Diskuse - Deprese v těhotenství

Nejsi! Vítej v klubu, taky mám sobečka...Těš se na mimi, určo bude moc fajn...Co to první?

První má už 8 let. Poté následovalo zamklý těhotenství, pak práce a práce a teď tohle. Schovala jsem mu parfém, který mě smrdí, že se mi z něho celý první 3měsíce navaluje a odnesla to chudák moje mamka, které volal a stěžoval si snad úplně na všechno a ještě jí řekl, že se taky může stát, že si on odejde. Co si to sakra dovoluje? Namistrovanej frajírek.

Aspoň máš tu mamku!
Ten můj se k mamince odstěhoval, já bydlím v jím pronajaté garsonce, on u těch rodičů cca 100 m od nás.Chodí si sem, jak se mu zamane, kritizuje a nejlepší výhrůžka je: " já nepřijdu!" Je nar. ve zn. Lva. Není ten Tvůj taky?

Ne, je to bejk. Znamením to asi nebude, ale spíš chlapským pohlavím. V dnešní době jak tak vidím je to samej "mamánek".
Můj manža mi řekl,že si koupí byt a odstěhuje se. Zajímavý, že mi takovýhle věci říká a vyhrožuje, vždycky když jsem těhotná. Já už fakt nevím, připadám si jako v pasti.
A ty jsi s ním vdaná?

Ahoj, nejsem vdaná, možná vadná, to spíš.:-)
Tvůj pocit " jsem v pasti" prožívám přesně stejně.A to už těhotná nejsem.
Jak to je se mnou se můžeš podívat, když zalistuješ zpátky, moje story tady je rozepsaná do detailu. Začalo to tím, že když jsem otěhotněla, začal mi vyprávět, že bych dítě ještě chtít neměla, pak ujel k mamince a já ho marně sháněla, chtěl rozchod,potrat...Pak se vrátil, zařídil pronájem garsonky, přestěhoval, představil mě kamarádům.Celý těhotenství mě považoval za línou, neschopnou, nevděčnou.U porodu nebyl, byl císař, což ho zklamalo a mě to u něj body nepřidalo.
Mám kamarádku ze školy. Potkala mě, když jsem s ním začala.Její jsou slova:" Já když tě potkala, bylas spokojená, dítě už velký ( malé bude za týden 14 let), práci, co sice moc nenesla, ale bavila tě, městský byt.Pak přišel ten cvok a všechno ti to sebral.
Jsem s ním a myslím, že mě podvádí,být se mnou nechce a jen se bojí soudu o tu malinkou.Tak to je v kostce můj příběh. Nemyslíš, že by " blbka" slušelo spíš mně?

Takže místo blbky "Barbra"...
Jak tak čtu tvůj příběh, tak sis asi taky naběhla viď? To že jsem neschopná slýchávám taky, úplně ty stejný kecy. Prý si budeme dělat každý co chceme. Pro mě v překladu to znamená, že budu celý těhotenství sama. V tom případě, ať si nemyslí že bude u porodu. Budu tam sama nebo s dulou. Přemýšlím o tom jestli nezajít za obvodní, aby mi napsala antidepresiva. Zároveň je mi děsná hanba tam jít.
Právě čtu knihu o čínským lékařství a tam je psáno, že má velký vliv na dítě to, jak se muž chová k těhotné a jak ji emocionálně živí.
Moje známá mi řekla, že je jí jasný, že se on bude chovat zase jak p..a. Já se jí ptám jak to, mě to jasný nebylo? Ona si pamatuje moje první těhotenství a říká mi, že jsem naivní, že lidi se nemění.
Je mi ze všeho tak smutno.

Koukni,když Ti bude smutno z toho, jak se ten Tvůj chová a že to působí na mimi špatně, bude to asi ještě horší, protože to budou nejen jeho špatný emoce ale i Tvoje.Já tohle řešila celý těhu - on si třeba v osmým měsíci odjel na tři dny na víkend s kamarádama ( a kamarádkama).Mívám ale takové záblesky rozumu - :-) Já můžu našemu dítěti dát jen ze sebe to nejlepší.On nechce mít rodinu se mnou ( si představ ty výčitky a toho strachu, co se mnou a dětma bude, jestli on ji bude chtít do péče atd...), ale nijak neovlivním, jaký vztah budou mít s tou malinkou.Vím jedno - JÁ tu pro ni jsem dneska, abych jí vyměnila plenu a budu tu pro ni pořád, až bude potřebovat cokoliv.
Včera jsme se rozcházeli.Ani Ti nevím, jak to dopadlo.Mě štve, že on si dělá, co chce, mě kritizuje a někde má svou "platonickou lásku", " tu pravou lásku", napsal mi, že jsem agresivní a to není láska a on v lásku věří! No, romantika, kam dohlídneš! Tak jsem vlítla za ním do dílny, abych zatáhla ruční brzdu dřív, než se mi vztah rozjede do rybníka a bude nenávratně v tahu.Namluvil toho hodně.Chvíli o tom, jak mě má rád, chvíli o tom, jak se mnou nemůže být.Na konci si dělal legraci, že jsme přece už rozešlí, tak žádnou pusu.Vím, že on si takhle dělá legraci, ale v podstatě už je jinde. Předpokládám, že se k němu aspoň z části vrátila bývalka o kterou moc stál - proto byly řeči o tom, že taková jako první není žádná jiná láska.Jinak - on se projevuje jako citově dost plochej - i jeho máma řekla, že on na city není, že to u něj hledat nemám.
Rada pro Tebe? Užij si každou vteřinu, kdy je Ti aspoň trochu dobře. Vyraž za kámoškama, mně pomáhalo právě jen tohle.Tady už mi to nepomůže, protože kámošky zůstaly tam, co jsem bydlela, sem občas nějaká přijede a to pak je svátek. Jemu kamarádi zůstali ( kamarádky a koníčky taky) - je místní.On si život jen užívá a když prý se mnou nebude chtít být, nebude, taky se na něj nemám vázat.Svobodný a šťastný život! Akorát, že je to z mýho pohledu nezodpovědnost vůči té pětiměsíční, co mi za ni tak děkoval a té starší psal SMS, jak mě má rád.Všechno se pořád mění, proto užij právě tuhle chvíli a nepřemýšlej, hlavně nepřemýšlej, co jeho slova znamenala! Udělej si dobře, jakkoli to jde, když budeš v pohodě Ty, třeba se přidá.A děti to taky potřebujou.Držím palce, ať to jde.

Ahoj holky, koukám, že jste tady rozjely pěkný debatní kroužek. Já právě antidepresiva beru a už leta, ale já trpím úzkostnou poruchou, prostě návaly strachu, klepu se, nemůžu se nadechnout a podobné ptákoviny, za které si nadávám neboť mám super holčičku a hezký vztah s mužským, co je moc fajn a stará se a kvůli tady té mojí úchylce nebo jak to vůbec nazvat si nedokážu užívat života. Takže jak se říká, každý má asi holt něco.Taky se strašně moc bojím o to mimi, co mám v bříšku, tím mu asi moc nepomáhám, co? Už aby tu bylo a já věděla, že je naprosto v pohodě a nic mu nechybí...

Jinak Evino, o tom Tvým volovi jsme toho už namluvili dost, co? To je kapitola sama pro sebe...

Jo, Barbro, ten můj je taky bejk a je fakt fajn táta, kluk ze třech dětí, museli od dětství všichni pěkně makat, peněz moc nebylo, tak je holt asi zvyklej nebejt sobec.Tak jestli teda nakonec z nás třech nejsem vadná já, že jo? Už zase totiž mám ty svoje návaly úzkostí a začíná to už po ránu, probíhá to přes celý den a budím se s tím i v noci. Já říkám, tomu pomůže jen palicí po hlavě, dřevěná narkóza a je hotovo.

Irčo, rozumím,já jsem si tohle užila už i přes den - zrovna včera, jak byl v tom Německu.Nervy že se klepeš a nemůžeš si od toho pomoct.Ale jen chviličku. Já spíš, když přemýšlím, co a jak a i to, jak to v budoucnu musím nějak přežít ať tak, nebo tak, tak mívám pocit, jako bych měla žebra sevřená - jako by tě nekdo chytil a vší silou držel.

Jenže Ty to máš opravdu opravdu těžké, u mne je to nemoc, ale prostě někdo má ekzém, někdo lupénku a někdo tohle. Já normálně počítám týdny do konce těhu, já mám nějaký úchylný pocit, že na to moje dítě u mne v břiše číhají samá nebezpečí.Docela na hlavu, co? Já si počítám, že ještě tři týdny a můžou to miminko třeba i zachránit kdyby něco a podobně. No, úchylárna, já vím...

Ale jdi, já myslím, že takhle občas uvažuje každá těhotná. I když já to měla opačně - rodina, i třeba starší holka, se děsně na miminko těšili, pořád o tom mluvili a já to nesnášela a hádala se s nima, že maj nechat mimi tam, kde je, že nejsem jen živej inkubátor.

Ju,ten muj je take bejk a snad nejlepsi miminkovsky tata, co znam. Tak to bude asi tim znamenim.
Ja to svoje nevinne dite odtahla do Alp. Chudinka v peti tydnech. Ale cerstvy vzduch nemuze byt na skodu, ne?

Je to vždycky děsné poslouchat o mužských, co si nadělají děti a pak se tváří jako že se jich to netýká. Je dobré, že o tom teď začala mluvit i ta ministryně spravedlnosti a že chtějí zavést i nějaké ty tabulky, kolik by ty soudy na dítě měly dát, vždyť je to fakt hrůza.A i tak si myslím, že to žádný zázrak nebude. Na jedné straně je taková mrcha Čejková a na druhé pak řeknou na dítě 1000Kč a nazdar bazar. Jo ty finanční starosti jsou horší než ty citové, protože děti něco jíst musí, že jo.No, jenže lék ani radu na tenhle problém bohužel neznám.

Mám tu knížku o tý psychoterapii a ještě jednu co se jmenuje DESET NEJVĚTŠÍCH HLOUPOSTÍ, JIMIŽ SI ŽENY KOMPLIKUJÍ ŽIVOT,tak jsem to pročetla a včera ho zkoušela s tou malou pozorovat.
Můj Bože! Víš, autorka téhle knížky říká, že si to děláme samy - a má pravdu, to JÁ jsem udělala chybu, že jsem se s ním vyspala.Jsem naivní nedospělá husa i při dvou dětech. A on? Můj kamarád se takhle choval ve dvaceti a děti si tenkrát pořídil proto, aby mamince dokázal, že teď může mít rodinu on. Podváděl, kudy chodil...Asi zkontaktuju psychologa, co jsme k němu chodili. Jednak ho párkrát slyšel mluvit - tak má info od obou..., a pak - potřebuju se trochu v sobě vyznat.Všechno je to MŮJ problém a MOJE bude hledání řešení.
Jo a v neděli se k nám zas nahrne babička.Abys mi rozuměla, já za nima mockrát byla - ale když přijdu jen za ní, chce abych přišla odpoledne, kdy je doma děda - každého pořád do něčeho hrne a jeho nejvíc - ale vadí mi, když řekne: MÁŠ NAROZENINY, TAK TO MI V PÁTEK PŘIJDEM.Nikoho se neptá, jestli na ni má čas, chuť, chápeš? Naprosto se neumí chovat.On to má po ní.