Diskuse - Bojácnost dětí

Ahoj všem,kteří si přečtou můj příspěvek.Jsem mamina 9 letého kluka.Žijeme bez otce a snažím se kluka vychovávat co nejlépe a věnuji se mu na maximum.Ráda bych už ale nastoupila do práce,ale zjišťuji,že to nebude možné.Syn jde na WC a neustále se mnou musí mluvit aby věděl,že ho poslouchám,když ho někam pošlu,kde to nezná,tak tu věc pro kterou měl jít,už zkrátka nepotřebuje,jen aby tam nemusel jít.Večer,když bych chtěla mít nějaké soukromí,tak né,protože mladej musí mít otevřené dveře v pokojíčku a musím ho jít uložit,jinak sám nepůjde.Není tu prosím Vás nějaká maminka co by toto zažila a poradila jak ho z té závislosti na mé osobě zbavit?Když mu někdo z rodiny řekne,že je velký,že se chová jako malej,tak se mi rozbrečí,nesnese kritiku jiných a neustále se soustředí na mou osobu.Jsem už v koncích ,každá rada dobrá.Díky

Proč se nezeptáš třeba v poradně v kineziologii?

Ahoj SIMONO,možná se mnou nebudeš souhlasit,ale jsem ráznější tip ženské a někdy stačí léčba šokem-pár facek a je to a s tou kineziologii bych u dětí vůbec neexperimentovala.přeji hezký den.

Ahoj Somono,jse samoživitel a mám ve vlastní péči dceru 8 let,dělá mi to samé a navíc,když se s někým začnu bavit tak si vynucuje pozornost sama na sebe,Taky je velmi plačtivá,myslel jsem ,že jse něco dělal špatně ale jak tě čtu tak jsem klidnější že nejsem sám.Snad nám tady někdo pomůže jak ty naše ratolesti vyléčit.Nemyslím si že to fackování je to pravé ořechové.

Ahoj všem,lidé i děti jsou různé,musíš sama vědět kde děláš chybu,většinou u těch samoživitelek je chyba že kolem svých dětí a ještě jedináčků dělají vše a tím si neuvědomují že jim ublížují,že jsou nesamostatní a tím pádem upnutí na mámu.Zkus nenásilnou formou ho nechat třeba pár minut samotného,že si jen skočíš do schránky....a pak si to s ním vysvětli a pochval ho že to zvládnul....horší bude když se ti opět rozbrečí,je to velmi složité ale přeji ti hodně štěstí ať se ti to podaří.

Vzpomeň si na scénu v Pelíškách, jak syn vletěl Holubové do postele..... Zkus, aby měl co nejvíc kamarádů a lidí kolem sebe, takových, kteří ho berou jako rovnocenného partnera. Možná se příliš uzavíráte světu a on nemá "než tebe" Taky "prověř" babičku, tetičku nebo někoho z vaší blízkosti, jestli mu nehrne do hlavy, že si někoho najdeš a on bude na druhé koleji. Děti jsou motáci :-)) a ublíží jim kde jaká, byť ne špatně míněná poznámka.... Já jsem se po shlédnutí filmu - bylo mi tak 8 let, Už zase skáču přes kaluže strašně bála, že dostanu obrnu a budou mi lámat nohy. Pamatuješ na tu scénu? Snad rok jsem usínala s nataženejma nohama a hrůzou, co bude ráno. A ráno úlek- měla jsem nohy skrčené a následně úleva- mohla jsem chodit. Rodičům jsem to řekla za mnoho let. Moc litovali, že jsem se tenkrát nesvěřila. Zkus se synem mluvit a povídat si...co ho trápí, třeba takovou černou hodinku. Dej mu čas nenaléhej, nekřič a nezlob se na něj.

Ahoj všem a moc díky za vaše reakce,některé se mi moc nelíbí ale každý názor jsem pročetla.S těma fackama bych si asi přihoršila,mám pocit že by se syn uzavřel daleko víc do sebe a už bych s něho nedostala nic,bojím se že mi začne lhát.S tou kineziologii taky nejsem přesvědčená o tom,že by to dítě mělo absolvovat.trochu souhlasím s xxy ,jsem matka a tudíž si to asi moc nepřipouštím ale když se nad tím zamyslím,tak opravdu mu hodně se vším pomáhám,teď sem patří otázka jestli né mooc?! Kačko,nejsme uzavření,od malička ho beru všude kde jdu,jsme neustále mezi lidma,ale on zkrátka nebere ničí názor jen můj.Babička ta mi je nápomocná od narození,ale tam taky praktikuje to chození na WC pouze s babičkou,babička ho musí jít uložit....Nekřičím po něm,mluvím s ním,učím se s ním,diskutuji co ho trápí.Tak jako by se uzavřel ve svém světě,když mu něco vyvrátím,že tak to není nebo nemá pravdu tak se mi rozbrečí s odpovědí,,zase já".učí se velmi dobře ale kamarádů asi díky te své tvrdohlavosti,kdy musí být po jeho jinak se rozbrečí nemá moc.Řekla bych že se zase upnul jen na jednoho a pokud není on venku nejde ani syn....Ano,mám přítele,je to krátká doba,ale nemyslím si,že by to měl být důvod k jeho chování,které je už takové delší dobu.Už si opravdu nevím rady,ale nechci to vzdát tak sbírám rady zkušenějších.Moc děkuji za vaše příspěvky,přeji krásný den a těším se na další vaše reakce.

Simono,mame deti už velké ale vzpomínám si jak nám synáček taky takhle vyváděl.Pamatuji si,že když byl doma a pořád někoho k sobě volal,tak jsme ho ignorovali,to myslím,jak šel na WC nebo koupelny a chtěl náramně v té době povídat.Nic jsme mu neodpovídali,za nějaký čas zjistil,že mele zbytečně a přestal.Ale každopádně souhlasím s názorem,že jedináčci jsou opravdu upnutí na tý maminy.Přeji hodně sil a snad se ti povede vychovat pořádnýho chlapa.

Kdyz si nevíš rady zajdi do psychologické poradny,tam by si měli vědět rady.

Pepo,díky za radu vyzkouším teda léčbu ignorací,už dokonce zkouším odcházet na chvíli mimo byt,tak uvidíme jak budeme pokračovat.
Pavlíno,tohleto je řešení,když nezabere nic jiného a ráda bych s touto variantouještě počkala.přeji všem sluníčkový den.

Ahoj Simono, máme 6tiletého syna, s manželem se mu věnujeme, řekla bych, maximálně, zvláště nyní,když se nám narodila dcera, abychom předešli žárlivosti. Chová se stejně, jako tvůj syn.Přičítám to genům, pokud jsi přecitlivělá, může být po tobě, taky bych řekla, že je inteligentní a má bujnou fantazii, je možné, že se obtížně vyrovnává se změnami.Také bych doporučila vše s ním rozebírat, možná také není příliš sebevědomý, ono- universální rada není, musíš vycházet z jeho povahy.Myslím, že ta rada, ať ho občas necháš něco udělat, nenápadně a jakoby samozřejmě, samotného, mu taky prospěje. Přeji ti hodně úspěchů, cítím s tebou, protože to také nyní prožíváme, jsme na to naštěstí dva.Není chybou, že jsi samoživitelka.Také zkus předejít tomu, aby žárlil na nového partnera, děti jsou překvapivě vnímavé!Držte se!

Ahoj Leano a díky za Tvou podporu.Tvůj poznatek,že by to mohlo být v genech jsem vůbec nebrala v úvahu ale pravda je taková že jsem hodně citlivá dušička.Když jsem se ptala rodičů,jaká jsem byla v dětství tak mi sdělili,že jsem byla úplný opak syna,průbojná,ukecaná a kde byl nějaký průšvih,tak tam jsem byla já.Právě citlivou dušičkou jksem se stala až po narození syna,lékaři mi sdělili že děti nikdy nebudu mít a ku podivu se mi jedno dítko narodilo i když se jeho otec k němu nikdy nehlásil a nehlásí.Proto jsem mu dávala asi příliš lásky a najednou když potřebuji aby byl samostatný se blokl a vyžaduje tu lásku neustále.Někdy mi to příjde jako by mě citově vydíral a jsem z toho opravdu zoufalá.Mluvím s ním o všem.Teď jak k nám občas příjde přítel a chceme si něco říct sami,cítí se odmítán,viní mě ,že už ho nemám ráda.Je hrozně tvrdohlavý a bere jen svou pravdu,když mu oponuji,rozbrečí se mi a dělá vše proto abych zpívala jeho písničku.Věř,kdybych mohla mít ještě děti,tak bych je měla a možná by byl problém menší.Sama si vyčítám,že jsem někde udělala chybu ale dělám pro ně absolutní maximum a on mi někdy tak bodne do srdce,že jsem z toho mimo.Víš,raději sbírám rady zkušenějších,než bych ho měla fackovat nebo navštěvovat s ním různé poradny.To je myslím to poslední,když už asi budu totálně v koncích.Moc děkuji za tvůj příspěvek a přeji krásný den.

Já bych radila hodně trpělivosti, snažila bych se poznat jeho spolužáky, pozvat je domů, společně si něco zahrát, nebo nějaký kroužek vyzkoušet a opět pozvat k Vám domů. Nebo snažit se seznámit s někým kdo má podobně staré děti a navštěvovat se, či výlety společně. Ale jinak radím opět hodně trpělivosti. Myslím, že když mu maličko pomůžete získat kontakty mezi vrstevníky, vše bude dobré a ještě ráda si vzpomenete a bude Vám chybět jeho "ocáskování".

Ahoj Jitko a díky za tvou radu,tohle vše jsem zkoušela,ale synátor je prostě nedostupný,vybral si jen jednoho kamaráda a na něj se upnul jako na mě,ostatní děti jsou podle jeho názorů hloupé,nevychované a nemá si s něma co říct.čte hodně naučnou literaturu,není pro něj problém celé odpoledne sedět nad nějakou encyklopedii.To jeho spolužáci,když si povídám s jejich maminkama mají v hlavách klukoviny a můj syn je pro ně divný.už jsem zkoušela pozvat maminku s jeho spolužákem,když jsem si s ním o tom povídala,tak mi řekl,ať se na něho nezlobím ale raději půjde k babičce.tak moc bych si přála,aby se podobal ostatním dětem a zbavila ho te závislosti na mě,ale není to lehké a ráznější metodu neuznávám,ani si nejsem jista,že bych s tím něco vyřešila.

Dobrý den. Myslím si, že Váš syn má zřejmě vyšší IQ, a to nemusí mít ve škole samé jedničky. Zkuste ve vyhledávači najít články, týkající se této problematiky. Jsou i školy pro inteligentní děti, ale týká se to velkých měst. Četla jsem o tom kdysi článek, že tyto děti se špatně zařazují do kolektivu.Psychologickou poradnu bych volila až jako poslední řešení, můj syn návštěvu v poradně těžce nesl. Z Vašich slov je cítit, že ho máte velmi ráda a to je dobře, třeba i jednou budete ráda, že se těm klukovinám vyhnul. Syn měl hodně bouřlivou pubertu a kolikrát bych byla ráda, kdyby to bylo jiné. Ty zájmové kroužky jste zkoušela? Ale muselo by to být něco, co by ho moc bavilo, kde by se naučil nové věci (soudím, dle té záliby v encyklopediích), kde by se setkal i se staršími dětmi. Ale vím, že je to závislé na tom, kde žijete - větší města mají větší výběr. Přeji Vám hezký den.