Diskuse - starší žena a mladší muž

naděnko po třech měsících je to opravdu krásné,ale až budete spolu déle uvidíš jak se snažíš mít s ním krok,ale po čase do bude únavné a zjistíš,že stárneš rychleji než u muže stejně starého.nepřeji ti aby se z něj vyklubal to co z mého přítele,ale měj se na pozoru a vy všichni ostatní.pořád budete pozadu.

To vůbec není pravda Zuzko, já měla roky mladý partnery a mládla jsem s nima.........cestovali jsme a užívali si, kluci všechno platili.............že ty sis vybrala vola, to neznamená, že to tak musí mít každá .

Mladí kluci nejsou všichni stejní, jsou i fajn mladoši, co prostě chtějí na čas starší ženu, já jsem nechtěla natrvalo, jen pa pár let. Mám tyhle milence asi 12 let .

Je mi 38, ale prý vypadám mladší...před 2 měsíci jsem poznala kluka o 16 let mladšího...i když jsem si zakázala se zamilovat ze strachu, že takový vztah nemá budoucnost...stalo se...prožili jsme spolu krásné Vánoce....a dnes mi oznámil, že poznal někoho jiného...jedno poslední slůvko "promiň".....připadám si tak hloupě, že mě to bolí... :o(

Už hodně brzy mi bude 50 a jemu 36. On je to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo. Byl se mnou když jsem byla na dně a myslela si, že to nezvládnu.....a zvládla, protože byl pořád vedle mě a držel mě za ruku. Nevím, jak dlouho nám to vydrží, ale jedno vím určitě....chci si užívat každou vteřinu, kdy je se mnou a kašlu na to, co říká okolí. Moji nejbližší přátelé ho vzali mezi sebe bez problémů, protože poznali, jak fajn je to člověk....a to je pro ně důležité.

to je moc hezký článek, prožívám to samé. držím palečky.

Dík Blanch, i já držím palce. Máme za sebou první půl rok a první společně prožité svátky, které jsem po dlouhé době neprobrečela, protože už 2 roky nevím nic o s vém jediném synovi, který nějak zapomněl, že má mámu. Přeji Ti, aby sis užívala společné chvilky, protože není nic krásnějšího než mít vedle sebe někoho kdo nám rozumí a dokáže nám naslouchat i když nic neříkáme.

Děkuji. Já strašně moc potřebuji číst tyhle pozitivní články. Jsme teprve na začátku vztahu - necelý půlrok. A já pořád řeším můj věk, že jsem pro něj stará. Je mi 35 let, jemu 22. Nevypadám na svůj věk a strašně se spolu nasmějeme, ale pořád se toho bojím a nevím, jak z toho ven. On se mi diví, chce mi být oporou a udělat šťastnou.
Mám 16letého syna a skvěle si rozumí.
Cítím s tebou, že je Ti po Tvém synovi teskno. To musí být hrozný!! Snad k sobě zase najdete zpátky cestu.

35 je krásný věk...užívej si ho a užívej si i svoji lásku. A nic neřeš....opravdu hoď za hlavu, kolik vám je....i v tomhle věku už může být muž dospělý a vědět co chce a on to asi ví.....chce tebe. Můj předchozí partner byl o 10 let starší než já....a už po roce jsme si neměli co říct.....a přitom to byl velmi chytrý a vzdělaný člověk. Chybělo tam takové to nedefinovatelné "něco"......a vztah ztroskotal. Já nechci myslet, chovat se a žít jako mnoho žen mého věku.......já chci život prožít se vším všudy. Je důležité jak žena vypadá, ale hlavní je jak se cítí a jak myslí. Nejsem žádná hvězda a drobeček už vůbec ne, ale snažím se.....a hlavně se chovám jak já chci a ne jak očekává okolí. To dělá strašně moc....a ten věkový rozdíl druhá strana nevnímá. Nechci ti radit, ale už o vašem věkovém rozdílu nemluv, nerozebírej to a hlavně se tím opravdu netrap. Jsem ráda, že je tady někdo, kdo prožívá něco podobného a já si o tom můžu popovídat. A taková perlička..... ze začátku našeho vztahu tomu moji přátelé nedávali velkou naději.....ale neměli strach, že on mě opustí....ale že to udělám já, že mě přestane bavit....a nepřestal. :-)

Ahoj Hel, jsem také moc ráda, že si tu o tom můžu popovídat s někým, kdo je v podobné situaci. A hlavně jsou to inteligentní názory. Já jsem od svých 17let měla partnery - ty stálé starší víc než deset let. Byli celkem 3 a vztahy ztroskotaly. Jsem myšlenkově a názorově naladěna na jinou vlnu, než oni. Máma mi pořád říká, že už bych ve svém věku měla taky tak chovat. Ale já si nemyslím, že bych byla nějaký blázen, jen se prostě ráda směju, svého syna vychovávám v kamarádském duchu - ale samozřejmě se všemi povinnostmi atd. Prostě mi tohle vyhovuje. Rodiče našemu vztahu příliš nefandí, protože je o dost mladší a bojí se, abych nebyla později nešťastná, že mě opustí. Já si ke konci roku dala předsevzetí, že už se o tom věkovém rozdílu zmiňovat nebudu, no a zas to řeším. Místo toho, abych spíš řešila maturitu, která mě na jaře čeká! jeho přátelé jsou úplně úžasní lidi a přijali mě moc hezky, jsou rádi, že je jejich kamarád šťastný a víc neřeší.
Já ho mám ráda, chemie funguje, ale pořád nebudu spokojená.
Vy spolu bydlíte Hel?

Ahoj Blanch, působí na mě moc příjemně a sympaticky jak se chováš a cítíš. Tak si to nekaž černýma myšlenkama a řešením něčeho, co stejně nelze změnit. Já jsem dokonce na začátku našeho vztahu vypustila z pusy jedno opravdu úžasné moudro......řekla jsem mu "škoda, že jsem tě nepoznala před 10 lety, když jsem byla mladší". Když jsem uviděla jeho pobavený výraz, tak mi došlo, jak úžasnou zhovadilost jsem vyplodila. :-) Ptala jsi se, jestli spolu bydlíme....zatím ne, není to technicky možná.....má velmi dobrou práci 80 km daleko a já také nechci měnit zaměstnání. Ale vidíme se co nejvíc. Třeba se sebere uprostřed týdne a přijede.....jen aby mě mohl pohladit, dát pusu a....:-) K Vánocům dostal jeden malý osobní dáreček.....krásně zabalené klíče od mého bytu.....a vypadalo to, že snad se z toho rozbrečí jak ho to dojalo. Chtěla jsem mu tím gestem říct, že je u mě doma a že může přijít kdykoliv bude chtít. Na rovinu přiznám, že já jsem hodně nezávislý člověk a už řadu let jsem nevedla klasický partnerský život.....i když jsem nikdy nebyla sama. A s ním si to najednou dovedu představit.....

Ahoj Hel, také na mě působíš moc sympaticky:-). Musela jsem se smát, jak jsi mu říkala o tom, že je škoda, že jsi ho nepotkala před deseti lety:-)). To musím taky zkusit říct. My si spolu vůbec děláme takový podobný srandy. Např. sametová revoluce, že on jí nezažil, nebo si jí nepamatuje a tak. Teď v týdnu jsme se dívali na Discopříběh, tak se mě ptal, jestli jsem chodila taky tak oblečená a zase výbuch smíchu. Kluk, když nás poslouchá, tak nechápe. Ale samozřejmě to není jen o těch pěknej chvilkách, zažil, že jsem byla i pěkně hnusná a vzteklá. Ale jen mě držel za ruku a trpělivě čekal, až mě to přejde - nechápu. klíče od bytu jsem mu také už dala. Vídáme se hodně často, ale zatím taky máme každý svůj byt. Já mám malý byt a moc bych si přála mít hezké bydlení. Tak uvidíme, jestli se někam posuneme.
Taky jsem teď dýl jakoby sama, nežila jsem s někým dlouho a jsem zvyklá na svůj klídek, ale on by mi taky nevadil...
Jak vy jste se seznámili?

Ahoj Hel, tak zas po delší době píšu:-).
Tak to je zajímavé seznámení, ale hezký. Úplně jsem ti četla z duše, jak jsi psala, že ses celý celý den smála. To je to, co máme my dva také společné a takovýho člověka jsem hledala. Já se taky moc ráda směju, pravda, někdy i blbinám, ale co. Vždyť ten život je většinou jen o samých starostech, tak proč se nezasmát...
Taky se moc bojím výšek. Zvládla jsem před dvěma lety poprvé v životě letadlo a nevím nevím, jestli do toho ještě půjdu. Ale asi ne, k moři se dá i autobusem..
A po té operaci už jsi v pořádku?? To je nádherný, jak on se ozval co že si to o něm myslíš. Je ti oporou, viď. Já jsem ze začátku ale zamilovaná také nebyla, říkala jsem si, to není jako ten chlap před ním. Tam to prostě bylo živočišný a tady to přicházelo postupně a čím jsme spolu víc a víc, tím se to stupňuje.
Teď spolu jedeme na víkend na hory, tak se moc těším. Potřebujeme trošku změnu prostředí a lidí. On sice nelyžuje, ale chce se naučit. Ale jako, to budu mít záchvaty smíchu zase!! Budu ho fotit.
Jsi mi moc sympatická:-). bydlíš v Praze?

Ahoj Marku, jsem ráda, že se ozvala i druhá strana....je fajn číst jak se na tento "problém" dívá muž z pohledu mladšího partnera. A máš pravdu, takových mužů je dost, sama jsem se divila kolik mladších mužů touží po starší partnerce. A po půl roce soužití s o dost mladším partnerem už začínám chápat proč. On mi dává chuť do života, pomáhá mi překonávat problémy a průšvihy s větším nadhledem než kterého bych jinak byla schopná a já mu dávám pocit zázemí, klidu a jistoty. A taky mě naučil zase se smát...a já se snažím mu vrátit víru v lidi. Když to shrnu....je nám spolu fajn a jeden druhého potřebujeme a na tom náš 14 letý věkový rozdíl nic nezmění.

Je mi 35 let a seznámila jsem se s o 12 let mladším klukem. Jsem vdaná 5 let se starším mužem, který si mě již skoro ani nevšimne po sexuální stránce, byl chladnější vždycky, ale netušila jsem, že by mi to nějak víc vadilo. Můj mladší přítel je kouzelnej..zamilovala jsem se d něj jako školačka. On se mnou chce žít a tvrdí, že si se svými vrstevnicemi nerozumí. Přečetla jsem všechny příspěvky v této diskuzi a skoro všichni píšete tak krásně, že mě to dojalo k slzám. Opravdu to člověk může udělat? Prožít třeba jen pár let velké lásky, která vás pohlcuje?Nebo si hlídat tu svou 'jistotu' a myslet na zadní kolečka. Nemám věk na to, abych měla další dítě a on jednou bude chtít vlastního potomka. Bojím se, že okolí ani rodiny to nepřijmou a člověk žije přece mezi lidmi, není izolovaný, to přece nejde. Je mi s ním nádherně, nedovedu si představit, že by to mělo skončit. Uvažuji o rozvodu. S manželem děti nemáme, mám 17ti letého syna. Jak člověk pozná, co má dělat?! Jsem jeho první sexuální partnerka, jeho první vztah, to přece nemůže dlouho vydržet, není to vůči němu fér ho k sobě vázat..nebo je..??

Lenko, ne všichni muži touží po dětech, ne všichni je mají. Také jsem takto uvažovala....že jednou bude chtít rodinu, protože žádné děti nemá....ale on o tom nemluví, já také ne. Ty jsi proti mě ještě hodně mladá, mně bylo včera 50 a přesto jsem do takového vztahu šla....vyměnila jsem zajištěnou jistotu za krásné chvíle plné vášně, sméchu apochopení. Zase si připadám jak opravdová žena a ne jako hospodyně a pečovatelka. Jak už jsem dřív psala, možná to není na dlouho, ale já jsem přesto šťastná, že se to stalo. Určitě jsi četla i co napsal Marek. Líbilo se mi to a moc. Já Ti nemůžu radit, ale zkus si pořádně promyslet, jestli je lepší prožít pár krásných měsíců nebo i let......a nebo jednou jen vzpomínat jaké by to bylo, kdyby jsi měla odvahu svůj život změnit. Možná to nevyjde ani mě, ani třeba Blanch nebo Tobě....to nikdo nemůžeme stoprocentně vědět, ale stejně si jednou ve stáří řekneme....bylo to krásný. A na okolí nedej....jen Ty jsi zodpovědná za svůj život a nikdo ho za Tebe nežije. A mimochodem...on už je určitě dost dospělý a ví co chce. Mysli jen na sebe a rozhodni se tak jak Ty chceš...a jak to cítíš. Držím Ti palce, aby Tvé rozhodnutí bylo to nejlepší jaké jsi v životě udělal