Diskuse - Bojácnost dětí

Ahoj všem tady v této diskusi,četla jsem vaše názory a taky se přikláním k názoru Jitky,že onen synáček bude něčím vyjímečný a Vy jste z toho Simono vykolejená,protože ho porovnáváte se svými vrstevníky.Každý je osobnost a každý má své klady a zápory.Nemůžete ale chtít po dítěti vše.Z jedné strany se chová jako dítě který Vám sedí u sukně a z druhé studuje naučnou literaturu.Váš syn je něčím vyjímečný a možná Vás bere jako rovnocenného partnera,proto by bylo od věcí se s ním bavit jako s dospělým a vysvětlit mu proč mu nemůžete nasloucgat a být neustále u něj.Podle mě se nemůžete smířit s tím,že je na Vás závislý ale dle mého názoru on si nemůže se svými vrstevníky rozumět,proto se upnul na Vás.Těžká situace ale i Vy pochopte jeho a jdnejte s ním jako s dospělým a prohlubujte jeho aktivity a znalosti,třeba z něj roste genius.

omluva s jeho vrstevníky

Ahoj,pročítám vaše rady a názory a potřebovala bych také nějak poradit.Mám šestiletou dceru a je od malička taky bojácný typ dítka,ale ne zase tak,že by nemohla být beze mě,ale bojí se nových nepoznaných věcí,lidí, ale jen do té doby než se otrká,nebo než se seznámí,ale velký problém jí dělají zvířata,hlavně psi.Přitom když vidí nějaké štěnátko,tak by si ráda sáhla,ale strach jí to nedovolí.Pořád jí to s manželem vysvětlujeme,že pokud jdeme spolu a potkáme někoho se psem a má u sebe pána,že se nemusí bát,že pán si ho přivolá, a dokonce si jí ho nechá i pohladit,ale všechno je marné,pokud jí to vysvětlujem všechno odkýve,že tomu rozumí,ale jak se zase někde objeví nějaký pes,tak začne jančet,křičet,lítat kolem,a nevíme si rady.Kdyby měla nějakou nepříjemnou zkušenost se psy,tak to pochopím,ale nic takového se v jejím případě nestalo.Pokud máte někdo nějakou dobrou radu,jak se takového strachu zbavit,tak poraďte.

Simono děkuji Ti za otevření diskuse,jak již jsem psal jsem taky samoživitel dcery a dovídám se tady spoutu nových poznatků,na které bych sám nepřišel a mám nad čím přemýšlet abych dobře dceru vychoval.Opravdu se nad mnoha názory zamýšlím.ještě jednou díky

Ahoj všem a Tobě petře dík z aprojrvenou důvěru.Víš,není mi už 15,abych byla hrdinka a hrála sina to,že vše je Ok a jak jsem šťastná.Zkrátka když mě něco trápí,tak sháním zkušenosti a rady starších či zkušenějších.Jsem ráda,že i ty čerpáš z této diskuse a patří ti mé uznání,jaký zájem máš na tom vychovat dceru co nejlépe.Neznám v mém okolí takového muže ,který by projevoval takový zájem o své dítko,ale to je asi tím,že otec mého syna zavrhnul ještě dřív než se narodil a jsem asi k chlapům a jejich výchově trochu zatrpklá.Včera jsem zažila další zklamání,snažila jsem se syna nechat na hodinu sama doma a navštívit sama kamarádku,hmmm abyl mi vyražen dech,syn začal plakat a zavřel se do pokoje.Když jsem se s ním snažila mluvit a vysvětlit mu důležitost mého odchodu,tak mi vyrazil dech svou odpovědí a opět zvítězil on a já zůstala doma.Odpověděl mi v tom stylu,že dávám přednost člověku,který kouří a chci jít do prostředí,které není zdravé.Jo toto normální pro 9 leté dítě????Někdy mám opravdu pocit,že žiju né s dítětem,ale s manželem,kterému buď na mě záleží nebo vymýšlí odpovědi,protože žárlí.Achhh joooo.Přeji Vám všem nádherný den.

jsem v podobné situaci a tento problém jsme vyřřešily návštěvou dětského psychologa těd je můj syn vpohodě a na problémy které dříve těžko řešil dnes zvládá hravě držím vám palce

ahoj Jani,díky za tvou zkušenost,prosím tě mohla bys mi přiblížit jakým způsobem probíhal kontakt psycholožka a syn?Kterým směrem se ubírala terapie?tady této variantě se bráním,nicméně bych byla moc ráda kdybys mi to přiblížila.Moc ti děkuji.Já mám totiž obavu,že syn by mě mohl odsoudit a mohl by se cítit méněcenný,kdybych s ním šla k psycholožce.

Dobrý den,tak jsem prostudovala pár stránek,abych trošku odhalila tajemství chování svého syna.i kdybych nakrásno chtěla aby chodil mezi nadané děti,tak v našem dalekém okolí nic takového není.Syn chodí do výběrové školy v okolí s rozšířeným vyučováním cizích jazyků a to je maximum,co tady tohle okolí nabízí.Mohu říct,že jeho spolužáci vtéto třídě opravdu makají a syn proplouvá na výbornou ale zase na úkor toho že nemá kamarády.S tou zájmovou činností je to tady taky velmi mizerné a když už tu něco je tak pro mě je to finančně nedosažitelné.byly tady i názory že mi roste genuis,ale pro mě je to nepochopitelné,nechci aby přeskočil nějakou životní etapu,chtěla jsem aby měl to nejkrásnější dětství,bohužel co jsem chtěla já je asi málo.Už jsem tady psala i Petrovi,co mi včera vyvedl,když jsem ho chtěla nechat hodinu doma a zajít si ke kamarádce sama.Moc Vám děkuji,že mi píšete své poznatky,posouvá mě to po kousíčcích dál a snad se dostanu i k nějakému cíli.Přeji krásný,ničím nerušený večer.

vešla jsem na tuto diskusi náhodou a pročetla vaše problémy,Simono,Váš syn bude velmi nadaný,tudíž berte v podtaz to,že něčeho má skutečně více než jeho vrstevníci,proto se těžko bude zařazovat.Závislost na Vaší osobě zkoušejte odbourávat pomaličku po pár minutách až se dostanete na nějakou hodinu a bude vše v pořádku.Je to jen na Vás,řekněte si tak to bude a jdětet si za tím,syn to vydrží,věřte,jen zkouší kolik dovolíte Vy.Takže pevné nervy,rozhodnutí a jít dopředu krok za krokem.Funguje ton a dostanete se do situace,kdy Vám syn řekne,Mami ty už jsi doma???Věřte ,že si na má slova vzpomenete.

Hezký den Simono. Velice se mi líbil příspěvek Gáby, myslím, že vystihla uplně přesně to, co si myslím. I z té popisované reakce na Váš odchod vyvozuji, že Váš syn je opravdu silná osobnost a pochybuji, že si ze stejně starými spolužáky bude rozumět. I vy jste si to dobře pojmenovala, že se chová spíše, jak Váš manžel. Já chápu, že s výběrem školy a kroužků je na malém městě problém -jsem z vesnice. Ale jestli máte nějakou možnost i finančně náročnější, aby jste mohla rozvíjet jeho schopnosti ( v náznaku jsem to četla ve vašem příspěvku) - zvažte Vaše možnosti, buď Vaše, či otce. Já myslím, že se Vám to vrátí, on potřebuje něco nového - aby se mohl rozvíjet a při tom jistě pozná nové lidi, popřípadě kamarády a o to tu jde. Přeji hodně štěstí....

Ahoj všem a velké díky Vám všem,kterí jste mi napsali své názory.Tak jsem dala tady skoro všem za pravdu a snažím se měnit vztah k synovi.Ikdyž,podotýkám moc nerada,protože jsem si myslela že každá etapa v životě je důležitá.Měním postoj k synovi a komunikuji s ním na úrovni dospělého člověka a myslím,že tímto nastal zlom.Jako by mi syn dával najevo,že to je to po čem toužil,pouští se se mnou do debat,kdy mi opravdu zůstává rozum stát,kde se to v něm bere,ale snažím se ho chápat,diskutuji s ním a na oplátku začíná pomalinku chápat on mě.Ale své počiny a činy mu musím pádně argumentovat,zdá se,že jdeme už společnou cestou,bohužel né jako matka a dítě ale jako dva dospělí lidé.Nyní se musím naučit rozeznat mantinel,kde až ho ,,pustím" aby mi nakonec nevelel on.Je to velmi složité a hlavně v mém okolí nemá nikdo takovou zkušenost.Je to až k smíchu,ale syn mi dokonce schválil,že mohu chodit do práce,ale mám si vybírat takovou práci,ve které budu šťastná a kde se nebude kouřit.Jinak by práce pro mě nebyla prý přínosem ale škodila by mi.Lidičky,jestli někdo vychováváte takové dítě,prosím pište jak s ním jednáte.
Najednou přestal být plačtivý,je bez problému sám doma,nevím,jestli tímto vzdoroval a nutil mě ať s ním jednám jinak,,,,,,,fakt nevím.pro jistotu jsem se já sama objednala k psychologovi,abych se ujistila,jestli dělám vše správně a jak se k němu chovat a proč se choval jako rozmazlené dítko a najednou taková změna.Se vším v životě počítám,ale s tímto jsem nepočítala ani ve snu.
Jitko na otce se nemohu obrátit,protože syna se vzdal ještě než se narodil.Už jsem kontaktovala i školu,která je sice v jiném městě než bydlíme,ale je právě pro nadané a talentované děti ve všech oborech,bohužel na jejich finanční požadavky nedosáhnu.Přeji všem krásný den.

Ahoj ,tak jsem si myslela,že když mám hyperaktivní dítě jak nejsem psychicky zatížená,ale jak Vás tady čtu,.tak bych si asi taky nevěděla rady.Simono,přeji ti mnoho sil a pevné nervy,ať vše zvládneš,budu vás číst,docela mě zajímá,jak se s tímto popereš,samabych byla v koncích a to mám manžela a ty jsi se synkem sama,tvrdý oříšek.

Ahoj Sisi a díky za slova povzbuzení,máš pravdu není to nic jednoduchého,ale musím se s tím vyrovnat a dělat vše proto,abych nic nepokazila,ale jak říkám,musím čekat co mi poradí psycholog,opravdu nevím,čeho se chytit.Přeji hezký zbytek dne.

Ahoj Simono,tak to tady sleduji a vidíš,zjistila jsi že máš nejspíš nadaného syna s vyšší inteligencí než jeho vrstevníci,tudíž můžeš dedukovat že chování tvého syna,kdy plakal a seděl ti u sukně byl nejspíš vzdor.Dcera je taky plačtivá,dělá mi schválnosti,ale kdybych se sní bavil jako s dospělou ,nechápala by,takže u mě bude asi jiný problém.Ale už jsem aplikoval léčbu ignorací,jak tady někdo radil a docela to funguje.Asi zjišťuje,že sebude muset starat sama,kéž by to tomu tak bylo.taky se snažím ze všech sil,ale nemusím řešit tak velký problém,který máš ty.rád bych ti nějak pomohl,ale taky neznám nikoho,kdo by měl takové nadané či vysoce inteligentní dítě.Proto tě aspoň povzbudím,držím pěsti a napiš jaké máš pokroky nebo trable.

Ahoj všem,narazila jsem na toto zajímavé téma,a vidím,že jsou zde lidí kteří mají velky vztah a úctu k dětem.Možná mi tady taky někdo pomůže.Mám problém v tom,že můj syn 10let se bojí v noci na WC,řve tak dlouho z pokojíčku až někoho vzbudí a zajde s ním.Podotýkám bydlíme v bytě.Takže žádnou dlouhou cestu nemá.nevím,jak ho toho strachu zbavit.Moc děkuji za odpovědi.