Diskuse - Fobie z řízení auta

Pro Romču: Tak já pro změnu měla při jízdě opačný problém,bylo mi vyčteno,že na té stopce (v tom nemalému provozu) trčím nějak dlouho-na to jsem řekla,že jede ještě po hlavní kolem další auto a už bylo zle :-( za další:bylo mi vyčteno proč jsem nepředjela cyklistu-v místě přes žel.přejezd s rychlostí 30km v hodině,úzká silnice.A nakonec,nebylo mi dovoleno opravit si parkování v místě,kde by zcela rovně najel možná tak Fitipaldi(nešlo o parkoviště)navíc to bylo v silném provozu doleva na poslední chvíli.Tak pokud nemáte učitele a komisaře magory,tak budte rády a vydržte to,přeji všem hodně štěstí!

Dobrý den všem tady,
jak se Vám holky daří za volantem?
Nevím proč, ale několik příspěvků odtud bylo smazáno?
Zatím nám hodně přeje počasí, tak si to užijme i na silnicích.
Mě chybí pár kilometrů do 8..., ale je stále co zdokonalovat.

Taky jsem si všimla, že pár příspěvků zmizelo........??? Já teď pro sebe sháním menší starší auto.....a přemýšlím, co by to mělo být. Moc peněz na to nemám.......Líbí se mi Fiat Punto, nebo Ford Fiesta např.,ale stačila by mi asi i např. Felicie, na tu by zas mohly být levné náhradní díly.......co myslíte??? čím jezdíte Vy??? Já ještě nejsem moc vyježděná...Máme velkého combi a s tím se bojím jezdit....Tak bych právě radši něco malého.... Abych mohla zajet ka kamarádce, na nákup a sem tam do práce..........Díky za tipy........

Po přečtení skoro celé diskuze se mi velmi ulevilo, že nejsem jediná, kdo bojuje s řízením.
Já zronva řeším situaci, jestli odmítnout jednu pracovní nabídku či ne. Jedná se o au pair pozici v Anglii, ale rodina potřebuje řidiče. S rodinou jsem se osobně setkala a nadchla mě natolik, že jsem ochotna začít znovu řídit. Řidičák jsem udělala před pouhým rokem a půl, ale od té doby jsem řídila jen jednou a to na parkovišti. A teď bych měla najednou začít znova řídit a to rovnou s třema dětma. Absolvovala jsem jednu kondiční jízdu v autoškole v Anglii, abych slyšela názor odborníka na mé řízení. Pan instruktor prohlásil, že ještě pár kondičních jízd a mohu sama vyjet do ulic bez problému. To mě přimělo au pair job vzít. Teď jsem v ČR a mám měsíc na to,abych se trochu rozjezdila. Ale čím víc tady jezdím, tím víc moje sevbevědomí klesá a říká mi, abych to vzdala, že se řídit prostě v životě nenaučím. Tak teď si lámu hlavu nad tím, jestli do toho jít, nebo se svěšeným ocasem odmítnout.

ahoj všem...
Předešlá slova můžu jen potvrdit.
Já včera po delší době zase -vyvezla- rodinku. Partner se v momentu usednutí do auta mění v pedantského komisaře s naprosto nepřístupným výrazem v obličeji. :-)
Když už nevěděl co by, tak že nevyřazuji rychlost na semaforech a zatěžuji tím zbytečně spojku. To normálně dělám, ale s ním v té nervní atmosféře jsem to neřešila. Mám už docela -dost- najeto a už nejsem tak rozklepaná jako dříve, když jsme společně v autě, ale působí rušivě stále.
Takže chce to holky odvahu, jim třeba i vzdorovat, ale hlavně si věřit a jezdit sólo.
Když chci být smířlivá, tak se ho na něco zeptám, jakože ať tedy poradí, ale odpovídá zásadně řečí z jiné planety. (To samé mě dělali chlapy když jsem se kdysi učila na PC, to samé mě dělaj když jdu řešit třeba něco s odpadem v koupelně, z toho jasně plyne, že většina mužů prostě neskoune, když se do něčeho zapojujeme, natož když tu věc zdárně zvládneme.)
Ale dojeli jsme včera v pořádku tam i zpět, rozjela jsem se v kopci, za deště na dlažebních kostkách a dnes už se moc těším, až pojedu sama do práce, v klidu a pohodě.
Nevzádejte to holky, ono to jde.

Ahojky, jsem moc ráda, že jsem objevila tyhle příspěvky, a že v tom strachu jezdit po ulici autem nejsem sama. Řidičák mám, už dlouho, ale pořád jezdím jenom tak po městě (školka, škola, nákupy a tak). Pořád mám strach, že někoho nebo něco přehlédnu na ulici, a že někoho srazím nebo někomu dalšímu odřu pořádně auto. Nejvíce mě straší to, že si toho ani nevšimnu a klidně pojedu dál. Manžel mi pořád říká, že bych to musela slyšet, kdyby se něco stalo, ale když mi v autě hučí děti a mám puštěné odvětrání tak si tím moc jistá nejsem. Je na tom někdo z vás podobně? Přeji všem řidičkám jen pohodovou a klidnou jízdu.

Všechny moc zdravím, dnes jsem na druhý pokus uspěla u zkoušky z jízdy. Hurá. Holka z vesnice, bez sebevědomí si v 53 letech vysnila, že bude mít své autíčko a řidičák.Nebylo to jednoduché, mockrát jsem pochybovala, zda to zvládnu, ale vytralostí a houževnatostí jsem to zvládla. Vím, že nemám vyhráno ,musím jezdit, jezdit, zak jak tady všechny radíte.Moc mě mrzí, že jsem nezačala dřív.Jenže pokud byli děti malé, ani mně to nenapadlo, zcela jsem se obětovala rodině i teď jako babička, až teď v poslední době začínám být sobecká a ¨našla jsem výbornou partu, která vyráží každou sobotu na tůry. Už jsem si párkrát vyšlápla s nima a je to bezva. A jak je na tom Romča s řidičákem? Když jsem to zvládla já určitě to zvládne taky. Moc držím palce.Nám všem přeju hodně kilometrů v pohodě a hlavně bez nehod.

Marie, to je naprosto super, vítej mezi řidičky, jseš dobrá.
Přeji nadále hodně chuti a píle v ježdění a piš jak se Ti bude dařit, až budeš mít tu -kouzeln ou kartičku- + klíčky od autíčka v ruce.
Gratujuji.

Taková pochvala hřeje u srdíčka. Určitě dám vědět jak budu pokračovat. hodně často jsem na těchto stránkách hledala pomoc tím, že jsem četla příspěvky a věděla jsem že nejsem sama, kdo bojuje se strachem z řízení auta. První jízdy byly hrozný- jedete moc u kraje- jedete moc uprostřed, při odbočování vlevo buď jsem najela hodně do leva nebo málo atp. No a teď příjemnou starost jaké autíčko? Je to krásný pocit.Všechny kamarádky řidičky zdravím.

Marie-taky gratuluji a přeji jen štastné cestování :-)

Milá Marie,

zkoušky mám převedené na konec listopadu. Řešila jsem manžela, jezdila s ním po doktorech. Nervy měl hin, hodně vyváděl a já doma denně brečela. To bych nezvládla a tak jsem zavolala a zkoušky si přeobjednala na jindy. Uvidíme. Potřebovala bych hlavně trošku klidu. Držte i palce. Děkuju všem za podporu.

Milá Marie,

hlavně moc, moc gratuluju. Seš fakt dobrá, potřebovala bych něco z Tvé odvahy a víc si věřit.Je to asi úžasný pocit, viď?

Romčo, nezoufej a vydrž. Ty to taky určitě dokončíš, jen sis zjevně vybrala hodně těžkou dobu pro sebe.
Držím ti palce a pamatuj, určitě to dáš....;-)

pro Janču - ahojda díky moc za podporu, stále jsem však ve fázi vybírání auta.............S tím naším velikým fordem mondeo nejezdím..... a s tím, jak se začínám těšit na vlastní, se ani nesnažím s obrem vyjet. Je to paradox, bojíme se ve velkém, ale je bezpečnější než malé.........Ale bohužel také budu kupovat menší auto.........Ten Opel Corsa se mi zdá dobrý, možná zvolíme Fiata Punto, Forda Fiestu nebo už zmiňovanou Felicii, uvidíme co se namane a za kolik. Ze začátku si zvolím taky kratší trasy........budu si autíčko osahávat...... a budu si moci jet sama, třeba na cestu k lesu........a vyzkoušet si jak reaguje a pod. a nemuset se bát, že ho někde škrábnu, když bude za pár tisíc, že???
Až odbourám strach, kdo ví, třeba sednu i do většího ne??? Přeji všem hooooooodně šťastných návratů z cest, překonávání překážek a strachů........a blahopřeji všem, kdo zdolaly komisaře..................:D)

Ahoj Romčo, díky za pochvalu. Možná vypadá že se mi daří, ale ne vždy to tak je.Ale pokud člověk něco chce a jde si za tím, myslí na to čeho chce dosáhnou zjistí, že to kupodivu není tak těžké a nakonec to vyjde. Já jsem začala studovat střední školu se třema dětma bylo mi 32 let, pak jsem si dělala certifikát účetní, teď konečně mám zkoušku z autoškoly a se svými dcerami rozjíždíme účetní společnost, nevím jak se bude dařit ale chceme to zkusit.říkám si přeci nejsem horší než ti druzí.Snažím se nemít o sobě stále pochybnosti, snažím se víc si věřit a bojovat, život je krátký, ale hodně záleží na našem myšlení, možná mě nastartovala knížka "Tajemství".Moc, moc ti budu držet palce ať to všechno zvládneš a ty to zvládneš uvidiš. Stojí to za to je to úžasný pocit.Musíš se snažit najít v sobě klid a být i trochu sobecká vůči rodině, dělat to co ty chceš a ne jen co musíš. Já se to také učím. V sobotu chci jít na tůru, sice mám výčitky vůči manželovi, ale když nechce jít se mnou já už nechci žít jen s tím, že se někomu obětuji za pár let už budu opravdu stará a budu žít s pocitem ukřivdění.Jd si za svým. Strašne moc ti přeji, aby ti vyšlo vše co si přeješ!!!!!!!!!!!!!