Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahoj,ta jsem si tady přečetla hodně vašich příspěvků a z většinyvypadá jako bych četla o sobě.Je mi 25let a jsem v 7týdnu.K doktoru jdu až za týden ted mám před sebou noční směny,tak nevím jak je zvládnu.Je mi pořád ale pořád na zvracení a nemůžu jíst a hlavně ani pít.Vsechno do sebe tlačím s odporem,hrůza...Taky mi přijde že mi nikdo nerozumí,teda hlavně spíš máma-říká že se to musí vydržet.Jenže já se zatím vůbec na dítě neteším,má z toho ztrach!Přítel se těší a pomáhá mi,tak alespon někdo:-) ale já přesto pochybuju,přemýšlím že zajdu k psychologovi-nevim...

Ahoj,ta jsem si tady přečetla hodně vašich příspěvků a z většinyvypadá jako bych četla o sobě.Je mi 25let a jsem v 7týdnu.K doktoru jdu až za týden ted mám před sebou noční směny,tak nevím jak je zvládnu.Je mi pořád ale pořád na zvracení a nemůžu jíst a hlavně ani pít.Vsechno do sebe tlačím s odporem,hrůza...Taky mi přijde že mi nikdo nerozumí,teda hlavně spíš máma-říká že se to musí vydržet.Jenže já se zatím vůbec na dítě neteším,má z toho ztrach!Přítel se těší a pomáhá mi,tak alespon někdo:-) ale já přesto pochybuju,přemýšlím že zajdu k psychologovi-nevim...

Ahoj,ta jsem si tady přečetla hodně vašich příspěvků a z většinyvypadá jako bych četla o sobě.Je mi 25let a jsem v 7týdnu.K doktoru jdu až za týden ted mám před sebou noční směny,tak nevím jak je zvládnu.Je mi pořád ale pořád na zvracení a nemůžu jíst a hlavně ani pít.Vsechno do sebe tlačím s odporem,hrůza...Taky mi přijde že mi nikdo nerozumí,teda hlavně spíš máma-říká že se to musí vydržet.Jenže já se zatím vůbec na dítě neteším,má z toho ztrach!Přítel se těší a pomáhá mi,tak alespon někdo:-) ale já přesto pochybuju,přemýšlím že zajdu k psychologovi-nevim...

Ahoj,ta jsem si tady přečetla hodně vašich příspěvků a z většinyvypadá jako bych četla o sobě.Je mi 25let a jsem v 7týdnu.K doktoru jdu až za týden ted mám před sebou noční směny,tak nevím jak je zvládnu.Je mi pořád ale pořád na zvracení a nemůžu jíst a hlavně ani pít.Vsechno do sebe tlačím s odporem,hrůza...Taky mi přijde že mi nikdo nerozumí,teda hlavně spíš máma-říká že se to musí vydržet.Jenže já se zatím vůbec na dítě neteším,má z toho ztrach!Přítel se těší a pomáhá mi,tak alespon někdo:-) ale já přesto pochybuju,přemýšlím že zajdu k psychologovi-nevim...

Ahoj Wendy, úplně tě chápu, co prožíváš..nemám na mysli nevolnost, to mě se naštěstí vyhlo obloukem, po fyzický stránce mi bylo fajn, ale s psychikou to bylo strašně zlý..taky jsem měla pocit, že mi nikdo nerozumí, na dítě jsem se netěšila a říkala jsem si, že jsem si zkazila život..přítel mi pomáhal, strašně se těšil, ale já jsem to měla hozený jinak.A tak to bylo celý těhotenství, pořád jsem přemýšlela jestli mám vyhledat psychiatra, malovala jsem si, jak hned pošestinedělí skočim zpátky za bar a pojedu si dál svůj život..Ale až se ti mimčo narodí, všechno se změní..Až s odstupem času jsem si uvědomila, co všechno dokážou hormony..Já jsem na přítele každej den řvala. že mi zničil život, že to dítě nechci, apod..a ted jsem nejštastnější na světě, že malou mám, věř mi, že všechno, čím si v těhotenství projdeš, za to rozhodně bude stát..Vím, že se mi to mluví, když už mám půl roční holčičku a ty máš před sebou ještě dlouhej kus cesty, ale nezbývá než zatnout zuby a vydržet a uvidíš, že až bude mimčo na světě, tak se to všechno změní a ty budeš šťastná, že ho máš..snad jsem ti trochu pomohla, pa
p.s. za bar jsem se už samozřejmě nevrátila:-))

Wendy, ja jsem si tim prosla taky v obou tehu, tedy mam 14 mesicniho syna a ted jsem 16+4 tt, kdyz jsem byla tehu s malym, tak jsem dokonce uvazovala o preruseni, vazne jsem se pristihla, ze jediny duvod proc jsem byla tehotna byl ten, ze jsem strasne milovala (a porad miluju) manzela, jinak bych fakt prerusila tehu, bylo mi porad na bliti, mela jsem pocit, ze nejsem pripravena, netesila jsem se, rvala na manzela denne kvuli kdejaky hovadine, jist ani pit neslo a pak se to prehouplo a asi tak od 20 tydne uz jsem se neskonale tesila, protoze se mi ulevilo, a kdyz se pak malej narodil, bylo to super, tedy nez se dostavila postnatalni deprese. Ted jsem se zase netesila, dokonce jsem manzelovi udelala scenu jednou v noci, ze vubec nic k tomu malymu vevnitr necitim, ze ho nechci, byl z toho tak spatnej, ze dokonce navrhl adopci. Samozrejme, ze ho nedam pryc, je moje, ale hormony proste mavaji. Vcera jsem se pristihla, ze se uz vlastne na toho drobecka hrozne tesim. To urcite zvladnes, akorat si dej pozor a jakmile to preroste doopravdy v depresi, hned to nahlas doktorovi. Jinak ti drzim palce, at te brzy prejdou nevolnosti. A bohuzel se to vydrzet musi.

Irco, selsky rozum je tady nedostatkove zbozi, ale da se najit.I kdyz treba u manzela v rodine ho ma snad jenom svagrova a manzel, zbytek rodiny je jak z jine planety. Tchyne si neumi koupit ani listek na vlak a jeji oduvodneni, proc furt utraci je, ze mela tezky zivot, tak se ted na stara kolena pekne zadluzi, hlavne, ze si koupi tri pary novych bot tydne. A me pak rekne, ze ty tyrkysove botasky prece opravdu potrebala. Kdyz jdeme na prochazku, tak v jejim podani je to z obchodu do obcodu, kdyz o necem reknu, ze se mi to libi, ona hned kup si to, kdyz poznamenam, ze to nepotrebuju, tak na me kouka jak na vyoranou mys. Porad si myslim, ze to tady bude lepsi nez v ty Americe, tady je ted jeden Amik a vozi dceru do stejne skolky, kde je syn a reknu ti, ja bych ho pokozdy majzla tou kovovou brankou, aby se mu rozsvitilo a vratil se zpatky na zem. Venku 12 stupnu a jeho mala ma sortecky a tricicko a fialovy rucicky a nozicky.

To, co popisuješ jsem právě taky slyšela. Kámoška mi vykládala, že její ségra žije v Oxfordu, vystudovala tady v Olomouci filosofii, pak byla přes Erasmus na rok v Anglii, našla si tam přítele, pak se za ním odstěhovala, pak se rozešli, teď má prý nějakého Němce. Kamarádka, ale říkala, že ona je naprosto nepraktický tip člověka, že ona by tu snad ani žít nemohla, že má problém i dojet někam autobusem, zařídit si účet apod. Že tady by jí asi hned někdo okradl nebo i něco horšího. Že je snad ráda, že nakonec žije v té Anglii, že tam má podobné lidi kolem sebe a nikdo se jí nesnaží obalamutit. Jo, tohle, co popisuješ, jsem viděla na Tenerife, vyjeli jsme si na výlet na tu nejvyšší horu, sopku. Dole samozřejmě vedro, ale nahoře sněžilo, tak my si vzali teplé oblečení do batohu a nahoře se oblékli, logika. Ti Angličané tam hopsali přes šutry v žabkách a v šatičkách včetně dětí, já nechápala. Taky mi jedna paní, co měla přítele Angličana vykládala, že jsou zvyklí chodit doma v botech na ven, jenže to má kromě nepořádku ještě jeden háček, když Ti nohy nedýchají, zapařují se a vzniká na nich plíseň.Já teda v USA bydlela v rodině a ty byli normální a měli všech pět pohromadě, na místní poměry ale spíš asi výjimka. Takže on je taky jak kdo.

čau,depkařky! :-) dneska v tom dost lítám,velká není doma,malá prokašlala noc takže śe na mě věší a kňourá,rozkramařila,co ,drahý můj se mnou řešil včera rozchod neboť se navzájem dusímel...Nejdřív jsem byla v pohodě a párkrát se ho zeptala: chceš se rozejít ? Prý ne.Jenže pořád mluvil,ve finále : co bys dělala,kdybych řekl najdi si byt?..Do půlnoci tu žvanil! Mimo jiné o tom,že když měla malá narozeniny,nepřipadali si s rodičema jako vítaná návštěva - co čekal,když mě dvě noci předtím nenechal spát,nepřišel mi ani ná vteřinu pomoct,po mně tú celej den lezlo´nemocný dítě,ón vlezĺ do krámu,koupil první plastovej krám,co mu pro dítě dáĺi a čekal´,že ´p´řijdóu´´´k hotóvýmu.Přišli.Ale:"ty ses tvářila,jako že tam nejsme" (kafe musel své family udělat sám,neboť chvátali VENČIT PSA!) a "pak sis udělala kafe,vzala sis ho ven a dělala,že tam nejsi ty" mně on kafe neudělal a když jsem nakrájela dort,ZVEDLI SE K ODCHODU! Nakonec si teda´milos´tivě vzali.Tak jsem šla ven já.Ten dort jsem patĺala půl dne.A ON MI NĚCO VYČÍTÁ? JO,ON BYL V POHODĚ - pod vlivem...Tak jsem zas´nevý´´s´pá´´ĺá,doma bordel,ńálad´´ú pod ´pśa

Ty sama víš, že ten Váš vztah je spíš vztah nevztah, jen jako co máš asi dělat s ročním dítětem, že jo?To je od něj milé, že máš jako odprejsknout nebo co.

My teď dopo byli na pohádkovém lese, já ty masovky teda nemusím, ale malé se to líbilo, jen jsem teď poměrně dost zdrchaná, uff. Spala bych.Malá hajínkám malý řve.

Jinak co se týče pocitů Wendy, znám je moc dobře, já je teda měla hlavně po porodu, ale ono se to nějak vystříbří. Člověk se s tím dítětem sžije a bude fajn.

Evi, jak pise Irca, mate vztah nevztah, ale je fakt od nej drzost ti rict, jestli si nahodou nechces najit byt. Na druhou stranu by to asi bylo pro tebe to nejlepsi, ale jak to utahnout, ze? A ze si nepripadal jako vitana navsteva, no asi by se mel zamyslet, proc nebyli vitani, ze? A nebo jak se tady bavime s Ircou, by se mel odstehovat do Anglie, tady by zapad.

počkej,jak zapad? já myslela,že angličani jsou k ženským lepší? Já se uklidnila a házím to do autu.Nač stahovat kalhoty...:-)´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

Hale blbci jsou všude, bohužel. Lidi jsou jen lidi a lepší to nebude, že jo?Mužský na hov.. jsou všude. Jak se říká, že nejhorší je srážka s volem.

Ahoj Martino a Nikol,určitě jste mi pomohli,díky.Doufám že to teda všechno přežiju a hlavně že to se mnou ten můj přítel vydrží,momentálně mi teda na něm vadí snad všechno-děsnej stav.Měli jsme právě taky takovou kryzi,když jsem mu řekla že se netěším.Nevěděl co si o tom má myslet.Tak se budu snažit to vydržet,ale o tom doktorovi pořád dost přemýšlím...

Evi, jak pise Irca hovada chlapi jsou vsude, ale tady by se ztratil s tim svym mozeckem. Ja nevim, ja mam stesti, treba je to tim, ze je manzel napul Anglican a napul Ital, takze mam to nejlepsi z obou, tedy ta jeho Anglicka polovina je navic napul Jamajka a Kanada. Je pekne namichanej.
Jinak treba jedna Polka co se sem privdala ma manzela, ktery ji bude celou noc sedet do peti do rana u pocitace a nepomuze doma. Fakt zalezi na koho narazis a to asi vsude. Ale treba kamosce manzelstvi s Anglicanem taky klape.
Wendy ja jsem byla dokonce tak paranoidni, ze jsem si rikala, ze me manzel urcite opusti, protoze to byla fakt sila, chudak nemel sanci s myma hormonama. Urcite to muzes dokotorovi rict, aspon to bude podchyceny, kdyby se to melo prehoupnout do deprese a mozna by si mel pritel promluvit s kamosema, ktery si timhle uz prosli, to by mu taky mohlo pomoci. Hele me na mym ted vadi i to jak dycha a sedi na gauci.