Diskuse - Panická porucha

Ahoj lidi, tak jsem si na chvíli početla ve vašich příspěvcích a zjišťuji, že jsem na začátku asi dlouhé cesty, kterou někteří z vás již nakročili. Problémy s PP jsem začala mít loni v létě, kdy jsem se předávkovala kofeinem ( jsem zvyklá tak na jedno kafe denně a tenkrát jsem di dala 3 silná presa) a v deset v noci jsem zkolabovala. Srdce mi bušilo jako o závod měla jsem pocit, že mi exploduje z těla ven. Lehla jsem si na zem a čekala kdy to přejde. Rodina byla na chalupě a já jelikož byla sama jsem dostala strach co se mnou bude. Můj táta mi umřel ve 47 letech na infarkt a tak jsem se bála že se o mně taky pokouší. Za chvíli jsem se rozklepala a třes se pořád zvětšoval. Zavolala jsem kámošce, která mně ukliďnovala po telefonu. Ale po hodině se mi srdce pořád neuklidňovalo a tak jsem si nechala zavolat záchranku, kdy mi jen zjistili vysoký tlak a napsali předávkování koufeinem a odjeli. Jenomže od té chvíle jsem se bála zůstat doma sama, aby se mi nestalo něco podobného a v tu chvíli se mě začala projevovat PP. Pokaždé jsem se těšila na víkend, kdy muž vzal děti a odjel na chalupu, abych si mohla oddechnout,ale od té doby jsem začala mít vždycky stavy bušení srdce a na hrudi obrovský tlak a nemohla jsem dýchat. Prošla jsem přes vyšetření na kardiu,rehabilitaci tak i přes endokrinologa, ale stavy byly stále stejné. Nikdo mi nemohl poradit. Pak jsem od kolegy z práce dostala radu, že by se mohlo jednat o stavy panické úzkosti, abych si zašla za psychiatrem, který mi dá prášky ,které mi budou pomáhat stimulovat serotonin v těle. Samozřejmě jsem si řekla, přece nejsem blázen,abych chodila ke cvokaři a nežiju v Americe, kde chodí snad každý druhý k psychiatrovi, ale po dvou měsících, kdy už jsem opravdu nevěděla kudy kam a nechtěla jsem dál žít s těmito stavy jsem se odhodlala. Beru přes měsíc Cipralex. Prvních 14 dní se téměř nic neměnilo, léky zabírají po 3 až 4 týdnech, ale já se dle příručky, kterou jsem dostala v ordinaci snažila mé úzkostné stavy "rozdýchat". A opravdu se mi to několikrát povedlo a přešlo to. Chce to jen soustředit se na dýchání do břicha a pořádně se nadechnout a na pár vteřin zadržet dech a potom zase pomalu vydechovat. Muži prý dýchání do břicha ovládají lépe než ženy a tak se to ženy prostě musí učit a soustředit se na to. Takže jsem vlastně na začátku a jsem zvědavá jak to bude probíhat dál. Jen jsem si mezi svátky vyzkoušela, když muž odjel na jeden den pryč a děti byly u babičky, že jsem v pohodě fungovala i když jsem byla sama.

Už rok a něco trpím pan.poruchou.Beru magrilan a lexaurin.Léky snžuji,ale ataky sem tam se vrací.Příznaky mám stejné jako ostatní.Jsem vdaná ,mám děti,vše začalo koncem mateřské,nikdo me nevěřil,nastoupila jsem do práce ,kde jsem to nevydržela,šla jsem k lékaři a přišla o práci.Nyní začínám znovu pracovat jsem na lécích,mám pocit,že jsem na to sama.Moc lidí se odtáhlo,manžel nebere ohledy na můj stav.Přehodnotila jsem celý život,chci být jako dřív.Strašně mě to změnilo.Napište jak se s tím perete vy,děkuji.l

Ahoj Leni2, tak to jsme na tom stejně. Já se léčím 4 měsíce na PP. Mě to začalo úmrtím tatínka, bylo mu jen 45. Ale to si přečteš na první straně. Já beru Cipralex a Rivotril. Občas se mi ataky taky vrací a to i když sedim třeba u tv a jsem v klidu. Vždycky si myslím, že umřu. Taky mi všichni říkají, že léky nic nevyřeší a že to musim překonat, ale ono to prostě nejde. V červnu bych se měla vdávat, tak si moc přeju abych se už vyléčila, tedy nepřeju to jen sobě, ale každému kdo tohle prožívá, protože ví, o čem mluvím. Zatím ahoooj L.

Taky mívám strach,že umřu.Nejvíc mě vadí,když někam jdu a najednout pocit na omdlení...Nejhorší je,že jsou to jen pocity,věřím tomu,že to jde překonat,protože to denně dělám,ale chce to čas.Ted mám blbé období,byla jsem 14 dní doma-vánoce,ten klid mě neudělal nejlíp.Uz se těším až bude líp....Dík za odpověď.Ahoj Lenka2

Vše co popisuješ, patří mezi příznaky PP. Taky mívám pocity na omdlení. Je toho víc, ale musíme se s tím nějak poprat. Taky mívám divný stavy v hlavě, taková svíravost až mi z toho někdy hučí v uších. Hrůza. Jsem ráda, že jsem tuhle diskuzi založila a jsou lidičky, kteří se podělí se zkušenostmi s PP. Tak pište a mějte se fajn

Přibližně rok trpím příznaky PP .Nejhorší stavy jsem měl v období zimy a jara, s příchodem léta se to zmírnilo. Na podzim někdy v říjnu se to ozvalo opět s menší intenzitou,tak jsem si myslel že to překonám sám . Bylo však horší a horší až jsem nakonec vyhledal lékaře. Začal jsem brát Neurol a citalopram a mám podobné příznaky jako ostatní . To znaméná pocity úzkosti . slabost v nohou , ospalost, nezájem o návštěvy a podobně . Jak jsem se dočetl toto bývá běžné na začátku léčby tak musím být trpělivý .
Tak se mějte hezky a těším se další příspěvky na toto téma .

Ahoj:-))neboj se nejsi v tom sám mam naprosto stejné potíže bušení srdce nevolnost pocit malátnosti prostor je taky jiný....a nic mi nezjistili ....před dvouma měsícema jsem prodělala plicní embolii a od té doby mam tyhle problémi...pomáhá mi pocit, že v tom nejsem sama a že lze bojovat tím, že člověk nesmí mít strach:-))

Ahoj všichni, tak jsem dnes byla u psychiatra tak mi snížil Rivotril už beru jen 1/2 ráno a 1/2 večer. Jo a ráno jeden Cipralex. Pokud mi ale bude hůř tak to mám brát jako dřív, tak uvidíme(držte mi palečky). 8.6. se budu vdávat, tak bych chtěla už být konečně zdravá. Akorát mě moc mrzí, že mě k oltáři nepovede tatínek. Přeju všem brzké uzdravení a ať už je jenom líp ahoooj

Já PP už jednou v životě zažil, byl jsem na tom blbě, bral jsem seropram a v nutnosti k tomu lexaurin. Tenkrát jsem měl štěstí, že jsem začal "zbožňovat" svou práci, která mě šíleně bavila a já se z toho dostal. Pak mě v práci povýšili - já nechtěl, ale musel - a spustila se PP v malé míře znova. V tu dobu jsem seropram již nebral...což jsem pro udržení kondice mozku určitě měl. Myslel jsem si, že se to už srovná samo...pak jsem dal ze zaměstnání výpověď, protože mě pozice v zaměstnání nenaplňovala, v pozici bylo spíše řešení problémů než něco kreativního. V době výpovědní lhůty mi bylo moc fajn, protože jsem slevil z nasazení v práci a na dalšího zaměstnavatele jsem nemyslel (i když jsem ho měl vybraného). Po ukončení výpovědní lhůty se mi z té POHODY nikam nechtělo. Další zaměstnavatel mi zajišťoval nekreativní práci za slušné peníze,....Začal jsem tam pracovat a PP se rozjela. Tu jsem v návalu práce kočíroval, až to po čase vygradovalo vyčerpáním ze zaměstnání, k tomu deprese a PP. Poradil jsem se s doktorem a znova začal se seropramem a lexaurinem. Z deprese jsem venku, zůstala mi zatím nekreativní práce a PP. V takovém stavu si říkám, ještě nebudu uvažovat o změně zaměstnání, ale počkám (uvidím jak dlouho) a pak se rozhodnu...S tím je spojeno uvažování - PRIORITY...Nyní usínám a vstávám s nechutenstvím jít do práce. Někdo se ozvěte. Mějte se fajn. BOBO

Taky se hlásím do klubu. Včera mi psychiatr předepsat Seropram - kapky (sirup). Ještě jsem si ho nebrala, zkusím to dneska večer. Jinak se cítím nejspíš jako Vy všichni dohromady, už třetí rok :-)))) Teď to bylo chvíli dobrý (začala jsem sportovat, víc relaxovat, snažila se o změnu životního stylu) a po Vánocích to na mně sedlo takovým způsobem, že jsem šla rovnou k psychiatrovi...... Vůbec nechápu, co se stalo, že je to tu ZASE !!! U mně tohle nevzniklo žádným velkm malérem nebo zlomem, prostě jsem si přetížila psychicky organismus. Pořád jsem si myslela, že to zvládnu pozitivním myšlením, nejde to. Tak se ozvu, jak to vypadá.

Mám ještě dotaz ke svému příspěvku. Berete nějaké vitamíny? Něco konkrétně na udržení a zlepšení psychické kondice v rámci PP, deprese a prevence. Děkuji Bobo

A můžu taky otázku?? Co počátek braní AD (Seropram) a pivo?? Jsem žlučníkář a bojím se dát si ho :-)))

Bobo, popíjela jsem třezalkový čaj, teď mi byly nasazeny kapky, jejichž účinnost prý může zesilovat, takže se bojím. Jinak se spíš snažím sportovat, víc odpočívat, ale vitamíny žádné.

Leni 2, vím, že je to pro Tebe těžký, jako pro všechny ostatní, kteří zde píšou a kteří se podporují i na jiných stránkách PP.
Ale ty se snažíš a pracuješ na sobě, i když máš před sebou ještě hodně překážek, jednou zjistíš, že to jde už normálně. Jen ve Tvým případě je to možná delší cesta, než u ostatních. Ty víš o čem mluvím.
Když jsi zavolala, vždycky jsem Tě vyposlechla, pokud jsem měla problémy s dcerou, tak jsem potřebovala hlavně hodně energie pro ni a to jsem Ti vždycky řekla. Ale sama víš, že vždy pro Tebe dělám, co můžu. Ale bydlíme každá jinde, nejsme spolu každý den, každá máme svou rodinu a musíme si řešit to svoje.
Ale pořád jsem Ti nablízku a Ty to víš!!!!
Jinak zdravím všechny z těchto stránek, ať máte hodně sil k řešení Vašich problémů, já sama jsem s dcerou, která taky trpí už od 13 let těmato probléma, zaregistrovaná už na jiných stránkách, kde jsme taky jedna velká rodina, pomáháme si, děláme si srandu, prostě každodenní kontakt s těmito lidmi nás drží nad vodou.
Tak ahojky !!

Ahojky, o svý panický poruše jsem tady už psala na začátku,chtěla jsem se zeptat jestli někdo mate díky atakům problém jezdit metrem.Já mam z metra fóbii,ale mam problém protože jim jezdit musim.Neznáte někdo něco co pomáhá???
Díky pa pa