Diskuse - psychycké problémy

Ahoj Pavlo.Tak co už sis někam vyrazila a přišla na jiné myšlenky? Hezky se oblékni a jdi třeba do kina,ale neříkej mu to. Uvidíš jak mu začne pracovat mozek.Dobré je také kolo.Loni jsem začala jezdit i do práce a hned mám lepší náladu a jaro nám také dodá optimismus.Veliký úsměv a další den bude hračkou.Pa

Ahoj Lenko byla bych ráda kdyby jsi mě dala vědět jak to řeší tvoje maminka.Dík

Ahoj Olo dneska jsem byla s dcerou na kávě pěkně jsme si popovídali a všechno ze mě hned spadlo.Kamarád ky mám ale každá má svoji rodinu a většinou jsou v práci. Já mám domek se zahradou psa vnoučata tak jsem taky dost vytížená. Doufám že se tozlepší určitě dám vědět. Já jsem vždycky byla ten rodinnej typ a muž si na to asi zvyknul.Když jsembyla na operaci tak manžel byl sám a když jsem sevrátila říkal že to bylo doma hrozný a už se těšil.Vydrželo mu to chvíli i to jeho chování a pak zase nanovo .ahoj Pavla

ahoj Pavlo,všechno co popisuješ jsem zažila a zažívam stale.Ponižovaní,navěra atd.Dostala jsem se až do psychyatrické léčebny,zhubla na 47 kg a vypadala jak zombi.Je dost těžké nají zase nějakou sebeduvěru.Bylo to strašne období.Manžel chce být stale semnou,ale ty rány se těžko hojí.Pokusila sem se o sebevraždu a skončila zas v ustavu.Pomoc lékařu mi zatím pomohla najit sama sebe.Zkouším se věnovat víc svým zájmum a nenechat se ušlapovat.Je hrozné co ti chlapi s nama dokažou udělat.Je pro mně taky těžké hodit 30 let manželství za hlavu,máme krásné zdravé dcery a už se těším na vnoučata a snad mně ještě něco hezkého potká.Nikdy není pozdě.Nenech se ničit.

Ahojky.Jak vidíš z vlastní zkušenosti,tak ví že tě má pořád doma a vše zařídíš a on má klid.Co takhle vyrazit třeba na týden na dovolenou at si to užije a začne si tě vážit.Já sice bydlím v paneláku,ale mám psa,kočku a potkana.Fofr mám pořád.Ted se chystám na dovolenou na Podhajskou.Pojed se mnou.Zatím Pa Ola

Ahoj Zuzko moc děkuji za odpověd.6ivě si umím představit co prožíváš.Já taky pořád doufám že se vše obrátí v dobré.T přeji i tobě a drž se .

Ahojky!
Ráda bych reagovala na popisovaný problém s náladovým( a tp je slabý výraz) mužem.Podle mého názoru se jedná o mužský přechod, ale mám takovou zkušenost, že se to s přibývajícími léty ještě zhoršuje...Nechci strašit,ale snášela jsem podobné ústrky od muže několik let,on navíc má sklony k agresivitě a nedokáže se ovládat, takže ho "vytočí" leccos. Výsledek je ten, že jelikož jsem založením citlivější povaha a melanholik, musela jsem navštívit psychiatra a bez Ad se již neobejdu.Ale zato se obejdu bez tyrana a manipulana-odstěhovala jsem se:-). Moje dospělé dcery mi to jen schválily a já jsem v klidu.Nejhorší nebylo se rozhodnout, ale dostát svému rozhodnutí a to už stojí za to!Vím, že to není asi zrovna příkladné řešení takové situace v rodině, ale u nás sehrály ještě jiné závažné faktory svou roli.Je to zřejmně velmi individuální. Držím palečky, přeji pokud možno pevné nervy a spomocí blízkých i odborníka se vše dá zvládnout! Nedejte se zdeptat! Toť můj osobní názor:-)

Naopak. Je to jediné možné řešení. Gratuluji. Stojíš si za to něco pro sebe udělat i když ti není jednoduché

Milujete ho?

Je lépe ptát se miluji sebe?

Přečetla jsem si pár přízpěvků a napadla mě taková věc. Nemůže se jednat o stařeckou demenci? Můj táta měl taky strašné výpadky nálad a byl prostě divný. Choval se divně. Nebo jiná duševní choroba. Tohle může posoudit jen odborník a ze své zkušenosti vím, jak je těžké dotyčného k lékaři dostat. Je to jen názor a nápad. Hodně síly. A nedejte se. Běžte raději na procházku. To fakt pomáhá. A co pejsek. Ten by vám aspoň naslouchal.

Moc ráda bych poprosila o radu .Jsem zrovna teď dost ve velké psychycké krizi ,nevím jestli už nemám vyhledat pomoc ,tak se chci nejprve svěřit .Je mi 40let ,před rokem mi zemřel tatínek a 3 měsíce na to maminka .A od té doby nezvládám různé věci .např.se bojím hrozně o kluci /18a 13/ nechci je nikam pouštět hned se rozklepu a myslím na hrozné věci i se sama snima dokážu nervovat až mi je špatně .Dokonce i se začínám všeho ostatního bát .Teď se mi pořád honí myšlenky vstoupit do kláštera . Nevím jestli to sem patří ,ale předem děkuji za pomoc .Eva

Milá Evo, vypadá to nejspíš na reakci na psychické trauma. Já bych si buď našla nějakého psychologa, kterému bych se ze všeho, co cítím a na co myslím, vypovídala. Anebo bych navštívila obvodního doktora a řekla mu všechno, co jsi tu napsala a on ti poradí, co dál. Rozhodně bych nespoléhala na rady kamarádek a svěřila bych se do rukou doktorům. Hodně štěstí a taky odvahy!

Prosím o radu,jsem už psychicky vyřízená,žiju s přítelem rok a půl,je soukromý podnikatel a jeho psychické týrání už nezvládám.Bohu¨žel nemám finanční prostředky na to,abych od něj odešla,mám sice zaměstnání,ale ze svého platu platím svému synovi internát,jídlo,školu,svůj telefon,jeho telofon a na nic jiného mi nezbývá.Přítel mi nedává žádné finannce,naopak,neustále tvrdí,že sám nemá.Každé ráno odjede do práce nevím kam,přijíždí večer kolem 20.00 hod,sedne k počítači kde vydrží do půl noci,nemluví se mnou,pak vydrží u televize i do 2 do rána.Problém je v tom,že spíme oba v obýváku a syn vedle v pokoji.Já vstávám ráno v půl 5 do práce a jeho vůbec nezajímá,že se chci vyspat.Už vážně nemůžu dál,nemluví se mnou o ničem,nevím kam jede do práce,co celý den dělá,doma v domácnosti neudělá vůbec nic,má v sobě jen práci,počítač,televizi a hospodu.Mě neustále tvrdí,že nemá peníze,ale sám má na jídlo,které si koupí pro sebe,má na hospodu,na benzín,na cigarety.Poraďte mi prosím,jak vyřešit tuto situaci.Moc ráda bych se odstěhovala,ale nemám kam.Děkuji Jana Zamastilová

Ahoj je mi 40let a mam pocit totalniho zivotniho kolapsu.Sama v sobe se nemohu vyznat vzdy jsem byla energicka a silna osobnost nic mi nepredstavovalo problem i kdyz jsem byla sama se synem ,prekonavala jsem prekazky a problemy jak se rika levou zadni i po opravdu tezkem existencnim problemu,kdy jsem v te dobe mela 38kg ruce se mi trasly vice nez pul roku,mela jsem strach spat ,nebot se mi stale objevoval jeden a tyz sen, ale nejakym zazrakem,lepe receno 12hod dvrdou praci jsem sama sebe z toho dostala ,jenze nyni mam pocit ze to zdrejme byla nelecena deprese, ktera se po 10 letech vratila jeste v horsim vydani.Mam pocit tzv vyhoreni ...ze silne a energice zenske se stava lidska troska,nevim jestli odejit od muze jsem s nim 3 roky a mam ho rada, jenze je to prave on, ktery ze me vysava silu a energii.Cela ma psychika byla nabourana uz davno, a nyni kdyz hormony blazni tak se to projevuje velmi drasticky.Mam strach o syna, je cilevedomy ,uci se velmi dobre uvazuje o vysoke ,vzdy mamu bral jako vzor sebevedomi a vyrovnanosti a nyni se mu hroutim pred ocima ,mozna prave proto chce na psychologii i kdyz jeho sen byla IT technika. Musim sve problemy resit a to co nejdrive, ale snad poprve v zivote nevim jak na to psycholog nebo najit v sobe jeste zbytky odvahy odejit a pokusit se to opet prekonat silou vule a intenzivni praci.Ma s tim nekdo zkusenost vrati se to zpatky anebo se mam zacit lecit.