Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

Ahojky kluci a holky. To pondělí bylo opravdu na draka. Do práce pro mě přijel ten můj marod a celou cestu nadával, že ho pes neposlouchá. Bodejt jo, když na ni jen řve, ona se pak bojí a uteče. Vyšla jsem si sní na menší procházku a když jsme přisly byl nakulenej. Při tom množství léků mu stačí trocha, bylo by mě to celkem fuk, ale on je při tom moc zlej, tak jsem probrečela večer. Ted jak je brzo tma zde není kam zmizet. V úterý jsem byla ještě na brigádě na jablkách, úroda moc velká, vysázený plochy taky velký a lidí málo. Počasí bylo včera opravdu hezký, ale přišla jsem úplně zničená. I když na práci jsem zvyklá a musím dělat doma i za ID tak přece jen natrhat a odnosil 750 kg jablek je na mě dost. Záda bolela i žaludek. Večer jsem nemohla spát a tak jsem vzpomínala na minulé dvě dovolené, jedniné v mém životě. Když jsem před dvěma roky slavila 50 tak mě decka koupily a donutili jet k moři s tím, že maroda ohlídají.Jela jsem se synovou tchýní, bezva ženskou. Moře mě samozřejmě uchvátilo, vodu mám moc ráda. Když jsem tam vlezla tak jsem ji hned ochutnala, všichni říkají že je slaná . . . a taky je. Prožila jsem úžasný týden. O nikoha jsem se nemusela starat a dělaly jsme co jsme chtěly,válely se na pláži a ve vodě, nechala jsem se unášet vlnkama, chodily jsme na ledovou kávu. Jé ta byla, dva kopečky zmrzliny, kafíčko a velký kopec šlehajdy pocákané čokoládou. Večer jsme se prošly, zasedly na molo a cucaly mojito, moře šumělo, v dálce zněla hudba, na nábřeží svítily lampy a my měly na stole lampičku. Bylo to jako v pohádce. Ten duševní klid a mír, bez křiku, výčitek
a nervování. Taky jsme se vydaly na tůru do hor, prostě nádhera. Za rok jsme jely zase, jen letos jsme zůstaly doma k vůli čerstvě narozeným miminkům, ale to nám nevadilo.
Dneska jel marod na větší prohlídku kvůli tomu jestli mu dají domů kyslík a taky jak choroby postupují, v podstatě je mi to ted jedno.

Ahoj Věrko, dnes po ránu jsi jediná na příjmu, tak si s dovolením taky trochu postěžuju, právě tobě :-)) Včera mi mužský přišel asi v devět tak "upravený" alkoholem (z nějakého oslavného pracovního setkání), že si nedokázal ani odemknout, tak zazvonil a sotva se držel na nohou! V obličeji měl výraz imbecila. Nevěděla jsem si rady, co s ním, jsem v tomto ohledu bez zkušeností (otec abstinent mě vychovával k odporu k alkoholu). "Miláček" se posadil v chodbě na zem a seděl a seděl, kymácel se, jako batole, později ležel a ležel, jako kojenec. S vypětím všech sil (vyčerpaná z posilovny a samozřejmě s depresívním stavem bez síly a energie) jsem z něho stáhla oblečení a nasoukala na něj pyžamo a přemlouvala ho, aby si vlezl do postele. Nereagoval, jen se blaženě usmíval. Zřejmě "včeličky"... Podařilo se mi ho odtáhnout (kdybychom měli koberec, nezvládla bych to, ale po plovoucí podlaze to krásně klouzalo) pouze mezi dveře chodby a ložnice a ještě kousek dál, blíž k posteli, ale nohy mu zůstaly mezi futry (váží 83 kilo), nacpat pod něj částečně deku, polštářek pod hlavu a přikryla jsem ho. Spokojeně spal. Nemohla jsem usnout, přemýšlela jsem, jestli ho mám dát do protialkoholní léčebny. Uprostřed noci se vzbudil, asi ve tři a přesunul se do postele. Dnes vstal, vůbec nic mu nebylo (já bych se z toho léčila tři dny) a s úsměvem odkráčel pro noviny a do práce. Šumivého panadolu, který jsem mu večer připravila na stůl v kuchyni se ani nedotknul, zjevně ho nepotřeboval. Já s ním asi nedokážu mluvit, až se vrátí z práce...

Vy buďte v pohodě, klidní, spokojení, veselí, plní energie :-))

Kikino, tobě hodně síly!!! Myslím na tebe...

Ahojky Malířko, je to sranda na tom světě, žejo. Já mám vypěstovanej odpor k opilým lidem. Ne že bych si ve společnosti nedala nějakou skleničku, občas si taky udělám náladu mezi rozjařenými lidmi, ale vadí mě takové to pití jako potají zvlášt u lidí, kteří jsou pak protivní nebo agresivní. Alkohol hodně ovlivnil život mého otce, dnes už tak nepije, ale přesto si rád dá a pak mě volá, jazyk se mu motá a ztěžuje si. Má matka - bydlí jinde, je třicet let alkoholička a dovede znepříjemnit život celému okolí, a ten můj, škoda mluvit. A když se napije taky má výraz d**ila.
Čím jsem starší, tím hůř to snáším. No do jara to snad nějak překlepeme a s prvním jarním sluníčkem zase bude mnohem líp. Mějte se všichni co nejlíp
a vzdorujte té černé potvoře.

Ahoj děvčata, moc a moc pozdravů....
já nechodím na obídek a končí polední pauza ... chci zhubnout, teď to při tom každodenním kolotoči konečně docela jde, tak ještě tak tři čtyři kila by to chtělo ...
MALÍŘKO - odpusť mu to !! Dal si jednou trošku do trumpety a jde jistě o zcela ojedinělou epizodu ... já jsem se lízla s dvěma bývalými kolegyněmi v pátek červeným vínem a mlela jsem páté přes deváté. Byly jsme na tom všechny stejně. Jedna má manžela Němce a jazykovou školu, breptala jsem na ně německy. Pak přijel její manžel a ve čtyřech jsme v jednu v noci šli k nám. Holky pojaly nápad, že se půjdou podívat do ložnice na mého manžela, jestli je přikrytý a pak je zaujala myšlenka, zda nespí nahatý, čemuž se všichni v nočním tichu smáli jak i**oti ... všechno bylo ten večer vtipné ... do té ložnice jsme se všichni čtyři vplížili, manžel seděl oblečený na posteli a zíral na nás ( slyšel nás z ulice a stačil shodit pyžamo ), pak s námi seděl do tří ráno a načal bílé ...
Druhý den jsem měla migrénu a oběd byl odpoledne - nebylo mi éééé dobře s tou bolavou hlavičkou a musela jsem dlouho hajat. A manžel mi taky odpustil, on se tvářil, že je to vlastně normální - protože tohle se stane - maximálně dvakrát za deset let ? Asi tak nějak a u Tvého přítele je to jistě stejné ... a výraz imbecila jsem měla taky, měly jsme ho všechny tři - viděla jsem se zrcadle ... myslím, že jsem pro přítelovo očištění udělala maximum. Hezký den !
VĚRUŠKO - přeju Ti moc a moc sil a taky, abyses hodně brzy zase podívala k tomu moři .... kdo by si to zasloužil víc než Ty !!?
S láskou Romana.

Rončo, málem jsi mě rozplakala. Ale aby bylo veseleji popíšu ti, jak jsme slavili v práci jednoho silvestra. Je to už několik let, to jsme spolu seděli ještě naše stará parta. V kanclu jsme neměli umývadlo, tak jsme si vodu na kafe nosili z umývárny v pet lahvích. Na večírek jsme si koupili nějaké červené víno a rum a to svařovali. Konec si nikdo nepamatujeme, dost nás to umrtvilo, druhý den všichni zelení, oči vyvalený, otevřeli jsme do kanclu a lepili se na lino, jak bylo politý a ten puch, no hrůza. Děs byl v tom, že v jedné pet lahvi jsme taky měli slivovicu a v tom rozjaření jsme svařovali slivku, rum a víno a už to ani nepoznali. To byl frčák. Jeden můj kolega 18. ledna pak prohlásil - konečně je mě dobře. Dnes na to se smíchem vzpomínáme, byla to neplánovaná akce a proto asi vydařená.

VĚRUŠKO - to je dobrý - protože, jestli ta slivovice byla jako ta moje, která se pohybuje mezi 68 a 72 % ( já su totiž z Moravy víš, z Brna, sem do Čech jsem se před dvaceti lety v záchvatu poblouznění vydala za svým drahým samcem, který tu měl práci a mně ji sehnal - ne vážně - toho rozhodnutí jít za ním nelituju a po Brně a Moravě se mně ovšem bude stýskat, co budu živa ), tak to jste museli být hodně rozjaření. Z toho se vzpamatovává těžce. Slivovice má grády ( můj otec na Moravě má doma z roku 1970 v 10ti litrovém demižonu ), já si ji leju do čaje, hlavně, když přijedu na nevytopenou chalupu v zimě do Orlických hor, kde mám falešnou roubenku s kachláči, které hezky vypadají, ale dlouho vytápí promrzlé zdi .... svařenou slivovici jsem ovšem nezkusila, v tom jsem pozadu, může to být zajímavé to pít ....
Jenže VĚRI - právě na takovéto chvilky vzpomínáme rádi, dokonce i na tu kocovinu - jsou to chvilky soudržnosti se známými, kolegy, přáteli ... a je dobře si je uchovat v paměti na horší časy a moci na to vzpomínat s úsměvem .... znáš to sama,.... jak často musíme čerpat síly ze zdánlivých maličkostí ...
Vzpomínám si, že když jsem byla mladá a chodili jsme s manželem po plesech a večírcích, když bylo hlídání a já se dostala do nálady, vždycky jsem skončila stejně - zpívala jsem vždy to jediné - Jede, jede mašinka ... falešně ( jinak neumím ), na celé město a nikdo mně nemohl umlčet. To už je dávno. Už nesnesu moc pít, ani mi to nechutná, kvůli AD jsem dlouho abstinovala ... ale vzpomínky na moje rozverné opičky nevybledly ....
VĚRI - měj hezký den a kéž se Ti všechno dobro, které rozdáváš vrátí. Přeju ti klid, pohodu, sílu, odvahu .... upřímně a z celého srdce.
S láskou Romana

Holka, tak já su kosek od Brna, taková malá vesnička má, dříve středisková. U každé chalupy jsou kadlátka, dorance, trnky a všelijaké to ovoce. Tady se pálí snad ze všeho, některým umělcům stačí dvě kadlátky, pytel cukru dvě tyčky z plotu a už to kvasí, už to bublá hlavně když toho majo hodně. Ale ta naše slivka, kterou kupuji ( kdepak my a pálit, to by se tomu mýmu prořízly za chvíji játra) je kvalitní. Já už toho taky moc neslopu, na AD nemůžu páč zvyšují účinky alkoholu a za chvíli bych zmrtvěla a druhej celej den bych chodila velebnosti blejt. Já zpívala jako malá u doktorky, měla jsem často angínu a dostávala penicilin v iniekcích. Doktorka vždycky říkala - tak Věruško
ted nám něco zazpívej, hned jsem věděla která bije
a nevzpoměla si na nic jen na pec nám spadla. Celou cestu se pak máma zlobila, jestli neznám něco jiného.
Tak a mažu domů, dnes je další pochmurnej den bez sluníčka, měj se taky moc dobře a vy ostatní taky.

Pěkný den vám všem.

Malířko a Věrko, musím vám oběma napsat, že jste mě docela pobavily.Historky s alkoholem má asi každý, ale svařovat víno se slivovicí!...to teda musel být cvrkot!! Já mám trošku opačné zážitky a to takové, kdy já, jako jediný abstinent v autobuse jel na zájezd do sklípku na jižní Moravu....a ještě k tomu , když je většina osazenstva v busu slečen, žen a dívek...vy se teda (všeobecně) dokážete rozparádit! Nekuřačky začínají čím dál častěji postávat venku , bafat jednu za druhou a na mužském pokolení nacházejí veskrze samé špatnosti.... to ale můžu říct, že tak dobře jsem se pobavil ještě vícekrát....ale stojí to za to. Jo a není to tak, že bych nepil jen když jedu s holkama do sklípku...
Jinak Malířko doufám, že tu protialkoholní jsi myslela ve srandě?! Ono pomýšlet na léčbu u člověka, který si občas "dá" ....to by nás tady asi moc "před branou léčebny" nezůstalo.
Věrko, alkoholička 30 roků....no, nic k závidění.Pro nikoho. Ono je to vlastně spíš neštěstí. Věrko, shodou okolností jsem si tak spočítal, kolikrát jsem byl v zahraničí na dovolené.... ty Tvoje dva výjezdy...to máš asi fakt nelehký život...ale zase... přece nejsi "babka nad hrobem", aby jsi nemohla ještě něco pěkného prožít?!Jo, já jich napočítal 33, ale to nejsem žádný stařík nad hrobem! :-)) Prostě, raději někam jedu a něco vidím a poznám, než bych měl finance "prolít hrdlem". Ale on každý jsme nějaký,že?!
Když jsem se již ozval, tak bych chtěl pozdravit všechnyvás, kteří řádky čtete, hlavně pak tu "starou gardu" a stálého dopisovatele Luboše :-))
Jo, víte co jsem zjistil? Alespoň na mne nemá počasí ani roční období pražádný vliv.Žádné podzimní chmury, že je mlha, že nesvítí slunce, že prší... důležitá je asi mysl člověka.Chci tím říct jen to, že moje (a těžké) deprese byly jak v červenci , tak v prosinci... Ono když člověk nemá v pořádku svoje duševno (deprese je ale spíš choroba, to vím), tak počasí stejně moc nezmůže. Řeknu vám dva kratičké momenty ze života...kdysi před pár lety, když si mě D vybrala, jsem nebyl ani schopen (jak psává i Romana) vstát z postele...snad síla vůle či pud sebezáchovy...každý den se dostat večer (mimo jiné) do koupelny a osprchovat se.Neskutečný problém a enormní úsilí!! Duše bolí, tělo neposlouchá,přemýšlíte jestli to vůbec má smysl...mnozí to znáte.... Nedávná dovolená ve Vysokých Tatrách.Tůra (sám jsem ji pečlivě vybíral :-)) ) do míst , kde je nejvíc medvědů, kde nevedou značené cesty, pak již ani ty neznačené, noc, mlha, déšť, zima kolem nuly, klestí, kterým se dá sotva projít, menší pád ze svahu a zlomená hůlka (naštěstí jen ta hůlka)...na zapískání se vám ozývají medvědi, jediná možná cesta je sejít asi 700 m (výškových!!) níž k potoku a tím jít dál...nejbližší civilizace několik hodin cesty....Těch kteří D poznali se ani nebudu ptát, která z těch dvou cest pro mě byla těžší... samo, že ta z postele pod sprchu!! Ta druhá... to proti té hrůze s D byla celkem brnkačka...nesrovnatelná i když vyčerpávající.
Víte, i když nepíšu, čtu vás každý den, prožívám s vámi tak trošku vaše životy...možná ti , kteří nás nečetli od začátku roku by se mohli mrknout a přečíst si o tom, že i z tak těžkých stavů se dá dostat!! Sám jsem tomu přestával věřit...jenže mně nikdo , kdo D prožil neřekl, bojuj, musíš to vyhrát...nikoho takového jsem neznal a doktorům člověk asi až tak na 100% nevěří... Bylo to strašlivě těžké, neskutečně vyčerpávající a bolestně dlouhé....ale jde to.! I vám to půjde!!

Pěkný den vám všem petr I.

Přečetla jsem si vaše příspěvky ohledně alkoholu a pobavilo mě svařování vína se slivovicí a s rumem :-))) Slivovici já ráda! Ale musí být opravdu dobrá, z Moravy. Mám ji objednanou. A poprvé jsem letos ochutnala i malinovici, která voní, jako sirup a je sladká. Ta chutná všem. Ale slivovice je stejně nejlepší! Ovšem na zahřátí, na trávení, na spálení bacilů, zkrátka, jako všelék.
Kdysi jsem v Chorvatsku ochutnala ohřáté domácí červené s rakijí od bytného a jeden pohárek mě umrtvil na pár hodin. Byli jsme tam koncem května, strhla se bouřka, vypli proud, hrozně se ochladilo (my jsme měli v oknech jenom sítě proti komárům), tak to byla medicína na zahřátí. Funguje.
Ten můj samec si dává denně aspoň jedno, spíš dvě nebo tři piva (desítky) a dvakrát týdně určitě i víc po sportovním výkonu. Jelikož je jich v partě hodně, pořád je co oslavovat, takže dvakrát týdně k těm čtyřem pěti pivům ještě panáčky. Jsem z něj otrávená. S léčbou by to možná nebylo od věci. Jenže to si závislák nepřipustí. Ona je to podle něho hrozná legrace opít se... A v jeho partě takových lidí je (i jedna ženská nasává, jako houba). Jediné jeho plus je, že to s ním "nic nedělá", nevyvádí, není agresívní, plačtivý, vlezlý, zkrátka byste to na něm ani nepoznali. Ale jeho játra bych nechtěla vidět!

Takže, veselý večer :-))) A krásné sny o dovolených u moře! Horký písek, teplé moře, azurové nebe, chladné nápoje, vypracovaná, opálená těla metrosexuálů... Dobrou * * *

Ahoj všem,moc se tady nevyskytuju,nesmírnou radost si mě udělal Petře,že jsi napsal,vždycky bylo krásné čtení od tebe,s těmi Tatrami a koupelnou jsi to pěkně vystihl a jsem rád,že se držíš.
Malířko,doufám,že už jsi mu odpustila,to se nám klukům občas stává,taky se mi to párkrát stalo,ještě,že máme ty drahý polovičky,který nás uloží do postýlky a dají k ní kyblík,když se nám chce blinkat a do práce jsem druhej den nikdy nešel,to je dobrej.Jenže to už je moc dávno,ani si nepamatuju,teď zobeme bobule,ale při poslední návštěvě psychiatra mi říkal,že pro lepší spaní bych si mohl dát decku vína,že mi to nic neudělá,,ještě jsem to teda nezkusil,nemám na alkohol chuť.To až o vánocích,když manželka udělá vaj.koňak,ona je to spíš taková šťáva,dává tam málo rumu,ale moc dobrý.
Fabregasi,uvidíš,až zaberou léky,budeš mít úplně jiný myšlenky.Myslím pozitivní.
Věro,tebe obdivuju,k tomu slova nestačí,určitě si naplánuj moříčko,moc si ho zasloužíš.
Romano,jak se si zabydlela v nové práci,zkouší tě synové z angličtiny?
Pozdravuju Ninu,Annu a všechny hodné dušičky.
Ahoj.Luboš

Ahoj všem a hezký večer !!!
PETŘE - díky, žes napsal, moc mně to potěšilo a navíc tak hezky a povzbudivě - ano, ten příměr sedí. S Černou dámou za krkem byl problémy dojít do koupelny a hygiena byla to jediné, co jsem zvládala, jinak nešlo nic, ani jídlo, ani kniha, ani televize ani se z toho vyřvat - jen děsivý údiv, co je to za stav mého rozervaného já,rozervaného na kusy, že se to nedá přežít a kde to jsem a co se mnou bude ... Ona ta zlá dáma je teď pryč a celičký den jsem v jednom kole - co teď zvládnu za den bych s D snad dělala půl roku .... měj se hezky !
LUBOŠKU - z AJ mi zkouší jen lektorka. mám šílený problém s výslovností - mám němčinu, která je tvrdá a polykají se při ní "R", to umím, anglinu-výslovnost nezvládám, moje AJ s tvrdou výslovností asi ježí lektorce vlasy na hlavě - no, žádný učený z nebe nespadl ... synové mně z AJ nezkouší, jen z toho, kolik nervově vydržím.jako matka pubertálních tvorů...
VĚRUŠKO - my jsme doma taky nepálili, otec dostával slivku od svých " dodavatelů ", pacientů, známých atd. .... přeji Ti hezký večer a pěkný sen pod víčka - třeba o mořském příboji a šumění větru v korunách palem - a jsem pevně přesvědčená, že to ještě nejednou zažiješ ....
MALÍŘKO - psala jsem to už odpolko a ještě jednou - ODPUSTIT, odpustit, odpustit - myslím, že Tvůj přítel je bezva a je sportovec a dvě tři piva není nic moc na chlapa ... tvrdý je problém, ale pivko ne ... já Ti písnu majlík, jakmile budu mít volněji, asi o víkendu - můžem trochu pokecat ... hodně pohody od Romíse !
S láskou Romana.

všichni tady jste čubky vymaštěný..hihihi...neplkejte nesmysly...jste cvoci,kterým není pomoci...dobře vám tak dementní depresáci....závidíte mi,že jsem naprosto v pohodě a ve svém světě s mladejma milencema...prčááááá....depresáci studený čumáci...bléééé jen at je vám co nejhůř

Přátelé zkuste nereagovat , nebo se to zase rozjede ...Chci vás jen pozdravit a popřát vám všem uzdravení a přání všeho dobrého !!
Myslím na vás a modlím se za vás , já to také zvládám a vy to také zvládnete !!A pokuď to bude i s léky tak to není žádná ostuda !!
Nejhůře je na tom Halina , tomu věřte .Zatím pa Martas

Ahoj všichni moji milí. Tak jsem se vrátila do práce. Pohřeb už máme za sebou, bylo to strašný, ale všichni mi říkali, že jsem to zvládla skvěle. Romanko, Malířko, nevím, jestli nejsem vadná, ale mě to všecko zlé, co jsem poslední dobou prožila tak nějak vnitřně posílilo, nebo obohatilo, nebo jak bych to řekla. Ale Vy porozumíte. Musím mít sílu jít dál, už pro své děti. Martas, je dobře, že to zvládáš. Přeji všem hodně sil v boji s depresí a ve všem, co nám život přinese.

Romísku, byla jsem vychovávaná k maximálnímu odporu k alkoholu, takže ze závislosti mám strach, který mě už asi neopustí. Mě to nechutná a nepotřebuju to. Pokud se mi podaří koupit dobré víno, dám si třeba každý večer dvě decinky, ale pokud se koupí na zkoušku láhev, kterou po ochutnání zavrhnu, víckrát si z ní nenaleju (jen proto, abych něco pila). Ale jemu je to jedno (to samé mi řekla i jeho sestra, s kterou chodíme cvičit do posilovny). Akorát slivovici nemá rád, ale když si dám na zahřátí někde venku já, když je mi třeba na kolech chladno (vozíme pro jistotu takvou tu pánskou nerez kapesní placatku), sápe se po ní taky. Víš, já to beru tak, že má v sobě denně alkohol...

Martasko, už se cítíš líp?

Kikino, byla jsi na solárku? Já bych taky šla, ale kožní mi to nedoporučila kvůli jednomu znaménku :-(( Vzpomínám, jak jsem si to vždycky v listopadu, když na mě padla D, užívala. Teploučko a "sluneční" světlo, vánek, popřípadě relaxační hudba (některá solárka mají zabudované i reproduktory, rádio, rosení...).

Luboši, tenhle vaječný koňak si pamatuju z dětství, máma ho dělala na vánoce nám dětem, mě a bratrancům. Co jsme se s ním navyváděli! Přiťukávali jsme si, jako dospěláci a pak předstírali opilce. A díky, krásně jsi mi napsal o tom, že se "vám klukům tohle občas stává". Jenže já mám o něj strach. A taky se bojím, že si ho přestávám vážit!

Věrko, jak dopadl manžel? Myslím s kyslíkem? Četla jsem, že máš fajn kamarádku v synově tchýni, to jsem moc ráda! Rozhodně si dopřávejte společné dovči u moře dál :-)))

Teď si nedokážu vzpomenout, která z vás psala, že luští sudoku, Annička, Jarča? Máte můj obdiv! Mě tohle mozek nebere. Přítel to luští denně (u televize, v posteli, aby se uspal) a já to nechápu a ani by mě to nebavilo. křížovky ano, ty mě chvíli zabaví, ale čísla... Nikdy! Nemám je ráda.

U nás je dnes úplně bílo, není vidět na krok. Je to zvláštní, ale líbí se mi to. Stejně se nechápu, když je krásně, jako bylo před pár dny, slunečno a teplo, nevytáhnu paty z bytu a když je takhle, nedělá mi problém vyjít ven do světa (včera jsem vzala svoje malé kolo a v děšti jela na nákup, když bylo krásně, skočila jsem jen pro chleba a to nejnutnější do blízkého obchodu, anebo jsem poslala mužského...).

Buďte zdrávi, mějte dobrou náladu!!! Ať vás nic netrápí :-)))