Diskuse - Panická porucha

me se modriny i po malym narazu delaly i pred tim nez jsem cipr. zacla brat... ¨Kamčo, to je pravě to nejhorsi... to co me nejvic stve... je chci zit normalni zivot.. delat vsechno normalne.. ale proste to nejde... :-( dneska mame jit s rodinou na bowling.. uz jen ta predstava me desi a vycerpava... cim vic je to bliz, tim je mi malatneji.. a nervozneji.. :-(

strach ze smrti mám taky , ale spíš o své blízké a děti, mám hrůzu , že by se někomu něco stalo, nikdy jsem nad tím nepřemýšlela až teď poslední dobou zjišťuju jak je život strašně krátký

jo to ja jsem nejdriv mela taky.. kdyz nekdo z rodiny nekam jel, byla jsem jak natrni.. a v dobe navratu jejich navratu jsem netrpelive koukala z okna.. atd. .. a pak to vyvrcholil, ze jsem zjistila, ze se behem vteriny muze stat neco i me.. a zacal nekonecny strach o sebe...

Vim co proživate. Ja sama mam s touto nemoci sve ykusenosti. Tento vaš stav ktery proživate ,je opravdu z leku. Je to přechodný stav. Vydržte ,bude líp.

Lolo,tohle jsem zažívala taky.Místo aby se člověk těšil,že někam vypadne,všechno bylo problém.Přestala jsem chodit se známíma na skleničku ,do kina,všechno jsem zrušila.Znala jsem jen cestu do práce 3km a zpět 3km a to ještě pěšky,protože v dopravních prostředcích mě chytala klaustrofobie.Bohužel v autě taky.Pak jsem si něco o tom přečetla a zjistila jsem,že to je chyba se všemu vyhýbat,že se musí jít pozvolna do toho.Ale ještě dodnes bych si netroufla na nějakou vzdálenější dovolenou.Do zahraničí vůbec.Uvidím letos.Jinak všem doporučuji: jestli máte nějaké větší starosti a problémy,zásadně o ničem nepřemýšlejte večer před spaním.Jak to začne dotírat hned přehoďte vyhýbku na něco pozitivního.-dá se to naučit.Stejně nic nevydumáte a je to nejlepší cesta jak zcvoknout totálně.

Lidičky, už jsem zde dlouho nebyl, a tak koukám jako blázen, co tady je nových přispěvatelů a příspěvků... Byla jsem první, kdo Lence, která tuto diskusi založila, odpověděl. Teď, když to tak pročítám, tak mi to nedá a musím se ozvat... Lidi, neblázněte s těma práškama!! Jsem dobré, ale tak na rok, déle určo ne. A na Neuroly a Lexauriny vzniká těžká závislost, jako na drogy, takže kromě toho, že jste panikářky, tak ještě budete furt sjeté... No, co vám všem chci vlastně napsat... PP trpím dva roky. Pokud jste se dívali na 13 komnatu L.Soboty, tak jste určo zjistili, že tento výborný komik rovněž trpí PP v kombinaci s tím, že je obrovský hypochondr. A jeho psych. tam říkala, z čeho PP vzniká. Je to reakce na obrovský šok. Mým spouštěčem byl epileptický záchvat kolegyně z práce a od té doby to jelo. Navíc jsem měla před státnicema, jak jsem již zde psala, mám rodinu a je mi 34 let. Byla jsem několik měsíců na nemocenské, spíš však z deůvodu přípravy na státnice, ale rovněž jsem se nemohla vrátit do práce, prostě na místo, kde se to stalo. Jsem učitelka na ZŠ. To, že mám PP jsem zjistila sama podle diagnóz na internetu na str. doktorka.cz a neurolog mi to jen potvrdil, ale to už jsem ve svém příspěvku rovněž rozepisovala. Brala jsem rok a čtvrt Citalec 20. Na počátku léčby jsem trpěla takovými záchvaty, že jsem myslela, že to nerozběhám. Pak se to zklidnilo a prášky vyrovnaly serotonin a vše bylo ok, kromě 12kg, které jsem za dobu léčby přibrala. To byl rovněž důvod, proč jsem se rozhodla prášky vysadit a navíc nejsem zastánce chemie (obyčejnou tabletku jako je Paralen, Brufen apod. neberu, raději si uvařím půl litru bylinek). Takže od letošního podzimu jsem zmenšovala dávky, až jsem po Vánocích prášky zcela vysadila. Myslela jsem si, že už jsem v poho, ale není to tak, jenže já jsem se rozhodla, že tomu nebudu podléhat. Takže: do práce chodím den co den (naštěstí míváme dost často prázdniny, takže volníčko je fajn), supermarketům jsem se nevyhýbala ani v dobách nejhorších, kdy jsem si myslela, že ve frontě u kasy nutně umřu. Tak jsem se vždy zaměřila na jeden nějaký bod, zhluboka dýchala a přežila. V dobách největší paniky jsme byli v Tatrách na dovolené a já musela přežít jízdu lanovkami, pobyt v jeskyních, apod. a všechno se dalo, sice v jeskyni i na lanovce jsem opět myslela, že umřu, ale co se dalo dělat, když celá rodina, tak celá rodina... Mimoto s dětma v práci musím chodit na různé akce - kino, divadlo, koncert, knihovna a nikdo nechodí se mnou, jen já a 25 dětí (malých podotýkám), vezmu si s sebou láhev vody a je to. Chtěla bych vám všem tímto příspěvkem dodat nejen kuráž, energii a chuť do života, ale rovněž to, že panika je pouze ve vaší hlavě a pokud si ji tam budeme hýčkat, tak to bude horší a horší!! Pravidelně chodím cvičit do fitka, což je PARÁDA, na masáže, na kosmetiku, kde vydržím ležet i tři hoďky a taky jsem si myslela, že to už nikdy nedám!! Ale přece nějaká psych. d**ka nám nemůže sebrat vše, co máme rádi, no ne? Ráda bych psala dál a dál, ale komu by se to chtělo číst, že?? Zdravím vás všechny a hlavně Lenku. Jo, a nedávno jsem byla celý víkend na Davis cupu a to byl adroš!! Desetitisící dav, už u těch vrat jsem manželovi hlásila, že to je tak na papírový sáček, ale vydržela jsem, i když mi nebylo nadvakrát, ale Berdych byl bááááááááječný!!!!!! Tak čagos všichni a držte se!!!

Ahoj Blanko,takže ty máš stejný názor jako já,že člověk musí jít opravdu do toho,neizolovat se.Ale na začátku musí být opravdu ta antidepresiva,jinak bys tím optimismem určitě nehýřila. V počátečním stavu jak jsi byla bys ty výlety a ostatní pravděpodobně nezvládla.Chce to stabilizovat se a pak začít trénovat na případné nové ataky. Ale dík za optimistický příspěvek,kteý všem dává naději,že se z těch s....k může vyhrabat.,alespoň k žití.

Ahoj Mirko, pozor! Ty výlety, lanovky, jeskyně, apod. jsem provozovala v době, kdy jsem jestě antidepresiva nebrala, a ani jsem ještě nevěděla, že je to PP! Stavy byly, záchvaty taky, ale i tak jsem to musela zvládnout, jelikož dovča byla dávno zaplacená, takže nebylo úniku... jsem moc ráda, že sis to přečetla a reagovala. Určo to všechno jde!! Nedávno jsem taky myslela, že se nedotáhnu z práce domů, chodník mi byl malý, utíkal mi pod nohama, které byly těžší a těžší, ale pro jídlo pro hladové krky jsem do obchodu musela a domů dojít taky, takže jsem se zaměřila na pěkné myšlenky... Vždycky mi vcelku pomáhají barvy a taky hodně čtení různých odpočinkových časáků a tak. Tak zatím hojec a nevěšme hlavu!!!

Cago Blanko ,,taky jsem prož ívala to co ty a vsichni co jste tady.Začlo to už hodně davno,ale tenkrát jsem tomu nevěnovala pozornost,ale v 23 letech to vypuklo byl to fakt horor. Zhubla jsem přes 20 kg za 3 týdny )) to jediný bylo pozitivní.

Promiň,já jsem si to nepozorně přečetla.Já,když jsem měla před 4 roky první ataku,tak mě dokonce odvezla rychlá.Ač zdravotník,nevěděla jsem o co jde a páni doktoři bohužel taky ne.Pak mě to laplo ještě dvakrát,to už jsem vydýchala,protože jsem tušila,že jsou to nervy a pak jsem měla až do dalšího léta NAPROSTÝ pokoj.Vzpomínala jsem na to jako na něco nepochopitelného a vůbec mě nenapadlo,že mě to za rok chytne znovu.Pak už to bylo horší ale přesto jsem s tím bojovala rok a půl bez prášků.Absolvovala vše i tu dovolenou ale sama víš,že za moc to nestálo.Pak mě došlo,že ten serotonin se tam nevylíhne a že jestli ho tam nedodám,tak strávím život v bojích s větrnými mlýny.Bohužel A.D.jsem brala jen krátkou dobu,protože jsem s nimi nebyla vůbec funkční.Jak jsem si někde sedla,tak jsem nebyla schopna vstát a jen jsem čučela do blba.Na druhá jsem už nesebrala odvahu.Po vysazení se mi tak ulevilo,že jsem nabyla takového optimismu,že mi vydržel dodnes.Přece jen nějaký serotonin tam byl dodán.Občas ve vypjaté situaci to se mnou zacloumá ale řeším to jak ty.Akorát k tomu moři to ještě zkoušet nebudu.Hodně mi pomáhá můj nynější pohodový život/jéžíš ať to nezakřiknu/a vyřešení mich životních trablů a starostí.Neberte to někdo jako návod nebrat A.D.Devadesátí procentům lidí sednou a postaví je na nohy,mě konec konců částečně také.

Omlouvám se,napsat mích trablů s měkkým i,to je něco.

I to se stane.Lepší blbý i,hlavně když je všechno ostatní fajn .

I to se stane.Lepší blbý i,hlavně když je všechno ostatní fajn .

I to se stane.Lepší blbý i,hlavně když je všechno ostatní fajn .

I to se stane.Lepší blbý i,hlavně když je všechno ostatní fajn .