Diskuse - Panicka porucha NOVÁ

A co to je?

A co to je?

Ahoj Pajko, četla jsem tvůj příspěvek, taky jsem před 3 lety měla pp, dostal mě z toho citalopram..postupně jsme vysadila a když jsem měla nějaký náznak úzkosti, tak jsme si vzala Neurol.. no a najednou před dvěma měsíci znovu, ale v jiné míře-strach z nemocí, smrti, lidí, nechce se mi ven z postele atd...Znovu jsme navštívila psych., beru AD cital, začala jsme 3.týden a moc se těším, až mi zase bude fajn.. zatím nic moc, k tomu sem tam úzkost, smutek...chodím do práce, mám rodinu, vše funguje, ale stojí mě to fakt úsilí...klepu se pbčas přes den-vnitřně, brnění v rukou mám též, někdy mě bolí v zádech-doktor mi diagnostikoval depresi...snažím se, doufám a věřím!!! pište papa

Já jsem měla podobné stavy při operaci rakoviny - je to reakce na nemoc, která člověka omezuje, uvědomuje si při tom vlastní bezmocnost. V jedné chvíli to zmizelo - když jsem si naplno uvědomila, že se nemusím bát vůbec ničeho, protože nemůžu vědět, co bude za pět minut. Jednou tu tělo nebude, ale já budu pořád. důležití je, vědět, že jsem pořád. Jo, tělo dělá leccos, když se ho zmocní bolest - ale to není člověk. Jak ze mě ten strach spadl, tak se všechno otočilo. Fakt je, že strach nesmírně komplikuje jakýkoliv zdravotní problém. Zkus se na to dívat takhle - když přestaneš mít strach, tak se ti dost uleví - ale když ho mít nepřestneš, jednou prostě tělo vypne - a ta nemoc tak jako tak přestane - tak z čeho mít strach, když je nemoc jen takové dočasné stadium.

Mívala jsem podobné ataky z různých důvodů, začne se mi špatně dýchat, tluče mi srdce - a nejde to nijak uklidnit. Po té rakovině výrazně ustoupilym jaksi k nim není důvod.

Hodně sil,

Ahojky holki,mě zjistili PP asi tak před půl rokem.2 roky jsem měla hrozné stavy(chvění,bušení srdce,stavy na omdlení atd.),bylo to nesnesitelné,každou chvíli jsem si myslela,že už je se mnou konec.Byla jsem na mnoha vyšetřeních,nikde nic nezjistli,jen vysoký tlak.Poté jsem zašla k psychiatrovi,i když nerada a velmi mi pomohl.Beru už 5 měsícl Zoloft a konečně se nebojím vyjít sama na ulici v domění,že omdlím,mohu si dátkafíčko,aniž by se mně rozbušilo srdce a hlavně si užívám života,jako dřív.Sem tam mě ta mrcha PP na chvíli přepadne,ale snažím se to hodit za hlavu a nemyslet na to a ono to hned přejde.Přeji všem aby se stím pořádně a pro jednou pro vždy porvali,i když je to těžké.Důležité je také mít vedle sebe tu správnou osobu o kterou se můžete opřít,pa a bojujte.

Terka se ptá,zda se dá PP vyléčit.No já myslím,že úplně ne.Fakt se to vrací,jakž takž tě z toho AD dostanou,pak se ale něco semele a je to znovu.Stačí,že prostě třeba zkolabuješ z horka(to se stalo před měsícem mě) no a pak už jen čekám,kdy zas přijde ten šílený tlak do hlavy.Přijde to z ničeho nic,a já myslím,že je konec,do toho se mi rozbuší srdíčko,nemůžu se nadechnout....Isiku-pocit míčku v puse,to je zvláštní,to fakt neznám.A jsem za to i ráda,musí to být dost nepříjemný.Jinak Kačko ten vnitřní třes jsem měla dřív,když jsem se soustředila na srdíčko..Teď u těch tlaků do hlavy mi zas jakoby mrtví ruce...taky hrozný.

Terka se ptá,zda se dá PP vyléčit.No já myslím,že úplně ne.Fakt se to vrací,jakž takž tě z toho AD dostanou,pak se ale něco semele a je to znovu.Stačí,že prostě třeba zkolabuješ z horka(to se stalo před měsícem mě) no a pak už jen čekám,kdy zas přijde ten šílený tlak do hlavy.Přijde to z ničeho nic,a já myslím,že je konec,do toho se mi rozbuší srdíčko,nemůžu se nadechnout....Isiku-pocit míčku v puse,to je zvláštní,to fakt neznám.A jsem za to i ráda,musí to být dost nepříjemný.Jinak Kačko ten vnitřní třes jsem měla dřív,když jsem se soustředila na srdíčko..Teď u těch tlaků do hlavy mi zas jakoby mrtví ruce...taky hrozný.

Pajko. Vnitřní třes, třes rukou mívám hlavně ráno, když zase přemýšlím, jak mi dnes bude...jakoby se klepu a ruce mě brní..Vím, že se moc pozoruji, ale já opravdu nechci, chci sama napomáhat AD, aby zabraly co nejdřív, ale jde mi to opravdu těžce..Snažím se utíkat tomu mezi lidi, do práce, hraji tenis atd, ale jak jsem sama tak je to vpr...Bereš AD? Já si k nim musím brát zatí neurol, přeci jen mě trochu zklidní..
Nechci se v tom pořád šťourat, nechci chodit na diskuzi a nechci číst příspěvky, protože , co jsem ještě neměla a něco nového si přečetla, tak jsem to pak měla taky-ale porostě mi to nedá a hledám pochopení, radu, povzbuzení..já nevím..tak papa Všem jen to nej!!!! a hlavně zdraví a klid na dušičce!!!

ahoj da vsem tak vcera sem byla u psychio. a vzala me tritico a dala prothiaden na spani 2 tabletky moc se bojim se ten prothiaden vzit

taky trpim panickou poruchou a ne a ne se toho zbavit mam tlaky dohlavy poti na skolabovani a je to prej psichika

Je to poprvé co píši do takovéto diskuze, ale prostě cítím potřebu že musím. ;-)
Je to přesně rok, co jsem projížděl podobné diskuze a články ... hledal jsem pomoc a vůbec nějaký směr kam se vydat.
Pracuji v poměrně nebezpečné práci, která je psychicky náročná. Mám jí rád, tak mi to občas ani nepříjde. V loňském srpnu se mi přihodil drobný úraz. Nebylo to nic vážného. Trochu jsem si odpočinul a opět se vrátil zpátky do práce. Nechtěl jsem odpočívat, rok 2008 byl pro mě velmi těžký a opravdu psychycky náročný. Spoustu stresu a nervového vypětí. V mém životě nebylo nic jiného než práce, práce a zase práce. Místo abych byl rád, že dělám práci která je pestrá a užíval si života ... jsem pořád jen něco Musel. Kladl jsem na sebe vyšší nároky, pořád jsem nebyl se sebou spokojený. Neměl jsem čas se zastavit. Pak jsem se náhle zastavil, zkolaboval jsem a ocitl se v nemocnici. Myslel jsem že mi po všech těch vyšetřeních najdou nějakou nemoc, ale nic. Byl jsem zdravý, žádné následky po předchozím zranění. Prostě jen vyčerpaný. A od té doby se všechno změnilo. Přepadávali mě pocity strachu, co se děje v mém těle. Potili se mi ruce, cítil jsem divné tlaky v hlavě a na ramenou. Pravidelně jsem se probouzel mezi 2-4h ráno. Měl jsem závratě, pocit že někam padám. Nemohl jsem dále usnout, bál jsem se usínat sám. Ani nevím kolikrát jsem chtěl volat záchranku. Nechtěl jsem vycházet ven, bál jsem se kde a kdy dostanu další ataku. Nemohl jsem pracovat, byl jsem totální troska. Nejhorší na tom všem bylo to motání hlavy, ten divný pocit vnímání prostoru. Jako bych nebyl ve svém těle. Nemohl jsem nic jíst, nebyl vůbec hlad. Zhubnul jsem na 59kg. Na kluka hrůza. Začal jsem mýt deprese a byl hodně unavený. Furt a stále. Bojoval jsem s tím 3měsíce. Nemohu říct, že nějaké dny byli lepší či horší. Celé ty 3měsíce byli hodně těžké, pomalu jsem chátral. Po jednom z dalších mnoha vyšetřeních jsem byl poslaný na psychiatrii. Co? K cvokaři? neee tam já nejdu, nejsem blázen. Přesně takhle jsem uvažoval. Nakonec jsem ho navštívil. Ještě teď si pamatuji ten pocit, jak mluvil stroze a vážně. Hned věděl že jde o Panickou poruchu a s ní spojené deprese a vše kolem. Nedal mi šanci ani mu oporovat, chceš se léčit nebo ne? odnesl jsem si haldu prášků... po přečtení příbalových letáků jsem měl ještě větší strach. Začal jsem léčbu!!!! Kombinace Cipralexu, Anafranilu a Xanaxu. Začátek léčby měl být prý nejtěžší, nepřišlo mi to. Prostě jsem je prospal. Pak se moje tělo začalo na ty prášky zvykat, dávky se snížili a já přestal být unavený. Dostal jsem se na tak zvanou udržovací dávku. A hlavně jsem začal normálně fungovat. Moje stavy postupně odcházely. Začal jsem jíst, nabýrat zpátky váhu. Pracoval jsem v zimě těžce aby se mi vrátila zpátky moje fyz. kondice. A teď? Dávku léků s psychiatrem pomalu snižujeme. Opět pracuji ve své práci. Ano jsem stále pod psychickým tlakem, jsem natolik odolný že mohu pracovat i hodně. Vlastně je to podobný jako předtím, jen jsem tlaku a stresu více odolný. Užívám si více života a více si vážím svého zdraví. Prosím, jestli máte podobné příznaky PP nebojte se navštívit psychiatra. Sami to nezvládnete, sami ten boj nevyhrajete! Já osobně jsem velkým dlužníkem svému psychiatrovi, své rodinně a milující přítelkyni. :-) držím Vám všem palce a hlavně pevnou vůli, ať nad této nemoci moderní doby vyhrajete

taky trpím panickou poruchou,myslela jsem si že to zvládnu s Neurolem,ale ani náhodou,navštívila jsem psychiatra dostala jsem lék který beru 4 týden a začínám se dostávat do normálního života,začátek léčby je krušný ale musíš vydržet,já jsem si musela vzít dovolenou,protože jsem byla strašně unavená,ted se cítím mnohem lépe,nemám vyhráno ale je to lepší tak se všichni držte,nejste s tou bestií sami čauky sluníčko

PREMEJSLITE TAKY NAD TIM JAKY TO BUDE AZ UMRETE??OD TY DOBY CO MAM pp tak nad tim premejslim furt

terko takhle si tu PP prihazuješ ještě vice když budeš myslet na takové voloviny.

terko takhle si tu PP prihazuješ ještě vice když budeš myslet na takové voloviny.