Diskuse - "Panikářky 2 - pokračování..."

Já bych uvítala, kdybych vás všechny uviděla v Brně ale moc na to nereflektuji, protože nevěřím, že bysme se slezly.
A odkud jsi ty? Možná jsi psala ale já už jsem zapomněla.A kde v Brně tě chytla panika?Já bydlím v Žabovřeskách.
Holky, tak vyžehleno, nakonec vše, co jsem dnes vyprala. ale stejně po mně nic není, nemůžu si pomoct.
Tak jdu ještě něco pohonit a doufám, že zítra bude líp.

Blani, jestli jsi někde "na drátě", tak se ozvi, jak je.
Andrejku a Jiřku už ani nevyzývám. Třeba jsou někde na dovolené?Ale, že nám to nenahlásily.

Miru,nejsme vůbec blázni,když to na tebe přijde,nikdo ti to nevymluví, přece opravdu cítíš nevolnost, závratě,tlak na hrudi....to si nevymýšlíš.Je to stejné,jako když diabetik udělá dietní chybu, je mu blbě a ty by jsi po něm chtěla, aby to neprožíval a vykašlal se na to. S tím sestěhováním - musela jsem se smá při představě, jak všichni bydlíme pod jednou střechou i s našima chlapama a jak by se tvářili, kdyby najednou místo jedné potrhlé baby jich měli doma třeba 10. To by nám začali uzobávat z našich Neurolů a Lexaurinů.Jinak buď v klidu.Od chvíle, kdy jsou kluci pryč, okupuji počítač jak smyslu zbavená a přítel říká, že jediná moje klika je, že si píšu s "holkama" jinak by mi schoval šňůru od PC a měla bych po ptákách. No,snad se s tím vyrovná.
Světlanko, jsem taky nejklidnější, když vím, že přítel má volno, nebo přijede z práce podobně jako já. Sice nepanikařím, ale ve své kůži 100% nejsem. Ale měsíc od měsíce se to zlepšuje.Dokážu se " zabavit " nějakou prací a odvést pozornost od všeho co mě rozrušuje. Taky jsem svého času byla v panikaření na vyznamenání.

Bylo to po velkém nervovém vypětí, byla jsem na vyšetření s malou dcerou ohledně té její srdeční vady, dopadlo to celkem dobře. Kráčely jsme ve velkém vedru od sv. Anny na nám. Svobody a pak jsme se měly přesunout na nádraží. No zkrátka ten prožitý stres jak to dopadne, nakonec ta úleva, že je to relativně v pořádku se mnou tak zacvičilo, že jsem myslela, že mně bude odvážet rychlá. Až jsem si říkala, že jsem se v tom špitále ještě nemotala trochu dýl. Tu cestu vlakem zpět do Opavy, kde bydlím bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Vůbec nevím jak jsem to přežila. Je to už něco přes 30 let, ale vzpomínky jsou stále živé. A ještě jsem tady!

Ajko, to máš pravdu, to by z nás chlapi měli radost.A manžel už, co se počítače týče, rezignoval. Ze začátku brblal.
S těmi pocity máš pravdu.Ale když máš třeba hypoglykemický záchvat, tak to nemůžeš ovlivnit myšlením.Je to automatická reakce organismu na sníženou hladinu cukru v krvi. Ale vůlí a orientovaností v problému , můžeš ovlivnit své podvědomí a nereagovat panicky na projevy neuroveg.nervstva.Třeba začne ti bušit srdce a ty máš dvě možnosti. Buď si říct- mně nějak tluče srdce, to asi bude infarkt a začít "bláznit" a skončit až na pohotovosti, jak se "vyštengruješ".
Anebo říct si - tluče mi srdce, to už tady bylo, je to zase ta pitomá panika, snažit se sklidnit a ono to fakt přejde.
Toto mám samozřejmně načtené a musím říct, že to funguje. Horší jsou pro mně takové stavy jak dnes. Ta únava a nepříjemné pocity. S tím se moc pracovat nedá. Ale zase , tu únavu a výkyvy mají i "normální" lidi, jenom my to zvýšeně vnímáme, protože máme nízký práh psych.odolnosti.
A to, že někdy řeknu, že jsme blázni nebo hysterky, říkám s nadsázkou, sama vím, jak je to těžké a jsem naštvaná sama na sebe, že to nezvládám, jak bych chtěla.
Ajko, tak se měj a já jsem bez prášků ale jak píšeš, na sto procent teď v létě taky nefunguji. Přes zimu to bylo O.K.No ale kdyby nebylo hůř, bylo by to dobré. Pá M

Tak to ti věřím, to byl pádný důvod aby to s člověkem zacvičilo. A ta cesta musela být hrůza, když jsi ještě k tomu nevěděla, která bije.A tu cestu vlakem si dovedu představit. Jak já se znám, tak bych asi vlak už moc nevyhledávala. Jak to zvládáš ty? M

Miri jsem taky dožehlila :-) a můžu jít balit na výjezd..k mým stavům ,sobotu víš jak mi bylo a včera taky ta cihla :-) dnes ráno chvílema silnější tlak na hrudi,ted bych řekla,že lepší ,ale už mám v sobě večerní lexoš.Nevím jak to máte vy ,ale já bývám nejvíc úzkostná večer ,nemám ráda tmu a můj 1.záchvat PP jsem měla před třemi lety v sobotu v půl 8 večer,seděla jsem v klidu u telky a jedla s chutí chleba se sirečkama a najednou tachykardie a vylítla jsem z gauče...Miri nebudeš věřit od té doby jsem sirečky neměla-leč mám na ně chut !!!!!! no stačí ti ? ještě dlouho a doted to občas spojuji s jídlem a bojím se dát určité potraviny!!to nikdo z vás nemá ,co ? .Jsem si koupila dnes tu příručku "Úzkost a obavy" od Praška a tam nás přesně popisují,je to úžasný,jak když okopírují mé stavy :-) tak mám co číst...alespon tu mrchu líp pochopím :-)
Světlanko s těma třešněma jsem to taky četla,mám jich pár v lednici , tak jdu do nich ,ale nechci to pak vidět :-)))))))))) jsou projímavé. Těším se ve 21 h na Zoufalé manželky ,už jsem to dlouho neviděla,dávali to pozdě ( pro mě pozdě ) :-) tak pa holky a krásný večer M.

Majulko, já ti to s těma tvarglama věřím, já už bych si nemohla zase dát topinku s oblohou a gambrinus a pak jet z chaty autem, protože bych byla přesvědčená, že mně to zase chytí s tím nacpaným břichem jako vloni a nastartovalo mně to podruhé PP.
Jinak večer já ožiji jak rybička, co se psychiky týče. Nejhůř se cítím tak kolem poledne. A taky bezprostředně ráno, tak 5 minut po tom co vstanu. Holt to máme každá nějak jinak ale v důsledku to stojí všechno za H.
Tak pá a zítra pěkný den a bez cihly. A ty příručky moc psych.pomáhají.Znám to.M

Ahoj holky,tak koukám vy toho napíšete že to nestíhám číst.Já co se týče paniky tak dobrý.spíš mě otravuje ten stres v práci a ten smutek po Davidovi.Mám docela slušnou depku.V práci je toho strašně moc a vypadá to že zatím to nebude lepší.Tak nemám ani moc radost z ničeho.Tak se mějte všechny krásně dobrou noc!Jo Majulko děkuji za fotečky moc pěkné:)

Tenkrát jsem neměla na vybranou, prostě jsem sebou měla malé děcko a věděla, že se nějak musíme dostat domů. Přesně jsem věděla, kdy nám jede vlak a nic jiného jsem nebyla schopna řešit. Teď u nás zase bouří, asi to už vypnu, stejně mně trochu pobolívá palice. Tak dobrou, ráno se sem mrknu.

Tak jsem jen tak pro zajímavost spočítala jak pilně jsme dnes psaly, děvčata.Počínaje mým prvním popůlnocovým příspěvkem a konče tímto co právě píšu je to rovných 70. To je už přece úctyhodný výkon, že ? Tak zatím pa pa , dobrou noc všem.

Ahoj holky ,všechny vás zdravím,zobu zoloft 5 měsíc stále se to zlepšuje .Denně trénuji a držím vám palce .Mějte se fajn :::MIRKO ,DÁŠO DÁŠO ,SVETLANKO ,BLANI ,HANKO ,JANO ...PIER

Teda holky, to jsem se úplně zděsila, co napsala Ajka.A já jsem udělala ještě větší rozbor: Světlana-9 přísp. Ajka-9 Jitka 9 Apple-8 Majulka- 3 Pavla -2 Míša-1 Alča- 1
A JÁ CELÝCH-27!!!
Tak holky, to už by stálo zato, kdyby jsme se fakt slezli, hovor by určitě nevázl. A ode mne, to už není normální. Pak se můžu divit, že jsem jak přeražená a v baráku dohromady nic udělaného.Takže vypínám počítač, ač mně bolí srdce, jdu koupit tchyni boty a kabelu, jak mi poručila a po obědě jdu vozit vnučku. A teprve večer mrknu.
Ještě jsem vám chtěla napsat, že na staré panikářky se ozvala Jiřka a je nějaká špatná. Myslím, že neměla měnit ta fung.AD za Trittico.
Zdravím taky Piera, je fajn kluk, že se ozval.
A Alouškovi přeji, aby mu bylo lépe!!

KONEC,ZVONEC M

Ahojky Majulko!Musím se k tobě přidat a mám pocit, jako by jsi mi mluvila z duše.Tak jako ty i já se bojím tmy.Též můj první záchvat tachykardie začal v noci.Byli jsme zrovna na chalupě.Zpanikařila jsem a vyběhla jsem ven před chalupu nadýchat se čerstvého vzduchu.Ještě těď si vybavuji tu tmu všude kolem a stíny stromů.Naši chalupu miluji, je tam krásná krajina.Protože máme volno býváme tam skoro celé prázdniny.Bohužel od té doby(a to jsou asi 2 roky) se děsím nocí právě tady na chalupě.Doma mi noci také vadí,ale je to přeci jenom o fous lepší.Bydlíme ve městě a já mám aspoň pocit,že lékařská pomoc je nablízku.A pokud manžel není večer doma, jdu raději spát k našim.To už taky některá z vás psala.Možná právě i ty.Už si to nevybavuji.Majulko,tak mě trochu těší(a nemyslím to zle),že takhle cáklá nejsem sama.Měj se krásně.Zdravím všechny panikářky.

Čau děvčata,tak to vypadá,že konečně vyrazíme na ten koupák.Včera jsem nám zbalila a při venčení šelem jsem zjistila,že prší.A to už byly děti v plavkách.Tak snad dneska.. .Co ty fotky?Prosím,holky,neskrblete,taky vás chci poznat!Jinak jste mě pobavili s tím společným bydlením.Manžel je děsnej kliďas,nikdy mi nic nevyčetl (co se paniky týče),ale tohle by ho asi dostalo.Jak jste psali,asi i on by mi ujídal AD.
Tak mi držte palce,ať to zvládnu,já vám taky držím palečky,ať jste fit a ještě jednou prosím o ty fotky!!!!!
DÍKY předem.

Ahoj Miri, Apple, Majulko a všechny ostatní holky. Moc vás všechny zdravím. Přijeli jsme z Česka dnes ráno kolem jedné. Nějak si zase nemůžu zvyknout, že jsem tady ve Francii. Rychle to všechno uběhlo. Svatba mé kamarádky byla moc hezká, taková rodinná, bylo tam kolem 25 lidí. Tak jsem jí to odsvědčila a dneska odjíždějí s manželem na týden do Itálie. Naše cestování proběhlo dobře, i když vždycky z letadla mám divný pocit. Jinak jsem zjistila, že mi nedělá moc dobře, když piju hodně kofeinu. Na svatbě jsem pila víc koly, měla jsem na ni velkou chuť a v noci mi pak bušilo víc srdíčko, tak jsem nemohla moc spát. Jinak pokračuju v lécích, panika jakš takš dobrá, akorát jsem byla hodně unavená po cestě a to, že si musím zase zvyknout rychle tady, tak jsem z toho ještě taková nijaká. Ale snad to půjde dobře. Tak se opatrujte a přeji klidný den. Dáša