Diskuse - starší žena a mladší muž

naprosto te chapu i me je kolem 40 a zamilovala jsem se do mladsiho muze vubec toho nelituji ikdyz uz to davno neni uz aktualni niceho nelituji bylo to kouzelny

Blanch, zdravím. Čtu a vidím, že ty sis vzala o 13 mladšího než jsi ty. Jak dlouho ste spolu? (myslim celkově) Jak vychází s tvejma rodičem a se synem? Jak ty vycházíš s jeho rodinou? Jsi ve vztahu šťastná? ptám se proto, že loni sem si vzala mého přítele, který je o 15 let mladší. Napiš, děkuji

Ahoj Lucie. Pokusím se odpovědět na tvé dotazy:)
Celkově spolu nejsme dlouho, něco málo přes rok. Brali jsme se letos v září a byl to nejkrásnější den v mém životě. Tím, že jsme se brali ještě zamilovaní, to bylo nádherný.
Když jsem tenkrát říkala našim, že mám přítele, byli nadšení, později jsem jim řekla, že je mladší, ale neřekla jsem pravdu o kolik. Pak jsem je loni v prosinci představila a sami viděli, jak to je...Zpočátku tomu mamka moc nevěřila, tím, že je o dost mladší, táta, ten se ničeho až tak moc nezúčastnuje, nechává to na nás, tak nic negativního neříkal. později viděli, že se máme opravdu rádi, tak i mamka nám přála at jsme štastní. Hlavně můj syn, aby byl taky už konečně v klidu. Jeho táta zemřel, když mu byly 4 roky, pak jsem měla nějaké partnery, ale nikdy to nedopadlo. At už z mé, nebo druhé strany. Tak mi mamka vždycky říkala, at už se konečně usadím a mám rodinu. Tak se jí to přání konečně splnilo a mají se s mým manželem, myslím, moc rádi. Co se týká mého syna a mého manžela, myslím, že so rozumí a mají se rádi. Třenice někdy trošku jsou, ale to je v každé rodině něco. Jsou to takové nedostatky, které má můj syn, jako, že nebyl zvyklý si uklízet ve svém pokoji a tak. Tak se to chlapec postupně učí no:). Tomáš-manžel, vždycky jen tak nechápavě kroutí hlavou, jako, že to není normální:).
Seznámení s jeho rodiči proběhlo taky v klidu. Jeho sestru jsem znala trochu už před tím a máme se rádi a říkala, že setkání s jejich rodičema se nemusím vůbec bát a měla pravdu. Jednou tam v létě proběhla menší hádka, když jsme s jeho rodiči byli na dovolené a pilo se, ale nakonec jsme to taky ustáli a ted po svatbě je to moc faj a mám je ráda. Nikdy z nich mi neřekl, jestli jsou spokojení se ženou, kterou si jejich syn vzal, to jsou věci, které si řekli asi jen mezi sebou, ale neřeším to už. Oboje rodiče nám do našeho vztahu nemluví, máme svou domácnost, svou rodinu.
Manžel je opravdu člověk pro rodinu, pomáhá mi s domácností, s prádlem, úklidem i vařením. Moc si ho za to všechno vážím a miluju ho.
Jedinný takový problém, který mám, ale to je jen můj problém, je ten, že žárlím. Už se to hodně zlepšilo, protože mi opravdu nedá ani jednu příčinu, abych žátlila, ale tomu se člověk neubrání prostě a učím se s tím bojovat. Otázka je, jestli ten boj vyhraju, a nebo se dál budu utápět a myslet na něco.
Dal nám do života zase řád, mám oporu, mám krásnýho chlapa, takže jsem spokojená.
Nikdy člověk neví co přijde, myslím si, že to má na svůj věk v hlavě srovnané a ví, co chce. Snad jednou nebude litovat, že se ženil tak brzo.
Je jedno kolik těm dvoum je let, záleží, jestli si rozumí a mají srovnané priority.
Tak to je asi tak vše:)
A ty jsi štastná?

Teda, já čekala, že odpovíš za delší dobu, ne takhle brzy.
Ja teda dítě nemám, nemohla sem mít. Podlo toho bych možná poznala, jak je na tom můj manžel s rodinou.
Teď, když si čtu tvůj příspěvek, jako bych četla svůj život. Ať se dou bodnout ty krávy, který tady píšou, že mít mladšího je blbost, atd... Co myslíš? Držím nám palce! No, vlastně nemusim, když už sme šťastný, viď?

ahoj,ctu tvuj prispevek az ted a zaujal me.mam pritele o19let mladsiho.nas vztah trva tri a pul roku a zatim bez vaznejsich problemu.chtela bych se zeptat ted odstupem casu,co vas vztah,porad pretrvava??????????dekuji za odpoved

peto,prosim o odpoved.........

ZEMŘEL MI SYN,A TA BOLEST BYLA A JE NEKONEČNÁ.ZAČALA JSEM SE SCHÁZET S JEHO KAMARÁDEM.PO ROCE JSME SPOLU ZAČALI SPÁT.A MOC JSME SI ROZUMĚLI.BYL DO MNĚ ZAMILOVANÝ,A JÁ JSEM SE TOMU MOC BRÁNILA.PO TŘECH LETECH STÝKÁNÍ SE,JSEM SE DO NĚJ ZAMILOVALA.STALO SE TAK,PO ČEM TOUŽIL,ALE DNES MI ŘEKL,ŽE BY CHTĚL ŽÍT NORMÁLNÍ ŽIVOT,A S NĚKÝM PLÁNOVAT BUDOUCNOST.ALE CHÁPU HO,PROTOŽE JSME SE CELOU DOBU JEN SKRÝVALI,A NIKDY JSME SPOLU NEMOHLI NA VEŘEJNOSTI NORMÁLNĚ VYSTUPOVAT.JSEM VDANÁ,A MÁM MALOU HOLČIČKU.ALE SMRT SYNA DALA NAŠEMU MANŽELSKÉMU VZTAHU HODNĚ ZABRAT...NEVÍM,JAK Z TOHO VEN,VYPLŇOVAL MOJE SMUTKY.....JE MI 44,JEMU 22.ŘÍKÁM SI,JE TO DĚSNÝ.....

Sofion: to je ale hodně smutný příběh!!!! nedokážu si něco takového vůbec představit!!! mám17letého syna a přijít o něj, nevím, jestli bych někdy zvládla. chápu, že jste v manželství museli něco prožít a něčím projít. dítě nejde nahradit. já mám zatím jen toho syna, ale moc s manželem toužíme po holčičce. máš ted jí, určitě jsi za to ráda. chápu i tvůj vztah se synovým kamarádem, úplně si to dokážu představit.
uvidíte jak to bude dál. je to těžká situace. chce to všechno čas, který alespon zahojí ty velké rány a člověk se naučí nějak s tou bolestí žít.
přeju ti, at to všechno co nejlíp zvládneš. ten mladý přítel, tě myslím, musí milovat, záleželo by, jak by se dokázal ke všemu postavit.
tak zas někdy poinformuj, pokud budeš chtít.
moc držím palce. moc smutnej příspěvek...

To Sofihon: je to hrozný, když rodiče přežijou své děti, je mi to moc líto, co se Ti stalo :-(

To Blanch: jak si dokážeš představit vztah se synovým kamarádem? Píšeš tady, že jsi s manželem šťastná, že ho miluješ, atd ... , ale kdyby se něco stalo (velké KDYBY!) tak se budeš scházet s jeho kamarádem? Nebo jak? Nechápu ... Vysvětli mi to ...

Lucie: Jasně, že jsem štastná, ten příspěvek vyplynul jen z toho, že jsem se vžila hodně do Sogihon:)...

Holky-máme jen jeden život! Užívejte-ale pozor - Bohu žel všechno jednou......

Ach jo, já do toho zas vlítla po hlavě.. :(. Prostě se mi hnusí muži vhodní k mému věku (33), kluci mi hádají tak nejvýš 25 a já bylka s jedním z nich posedět. Je mu 21, dlouhé vlasy, velmi jemný, citlivý, nádherná duše...Ale má dlouhodobou partnerku ve svém věku a ještě je zdaleka :(. Choval se, jako by chtěl víc, bylo to mezi námi velmi intenzivní,ale prý svou dívku už neopustí (je velmi krásná a - mladá). Psali jsme si velmi procítěné vzkazy, ale já to před třemi dny utla, nevedlo to nikam, jen jsem se trápila a pořád trápím jak pes :(.
Jenže já prostě nedokážu žít se zfotrovatělým obtloustlým třicátníkem s pleší, potřebuji kluka s mladým myšlením, dlouhou hřívou a ohněm v těle.Nemám skoro žádné příležitosti se s takovými seznámit, někde mezi mládeží bych bez dorpovodu stejně nezapadla, tak kde ho mám hledat?

KDYŽ TU ČTU VAŠE ODKAZY,ŘÍKÁM SI,ŽE VAŠE TRÁPENÍ NEJSOU TRÁPENÍM.CHÁPU VERU,A DOST JÍ ROZUMÍM,JEN MNE OVLIVNILA SMRT MÉHO SYNA.JÁ JSEM SE TAKÉ ZAMYLOVALA DO KLUKA,KTERÝ JE DÍTĚTEM,ALE TO KRÁSNÝ,TU ČISTOU LÁSKU NEDOSTANE ČLOVĚK OD ROZUMNÉHO STARŠÍHO, JE TO NĚCO CO NÁM CHYBÍ.TA ČISTOTA......TA BEZELSTNOST.....

Přesně tak. Ta čistota je nádherná. Ale tak křehká, že mám vždy pak strach, abych ji nerozšlápla nějakým neobratným krokem - jako se mi to už jednou stalo :(

Veru, proč nejdeš na net..na seznamkách je dost mladých kluků, kteří touží mít vztah se starší ženou..já se takhle také seznámila a už jsme spolu přes rok..cítím to úplně stejně, muži v mém věku mě nepřitahují a ta láska a milování s mladým klukem se nedá opravdu srovnat s vyžilým chlapem..cítím se pořád jako malá holka i když mi je 35 a můj přítel 24 mi vyhovuje..doufám, že prožijeme spolu ještě hodně krásných let..