělat. Držte se

Evo, můžu se zeptat, kde se manžel léčí ? Je super, že to zvládá, tolik měsíců. Držím palce, ať je ještě dlouho v pohodě.

Eva : Je úžasné, že Váš manžel žije 20 měsíců. Otázkou ale je, jestli ten život není spíš přežívání.... Píšete, že od poslední chemo má velké potíže s trávením,že mu doktor musel zvýšit dávky opiátů, že má problémy s dvanácterníkem a další. Je ale dobře, že je na tom stále dobře psychicky. Držím jemu i Vám palce, aby mu právě ta psychika vydržela co nejdéle. Ta je základem všeho. Jak jsem psal, já jsem chemo odmítl, a to i s vědomím, že tady budu o několik měsíců kratší dobu. Ale každý se na to samozřejmě dívá jinak, mnozí se snaží držet se a bojovat, jak jen to jde, i za cenu ztráty toho posledního zbylého "komfortu" života, který má. Já se na to ale dívám tak, že tato konkrétní rakovina se prostě léčit nedá, nikde ve světě, že je to i podle lékařů nejhorší možný druh rakoviny, jaký existuje s prakticky nulovou šancí. A tak si prostě těch pár dnů a nebo měsíců chci v rámci možností UŽÍT a ne je přežít. Jsem dnes realista a ne snílek a jestli už tedy musím v dohledné době odejít, tak chci odejít pokud možno doma a ne kdekoliv ve špitále s x hadičkami. V současné době po sobě "uklízím", zajišťuji, aby po mne nezbyly žádné dluhy a nebo věci, které by mým blízkým zkomplikovali následující život, snažím se vše s předstihem zařídit tak, abych je ušetřil dědickému řízení a ochránil je před nenažranými právníky a notáři atd. Ale hlavně se snažím skutečně naplno PROŽÍT doslova každou minutu, kterou jsem se svou rodinou. Přeji i Vám ale samozřejmě i dalším, aby jste ty zbývající společné dny se svými blízkými i Vy prožili v co možná nejlepší psychické pohodě.

Evys - léčí se v okresní nemocnici jako běžný pacient. žádnou zvláštní péči ani preparáty nemá. Jindro nebo Jirko. Ne , není to přežívání. Můj manžel je zatím absolutně nezávislý na pomoci druhého, má své koníčky , pracuje denně v dílně, na zahradě. To, že má problémy s trávením souvisí s tím, že tráví až v tenkém střevě vzhledem k obstrukci žlučovodů v minulosti a vzhledem ke gastrojejunoanastomoze nebo tak nějak a vzhledem k předcházející chronické pankreatitidě. Onkolog, byť zvýšil dávku opiátu, se stále pozastavuje nad tím, že je dávka vzhledem k nemoci nízká a k pokrytí bolesti dosud stačila. Pořád je tam do maxima možné denní dávky obrovská rezerva. Bohužel, já jsem na tom byla jednu chvíli psychicky ne dobře, vědomí, že Váš blízký má život ohrožující nemoc a musí čelit bolestem je pro mne osobně asi ta nejtěžší věc na celé záležitosti. Chtěla jsem svým příspěvkem dodat optimismus jiným.

ad chemo - myslím, že na tuto záležitost asi nikdy nebude jednotný názor. Matka jedné známé ji odmítla (žije mimo republiku), měla už v době stanovení diagnozy více metastaz. Odešla cca do dvou měsíců v klidu, vyrovnaná, smířená. Můj muž chemo absolvoval a i když to bylo kruté, zřejmě mu jejich aplikace zpomalila rozvoj metastáz a dalších přidružených komplikací. Těžko říci. Každý člověk je jiný a nikde není psáno, že co pomohlo jednomu, by zákonitě pomohlo jiným. Každé tělo reaguje na léčbu jinak.

Evo, já moc děkuji za Vaše příspěvky, protože mě optimismus aspoň trochu dodali. Smířit se s touto nemocí není lehké a nevede se mi to. Na rozdíl od Vás měl můj manžel při zjištění už nádor velký.

evys - také se snažíme a snad se nám i daří žít jako před nemocí. Pokud byste opravdu hledala nějaké pracoviště, kde by manželovi ulevili od přidružených potíží, udělali příp. nějaké paliativní zákroky, tak špičková péče na nádory jater a vůbec gastro je ve FN Plzeň Lochotín, profesor Třeška a Mudr. Špidlen. Manžel tam před pár lety ležel na operaci stále se ucpávajících žlučovodů, stenty nepomáhaly a žasl jaké zákroky tam dělají, bez ohledu na spádovost pacienta. Samozřejmě vyléčit tuto nemoc nelze, ale ulevit od komplikací spojených s nemocí ano.

Eva : Ano, naprosto se shodneme v tom, že pohled na chemo je rozdílný a hlavně v tom, že někomu může pomoci, jinému naopak uškodit. Já osobně se na to dívám prostě tak, že proč chemií ničit i zdravé tkáně okolo a přinášet si tak nejenom další bolesti a omezení ale i další komplikace. Zatím žádné metastázy nemám, doktoři mají jen podezření na TU prostaty. Ale ani já nemám zatím žádné obtíže, prakticky s ničím, chodím, i když trochu pomaleji, než dříve, chutná mi, také se ještě alespoň částečně věnuji své dřívější práci. Dokonce mi chutná i cigareta, i když už jen ke kafi :-) Jsem až překvapivě vyrovnaný, smířený a klidný, až mne to samotného trochu "děsí". Ale slovy jednoho mého kamaráda, který před dvěma lety zemřel na rakovinu tlustého střeva a také odmítl chemo - "raději zvolím poslední sklenku dobrého červeného vína a toast s lososem než infusi s výživou ". A povedlo se mu to, doslova. Večer vypili s manželkou lahev Bordeaux a v noci ve spánku a v tichosti odešel... Optimismus je potřeba, ale často psychicky více trpí blízcí než postižení. Vidím to kolem sebe, i když snad se mi povedlo je alespoň trochu uklidnit a "nakazit" svým úsměvem a nadhledem. To jediné mi zbylo a jsem tomu rád. Jak jsem psal, dovedeme se dnes smát, vtipkovat, jezdíme na výlety, a jsme v pohodě. Nebo se o to alespoň maximálně snažíme. Přeji Vám i Vašemu manželovi, ať vám to oběma vydrží co nejdéle a všem ostatním totéž. Hlavně nadhled :-) Připojím ještě jeden citát z jednoho hrobu, který jsem před časem vyfotil. Nebožtík měl smysl pro černý humor :-) Cituji : "Lepší s Parkinsonem panáka rozlít, než s Alzheimerem zapomenout vypít"....

Pisem po 9-tich mesiacov... 10.7.2016 som napisala prispevok,ze maminka bojuje s rakovinou pankreasu...Zial 17.07.2016 svoj boj prehrala...ludia vravia...ze cas rany zahoji...,ale nieje to pravda...len sa s tou bolestou clovek uci zit..velmi ma zohrial pri srdci prispevok od pana Jindrah.. clovek ktory s touto chorobou bojuje dava tolko sily kolko neda zdravy clovek...ako keby som pocula slova mojej mamky "Andrejka ja chcem svoj zivot zit do konca nie prezivat". Mamkine rozhodnutie bolo odmietnut celu liecbu..chemoterapie ..a myslim si teraz postupom casu,ze to bolo najlepsie rozhodnutie v ramci jej choroby ake urobila...boli to velmi...boliet to bude stale zvlast ked si clovek mysli,ze tu ma osobu, MAMICKU stale pri sebe ked to potrebuje...a pride jedna pliaga zvana rakovina a za tri mesiace mi ju zoberie navzdy...ten posledny vydych bol najhorsi...vidiet cloveka ktory mi dal zivot umierat v naruci boli tak silno zeby som vedela prerazit hlavou mur tak velmi sa hnevam tak velmi to boli...z uprimneho srdca zelam Vam vsetkych aby ste tej chorobe nakopali zadok a zasmiali sa jej do tvare. ??

příčinou je nitrobuněčná infekce, zdravotnictví na to kašle !

Tatínek vystupující zde pod nickem jidrah (Jindřich Drahota) 6.dubna ve věku 59 let zemřel. Bolí to, ale jsem ráda, že odešel tak, jak si přál. Bez bolestí a ve spánku. Odpoledne si šel zdřímnout a večer jsme jej už nevzbudili... jeho rozhodnutí, že nepodstoupí chemoterapii se mi nelíbilo, ale nyní vím, že udělal dobře. Věděl, že odejde, dělal si z toho někdy i legraci ("to víš, já musím mít vždycky to nejlepší" apod....) nechtěl to prodlužovat a zbytečně komplikovat sobě ani nám poslední dny. Jen jsme nečekali nikdo z nás, že to vezme ve finále takovou zkratkou, doufali jsme,že tady s námi přecejen ještě pár týdnů bude...Ale jsem mu vděčná za to, že nám i v posledních chvílích dodával svým úsměvem a vtípky tolik síly. Byl to frajer, který se ani poslední den nesesypal a jsem pyšná, že byl mým taťkou a že jsem jeho dcera. Držte se a snažte se být se svými milovanými co nejvíce chvil. Jsou opravdu poslední a nikdo a nic na tom nic nezmění. Jana Drahotová