Diskuse - Imaginární kamarád

Dobrý den, má vaše dítě imaginárního kamaráda? Jak vám to připadá? Dcera mého přítele si vymyslela imaginární kamarádku, kterou ale pořád komanduje a je na ní dost ošklivá, je mi to trapné když jdeme po ulici a ona křičí do prázdna na vymyšlenou kamarádku nebo kamaráda. Rozhodně jí to nechci nějak zakazovat nebo něco, jen se chci zeptat jestli se doma setkáváte s něčím podobným.

Náhodou jsem si přečetla tvůj příspěvek.Připadá mi to zvláštní...Přijde mi,jestli třeba v sobě nedusí nějaké emoce,které si vybíjí na umaginární kámošce.Třeba má v sobě nějaký problém.Zkusila bych s ní promluvit o tom,jak to cítí a co v tom je.Nepíšeš,kolik má roků...Děti mají všelikeré vrtochy.Já si například v zpomínám,že jsem se v dětství cítila dost sama a tak jsem si povídala se svým obrazem v zrcadle...Taky divné,co?Každopádně,pokud by jí to za pár dní nepřešlo,začala bych to řešit...:-)

Ahoj Ájo, právě toto doma řeším s dcerou, které je 13let a má takové přátele nejméně rok..nejdřív to byl chlapec, se kterým si povídala, pak si vymyslela sestru a nyní rok má imaginární pářátele z filmu Narnie. Chodí sama na procházky a včera jsem to s ní probírala a říkala mi, že se jde projít a jde s ní Petr, což je postava z Narnie a že si s ním normálně nahlas povídá a on jí odpovídá, vlastně jsou s ní pořád. Bylo mi z toho úplně strašně, chtěla jsem si domluvit schůzku s psychologem a asi tam i raději půjdu, ale uklidnila mne maminka kamarádky mé dcery, se kterou dcera tráví hodně času a obě tuto hru spolu hrají, nejspíš si utvořily takový svůj svět, jsou obě takové uzavřené, slušné, nemají rády pomlouvání ve škole, sprostá slova atd. a tím se nejspíš od toho uzavřely. Nevím, snad je to tak, ale zas mne uklidňuje, že to ta kamarádka taky doma dělá a hraje a vidí ty své přátele a ty to teď píšeš o dceři svého přítele. My jsme měly také svoje představy a nyní jsou počítače a imaginární přátelé. Dnes stejně budu mluvit s dr.psychologie a ta mi řekne, zda je to normální nebo nás objedná....Dám vědět. Zatím se měj, Jana

Mně to přijde normální a to jak u dětí v předškolním věku, tak u puberťáků. U malých dětí je to svým způsobem přirozenější. Slyšela jsem, že to pomáhá rozvíjet osobnost dítěte hlavně v oblasti vztahů s vrstevníky. U starších (11-14 i více) to leckomu může přijít zvláštní, ale není na tom vlastně nic tak divného. Dětem to zkrátka pomáhá se se spoustou věcí vyrovnat. Rodič by se rozhodně neměl stavět do pozice "záporáka" a hlavně by neměl dětem imaginární kamarády brát. Zkuste dítě pochopit, dejte si dohromady, jak se potomek chová v jiných situacích a hledejte souvislosti. Jak už tu bylo zmíněno, mohou si tím kompenzovat problémy, nebo si mohou takto nahrazovat skutečné přátele. Buďte ohleduplní a nespěchejte na dítě. Pokud by jste se opravdu nemohli udržet, jděte s tím za psychologem, ale pochybuji, že by dokázal něco závratného. O duševní poruchu se rozhodě nejedná a terapie je trochu zbytečná. Děti postupně ztratí své imaginární přátele, ty nahradí ti pravý. To přijde, tak se nemusíte děsit ani u malých, ani u starších.

Má 5ti letá dcera měla také imaginárního kamaráda, ale bavila se s ním vždycky když byla sama, nebo alespon přede mnou ne.Jednou jsem ale vešla do jejího pokoje, když si s ním zrovna povídala, křičela do prázdna a brečela. Říkala mu Nejo, a když jsme se jí ptali proč má tak zvláštní jméno, odpověděla mi, že je na ni zlý, nechce si hrát podle ní, a hádají se, tak mu tak začala řikat. Vždy jsem si myslela, že mají děti imaginárního kamaráda proto, že se třeba nudí, nemají si s kým hrát, a Nejo byl prý pro Elenku spíš jako nepřítel. Ted je dcera starší, a když jsme se o tomto tématu bavily, řekla mi, že Ikdyž na ni nebyl zrovna milý, pomohl jí těžkou situací, která byla úmrtí Eleniny babičky... Takže si podle mně, jen vybijela smutek na imaginarnim kamaradovi..

Tito neviditelni kamaradi jsou detem prospesni, aby se ucili mezilidskym vztahum a rodicum mohou pomoci jako prostrednici, aby pomohli vyresit Chovani svych deti. Je dobre se snimi zkamaradit a vyuzit v tezsich situaci. Neni to nic spatneho pokud to netrva vic jak do 6 let.

Tito neviditelni kamaradi jsou detem prospesni, aby se ucili mezilidskym vztahum a rodicum mohou pomoci jako prostrednici, aby pomohli vyresit Chovani svych deti. Je dobre se snimi zkamaradit a vyuzit v tezsich situaci. Neni to nic spatneho pokud to netrva vic jak do 6 let.

Je mi 25 let, a neměla jsem imaginární kamarádku v 5 letech ale spíš starou zlou otrhanou čarodejnici která vztavala z našeho normálního stolu, stul tam byl a ona mě honila a sápala po mě rukama. Mamka si vzpomínala, že jsem občas vylítla z toho pokoje mezi je při rodinném dýchánku( který mě nudil), a byla jsem strašně vylekaná a bušilo mi srdce. Když mi bylo 14 let, jednou ona sama spala v tom pokoji s mým tátou na posteli a najednou spatřila tu čarodejnici v tom stole, a lekla se tak se otočila aby budila tátu, to chvilku trvalo, no a po otočení zpět, zjev zmizel. Toto mi řekla před par dny a mi si naše představy sjednotily protože mamka dodala i popis. Proto jsem navštívila tuto stránku. Stůl je dnes zužitkovaný na zahradě.

Jsem ráda,že jak píšete není to nic neobvyklého.Mám 11letého syna,který má svého kamaráda Thomase.Nejprve jsem se lekla,protože syn si v pokoji nahlas s někým vykládal i když tam byl sám.Když jsem se ho zeptala s kým si tam vykládal nejdřív mi to nechtěl říct,ale pak že s kamarádem Thomasem,na můj dotaz zda je hodný mi odpověděl,že ano a je stejně starý jak on.Pro můj klid jsme se objednali k psychologovi tak uvidím jak zde dopadnem a co se dozvím.

Je mi 15 a mám hodně imaginárních kamarádů. Většinou jsou temní a toužící po krveprolití. Nevím jestli je to jen výplod fantazie nebo je to s psychikou špatné

Zdravím, vím, že konverzace je stará, ale nedá mi se nezaptat. Je mi 18 let a už od malička si tvořím imaginární kamarády, což o to, jako dítě je to normální, dost často si s nimi povídám i teď, treba když jedu ve vlaku v myšlenkách nebo když mám doma dlouhou chvíli, nějaký problem, představují si, že jsou se mnou nebo si predstavuji reálné lidi které znám že jsou se mnou nebo si predstavuji nejrůznější problémy, že nekdo z nich potrebuje pomoct a já jako ten pravý hrdina z pohadek stojím za nim a treba mi z rukou šlehají planeny, tak nevím čím to je