Diskuse - Punčochy a muži

Do lázní chodívam v létě, ale na hory v zimě nosím punčocháče. Jsou lepší než spoďáry. Naučila mě to moja manželka.

Já jsem se k nošení punčoch dostal až v důchodovém věku. Mám totiž tzv.neuropatii dolních končetin,která se projevuje jejich sníženou citlivostí a pocitem "studených"nohou. Doktoři mi nebyli schopni poradit co s tím. Tak jsem vyzkoušel punčochy a zjistil,že mají výborné termoizolační vlastnosti a cítím se v nich komfortně. Nosím punčocháče i podvazkové punčochy,ale raději ty podvazkové. Získal jsem při jejich oblékání už docela "grif" takže je obléknu rychleji než klasické punčocháče. Jsem sportovní typ a tak rád nosím podvazkové punčochy na horské túry,kdy zejména po ránu bývá na nohy v kraťasech ještě zima. A když se oteplí, punčochy se jednoduše z podvazkového pásu odepnu,svléknu je a strčím do kapsy a jde se dál ... A jinak nevím,proč by se měli muži za nošení punčoch či punčocháčů stydět. Ženy se také nestydí za nošení "mužských" propriet,např. kalhot,saténových trenýrek a celé řady částí vrchního oděvu,které byly dříve považovány za mužský oděv. V současné době ženy spíše ustoupily od nošení dříve typického spodního prádla jako je např. podvazkový pás s punčochama a považují ho pouze za erotické prádlo.A přitom pořád touží po rovnoprávnosti s mužským pohlavím,takže by to mělo platit i opačně,ne?

Ja som sa k pančucháčom dostal úplne nevinne. Niekoľko mwsiacov po tom, čo som sa narodil som mal tendencie sedieť a tak ma obliekli do pančušiek. Nikto sa ma nepýtal aký mám na to názor, niekto za mňa rozhodol, že je to pre mňa ideálne oblečenie. Dosť dlho som pančušky používal ako domáce oblečenie aj ako vrchné oblečenie. Neskôr som k pančuškám vyfasoval krátke nohavice, pravdaže iba na jar, občas v lete a hlavne na jeseň. Do školy som v 1. deň nastúpil v bielych pančuškách a krátkych nohavičkách. K tomu biela košeľa, zamatová čierna stužka a čierne poltopánky. Až do 3. triedy som v 1. deň do školy šiel v bielych pančuškách a krátkych nohaviciach, lebo sa to patrí ísť slušne oblečený do školy. Neviem, či to bolo v 4., alebo 5. triede, ale stalo sa mi toto. Cestou zo školy sa mi do cesty postavil plot z drôteného pletiva. Pri preliezaní plotu sa mi školské nohavice zachytili o zinkovaný drôt a pri páde sa mi nohavice rotrhli od kolena až k členku, čo spomalilo môj pád a ja som sa nedolámal, lenže školské nohavice sa dostali do stavu, keď už sa nedali použiť. Pár faciek od mamy šikovnou rukou a pár strihov nožnicami chvíľka šľapania na šijacom stroji a na svete boli na svete prvé bermudy, teda nohavice po kolena. Keďže ešte jarné slniečko ešte nemalo takú intenzitu, aby sa dalo vydržať bez spodného oblečenia, mama rozhodla, že pančušky sú vhodným doplnkom týchto prvých na svete Bermúd. Pokus o protest mama vyriešila náprahom k facke. Ráno na druhy deň om štrádoval do školy v "nových" krátkych nohaviciach a hnedých pančuškách a vetrovke. Čiapka chýbať nemohla.Priznám sa, že mi bolo do plaču, ale tu nepomohlo ani plakať. Keďže mama rozhodla, že investovať do nových školských nohavíc by bolo zbytočné, tak som k svojím detským modlitbám pridal aj modlitbu za oteplenie, aby som mohol ku kraťasom mohol obliekať ponožky, alebo podkolienky. Boh ma vyslyšal až po niekoľkých týždňoch, ale už mi to bolo jedno, lebo aj ja aj spolužiaci si na môj autfit zvykli. Dokonca sa niektoré mamy rozhodli môj autfit napodobniť a niektorí žiaci ako v našej triede, tak aj na dedinskej škole sa objavili v podobnom oblečení.To som predbehol čas, lebo som sa nezmienil, že na krátku dobu necelých dvoch mesiacov v tretej triede som dosiahol to, že som pod nohavice nemusel nosiť pančušky, ale dospel som do vyššieho štádia dospelosti a vyfasoval som spodky. Radosť z úspechu vystriedalo sklamanie(ako po voľbách spred dvoch rokov). Dospelácke spodky boli dosť nepohodlne, nevzľadné, hrubé nohavice s rázporkom, ktorý som skúsil iba raz a skoro som sa pocikal. Boli s čudného materiálu, ktorý bol s jemnými chlpkami do vnútra, ktoré spôsobovali svrbenie a pri spotení sa lepili na nohy a znemožňovali slobodný pohyb. Asi po hodine nosenia sa patent na členku uvoľnil, roztiahol a následne vyskočil z ponožky. Cestou do školy som si tento defekt musel aspoň raz upraviť. Aj nie veľmi vykúrenej škole som bol sústavne spotený. V tej dobe mi moji "nedospelí" spolužiaci v pančuškách závideli. Po prvom týždni dospelosti som ja zatúžil byť tiež nedospelý a vrátiť sa k pančuškam, ale ako to povedať mame a ako moju opätovnú zmenu vysvetliť spolužiakom. Tajne som si občas vzal svoje "staré" pančušky aj do školy. Môj problém mi pomohla riešiť moja spolužiačka, ktorá sa mamy spýtala: Teta, prečo Paľko nosí namiesto pančušiek také smiešné nohavice, aké nosí môj dedo? My sme sa v tej dobe v škole na telesnú prezliekali v triede spoločne aj s dievčatami.Mama jej odvetila, že to bolo moje rozhodnutie, že ona v tom prsty nemá. Prišli vianoce a vianočné prázdniny. Vtedy šli spodky do ústrania a do služby nastúpili pančušky. Koniec prázdnin znamenal začiatok problému zo spodkami. Mama počas prázdnin nekomentovala, že som spodky na seba neobliekol. Do školy po prázdninách som si ráno obliekol pančušky a chcel som si obliecť nohavice, keď mama utrúsila poznámku: Spodky máš špinavé, či si sa pomýlil? Ostal som v pomykove a nevedel som, či si mám obliecť spodky a už som vyťahoval nohu z nohavíc, keď mama povedala: Dnes už ostaň tak, veď to nejako prežiješ. Po škole mi mama dala do ruky peniaze a povedala: Choď do obchodného domu(tak sme volali nákupné stredisko) a kúp si nové spodky, aby si si mal čo prezliecť.Zatváril som sa asi čudne a ona pokračovala: Alebo si kúp čo chceš radšej nosiť. Ťažko sa priznáva chyba a cestou do obchodu som premýšľal, ako vôbec budem pýtať predávačku spodky, či pančušky, lebo doteraz tieto nákupy obstarávala mama.Čo potrebuješ? spýtala sa teta za pultom. Spodky na mňa máte? Odvetil som. Teraz nie, ale nechceš radšej pančušky? Tie máme v tvojej veľkosti. Mama povedala spodky. Tak neviem. Mama bude spokojná, aj keď si kúpiš pančušky, veď je jedno čo si oblečieš pod nohavice. A pančušky sú lacnejšie ako spodky. Za tie peniaze čo máš, si môžeš kúpiť troje pančušky namiesto dvoch spodkov a ostane ti aj na cukríky. Tento argument zabral. Mne spadol kameň zo srdca, lebo keby sa ma mama spýtala, prečo som si kúpil pančušky a nie spodky, mohol som povedať, že nemali a pančušky sú lacnejšie. Éra nosenia pančucháčov sa predĺžila až do konca základky. Na strednej škole som si občas tajne obliekol pančušky, ani som nevedel, ako je možné, že rastú so mnou. Netušil som, že to kúzlo sa postarala vždy mama. Na lyžiarskom zájazde som zrazu zistil, že nie som sám, čo využíva elasticitu pančucháčov. Ráno pred nástupom na svah som zistil, že dvaja spolužiaci si bez problémov pod šponovky obliekajú pančušky, preto som aj ja zahrabol na dno batohu a vytiahol som svoje pančucháče, čo mi nachystala mama. Pauza dvoch rokov bez pančucháčov počas vojenčiny podľa mňa znamenala aj koniec pančuškovej éry. Z omylu ma vyviedla závodná lekárka, keď som sa jej sťažoval, že ma bolia nohy. Ešte som nemal 22 rokov, keď mi lekárka oznámila, že mám nábeh na kŕčové žily. Na lieky to ešte nie je, ale že mám skúsiť pančuchové nohavice, ako prevenciu. Vtedy som sa jej opýtal: Aké pančuchové nohavice? No obyčajné pančušky. Nosil ste v detstve pančušky? Nosil! Také bavlnené úpletové. No a také si teraz kúpte a noste ich a snažte sa nepoužívať ponožky s gumkou. Doma som sa mame zdôveril, čo mi povedala lekárka a ona iba pokrčila ramena a zo skrine vybrala pančušky zo slovami: To sú tvoje staré, skús si ich. Ja pôjdem do obchodu a kúpim ti nové. Ostal som pri pančuškách až do teraz. Som už starobný dôchodca a kŕčové žily držím na uzde. Nehovorím, že nemám, ale sú primerané veku.

Já nosím punčocháče a také velmi rád podvazkové punčochy zcela běžně, teď v létě ke kraťasům převážně v tělových hnědých barvách. Přiznám se,že s tím trochu provokuju současnou ženskou módu, tj. potetované nohy a tělo jak vězni z Alcatrazu anebo bílé ošklivé nohy bez punčoch. Copak si ženy neuvědomují,že mužům nepřipadají jako svůdné ženy,ale jako trapné mužatky?

Já nosím punčochy a punčocháče jako běžné spodní prádlo již od puberty kdy jsem zjistil,že se jedná o perfektní termoizolační prádlo při mém ježdění na motorce. A od té doby jsem na vlastním těle odzkoušel i další druhy spodního prádla považovaného za dámské a zjistil,že se v něm cítím nejenom příjemně,ale že mi na moje disproporce těla sedne a esteticky mi sluší. Protože každé tělo je jiné a je naprostá pitomost škatulkovat oblečení na pánské a dámské, neboť tak jako chlap s pivním břichem vypadá třeba v silonkách směšně tak stejně směšně vypadá ženská v elastických leginách s macatým pozadím. A dále mě docela pobavily příspěvky mužů,kteří by rádi nosili oblečení či prádlo obecně považované za dámské,ale kňourají a stydí se,co by tomu řekla moje patnerka či okolí. Pánové,ptá se vás také vaše partnerka,zda si může obléci na sebe oblečení či prádlo obecně považované za mužské? Ukazuje to na nedostatek sebevědomí u některých mužů,kteří mají svou vztah s partnerkou založen na pouhé podřízenosti jejímu přání. Neboť inteligentní žena pochopí,že jsou důležitější věci v partnerském vztahu než oblečení,například to,že její partner je jinak skvělý parťák pro spokojený společný život. Takže to "dámské spodní oblečení" je i takový lakmusový papírek ženského charakteru.

Já nosím punčocháče či punčochy pod kalhoty zcela běžně,zvykl jsem si na ně jako na běžné spodní prádlo. A u žen jsem často zaznamenal,že punčochy jako běžné spodní prádlo vůbec nosit nechtějí a zaměňují ho za erotické prádlo sloužící k pouhému oblbování mužů, dělají kolem toho tajemno,nárokují si na něj monopol a přitom o něm často vůbec nic nevědí,ať už se to týká jejich historie tak i technických parametrů s nimi souvisejícími. Takže to zcela zapadá do konceptu chování dnešních feministek ze kterých se staly odpudivé mužatky.

Já také nosím punčochy a punčocháče běžně jako spodní prádlo, teď v létě jako doplněk ke kratasům 1/2 či 3/4. Nepotřebuji k tomu žádné dobrozdání či doporučení od nějaké ženy od té doby co jsem zjistil,že většina z nich se stejně obléká tak,aby se líbila sama sobě a ne nám mužům. Nevidím proto důvod proč bych se i já nemohl oblékat tak abych se cítil komfortně a nechápu muže,kteří se za nošení punčoch stydí.

Včera jsem si vzal ven silonky 20den pod 3/4kraťasy. Je to skvělý pocit, taky adrenalin, jestli si toho někdo všimne a ono nic, buď si toho nikdo nevšiml nebo je to každému jedno. Myslím, že spíš to druhé, protože i když byly v tělové barvě, dal se poznat rozdíl. A tak si myslím, že na tom není nic zvláštního a budu tak chodit častěji. Máme také nohy a tak silonky patří k mužům stejně jako ženám.

Když si to tady tak pročítám, tak jsem trochu smutný ale troch se i bavím. Já zde už psal o svém vztahu k silonkám všeho druhu, a jak jsem si to pro sebe jednou pro vždy vyřešil. Silonky jsou prostě pro mě naprosto samozřejmou součástí mého šatníku, a to rozhodně nepatřím mezi bu.....ty!!! To je právě to nejstrašnější nedorozumění, že silonky nosí jenom oni. Je to jenom jedna obrovská pitomost!!! Pár lidiček z tohoto společenství jsem ve svém životě potkal, rozhodně to u nich nich neplatí, ale vyjímky se samozřejmě najdou jako ve všem. O tomto jsem se rozepsal hlavně proto, že toto lživé tvrzení brání spoustě mužů přiznat veřejně svoji zálibu. Bojí se těch uřvaných moralizujících blbů co si hrají na strážce morálky, a než by čelili občasným narážkám těchto duchovních frajerů, nenajdou odvahu si říci pánové a dámy jděte se vycpat. Tohle je moje věc a Vaše zbytečná starost!!! Za sebe říkám, nosit má každý především to v čem je příjemně mu pohodlně. Jsem proto rád že zde čtu příspěvky od lidí kteří zvítězili nad předsudky, a hlavně nad svými strachy a žijí si podle svého. Abych nějak zakončil svou úvahu o nošení silonek, prádla, sukní, bot a vím já čeho všeho na veřejnosti..., bavím se nad příspěvky od lidiček kteří to nejsou schopni rozdýchat, a konečně si přiznat, že na to jejich moralizování a občasné urážení ostatních diskutujících není vůbec nikdo zvědav. Buďme k sobě tolerantní, a neodsuzujme hned něco a někoho jenom proto, že jaksi nechápeme na "první dobrou" důvod jejich počínání. K tomu nám přece nedal nikdo právo! Mějte se fajn. .

Já bych navázal na předchozí příspěvek. Rád nosím punčochy,zejména podvazkové,cítím se v nich příjemně a esteticky mi na nohách sluší což mi potvrzuje i moje manželka,které se moje záliba líbí a nijak mě za to neodsuzuje. Obecně mám rád spodní prádlo označované jako dámské,protože je většinou vyrobené z kvalitních materiálů a má i vyšší estetickou hodnotu než prádlo pánské. Ve výběru spodního prádla se vyznám natolik,že jsem schopen kupovat kvalitní kousky i vlastní manželce. A také jsem se dosud nikdy nesetkal na veřejnosti,že by mně někdo dával najevo,že mu vadí mé nošení punčoch. Takže si myslím,že ten diskutovaný ostych u mužů nosit punčochy je daný jednak jejich nedostatečným sebevědomím a dále soužitím s netolerantními partnerkami,které si osobují právo mít na nošení "svého prádla" jakýsi monopol.

Nedávno mi jedna přítelkyně psala jak se podivuje nad chováním některých mužů. Zatímco ženy zcela běžně nakupují v obchodech pro své partnery bez ostychu pánské spodní prádlo tak muži dámské prádlo jen vyjímečně a ještě se u toho vditelně stydí. To je tedy výsledek útoků různých méně inteligentních jedinců,kteří,kdyby se podívali například na některé zahraniční e-shopy tak by zjistili,že materiálově i esteticky spěje spodní prádlo do tzv.unisex kategorie. A dále výsledek feministického hnutí,které už dávno nijak nepropaguje již dosažená ženská práva,ale vytvoření jakéhosi moderního matriarchátu.

Ja by som to nehrotil a neuvažoval by som o nejakom modernom matriarcháte.Ženy vždy ovplyvňovali mužov, či už v spôsobe obliekania ale aj v postojoch k okoliu. Rozumný muž sa zamyslí nad tým, či sa ovplyvniť dá, alebo nie. Hlupák sa hraje na korunu tvorstva. Emancipácia nie je matriarchát. Čo sa týka nosenia pančucháčov mužmi, nemám s tým problém a pančucháče nosím. Nie k sukniam a ani k šortkám, ale ako pohodlné, komfortné a zdraviu prospešné oblečenie. Spodky sa dajú rozdeliť do dvoch skupin, do hrubých a nepohodlných a tenších a tiež nepohodlných. U pančuchových nohavíc poznáme množstvo druhov nielen čo sa týka výrobcov, ale aj hrúbky vlákna z akého sú upletené. Pančucháče poznáme z prírodných vlákien, ako sú bavlna, vlna,hodváb, potom s umelých vlákien. Aj farebná škála je pestrá na rozdiel od spodkov. Ako chlapec som nosil detské bavlnené pančušky, pravdaže aj do školy a nemal som s tým problém. Raz mi mama kúpila tzv krepsilonové pančušky, ale dlho trvalo, kým som si na nich zvykol. Boli to hotové nezmary. Vadilo mi na nich to, že sa museli obliekať opatrne a postupne. Keď som sa ponáhľal, tak mi to trvalo ešte dlhšie ako keď som mal čas. Mama mi ich každý večer preprala, aby mi nesmrdeli nohy. Vo vyšších ročníkoch chlapcov v pančuškách ubúdalo a občas sa našiel nejaký blbec čo sa posmieval tým, čo ich nosili.

Brácha je přeně o 11 měsiců starší ode mě, ale do školy sme chodily do jedné třídy. S tím bylo spojeno i to, že nás maminka oblékala stejně, nebo spíše podobně. Já měla oblečení laděno do červena a brácha do modra. Když já měla sukýnku, tak brácha měl oblečený krátky kalhoty. V létě bíle podkolenky, oba. Na jaře mi maminka oblékla k sukýnce bíle punčocháče a brácha je dostal ke krátkym kalhotám. Byli sme rovnako vysocí a někdy kolem toho 9. roku jsem byla i o něco vyšší. Punčocháče sme měli v jednom šuplíku. Když jsem si oblíkla růžové punčošky, tak brácha si vzal modré. Problém s oblíkamím punčocháčů u bráchy nastal asi v 8., nebo začátkem 9. třídy. Po škole si je bral na ven, ale do školy je nechtěl nosit. Já tehdy začala nosit silonky. Pozdějí jsem měla pocit, že si někdo bere odemě punčocháče. Podezírala jsem mámu, že si je ode mě půjčuje, ale pak jsem přistihla bráchu, jak se mi hrabe ve skříni a bylo venku.

Dovolím si prispieť ku tejto téme , keď som ju tu zbadal . Kedysi bolo uplne bežné že sa nosili riadkové bavlnené pančucháče , uplne bežne počas školskej dochádzky . Potom začala éra tých krepsilonových , ale mali jednu nevýhodu že sa zle obliekali a už uplne zle po nejakej telesnej výchove na upotené končatiny . Potom prišla éra siloniek rôznej hrúbky a zvlášť tie hrubšie boli veľmi užitočné na zimné športy . Potom som videl aj u mnohých kolegov na výške , že v čase energetickej krízy ešte za socíku bežne nosili páni aj viac vrstiev silonky nevynímajúc . ľudia v tom našom vzdelanejšom prostredí sa nikdy nad tým nezamýšľali a nikto nikoho nepodozrieval s fetišistických sklonov . Ke´d som bol na strednej za kamarátom ešte v NDR tak tam boli k dostaniu uplne bežne panske pančucháče , a videl som ich aj v reklamných katalogoch typu Quelle či iných . Je zaujímavé, že na Slovensku je dodnes živený prudérny názor , že ten kto nosí pančucháče je zženštilý alebo neviem ako ešte všelijako inak úchylný ... Posledné roky je výhodou že sa vyrábaju legíny rôznych hrubiek bez časti na chodidlo a tak hlavne tie čierne sú úplne praktické na zimu alebo na športy . K tomu predošlému príspevku o pančucháčoch od sestry by ma zaujímalo, či brácha ostal verný pančucháčom aj v neskorších rokoch ???

Myslím, že áno. Neptala jsem se.