Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

ahoj, jak prožíváte svátek? s ženou jsme si odhlasovali den volna po týdnu, kdy se u nás bouralo a znovu budovalo, zadělávalo, začisťovalo, nová okna a dveře, dokážete si to představit. co budete vařit nějakou inspiraci prosím:) jinak přeju hezký den:)

Ahoj, o mém pobytu v FN psychiatrie. První myšlenka asi byla..jsem blázen. Každý den rozmluva s doktory a rozebírání mé minulosti, rodinných problémů, školní docházky, zaměstnání, partnerky, prostě všechno. Po pár dnech, kdy jsem začínal poznávat lidi kolem sebe a připadal jsem si jako nýmand, inženýr a podnikatel, stavební inženýr, prostě můj výučák moc nevynikal:) problémy se staly malicherné oproti těm, které jsem viděl kolem sebe. hodně jsem si začal vážit života, toho jediného pokusu, žádné druhé nebude, proč tedy vzdávat boj. Personál úžasný, tolik péče a trpělivosti, každý den znovu a znovu, kolikrát jsem si říkal, že jednou musí skončit jako pacienti:) vycházka, věc, kterou bereme jako samozřejmost chutnala neskutečně sladce to vše = važ si každého okamžiku, může být poslední :) hezký den:)

To já si také myslím, Malířko, že nové dušičky musí být zmatené , když jim radíte takové blbosti..........to co předvádí manžel Lucky je psychické týrání a vydírání ......a jen blbec to nepozná !!.....Ale vy ste jen nasládlé a nidky byste nenapsaly nic negativního i když tím víc škodíte, než pomáháte ..

A ty čtenářko si přečti něco o autismu ,abys byla v obraze...víš přesně H::O , moje dcera má 19 let a je nejlepší ze třídy a je ráda když má do maminky pokoj........ted půjdu udělat palačinky s jablky a čokoládou a půjdeme do solné jeskyně...ovšem kdybych s ní chtěla být celý den....ta by mě hnala ....

Je lepší žena nasládlá než plná jedu a zloby, která každému vtrá nožem v jeho otevřené ráně jako sadomasochistka - myslíme, že většina lidí tady zná situaci a nečte tě nebo jen s politováním - ale tvoje chování k takové Toni je hnus ! Čtenářky.

"Když stojíme tváří v tvář nepříteli, který se nám snaží uškodit, můžeme to brát jako příležitost najít v sobě trpělivost a toleranci.
Takové vlastnosti jsou užitečné a my je proto potřebujeme. Jedinou příležitostí, kdy si je v sobě můžeme vypěstovat je, když stojíme tváří v tvář nepříteli.
Z tohoto hlediska je vlastně nepřítel naším učitelem. Nehledě na jeho motivaci, je jeho počínání pro nás požehnáním."

Ahoj w, hezký den,
já zkušenost s léčebnou nemám - s depresí ovšem hodně. Jsem ráda za existenci antidepresiv. Snad i moje vůle udělla své. Už je zase delší dobu nepotřebuju. Myslela jsem, že jsem srabík a neumím bojovat s odvrácenou stranou života - ale můj psychiatr mi řekl, že jsem silná dost, dokonce moc ... nevím ....
Určitě si i já po tom všem, čím jsem prošla vážím spousty věcí, které jsem předtím pokládala za samozřejmé. Dokonce po těch špatných životních epizodách intenzivněji vnímám chvilky pohody, chvilky štěstí, barvy života, jeho chutě, přírodu a tolik krás v ní, nepitvám se v malichernostech jako dřív, vybírám si přátele uvážlivě, lidem, kteří mi nesedí nebo si jich nedovedu vážit se vyhnu, neumím se už dobře přetvařovat a nechci, chci být s těmi, s kterými je mi dobře. Vážím si, že mám v životě skutečnou kamarádku, která je i mým vzorem, oporou a chvilky u ní mně nabíjí a dodávají energii, vážím si zdravé rodiny, toho, co vše můj muž pro rodinu dělá, vlastně jsem se začala dívat na svět úplně jinýma očima - vnitřní mír a klid v srdíčku je víc než cokoli jiného - jsem vděčná za každý dobře prožitý měsíc, týden, den ... Ty to jistě umíš pochopit, máš taky zkušenosti a jistě Tě i posílily ... moc Ti přeju, abys byl vždycky dost silný bojovat a ABYS ŽIL HEZKÝ ŽIVOT ve zdraví a s těmi, které máš rád - ahoj! Romana.

Ahoj.Taky to dneska na vás někoho padlo?Jak se to může stát během dne.Jasně,ubral jsem si prášek,doktor souhlasil,že už mám zkušenosti,tak,že to nechá trochu na mě.Kdyby to trvalo díl,musel bych se k němu vrátit.Anebo jsem si včera problém přivodil sám,jak jsem psal,že jsem zranil ty dvě ženy,prostě jsem si to zase vybavil,nemohl jsem usnout a je to zase ve mě.Těžko se vám to vysvětluje,protože mě neznáte,jak já se dokážu trápit a tady ta událost se mnou půjde až do smrti.Nechci to tady rozpitvávat,vím,že se to nedá vrátit zpátky,ale já už nikdy než střelenej nebudu.Manželka hned pozná,že se něco děje,když šla na odpolední,pořád mě objímala,to bude zase dobrý,uvidíš,budu ti volat,ale poznám tu její nejistotu v očích,v tom je ale zase ona střelená,že si hned myslí,že si něco udělám.Vím,že jsem to jednou udělal,ale myslím si,že větší vinu nese primář,který jí řekl,že mám zvýšené sebevražedné sklony a že mě musí hlídat.Když mu řekla,že taky musí chodit do práce,tak jen pokrčil rameny.Ale měla by mi věřit,už ví,co je to hluboká deprese a co takové výkyvy.A teď je mi jí líto,mají moc práce,jak o vánocích,dělají 12-ctky,od tří do tří,tak domů jezdí kolem čtvrtý ráno.Lidi se cpou asi jenom masem.Syn vyrazil do světa shánět dvd Kabátu do Tesca,tak jsem tady se zvířátkama,abych se sebral a šel s pejskem ven,to se nepřinutím,mohl bych jít za dcerama,ale když tady ráno byly,ani jsem neměl náladu si s nima hrát.Jasně,že jsem musel,když na mě naskákaly,ale byl jsem rád,když jeli domů.Pustit film mě neláká.Tak si tady pomalu ťukám a půjdu si lehnout,pustím si potichu relaxační hudbu,budu se dívat na obrázek od Malířky a budu se snažit vypudit z mozku(jestli tam ještě je)negativní pochody,odchází minulost a vstřebává se energie a naděje do budoucích dnů.
Ale už se stmívá a se světlem přijde lepší den.
Mějte se krásně.Ahoj.Luboš.

ahoj Luboši.Myslím,že vím jak se Tvá paní cítí.Já jsem sama přes rok manželkou bezvadného muže,který také trpí depresí.tedy jsme spolu 4roky a až teď jsem zjistila o co jde.tajil to a já si naivně myslela,že už mne nemá rád a .....no chápeš jak jsme my ženy na tom,když najednou chlap nemá zájem a neustále se vymlouvá ať jde o cokoliv,co by musel nebo měl.před 4týdny jsem nechala manžela odvést do psych.léčebny.přijel mi totiž domů z práce místo v 5hod. až v 8hod.dělal věci automaticky jako vždy,ale nevěděl kde je a kdo jsem.usnul v předsíňce před záchodem.nekomunikoval,ale pohledem reagoval na hlas.nechápala jsem.ráno jsem zavolala doktorce a ta ho nechala odvést do té léčebny.nyní je po 3týdnech zase doma a celkem v pohodě(snad).cítila jsem se jak mrcha vypočítavá co se chce Jardy zbavit a jeho radina si to maslí taky.nebudu je přesvědčovat o opaku,protože to stejně nemá cenu.

ahoj Luboši.Myslím,že vím jak se Tvá paní cítí.Já jsem sama přes rok manželkou bezvadného muže,který také trpí depresí.tedy jsme spolu 4roky a až teď jsem zjistila o co jde.tajil to a já si naivně myslela,že už mne nemá rád a .....no chápeš jak jsme my ženy na tom,když najednou chlap nemá zájem a neustále se vymlouvá ať jde o cokoliv,co by musel nebo měl.před 4týdny jsem nechala manžela odvést do psych.léčebny.přijel mi totiž domů z práce místo v 5hod. až v 8hod.dělal věci automaticky jako vždy,ale nevěděl kde je a kdo jsem.usnul v předsíňce před záchodem.nekomunikoval,ale pohledem reagoval na hlas.nechápala jsem.ráno jsem zavolala doktorce a ta ho nechala odvést do té léčebny.nyní je po 3týdnech zase doma a celkem v pohodě(snad).cítila jsem se jak mrcha vypočítavá co se chce Jardy zbavit a jeho radina si to maslí taky.nebudu je přesvědčovat o opaku,protože to stejně nemá cenu.

Milý Luboši,
tolik mě mrzí, že se trápíš a rozumím ti, zvýšenou citlivost máme tady na "Depresi" snad všichni. Přemýšlel jsem, co ti poradit ohledně té dávné nehody. Určitě jsi ta zranění nezpůsobil úmyslně! Osud tomu chtěl, muselo se to stát. Ale doufám, že sám sobě budeš umět odpustit, až požádáš o oduštění zy ženy. V klidu si sedni, zapal si svíčku (oheň očišťuje) a "vezmi" jednu po druhé, řekni jí, prosím tě, odpusť mi, že jsem tě tenkrát zranil... To je všechno. Potom řekni, odpouštím sám sobě!!! A je to, Luboši :-)) Víc se tím nezabývej, prosím tě. (Víš, že bych to to nenapsala, kdybych tomu nevěřila a neměla to vyzkoušené sama na sobě.)
Myslím na tebe, přeju ti klidnou, konejšivou, uzdravující noc * * *

Pěkný večer, mamino. Pro manžela jsi udělala to jediné správné a dobré, co se dalo! A jak se vám daří po jeho návratu domů? (Se mnou se přítel baví a chová se ke mně pořád stejně, což mi vyhovuje. Jen občas mu vysvětlím, když nemám sílu nebo náladu něco podnikat, že mi je líp doma a ne venku, mezi lidmi a on mě už nepřemlouvá a je celkem pohoda...)
Držím vám oběma palce :-))) Oba to nemáte lehké.

Tak pokud myslíš Malířko tím nepřítelem mně...tak jsi opět uplně vedle....když budeš číst, co tu kdo píše a budeš reagovat rozumně, nic na tvou adresu nenapíšu...ovšem když Lucce napíšeš, že její hnusný manžel, který s ní manipuluje a využívá ji, jí chce vyznat lásku.......tak jsi zcela vedle a jen škodíš, tím jak jsi nasládlá a mimo.......opravdu nechápu, proč těm lidem tady nepíšete pravdu ...tím se nic nevyřeší, Toni je dál KO a nic neřeší a Lucka by jen trpěla ještě víc......ste kámošky k pohledání , fakt!
PAK SE DIVÍTE ŽE MÁTE DEPKY, KDYŽ TRVALE UTÍKÁTE PŘED REALITOU A ČLOVĚKA KTERÝ JI POJMENUJE...URÁŽÍTE....

Nevíme, kdo tě tady urazil, nicméně za přítele lidí zde se snad nepovažuješ, nebo se chováš přátelsky ? Jsi vysloveně nepřátelská - ke všem, kdo mají jiný názor než ty - ale myslíme, že tě nikdo stejně neřeší ... piš si sem, co chceš nebo nepiš vůbec, vyjde to nastejno - našeho pohledu - lidé tebou už na původní diskuzi nazvaní jako depresátoři.

ahoj, neberu antid, ale antipsychotika, mam lehkou schýzu, nic moc, ale beru to z humorem, prostě muj mozek nestíhal vyhodnocovat a já viděl bludy, teď jsem v poho, díky práškům, kterým sem moc nevěřil

Samozřejmě se chovám přátelsky....a snažím se pomoct ...například Lucce ...i Toni jsem se snažila pomoct, ale vždy mě tu začnou napadat žárlivé anonymy , anebo vy mě začnete urážet..... a nebo bláznivá Romana, která sama na mě zaútočila první na ženatém milenci...měla si svý chování rozmyslet dřív!

ahoj, cítím s Vámi. Četl jsem, čím si procházíte a mám tuto zkušenost za sebou. Na psychiatrii mě odvážela žena, ale já tam chtěl, protože jsem cítil, že nejsem v pořádku. Mlel jsem nesmysly, nerozuměl jsem co mi lidi říkají a nakonec se vše zhroutilo. Měl jsem období, kdy jsem nevěděl co dřív, abych zachránil rodinu před krizí až mi vše přerostlo přes hlavu. Nejdřív jsem viděl vše černě, nic mi nepomůže, ani doktoři, ani prášky, prostě nic. Bylo těžký den za dnem se zvedat ze země na kterou jsem tvrdě upadl, ale během měsíce jsem si dokázal oprášit kolena a znovu vstát. Ještě se trochu kymácím, ale stojím. Snad za čásek budu zase běhat s úsměvem. Hlavně rodina, ta je nej, nebýt ženy a blízkých, dopadl bych hodně špatně, moje myšlenky se taky ubíraly tou nejsnašší cestou, ale pak jsem viděl ty lidi kolem sebe a představil si co by to s nimi udělalo, nešlo to. Těžký, ale proveditelný, jen nechvátat, krůček po krůčku. a s úsměvem:)