Diskuse - rakovina slinivky břišní

Byl, samostatne pojkoe tu stoji vetsinou 500-700 dolaru mesicne. Zrovna na tomhle jsme chteli usetrit, tak jsme vzali spolecny pokoj. Ono to ani vubec nevadi, protoze domu se chodime v podstate jen vyspat.

Superior thinking dmeonstarted above. Thanks!

Dobrý den,

tak babička je pořád v nemocnici, zjistili ji, že jí nádor tlačí na dvanáctník a tím pádem tělo nepracuje jak má a tak se jí shromažďovalo velké množství tekutiny v žaludku, ten jí vypumpovali, ležela přes týden s hadičkou do žaludku a dávali jí výživy. Nyní je po operaci, spojili ji žaludek se střevem. Strašně zkusila. Jsem zvědavá co ji a i nás bude čekat dál.

S.

Milá Sisi, dobře si vzpomínám na vaši babičku, začaly jsme sem před časem obě psát přibližně ve stejnou dobu, pak jste se na dlouho odmlčela. Ale já taky... z důvodu ...no, asi víte. Přesto občas nahlédnu, co nového. Nebudu psát, jak je mi smutno, jak se mi stýská po tátovi, všichni to určitě víte. Ale až mě to zase popadne, vyliju si tu zde srdce, kde jinde (mimo rodinu). Sisi, myslím na vás a přeji hodně sil babičce i vám. Všechny ostatní pozdravuji!

Milá Sisi, je to kruté takhle při té houpačce u této nemoci, kdy jen a jen si přejete ať to není horší a potom, když to horší je tak slevujete a prosíte ať to nějakou dobu ještě trvá než bude ještě hůře. Nakonec víte, že to neodvratně jde ke konci, ale tak moc byste ho chtěla oddálit. Prožívala jsem to s milovaným manželem. Byla to doba, kterou jsem se sunula jako ve podivném snu. Na jaře to byly dva roky, kdy nám zemřel. No a já si připadám stále jako by to nebylo možné, jako by se to nestalo, jako bych se z toho měla probudit, jako bych najednou byla někdo jiný, po takové zkušenosti. Všechny nás to zasáhlo, kdo jsme to prožili, kdo měl takhle trpícího blízkého člověka a nemohl pomoci. Přeji sílu

Zdravím všechny jako vždy souhlasím s paní Václavou a přeji všem a hlavně paní Sisi hodně sil je to krutý. Taky si nemužu zviknout že už nemám mámu bude to v listopadu rok co odešla je mi tak smutno moc mi chybí.

Libuško, když tu čtu Váš příběh, tak tu pláču. Je mi to tak hrozně líto! Já mám také tatínka s neuroendokrinním nádorem. Jsou to už bez mála 2 roky, co mu zdělili tuto hroznou diagnózu... Nyní už se asi pomalu blíží konec...Tatínek má nateklá chodidla a bříško - zřejmě už se mu tvoří voda, selhávají orgány. Je hrozné, jak se lékaři chovají k umírajícím pacientům. Tatínek měl několik chemo, žádná nezabrala ani růst nezpomalila. V loni, v září ho poslali z onkologie domů, že už vyčerpali všechny možnosti. Od té doby se nikde "neléčí". Navštívili jsme spolu akorát 2x centrum pro léčbu bolesti, kde dostal náplasti a tím to hasne. Do nedávna byl cela samostatný, dnes už se sotva postaví a dojde si na záchod... Co nás ještě čeká, nechci ani domyslet. Chtěla bych Vás poprosit o radu, až bude nejhůře, jak zvládat bolesti. Děkuji a hodně sil všem.
pa Petra

Paní Libuško, je mi líto, že jste také ztratila milovaného manžela a při čtení vašeho příspěvku jsem také měla slzy v očích a všechno se mi to vrátilo. Můj milovaný manžel zemřel v nemocnici, mohla jsem tam s ním být do 23.00.hodin, když umíral. Neměli volný nadstandartní pokoj, kde bych s ním mohla být stále. Takhle byl na pokoji s dalšími třemi pacienty a jen nám dali k posteli zástěnu aby jsme měli trochu soukromí. Sestřička říkala, že mě tam nemohou nechat u něho do rána, ale jestli chci, můžu jít do společenské místnosti. Volila jsem raději odejít domů. Zemřel prý kolem 4. hodiny ráno. Tolik mě to stále trápí, že jsem v posledním okamžiku nebyla s ním. Měla jsem tam zůstat. Alespoň trochu bych byla nablízku. Nikdy na poslední okamžiky s ním a ty 2 měsíce, co jsme diagnózu věděli nezapomenu. Nám to prostě paní doktorka řekla oběma najednou, bez slitování a hned, že nemůžou nijak pomoci, jen paliativní léčbou. Já nevím, jestli bych unesla to vědět sama, jestli by na mě nepoznal, že mu to tajím. Nejspíš bych se složila. Byl to tak statečný chlap, že on utěšoval mě. Chemoterapií se nedočkal, bolesti šílené, které jsme také řešili opiáty v podobě náplastí. I když pro nás bylo hrozné jak začal být zmatený a ten chytrý chlap plný síly a humoru a optimismu byl najednou poražený tou bolestí. Co mu muselo vířit v hlavě při pomyšlení, že umírá, nechci ani domyslet. Ta bezmoc nás blízkých byla krutá. Tak moc ho miluju, vždycky bude mít v mém srdci to největší místo. Klukům bylo jednomu 30 a druhému 29 let když zemřel. Mému milovanému Václavovi 54 a byli jsme spolu 31 let. Byl to pro mě také ten nejlepší chlap na světě, rozdal by se pro druhé. Našim klukům byl skvělým kamarádským tátou. Proč tihle hodní lidé musí odcházet tak brzy....Děkuji Vám paní Libuše za to, že jste sem napsala a že jste mi vnukla myšlenku znovu ho tady uctít.

Paní Petro, Vy to teď prožíváte, všechno to hrozné blížící se odchod tatínka ze života. Věřím, že budete mít sílu to všechno zvládat s ním. Co se týká těch bolestí. Ještě je jedna možnost, když tak se se potom informujte v Centru bolesti. Nevím jestli vám to navrhovali, oni někdy, jak si o něco neřeknete, tak to neřeší. Existuje epidurální zavedení injekce, hadičky, kdy zásobník s morfiem, nebo jiným tišícím prostředkem se zavede přímo k páteři, kde tlumí bolest přímo v těch drahách nervových zakončení drážděných nádorem. Píši to laicky, ale pokud se na to zeptáte, budou určitě vědět o co jde. Hodně síly.

A proč to tu pořád řešíte Václavo? Proč nenecháte svého mrtvého v klidu spát a taháte ho z hrobu ?

Dopřejte mu pokoj a neotravujte ho už,.......

Proboha kdo jste? Jakým právem toto Václavě píšete! Ani se nepodepíšete ... nevím, možná vás potkalo též něco obdobného - proto sem chodíte (na tyto stránky), ale víte, každý svojí ztrátu svého blízkého prožívá po svém ... a to, že se můžeme z našeho smutku vypsat - to nám ostatním všem pomáhá. Já když jsem prožívala hrůzu s umírajícím manželem doma - neměla jsem čas a sílu psát do diskuse - když jsem se dostala k počítači - tak proto - abych hledala léky, možnosti atd. - jak píše paní Václava, když si o něco neřeknete - oni vám to nenabídnou - neřeknou a nebo vám řeknou najděte si na nettu ... Paní Václava píše o svém manželovi - kterého milovala a stále miluje - jak já jí chápu a jsem svým způsobem ráda, že alespoň tady na těchto stránkách mám spřízněnou duši a vy jí tady napadáte svým hrubým způsobem aby ho neotravovala ? ona tady uctívá svého milujícího manžela a každá normální ženská, která toto prožila jí chápe a vy jste tak hrubá - nebo hrubý - styďte se - vy tady neotravujte! Libuše - příště važte slova...!

Nosofilka Libuše alias Reny na poslední chvili masturbuje, protže tuší, že už jí tu nikdo nebude poslouchat ........tak honem vypsala černé zvracení , černou vodu , kterou z něj tahali......a honí při tom kundu ........
vypadni odtud ty úchyle ......!!

Nosofilie se týká lidí, které sexuálně vzruší vědomí, že mají smrtelně nemocného partnera. Tak jako jiní chodí do seznamovacích agentur, vyhledávají podpůrné skupiny pro lidi se smrtelnými chorobami, kde předstírají, že jim umřel někdo blízký a oni to potřebují "pochopit"...

Ty se nepotřebuješ svěřit ale ty se potřebuješ vyhonit ty úchylačko nemocná Libuše......vypadni ven .

Hele nelez sem ty úchylačko........asi budeš pomatená Reny pod jiným nickem........ta tu taky vypisovala černou vodu.......jdi honit kundu na chat a neotravuj slušný lidi ......seš nechutná.....