Diskuse - Fobie z řízení auta

Simčo nevěš hlavu....to zvládneš...zvládly to všechny tady...zvládneš i ty! A určitě příště trefíš na normálního komisaře.. a trošku toho štěstí ti taky přiletí. A holky mají pravdu...opravdu v podstatě o nic nejde...teda kromě peněz:)))....já už si moc nepamatuju ale myslím, že se jmenoval Křistek.

Mám manžela který neustále mně nutí abych si udělala řidičák ale nechce pochopit že mám strach že někoho zranim.Já už nevím co mám dělat a pořád se to stupňuje.Začínaji trpět i děti a to je už mnoho.Jsem bezradná a nejrači bych utekla někam pryč.

Milá Simčo,
nezoufej, já to udělala až na po šesté a nakonec jsem to dělala ve vánici a mezi kupama sněhu. Jela jsem hlavně pomalu a dívala se hlavně napravo, na to byl komisař hodně vysazenej. Hlavně jsem si říkala, že už je mi to jedno.A víš, že já jsem hroznej nervák. A tak jsem ráda, ale zatím mně to nedochází.
A tak držím palce a věř si! Uděláš to.

Milá Dadko a Evi,
děkuju za gratulaci.
Všem držím palce, věřte si, ženská vydrží všechno. Vím o čem mluvím. Můj chlap chtěl taky celý život, at si udělám řidičák a teď, když jsem se rozhodla úplně sama, bylo zle. Samé naschvály a nervy a nakonec jsem to zvládla.
Takže, výdrž.Zvednout hlavu a bojovat dál.

Simi: dejte si pozor hl. na stopku, abyste ji neprojela, musí se tam zastavit úplně...., pak taky vadí, když málo koukáte do zrcátek, alespoň nám to vštěpovali a taky pozor na přednost z prava. Hl. večer před zkouškou se snažte vypnout, odreagovat se a ráno si říct: "Nejde o život...." a snažit se být v klidu...Vím z vlastní zkušenosti, že to jde těžko.... Držím všechny palce....zdraví J.

Iviku, manžel byl řídič z povolání a já naměla potřebu jezdit. Manžel zemřel, auto před barákem, postižené "ditě" doma a co teď? ŘP jsem měla 36 let nikdy jsem nejezdila. Tak jsem v 60 letech začala jezdit. Strach, tu máme všichni a s instruktorem a později s manželem se to zvládá. Věř mi a jdi do toho!!! Na stará kolena je tu opravdu záhul a tak se tomu vyvaruj. Neboj, tady vždy najdeš podporu, pochopení i možnost se svěřovat.

Ahoj,tak hlásím,že jsem to zvládla,poprvé jsem měla šílené,ale fakt šílené nervy,ale jak jsem vyjela,trochu to povolilo. ani jsem si neuvědomila,že jsem zaparkovala před marketem přímo na ledě. po vsi máme neuklizeno a vyjeté ledové koleje,to mě sice házelo ze strany na stranu,ale to jsem si řekla,že při nejhorším to tedy někam picnu,bude škoda jen na autě...podruhé jsem jela,i když hlásili ledovku,naštěstí nebyla a do toho se mi nabídl jeden profi řidič,že mi pomůže to dotáhnout k "dokonalosti"-domluvili jsme se na příští týden.sice se bojím,ale vím,že musím!!!!

Bibi,
jsi móóóc šikovná....já v autě neseděla pár týdnů, sama si netroufnu vůbec, jen s manželem...a chce se mi čím dál míň, ale jak říkáš musím...teda raději chci:)))...to zní lépe :))). Tak Bibi...jen tak dál...držím palce:), trošku i sobě :))).

Bibi, ty jsi teda odvážná. Jak hlásili tu ledovku v pátek, tak opravdu byla- ve čtvrtek v noci hodně lilo a ráno byly silnice a chodníky jeden led. Takže jsem se vyjet neodvážila, akorát jsem si ráno říkala: "To bude zase bouraček". A pak večer ve zprávách fakt byly. V těchto případech se radši opravdu nechám odvézt řidičem autobusu a alespoň si v tom teplíčku ráno schrupnu:) Navíc po cestě do práce projíždím malou vesničkou, kde je prudký kopec, a je tam taky zastávka autobusu. Kdybych náhodou na autobus narazila a musela za ním zastavit, úplně se děsím, že se na ledu nerozjedu.
A protože ledovku hlásí znovu v neděli a v pondělí, tak se rozhodnu až podle momentální situace.

Ahoj holky,tak řidičák už mám dost dlouho,ale ještě jsem nejela,protože můj manžel se bojí patrně o auto a tak vymýšlí za jakých podmínek pojedu,začínám bojovat s myšlenkou na svoje třeba i ojetý autíčko,ale bude moje a pojedu si kdy budu chtít.

Ahoj všechny,

včera jsem si byla pro řidičák a tak teď jen si dodat odvahu a začít. Na to, abych jezdila s manželem nemám. A tak požádám dceru-má malého Peugeota a budu zatím jezdit s ní. Držte mi palce.

Hodně odvahy všem.

Ahoj Vlaďko, podobný problém jsem řešila před deseti lety také. Vím o čem to je! Měla jsem řidičák, po autoškole jsem řídila málo a pak už vůbec. Po dvaceti letech manžel zemřel a byl problém na světě. Nejdříve jsem si koupila 4 kondiční jízdy (už po druhé jízdě jsem poznala, že tudy cesta nevede, že musím sednout sama do auta a vyjet) a pak to "začalo". Když jsem měla odpoledne odjet na víkend, tak už od oběda jsem měla průjem, stažený žaludek a když jsem pak odemykala auto, stěží jsem se trefila do zámku jak se mi klepaly ruce. Zhruba po 200m jízdy bylo vše pryč i když jsem měla mockrát chuť z auta vystoupit a klíčky zahodit. Chce to nepovolit! Během půl roku vše odeznělo a dnes jezdím moc ráda a snad i dobře.
Tak Ti přeji pevné nervy a překonej to!

Kytko díky za příspěvek :o)) Je to pro mě balzám na nervy, číst ho. Mám to hodně podobné, takže doufám, že jednou budu říkat jako ty " jezdím moc ráda a snad i dobře" :o)

Romčo,
máš to super, že můžeš začít s dcerou...určitě to půjde...hezky v klidu...myslím na tebe. Taky jsem ještě nevyjela...jen z okna koukám na svoji Fábinku :))). Ale určitě vyjedu o víkendu, tak bacha na mě :))).

Ještě bych Vás chtěla odkázat na stránky:
První lekce = dusan.pc-slany.cz/autoskola/autoskola-helpka
Druhá lekce řízení auta = dusan.pc-slany.cz/autoskola/autoskola-helpka
Je tam návod, co všechno člověk musí udělat, než vyjede s autem v humorném podání. Je to skvělé pro zasmání.
Ukázka :
Nasedání do auta
Zkontroluju:
• vzdálenost sedačky od pedálů, spojka musí jít sešlápnout na nataženou nohu, ale zase ne moc blízko volantu
• sklopení sedadla (ruce musejí dosáhnout na opačnou stranu volantu)
• nastavení zrcátek (levé má mířit do levého pruhu, ne dozadu)
• zapnu pás
• rozsvítím světla (v každém autě se to dělá jinak)
Je to jen část, ale pro zasmání skvělý.
Tak pá