Diskuse - Porucha osobnosti

Děkuju všem co mě podpořili. Trochu mě mrzí co za diskuzy se tu rozproudilo, ale co už... Uvědomit si, že se s člověkem něco děje, je dost těžký. Vím o čem mluvím, protože jsem měla spoustu příznaků už dřív a vůbec mě to nenapadlo spojovat s mozkem... Muselo to dojiít až do řekněme extrému. Navíc až do toho okamžiku jsem byla (a částečně i pořád jsem) schopná svý emoce ovládnout rozumem. Jen je to čím dál těžší.... No, na každý pád mi příští týden začíná terapie u psychologa. Měla bych to dohromady s práškama nakonec všechno zvládnout. Bude to chtít sice čas, ale aspoň pak budu konečně "normální". Tak se mějte krásně a bojujte jako já.:)

Kitty, ze zlikvidování této diskuze si nic nedělej, to dělá jen jedna paní, která tu už zničila několik témat a co víc, zkazila pohodu a souznění, zdroj informací atd. spoustě lidem.
Ale, jak vidno, stále je jí to jedno a pokračuje ve své destruktivní činnosti, kde se dá. Nejmenuju její přezdívku, ona už bude vědět a ti, kterých se dotkla, ublížila jim, úmyslně je urazila, odsoudila, sprostě je nazvala, taky.

No vidím, že jsi slepá a ještě lžeš bláznivá Mariano , pokud vím, normálně jsem psala Kitty, co si myslím o jejím problému, nemůžu za to že za mnou všude lezou cvoci jako jsi ty a holky z ženatého, které zuří, že jsem jim psala pravdu..........no zahýbají a lžou doma ....... psalo jim to tu víc lidí.........takže pořádně čti příště, ty hloupé stvoření , ty budeš jistě také panikářka a chceš se mstít.......hihi..:-):-)

K d y ž n e m ů ž e š z m ě n i t d r u h é , z m ě ň S E B E !!! (Citát.)

Ano to udělej Marianko a nehádej se tady, je vidět , že se potřebuješ poštěkat...........jdi radši jinam holka ......:)

JAK SE DO LESA VOLÁ , TAK SE Z LESA OZÝVÁ :-)))

Radši si doběhni k psychiatrovi, ty zoufalko .........:-)

KDO JINÉMU JÁMU KOPÁ, SÁM DO NÍ PADÁ.

Ahojky, Kati!
Víš, to že jsi šla a vyhledala sis odbornou pomoc, je moc dobře. Vím, o čem mluvím, protože do přesně stejné situace se dostal můj nejlepší kamarád před rokem. Chodil se svou přítelkyní už tři roky, ale ke konci jim to už moc neklapalo. Nedokázali k sobě už ani jeden najít rozumnou cestu, přesto že se oba moc milovali. Nevím, jakou přesně to mělo příčinu, ale to asi nikdo. Ta holčina prostě postupem času začínala být labilní, podrážděná, úzkostná, .... Na koho se upnula a byla na něm vyloženě závislá byl právě můj kamarád. Jenže jí bohužel nedokázal pomoci. Dodneška ho to nejspíš mrzí, přesto že má už dávno jinej, pohodovej vztah. já se jí snažil taky tak trochu pomoct a dost mě udivilo, že ačkoli mi oba vyprávěli stejnej příběh- stejnou životní situaci, z pohledu obou to znělo naprosto jinak. Dám příklad: "když se kdysi na chvíli rozešli, aby si udělali takovou přestávku ve vztahu a zase se k sobě vraceli, kamarád mi tvrdil, že se k ní vrátil pod jejím psychyckým nátlakem. Od ní jsem se dozvěděl, že měl údajně přijít na její oslavu narozenin, kam ho nezvala, tak za ním šla k plotu, aby ho "vyhodila" a on jí začal líbat...." V tu chvíli jsem jí tenkrát řek, ať se na něj "vysere", že je to jen podvodník, lhář a sukničkář a že si ji nezaslouží. Asi by tak reagoval každej, po tom co jsem je znal a věděl o nich. Jenže ona nemocná opravdu byla. Včera jsme se o tom s kamarádem znova začali bavit a dozvěděl jsem se, že když si spolu byli u rybníka promluvit a ona na něj zase začala vyšilovat, řekk, že to prostě už nemá cenu, že jede, nased do svého auta a rozjel se. Vtu chvíli se v ní něco stalo, chtěla za ním. Chytla se jeho jedoucího auta za zadní kliku, protože u spolujezdcových dveří to už nestihla. dokážeš si asi představit, co se stalo s jejím padesátikilovým tělíčkem. To auto s ní tak škublo, než on stačil zareagovat a dupnout na brzdu, že jí to málem utrhlo ruku, dala si tečku o zadní sklo, vyválela se ve škarpě, roztrhla bundu a tekla jí krev. To to ale skončilo ještě hodně dobře, protože taky molha tím škubnutím spadnout pod zadní kolo, nedej bože, kdyby jí tam padla hlava. Vždyť jí tam moh zabít a vcůbec by za to nemoh. Pro něho jako policistu není vůbec těžký si to představit. Nakonec se rozešli, až u toho lítali facky (od něj ne- ženskký by v životě neublížil, na to ho znám moc dobře). Dneska ho ona radši vůbec nezdraví, dělá, že pro ní už umřel a jakoby ani nikdy neexistoval. Její hlavní problém byl a je v tom, že si nikdy nepřiznala a ani o tom ani nikdy neuvažovala, že by mohla být nemocná. Při tom to je vlasně moc hodná a chytrá holka. Škoda, měli spolu fakt dobrej vztah, když jim to fungovalo a hlavně se milovali. Ale ústupky a kompromisy (z její strany vlastně už ani o žádnej komprmis nešlo- chtěla ho mít pořád u sebe a nesnesla, když byl s někým jím) prostě nejde dělat donekonečna. Ona na něm byla tak závislá, že se už nedokázala soustředit na jakékoli dění kolem sebe. Nakonec neudělala ani jednu ze dvou vysokých škol, který studovala. Je to smutný, ale píšu to sem hlavně proto, aby tě v životě nikdy nepotkalo něco podobného.
Měj se fajn, drž se a hlavně nezapomínej tomu svýmu dávat najevo, že ho máš ráda, P

Pepíku děkuju. Tímto příběhem mi mluvíš z duše. Jako by jsi psal o mně.... Jen ten konec je jiný. Nesnesla bych být bez něj. Proto to taky všechno dělám. Miluju ho a své chyby si uvědomuju. Zvlášť když vidím, jak moc ho někdy mé výstupy mrzí. nechci dopadnout jako ta slečna a udělám proto všechno!

Láska hory přenáší ... Hodně štěstí, Kitty!

Víš, mě to taky mrzí a nejvíc asi jeho. Vlastně jí mohl pomoct, jenže nevěděl jak. stačlo jediný- dojít s ní k psychlogovi, aby stanovil diagnózu a pak k psychiatrovi, aby jí dal nějaké léky. Jenže si myslím, že by jí k tomu asi nikdy nepřemluvil. Podle mě si ona ani nikdy nepřizná, že je nemocná, přitom je to moc fajn a hodná holka, když "funguje". Sama sobě si namluvila, že je to grázl a pak si dokonce i domýšlela, že všechno, co dělá, dělá jen pro to, aby jí ublížil. Stačilo, aby ho třeba jen viděla s jinou, jak se bavěj a v jejích představách jí hned už líbal, hladil,... Nebo mu pořád nadávala, že má ty svý kamarády radši než jí, ale co má člověk dělat, když si o tom s ní promluvit nemůže a ona ho pořád jen podezírá. faktem je, že on taky nebyl svatej, jenže když člověk nemá doma, co by chtěl, začne hledat jinde. Pravidelně mu projížděla mobil. Když jsem mu třeba psal i já, odpovídala mi ona za něj např: psal jsem mu: "Co děláš? Slez na chvilku dolů" a ona na to "Nikam nepoleze, je tady doma se mnou" (to bylo 130km a já nevěděl, že jel domů dřív)
Pak mu třeba uklízela auto, který sama používala a na zadní sedačce našla lístek z autobusu a už probíhal výslech: kdo tam s tebou jel?, koho jsi kam vez?, tak která to byla?... Když se rozcházeli, trvalo to víc jak měsíc. Oba jsme o ni měli hroznej strach, že si něco udělá. Proto jsem za ní taky každej tejden jezdil, kontroloval jí a snažil se s ní mluvit o čemkoli. vždycky to ale skončilo na tématu ona a on. Vlastně jsem se mu jí asi možná snažil i přebrat, tak aby si toho ona nevšimla. Věděl jsem, že by mu to nevadilo, sám mi na ní kolikrát dával číslo. On na to prostě už neměl. Jenže se to nepovedlo, poznala to. Mě nešlo o nějakej bezva úžasnej vztah, a už vůbec ne o sex. Chtěl jsem jí prostě jen podržet a pomoct jí. Byl jsem u ní ten den, co se definitivně rozešli, chvíli po tom, co on odešel. Byla docela klidná, jen mi u krbu dala ruku do klína a ptala se, jestli tam nic nemá, že jí normálně kroutil rukou. A taky řekla, že už ho v životě nechce vidět. Měl jsem na něj vztek a chtěl jsem mu rozbít hubu, ale neudělal jsem to. Ještě, že jsem to neudělal. neřekla mi totiž všechno. Před tím, než jí chytil tu ruku, na něj začala šíleně ječet a vrazila mu pět facek z obu stran. On jí tu ruku jen chytil, aby si sama uvědomila, co dělá. Pravdu měl i v tom, že kdyby chtěl, tak jí tu ruku zlomí... ale proč by to dělal. Vlastně si myslím, že v tu chvíli byla ta holka asi v jiným stavu, ale to je jen moje tušení. Jinak si nedovedu vysvětlit, že by ho potom nikdy nedokázala ani pozdravit, navíc ho ignorovat a roznášet o něm jenom samý pomluvy po maloměstě. To se ale nikdo z nás už nedoví. To ví jen ona sama a myslím, že jestli jo, tak to neřekla ani vlasní mámě. Ten kluk za to v podstatě ale ani nemůže. Kdyby jo, vím, že by měl radost a vzal by si jí. Když jsem mu to po půl roce řek, co si o tom myslím, oněměl. Mrzí ho to a pořád přemýšlí o tom, jestli udělal dobře. Dneska už vím, že neudělal. Měl jí naložit, klidně i za použití hrubé síly, do auta a odvézt jí na psychiatrii. Jenže, to mu dneska nemůžu ani říct. Pak by se určitě vyléčila, byla zase normální a hlavně mohli spolu bejt šťatsní. No jo, ve dvaceti toho člověk o životě ještě moc neví.
Neudělej stejnou chybu, jako ti dva, ahoj, p

Pepo....Proč tady zveřejňuješ příběhy někoho jiného.....myslíš, že by s tím ten dotyčný souhlasil? teď myslím toho kluka...

jen tak z nudy jsem zabrousila na tuhle stránku a všimla si tvýho článku.... Ty hele ví ten klučina, že zveřejňuješ jeho soukromí???Náhodou znám jednu holčinu, která s timhle tak trochu má něco společnýho... od tý mám informaci, že by se ten klučina z toho složil, kdyby věděl, že je tohle na netu... Víš co znamená ctít soukromí druhých??? Docela mi přijde, že zveřejněním tohohle příkladu si nějak dopomáháš ke splnění svého záměru...neděláš to jen kůli holčině, kterou máš jakoby tímhle tím článkem podpořit, ale jen kůli sobě... Sám tam píšeš, že si tu holčinu chtěl zbalit a odlehčuješ to tím, že si ji chtěl pomoc. Hele si kluk, si mladej kluk...přiznej si, že vlastně ty máš taky problém sám se sebou...ty si chtěl využít situace, ve který se ta holka ocitla ku svýmu prospěchu...a netvrď, že si ji nechtěl do postele...to by byla asi ta největší stupidita... Si normální sobec...vůbec by ses neměl snažit ´´pomáhat´´ ostatním. Tím, že si tohle zveřejnil si vlastně ublížil klukovi,o kterým se tam zmiňuješ a taky ubližuješ jeho nýnější přítelkyni!! Zajímalo by mě, co budeš dělat až se to ten kluk dozví... A všiml sis, že v tom článku máš spoustu lží?! Těm dvoum to vůbec neklapalo a ke konci ji ani milovat nemoh-byl natolik zmatenej, že si ztěží mohl uvědomovat svoje city k ní... Si lhář... Udělal by si nejlíp, kdyby si tenhle příspěvek sem nikdy nepsal... Nech si to projít hlavou...

jasný...to co jsi napsala je pravda. jedinej, kdo není v pořádku je ten kluk, co tedy zveřejnil ten příběh. Jak k tomu příjde ta jeho nynější přítelkyně? Ta, jestli si to přečte, tak z toho asi nebude mít radst. Je mi jí opravdu líto...Je ale fakt, že jestli ho miluje, tak ho kvůli tomu neopustí....a kdo ví, jestli to, co je tady napsané je pravda....