Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahoj holky,
po dlouhé době píšu. Můj vztah zřejmě končí, ten můj mi řekl, že babou, jako jsem já, žít prostě nebude, že jsem protivná a zlá. Jo ,byla jsem na něj naštvaná skrz minulý týden, že přijel z kámošovy svatby až ráno a ani se neozval, že se zdrží. I tak je toho víc. Jestli se rozejdeme, nebudu mít na placení bytu a uživení sebe a malé a ještě mě čeká rok studia. A zůstanu bez přátel, bez peněz. Jemu přátelé zůstanou, samozřejmě. Asi jsem to všechno pokazila :o(

Lin,chvilku počkej,nic se nejí tak horký!Držím palce!

Ty chlapi jsou fakt nezodpovědní, hrůza. Tam je blbé, že takhle s malým dítětem je fakt člověk na to partnerovi plně závislý a těžko si může dupnout. Je hnusné, že to někteří ty mužský cítí a chovají se jako dobytkové. Jinak ale samozřejmě hádky jsou a budou a ještě neznamená, že je to konec. Kolik je malé? Tipuju už přes půl roku, ne? To mně právě přišlo období, kdy se věci začínají zklidňovat a ne naopak, že už takový ten počáteční šok, co jako s dítětem je pryč a člověk už se naučil v tom tak nějak chodit. Tak to nechápu.

P.S.:Strach z budoucnosti dobře chápu,však si tím samým procházím - uvažuju o spojení s holkou,co je na tom podobně a vzájemnou výpomoc s bydlením,hlídáním atd...Sám to má člověk těžké,najít si chlapa v zoufalství produkuje zoufalství ještě horší...Ty máš v nejhorším mámu,ne?
Co nechápu:že budeš bez přátel a jemu zůstanou?Tví přátelé zůstanou Tobě.

Jo, Evi, mně těch mých přátel moc nezbylo, nemám totiž na ně buď čas nebo už žijí někde úplně jinde. Irčo, ten můj se vlastně chová pořád stejně, jen mi to teď asi víc vadí. A to jsem ještě zjistila, že si píše sms s přímo pornografickým podtextem bůhví s kým. Ano, tak hluboko jsem klesla, že jsem mu projela mobil. To už jsem udělala i před lety a dělal to i tehdy, jenže copak jsem mohla přiznat, že ho kontroluju? Prostě mu nevěřím, každý večer aspoň na chvíli jde do hospody. Jenže kde je záruka, že tam opravdu dojde. Špehovat ho teda nebudu. Když jsem na něj uhodila, řekl, že ta známost je jen virtuální a z dob minulých. Tak co s tím, nenadělám s tím nic. Lepší je se opravdu na nikoho neupínat, nikomu nevěřím. A moje máma, Evi, bydlí v bytě ségry, která je odstěhovaná pryč u přítele. Stačilo mi u ní mít půl roku schované věci z chaty, kterou jsem prodávala, protože jsem je neměla kam dát, než jsem si koupila byt s tím mým. A už byl problém. Holt moje sestra je taková, že se stará jen o sebe a ostatní jí nezajímá, pokud něco nepotřebuje, neozve se. Sourozenci jsou úplně k ho...
No to jsem se zase rozepsala, hrůza.
Díky za podporu, holky, ať se vám daří.

Lin,to o tom neupínání se a nedůvěře - v tom máš naprostou pravdu.Jinak to totiž nejde,s chlapama už vůbec ne.Každý den si vyčítám,jaká jsem byla husa a do tý postele s ním lezla! On mi vypráví,že se mu zdál sen o budoucí partnerce a dítěti,protože ví,jak mě tím dostane...
Napiš,co se TI povedlo s tím udělat.S tím mým pokladem se nelze ani slušně domluvit.Přijde,nají se,udělá na malou budliky,budliky a vypadne.Taky ho nestopuju.Už mi za to nestojí,fakt ne!
Jenže : co s tou praktickou stránkou věci?

Důležité je z toho chlapa vyrazit alespoň peníze, protože ze vzduchu se žít podle mne nedá.A asi lepší nevědět, co oči nevidí, to srdce nebolí, jak se říká.Ty tři roky na mateřské jsou blbé v tom, že ta žena je v podstatě na tom partnerovi plně závislá a když je to vůl, tak co s tím?

Ano, ta úplná závislost je nejhorší. Tak si říkám, dodělám školu a snad najdu práci s lepším výdělkem, abych nás dobře uživila, kdyby něco. S miminkem se toho moc opravdu dělat nedá. Buď vás nikdo nezaměstná nebo zaplatíte spoustu peněz za hlídání nebo soukromou školku :o(

No teda, holky, já nevím, ale všude okolo mě se hroutí vztahy. To já to mám stále dokola. Sice spolu nejsme už od mého těhotenství, ale pořád mě kontaktuje, snaží se vydírat s malou atd. atd. Prostě hrůza. Ještě, že jí mám. Jo, holky, pořád čekám na ten děs, to nestíhání a nervy. :-). Můžu vám říct, že já si tedy miminko naprosto užívám a mám pohodu. Všechno se mnou absolvuje, sportujeme (teda já) a je to super dovča. Jak mě všichni strašili a děsili ,tak já to mám v pohodičce. A co vy s miminkama?

Luluno,
já mám až špat´´´´ný svědomí - moje mimi´jé sá´m´á´´´´boulé´,´´´pořád ně´ka´´´m´pad´´á!´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

Evi, ty mě vždycky pobavíš :-)))

Ahoj holky,

s těma vztahama to je hrůza, když to tu tak čtu. My jsme relativně v pohodě, jednou je líp, jindy zas hůř. Segra, ta má 3 děti a taky má vztah na houby. Včera říkala, že má deprese, že asi taky zajde k psychiatrovi. Já byla včera, dostala jsem AD Elicea, ale ještě jsem je nestihla vyzvednout. Nemáte některá zkušenost?
Jinak teď chodím na ty rehabilitace, teda byla jsem jednou, dneska jdu zas. Hrůza ta elektroléčba, ležet tam těch deset minut, to jsou muka! A ještě těch rehabilitací mám 7. Nejhorší je, že na dnešek jsme moc nespali a únava je pro mě na paniky jak dělaná. Terezka na dnešek hysterický záchvaty a nic nepomáhalo, teď už dvě hodiny spí, tak jsem zvědavá s jakou náladičkou se vzbudí.

Tak ono je určo lepší být v pohodě, možná to to miminko i cítí, že mamka je v pohodě. Každopádně to, co popisuješ ale může být i bříško, oni některé ty děti trpí děsně na prdíky. Koupila jsem si už předem na mimibazaru nějaký polštářek z třešňových peciček, mělo by to jí nahřát v mikrovlnce a pak na bříško. Pak prý kromě Sapu ještě existují nějaké probiotické kapky, prý fungují super, ale prý stojí 600 Kč, takže nic moc.

To máš tak, Luluno, že každý je jiný a každý stejnou věc prožívá jinak a taky každé miminko je jiné. Prý jeden sourozenec může být jako milius a druhý prostě prořve celou noc. Na druhé straně ne každý na ten dětský pláč a nevyspalost reaguje jinak, někdo je nervní a nevyspalý a někdo si to nepřipouští a dá si dvacet přes den, pohoda džez, takže.

Irčo, prdíky už poznám. Kapky dostala a nic nezabíralo včera. Tak jsem zrušila rehabilitaci a pro jistotu zavolala doktorce, ta nás prohlídla, malá se tam usmívala, ale pak jí sáhla doktorka na ucho a zas řev, tak jsme si mysleli, že ucho, tak nás poslala na ORL a když nic nezjistí, tak do nemocnice na dětský. Na ORL nic nezjistili a na dětským doktorka řekla, že by to mohla být střevní viroza, čemuž moc nevěřím. Koupili jsme probiotika Laktobacílky, je to v prášku. No jo, jenže malá když nespala, tak vyváděla pořád. Tchýně mi říkala, že Martin trpěl na uřknutí, že stačilo, že se na něj někdo špatně podíval a on takhle vyváděl. Tak jí Martin volal, co s tím, ona přijela, zkusila nějaký čachry s vodou a od tý doby je klid. Hele, kdyby mi tohle někdo vyprávěl, tak si o něm myslím svoje, ale když jsem to viděla na vlastní oči... Ona vzala do hrníčku 3 lžíce vody, pak jí s tím pokapávala ručičky a nožičky a když to šla vylít, tak té vody tam bylo prostě víc. Když to zkusila po třetí, tak tam vody bylo tolik, co mělo a malá je od té doby jak andílek. Sice teď poplakávala, ale to byl úplně jiný pláč, to stačil dudlík a je klid, teď už ho ani nemá a pozoruje kolotoč. No až mi z toho mrazilo v zádech včera a nemůžu to pochopit doteď.

Kamčo´???
Tobě pomoct táky zkoušela? je to´rei´ki?