Diskuse - Panikářky 3- pokračování

AJKO,představ si,co se mi dnes stalo.Třeba mi budeš umět poradit.
Ve čtvrtek mi volala spolužačka,že její nevlastní otec je nyní po chemoterapii a je mu zle a dali ho z nem. její nevlastní sestře do domácího ošetřování,patrně z psychických příčin.Je ležící,má pleny a krvácí z konečníku.Chudák,je mi ho moc líto.No,ta její nevl.sestra tu péči prý nějak nezvládá,což se může stát a na pečovatelku nemají prý peníze a ona,ta má spolužačka ,je prý dost utahaná z práce a má dítě-asi 10 let.No,prosila mě o pomoc,tak jsem jí nabídla,že za tátou zajdeme a já její sestře ukážu péči o něj a naučím jí to a že jí teřba 1-2x v týdnu přijdu pomoct tatínka vykoupat,ale víc,že v mých silách není.Ona měla představu,že bych se o něho měla chodit starat každý den ,ale já mám práci velmi fyzicky namáhavou,2 malé děti(tedy hlavně Haničku) a navíc je to dojíždění přes celé město...To vážně nevím,jak bych dělala,proto jsem navrhla výše zmíněnou alternativu.Její sestra mi měla zavolat,ale nezavolala.Mezitím jsem ještě sehnala kontakt na řádové sestry,které by jim mohly pomoci,ale ani toto nevyužili...No,a dnes mi najednou přišla od té spolužačky sms,zda bych té její nevl.sestře,kterou vůbec neznám a neznám ani jejího otce,zavolala a domluvila se na té pomoci....Doslova pociťuji vztek nad tou drzostí.Raději jsem na to vůbec nereagovala.....No,co bys na to řekla?Já je chápu,že jsou v těžké situaci,ale pokud chtějí pomoct,tak ať alespoň zvednou telefon..Jak to vnímáš ty?A Ajko,kolik ty návštěvy u klientů vlastně stojí,tedy kolik se za to platí?

Moc děkuju za odpověď!!! Hezké odpoledne V.

Ivanko,to o těch chlapech se tu otisklo a musím ti dát zcela za pravdu.
Většinu mé klientely tvoří ženy-bolavá záda a sna všechny mejí problémy doma,Stále na sobě chtějí něco vylepšit,dát se do přádku,mrzí je,že nefungují jak by měly...Přesně co jsi psala ty.Ale že by něco začali dělat jejich mužští,to vlastně ani jednu z nich nenapadne.Nesou veškerou tu tíhu samy a jejich limbický systém vysílá varovné signály do těla a je pak všechno bolí.Naše společnost není rovnocenná.I v práci bych řekla kolikrát ženy pracují mnohem více a tvrději a ještě za málo peněz,čehož ani já nejsem výjimka.
Muži jsou totiž od mala většinou už špatně vedeni.Chalpeček si nemusí po sobě uklízet,nemusí pomáhat mamince,je nepsanou hlavou rodiny...on je ten,který jednou bude dělat kariéru,zatímco jeho sestra(pokud nějakou má) se stejně jednou bude starat o rodinu....

Věrko,jsem z Jičínska ,ale spíš blíž k horám,kde první pomoc i nemocnice nestojí za nic už nemálo problému jsem mněla s doktory a s jejich nepochopením .Už se tu třepu a brečím deset dní jsem vysílená a nevím jak dál,rodiče už to vědí a když přijeli,mužou jen když není manžel doma on je nesnáší jen proto,že jsou moc chudý( což my taky) a hodný tak jsem jim padla do náruče oni mají velké pochopení.Už jednou pomohli s této situace a to na začátku našeho vztahu jsem mněla přesně tyto potíže,neměla jsem však děti,takže když manžel odjel do práce jela jsem k nim mají to 10 km a byla jsem štastná a dostala jsem se z toho i bez prášku s jejich pomocí.Vím že i ted by mně pomohli,ale nesmím k nim a oni k nám a to je zlý mám je moc ráda,ale to i manžela,strašně se bojím zzustavat sama doma,bulím už strašně dlouho a čekám kdy se to obrátí k lepšímu.Manžela ztratit nechci,on si ošetřování na malou nevezme abych si pár dnu odpočla ,fakt nevím kudy kam.V pondělí si opět dojdu k doktorce a budu chtít kontakt na psychologa.Pak pujdu pěšky k naší mamce ta je jediná která my fakt rozumí a mužu se u ní vybrečet.Musím končit pro slzy nevidím.Ahoj a sluníčko v našich duších

SUI,to je děsná situace.Víš,mně není jen jasné,za ci máš svého manžela ještě stále ráda...??? Na to mi nemusíš odpovídat.Jen se zkouším vžít do tvé situace a nevychází mi žádné pozotivum,proč s takovým člověkem ztrácet drahocený čas...
Sui,neber to vzlém,mně je tě totiž nesmírně moc líto a takhle si přece nezasloužíš žít.Jsi takový hodný andílek a on nemá právo s tebou ano s tvými rodiči takhle zacházet.To je moc hnusné!!!
Berunko,neplač,zkus zavolat na linku důvěry a vypovídat se,třeba s tím terapeutem po telefonu najdete i nějaké řešení.A máš pravdu,k té obvoďačce si v pondělí skoč znova.Tohle není řešení.Drž se a neplač.Pohlaď malou,pomazli se s ní a pak jdi k rodičům a na toho tyrana se doma vykašli.Nikdy bych si nenechala od manžela poroučet,zda můžu nebo nemůžu navštěvovat své rodiče.V tom si chce stanovit jasnou hranici.
Můj bývalý manžel také tyto tendence měl.Jednoh dne mi došla trpělivost a při žárlivé scéně namířené na mé příbuzné,jsem ho vyhodila.A vůbec toho nelituju.
pa pa a vydrž!!!

Ivanko,ten cipralex si navyš.Už sem ti psala že ho beru taky.První týden sem brala půlku,pak celý a po třech měsících sem navýšila ještě o půlku na večer.Do dvou dnů mi bylo líp,a už sem ani neurol nepotřebovala.
Dnes mám ale nějakej výkyv,sem roztřepaná a je mi nějak divně.Vstávala sem v pět do práce a večer sem blbě spala,tak to mám asi z toho nevím.A ve středu by měla dojít menstruace,a to pociťuju vždy týden před tím zhoršení.tak to už je možná taky ono.Neurol zatím ještě ale brát nebudu.A taky mě pobolívá hlava,ale to je asi tím počasím,včera u nás kvalitně pršelo,hromy,blesky.dnes ráno svíilo sluníčko,teď je zas zataženo,tak to se mnou asi cloumá.Jdu se natáhnout k telce,sestra si vzala malýho,tak využiju toho klidu:-).paaaaaa kuřátka

on takový nebyl první rok známosti mně doprovázel i k zubaři,u porodu už to bylo horší,první pul rok se dceři věnoval a ted s ní nejde ani na procházku.Jsme spolu pět let na jednu stranu ho miluju a na druhou nenávidím,neumí mně pohladi ,nemužu se mu vyplakat na rameni což u své mámy mužu.On byl vychován tak dost chladně a u nás doma byla velká láska a péče a ted tepr poznávám ten velký rozdíl mezi nami.Nejhorší je že mně srovnává se svou matkou,která dře v zemedělství a má energie na rozdávání,jenomže ona je tvrdá a já od přírody dost silně citlivá.Jak bych se tedy mněla léčit? A hlavně co s tou šílenou vyčerpaností,nějaké vitamíny? Bojím se že to bude horší protože my umírá babička na kterou jsem taky dost fixovaná.Jeden pohřeb my to vlastně před nedávnem odstartoval tak se bojím jak jít životem dál,nejradši bych utekla k mámě a stulila se k ní jako když jsem byla malá,ale mám svoje dítě a pro ni musím vydržet.pa zítra už my to fakt nejde

Sui,já být tebou tak se okamžitě sbalím a valím k vašim.Oni ti s malou pomůžou,vyslechnou tě a ty nabereš aspoň trocha sil,než si pořešíš nějakýho toho psychiatra,psychologa.A na manžela neber ohledy!!Třeba to že ste odešli ho nějak trkne a začne se chovat jinak,než teď a aspoň poznáš jestli mu na vás záleží nebo je vážně tak bezcitnej.Můžu se dělat co dělá.Psala si že moc nebývá doma,jak často se tam teda objevuje?Nemůsíš ale na to odpovídat jestli nechceš.Chtěla bych ti nějak pomoct,protože já mám taky malýho a taky sem byla na tolik sesypaná,že mi s jeho péči musela pomáhat rodina,protože sem byla hodně vyčerpaná a nebyla sem schopná se starat sama o sebe na tož o něj. Sem jim za to hrozně vděčná a moc ráda že je mám.Sui udělej to a běž,už jen proto aby si nebyla sama doma.Uvidíš bude zas líp.Drž se beruško a napiš,jak ses rozhodla,pa.

Milá VĚRKO,i když jsou ti lidé v takové tíživé situaci nemají právo někoho zneužívat. V tomto případě tebe.Klidně jim odpověz, že bohužel jsi časově velmi vytížená a poraď jim následující :Ať zajdou k praktické lékařce jejich otce a proberou s ní žádost o domácí péči.Ona by jim měla dát kontakt na nějakou podobnou agenturu, protože toto je práce plně hrazena zdravotní pojišťovnou a indikuje jí právě obvoďák, který každý měsíc potvrzuje úkolák.To, že jsi jim nabídla svou pomoc je od tebe velmi laskavé,ale jak jsi záhy zjistila, jsou jako jezinky, Nabídneš jim prst a utrhnou ti celou ruku.Vůbec se ti nedivím, že tě to tak rozčílilo, ale vůbec se nestyď jim takovou pomoc jako oni žádají odmítnout.Není to žádná hanba.Vypadá to , že jejich tatínek je v terminálním stavu a než se vyřídí všechny folmality bude po všem.Já, když mi tatínek umíral jsem přerušila práci a každý den ráno jsem jezdila k našim se o něj starat za vydatné pomoci celé rodiny.Domů jsem jezdila až večer a mamku naučila ukončit infúzi.Tatínek měl kvůli chemce port tak to nebylo těžké.Snad jsem ti pomohla. IVANKO,tvůj příspěvek se uložil už jsem si ho přečetla.Tak možná, když to putuje až z Nitry tak to chvíli trvá. Mě se teprve včera poprvé stalo, že se příspěvek neuložil a napsalo mi ro erorr.Tak jsem se vrátila o krok zpět a znovu to odeslala a to se už uložilo.IVANKO, SUI , jak psala PAVLÍNKA i já mám bohaté zkušenosti s tím ,když manžel nechce pochopit. Jsou to bezohlední sobci, rozmazlovaný svými matkami a posléze ženami . tedy námi. My jim chceme vytvořit krásný domov do kterého se budou rádi vracet a protože už od přírody máme potřebu se o někoho starat ( panenky, když jsme malé ) dokud nepřijdou děti staráme se o ně jako o mimina. Vaříme, pereme, uklízíme a bereme to jako samozřejmost. A oni taky. A pak se diví, že jsme utahané, vyčerpané, nechápou ,že můžeme být nemocné. No a můj bývalý manžel také raději utíkal z domu, p**era, raději za kumpánama do hospody, aby senemusel dívat na to monstrum s nervama v kýblu.Musela jsem se z toho vyhrabat sama.Ale strašně mě to posílilo.Počkej SUI, ještě ho nakopeš do pr...., protože ti dojde, že to není chlap do nepohody.Budeš se tomu sice hrozně bránit, kvůli dcerce, ale jednoho dne zjistíš, že sis ho přestala vážit.Teda tak to bylo u mě.Protože se v životě může přihodit cokoliv a já věděla, že on mi oporou nikdy nebude.Proto si nesnírně vážím reakce a přístupu mého přítele, on mi byl velkou oporou.A i když má taky svoje mouchy, tohle mu nezapomenu.

VĚRKO teď jsem si přečetla tvůj další příspěvek a zjistila jsem, že to co píši SUI jsi více méně napsala taky.Máme na to stejný názor.Čtu příspěvky postupně a snaží se hned odpovídat tak jsem občas mimo mísu.

Milá SUI,dopracovala jsem k dalšímu příspěvku od tebe.Co se svým manželstvím udělaáš je pouze na tobě, ale dovol mi, prosím, jednu radu. Pamatuj si, holčičko, že rodiče máš jenom jedny a partnerů či manželů můžeš mít několik. A ty máš navíc velmi hodné, milující rodiče a oni si nezaslouží, aby nebyli v té první řadě, ve které máš svou dcerku a manžela.Ty se bojíš samoty, proto nechceš o manžela přijít, viď. Máaš obavy, jestli by jsi to všechno zvládla. ALE TY NEJSI SAMA. Máš holčičku a báječné rodiče a jestli je tvůj muž nemá rád, protože jsou chudí tak je velmi povrchní.Možná nejsou materálně silní, ale jsou nesmírně bohatí, protože u nich vládne láska a pochopení a mají srdce na tom správném místě.Tvůj manžel ti nesmí zakazovat stýkat se s nimi na to nemá právo. A ty jsi dospělá, svéprávná osoba, jednej tak jak ti rozum radí.Oni ti mohou pomoc najít tvou pevnou půdu pod nohama, manžel z tebe vyžene i poslední zbytky sebedůvěry.I já bych na tvém místě volila spolehlivost.Ta je u tvých rodičů.Moc ti držím palce a budu na tebe myslet.Zvládneš to, neboj se.

AJKO,moc děkuju za odpověď.Zatím jsem neměla chuť jim volat,ale pokud se ozvou,tak jim řeknu ,cos mi napsala.Díky moc a pěkný zbytek den!!!

SUI,no právě kvůli malé bych s tím něco udělala.Když jsem odstěhovala tehdy bývalého manžela,tak byl mojí Mařence akorát rok.Byla jsem uzlíček nervů,vážila jsem při 166cm jen 44kg.Byla jsem totálně na dně.Když mě nebylo dobře,tak vždy argumentoval slovy,že jak to dělají jiné ženské,když mají rodiče daleko a chlapa furt v práci..(on do práce chodit nechtěl)...a s ničím nepomohl,peníze nebyly.Malá byla byla na Sunaru a nebýt mé babičky a mých rodičů,tak nemám co dát do zobáčku ani jí..A stejně mu pořád nebylo něco po chuti.Pak přetekl pohár mé trpělivosti a já ho vyhodila-slušně,bez křiku a napořád.Pak za mnou přišel bratr a řekl mi,že kdybych ho v dohledné době nevyrazila,tak by to udělal sám a možná by ho i zabil.Tehdy mi to samé řekl i můj mírumilovný tatínek.
Sui,drž se a popřemýšlej nad tím,co ti tu píšeme.

AJKO,tak zjišťuju,že radíme Sui prakticky stejně.Jen doufám,že to u ní vše dobře dopadne.Sui,pokud odejde od manžela k rodičům ,se samoty bát nemusí,naopak přestane být sama.

VĚRKO, to s tebou naprosto souhlasím, protože, aby se Sui mohla ze své PP dostat, potřebuje mít klid v rodině a ten s manželem mít asi nikdy nebude.Jakmile se přestane bát jednoho, začne mít stresy z jiného. Vždyť to mudí být traumatizující, když jí zakazuje stýkat se s rodiči a dává najevo jak je nemá rád, zatímco ona je miluje.Není lehké žít ve dvojím ohni. Je mi jí tak líto, protože je nyní naprosto bezbranná.

Ahoj holky,tak dneska mě propustili z nemocnice domů a mám dodržovat šestinedělí,v týdnu by měli být výsledky,tak snad to bude dobrý a nebudu muset zpátky-uvidíme,jinak první 3 dny to pekelně bolelo,ale ted´ už to jenom tak pobolívá,což říkali že ještě nějakou chvilku bude,ale ted´ už se to dá vydržet.Blaní zdravím a díky,samozřejmě zdravím i ostatní a přeji všem příjemný večer

Luciášku přeji brzké uzdravení a a´t jsou výsledky v pořádku!!