Diskuse - Fobie z řízení auta

Katastrofo neblázni!
To fakt má stejně většina z nás...teda blbé je, jestli tě někdo pořád peskuje. tedy instruktor. To já jsem neměla, za to manžel to plně vynahrazuje. V jeho očích není nikdy nic dobře, přesně jak říkaš Píšeš.
Couvání je věc sama o sobě, když si to vyguglíš, zjistíš, že všechny ženské s tím mají problém. Já navíc nemám vůbec prostorové vidění (proto mi nejdříve jedna očařka vůvec nechtěla žádost). Já taky ještě občas točím blbě, resp. nejdříve se dlouze zamyslím, kam vlastně chci jet a jde musím točit...a většinou přetočím. Je mi jasné, že kdyby se měla rzhodnout rychle, byl by problém, ale při couvání většinou ten čas máš (třeba na parkovišti). Nervy mám, když mám vycouvat na cestu, protože ono nic nejede ale než se rozkývám, tak už zase něco jede...:-)
Podřadit při zastavení? Na jedničku? A proč!!!
To je nějaká blbost. Jezdíš z nafťákem.
Prostě nepřidáš plyn a ono to stejně zpomalí až chcípně samo (teda jasně, že nezastavuješ z pětky, to nejde protože fičíš alespoň 80 (já tedy 5 používám velmi zřídka...:-)
Po hodině jizdy, to je nepříjemné, lepší jsou dvouhodinovky, ale s tím nic nenaděláš. Rozhodně to ale nesmíš vzdát, sama sebe by sis nevážila byla pak naštvaná. Když bude nejhůř, změn autoškolu. Já vím, je to hromada peněz, ale snad to zvládneš. Tak se měj!

..ještě jsem se chtěla zeptat , je i možné , nebo znáte někoho , kdo to nikdy nedal?Ani při opakování?

NE!! To teda fakt neznám.
Znám jednoho klučinu, který teď na jaře dělal zkoušku chudák 4x nebo 5x (ani teď přesně nevím. Přitom testy dal na 50 bodů napoprvé. Byl už tak vyklepaný...ale pak mu to dali. Jinak znám docela dost lidí, co to dělali třeba 3x, tzakže zase...žádná velká ostuda to fakt není. Já, že jsem to dala napoprvé, považuji stále za malý zázrak.

jak já ti Vigi úpřímně závidím ..kdybych to auto nepotřebovala..ale znáš to , rakovina v rodině není chřipka , je pořád připravená zaútočit , i když se zdá, že jsi ji zahnala do kouta a pan primář říkal manželovi pět let je kritických a pořád to ještě není těch pět let ...a ten kolotoč věčných lékařských prohlídek a zákroků prostě absolvovat autobusem nelze ...bohužel to tak je ..:((

Tak dneska jsem jezdila kapku líp, myslím, že jsem se už dostala na úroveň normálních studentů autoškoly při jejich první výukov jízdě :-) . Zítra mám dělat zkoušky :-))) .

To je v pohodě... Já to dělám všechno taky a k tomu ještě další mnohem horší věci :-)) . Ty máš ještě čas se to všechno naučit! Blbý je, že můžeš jezdit jen jednou za týden, chtělo by to alespoň 3x. Ale to neznamená, že to nedáš, jen to bude trvat dýl.
Já jsem si taky nechala udělat psychologický testy, tak mám potvrzený, že není žádný důvod, proč bych neměla udělat řidičák :-) . Takže prostě to budu zkoušet až do tý doby, dokud učitel neřekne, že se mnou už teda nikam nejede. A až to udělá, přejdu k jiný autoškole a teprve až mě vyhodí i třetí, tak to teda asi vzdám :-)) .
FAKT TADY JEŠTĚ NEBYL NIKDO, KDO TO JEŠTĚ NIKDY, NIKDY NIKDY NEUDĚLAL, I KDYŽ TO NEZABALIL ?? Já si budu muset pročíst celou historii diskuze :-)

Já vím, asi ti rozumím...ale uvidíš, že to zvládneš. A hlavně - bohužel - poznáš, že jezdit pak sama je ještě větší stres (tedy než se asi do toho dostaneš, což každému trvá jinak, a někdo se do toho nedostane nikdy a jezdí jenom, když fakt musí). Já si přesně vzpomínám, že jsem si říkala, hlavně udělat ten řidičák a pak už to bude v klidu, pak si hezky pomalu pojedu , jak chci...a když jsem ho fakt měla, tak jsem si říkala, to není možné Hurááá, stal se zázrak, já mám řidičák. A hned jsem chtěla jezdit. Jenže nebylo na čem, manžel mne do rodinného auta nepustil...( a těch řečí, asi bych ani nesedla). A maličkého ojeté Puňtu jsme koupili až za měsíc a já najednou sedla a nic jsem skoro nevěděla, auto chcípalo, no děs. teď už jezdím, ale většinou o víkendech (přes týden není čas a zatím většinou ani nutnost. A i po tom týdnu, když sednu za volant, tak jsem ze začátku docela zmatená. Neboj se, dotáhneš to do konce, když zvládáš tak náročné věci. Jenom je fakt problém, že máš takové proluky mezi jízdami. Já to vidím na sobě, kdybych musela jezdit denně, tak jsem na tom určitě líp. držím pěsti!!!

..no já nechci vypadat jako fňukna, ale někdy přemýšlím , že moje psychika fakt dostala zabrat, manžel omarodil a krátce na to nám zemřel syn a další a další problémy,člověka to prostě hodně zasáhne i když se snaží jít dál a rvát se se vším..pak stačí jen hloupost a bulí jak je nemožnej...dneska mám fakt blbej den,bulím jen tak , aby nikdo neviděl ..a štve mě to , fakt štve ..já vím bude líp,snad tu radost - držet v ruce ten zpropadený papír-taky poznám ...

...a pak tady budu do diskuse řvát - joooooooooooooooooooooooo:))))).....holky děkuji vám za podporu,jste moje zlatíčka ani nevíte jak moc mi pomáháte svými příspěvky , děkuji ..

Katastrofo,
upřímně...vážná nemoc partnera je určitě hrozná, protože můžeš přijít o poslední oporu.
Ale něco, co si nedokážu a ani nechci představovat je smrt vlastního dítěte. Ta bolest musí být tak nesnesitelná, že máš právo brečet kdykoliv a kdekoliv. A jestli máš za sebou teprve pár jízd, tak je zmatkování normální.
Ale já zmatkovala i po 28 ...:-)...samozřejmě jsem si přikupovala...a kdybys věděla, jak jsem studovala všechny hypotetické varianty, které v mém okolí na silnici mohou nastat..(přilepená na mapě na googlu), k tomu jsem pořád na netu sháněla co nejvíce info, jak vlastně to auto funguje, co se vlastně děje , když mačká spojku, proč nemohu zmáčknout najednou to a to, co vlastně dělá převodovka atd. (nesnáším, když nevím, proč se něco děje, nedokážu se spokojit jenom s tím, že to prostě jede...manžela jsem bombardovala technickými otázkami, na které nebyl schopen odpovědět (což ho vždy naštvalo a následně mi nadal proč se o to starám, že to v životě nebudu potřebovat) stejnými otázkami jsem zásobovala instruktora ( i při své trpělivosti občas zmínil, že to tedy ještě nezažil...:-)..no, ne že bych to ale pochopila...:-)

vigi no...někdy jsem taková celá chcíplá ..máš dny , kdy to na tebe všechno padne a nechce se ti nic...pak stačí blbě odjetá jízda a dílo je dokonané..musíš mít nějakou motivaci,jít dál..já se tak těším , až budu mít papíry a někomu napíšu - neboj ty to dáš , to já když jsem začínala ...jenže dneska nastal nějaký zlom a chtěla jsem jít domů a už nejezdit a říct- já končím ...prostě blbej den s vlhkýma očima , no víš co , no ....

řidičák jsem udělala na poprvé.Potom jsem nejezdila-nešlo mi to,jak jsem čekala.ani jsem řídit nepotřebovala. Po letech jsem najednou jezdit potřebovala,ejhle,už to nešlo vůbec. Navíc se dostavila fobie-částečně i po havárii. Nakonec jsem musela začít jezdit denně. sice jednu trasu,ale naučila jsem se. časem i trošičku jiné trasy. Po 1,5 roce denního ježdění ty moje trasy mám v malíku. ale nepustím se nikam,kde to neznám. zaparkovat dokážu pouze popředu. couvání neovládám,podélně mezi auta nenacouvám. došlo to určité meze a dál to nejde. nastudovala jsem teorii,zkoušela v praxi,ale marně. zkoušela jsem s kamarádkou-pokud byla v autě a radila,šlo to. Ale dobrý pocit jsem z toho neměla. Myslím si,že prostě někdo-a sem počítám i sebe-se to prostě nikdy nenaučí.

Katastrofo,klidně se vyplakej,ale jízdy nevzdávej,věř tomu,že je třeba odjezdit tak půl kurzu,než člověk pochopí.co se od něj vlastně chce.Třeba si napiš i na papír,co si se už naučila,nebo jak máš co dělat.Taky bych řekla,že ty učitelé v autoškolách to někdy neumějí pořádně naučit.Prostě vás posadí do auta a jeď.Jako když hodí neplavce do vody.Když uděláš chybu,řvou a nebo zvedají oči do stropu.Neumějí pochválit a povzbudit.Podle mě by měli toho žáka vést,říkat pozor tady,dej si na to pozor,nebo teď se dívej,teď se blížíme sem a tady musíš udělat toto ,všimni si značky,teď už nebudeme na hlavní atd.Jo,a taky by bylo dobré častěji jezdit,mít jízdy tak 3x týdně,lepší asi po hodině,po dvou hodinách jízdy,budeš více unavená,nepozorná. Určitě jsi šikovná,jestli není chyba v učitelovi,aby tě to lépe učil.Když by se člověk na to necítil,nikdy by se do autoškoly nepřihlásil,

Ahoj holky , já bych to tak moc chtěla udělat...já nevím jestli znáte ten pocit , takový divný pořád vnitřní neklid před jízdama , stres, nervozita,panika...já nevím jak to popsat...

Jejdanánky, jasně že jo!!! Sevřený žaludek, celý den jsem na nic nemyslela...a pořád se dívala na mobil, jestli tam třeba není SMS, že se dneska z nějakých důvodů jízda ruší ( a ono nic...:(
Katastrovo, to má tak hodně ženských, vždyť to tady sama čteš.
Prosím tě, já dneska jela ráno se Cindy (bernský salašník) do lesa. Snaš 6 km. A už jsem nemohla dostpat nervozitou. A jela jsem v 5,15. Ano, proto, aby v lese nebyli ještě žádní lidé a ona se mohla pořádně vylítat, ale taky proto, že je malý provoz. Pak jsem si ještě cvičně projela nějaké křižovatky ve městě (malý provoz...:) Pak jsem jela přes poledne pro mamku, na hřbitov, s mamkou k nám domů.na oběd..žaludek sevřený, co vše může přihodit. Pak jsem mamce slíbila, že ji zase odvezu domů. Celý oběd jsem na to myslela, že jí povezu a kdy asipojede, protože když pojede moc pozdě (řekněme kolem čtyřech) to užř je v neděli na cestě docela husto. Cyklisté, motorkáří!!! většinou blbci (pardon těm slušným)lidé se pomalu vracejí z návštěc atd. atd.
Prostě, dokud se pořádně nerozjezdím ( což by bylo, kdybych byla nucena jezdit každý den), tak ten stres budu mít dlouho.
Ale prostě jezdit nepřestanu.
Taky si říkám, že nejsem přece taková blbka a když to zvládnou jiní (hlavně teda jiné), tak já prostě taky a hotovo.
Takže bojuj a nekecej! :-) :-) :-) (teďs bych Tě ještě poplácala po zádech...:-)...já, která mám sama co dělat...:-)