Diskuse - Být pořádný se vymstilo

V současné době mám problém - nucené kontrolování, obtěžuje mě to a nemůžu se toho zbavit. dříve jsem nikdy takový problém neměl, to začalo od určité doby.

Začneme ale postupně:

Dříve jsem neměl ve svých věcech žádný velký pořádek. Binec tam sice nebyl, ale ani žádný extra pořádek. Věci nebyly moc uspořádané. Ve svých poznámkách, které jsem si dělal, například jak na počítač, návody jak vyrobit reprobedny a jiné zápisy, jsem měl neúplné a neuspořádané, protože jsem si je zapisoval jak se mi zachtělo.

Jednou jsem se rozhodl, že si ve všech věcech udělám pořádek. Ne že bych musel, dělal jsem to dobrovolně. Byl to můj nápad, prostě jsem se takto rozhodl, a sliboval jsem si od toho radost z toho, jak se mi všechno povedlo vylepšit. Všechny věci jsem lépe uspořádal. Všechny poškozené věci opravil. Všechny své zápisy jsem uspořádal ať je přehled a dopsal ať jsou kompletní. Prostě jsem si všechno dal do vzorného pořádku.

Když jsem po několika dnech dokončil tuto práci, byl jsem nadšený, jak se mi to povedlo. Měl jsem radost z toho, jak se mi povedlo všechno dát pěkně do vzorného pořádku a jak to mám ukázkové.

Problém však na sebe nenechal dlouho čekat. Po několika dnech se výsledky této vykonané práce postavily proti mě. Pořádek (nebo spíš moje pořádnost?) se mi začal mstít. To byla asi odměna za vykonanou práci.

Radost z toho vzorného pořádku postupně zmizela a dostavilo se napětí, jakýsi neklid. Potom to vypuklo. Každou chvíli jsem si vzpomněl na něco, co potřebuji mít ve svých věcech, ve svých poznámkách a podobně, a jak potřebuji, aby to vypadalo a musel jsem vzpomínat, jestli to tak mám opravdu splněné. Protože jsem to málokdy znal zpaměti, tak mi nakonec nezbývalo nic jiného, než se na tu věc nebo do toho sešitu podívat, abych zjistil, jestli to mám v pořádku a abych případný nedostatek opravil. Nezbývalo mi nic jiného než to takto kontrolovat, protože jinak jsem si nemohl být jistý, jestli jsem při tom úklidu a opravování věci a poznámek něco nezapoměl nebo nespletl.

Příklad vzniku nucené kontroly. Například si pomyslím: "Při ukládání stránek z internetu zmáčknu v mozille firefoxu tlačítko soubor, vyberu Uložit stránku jako..., v dalším okně zvolím kam to chci uložit a pod jakým názvem a jestli chci webovou stránku kompletní. O tom jsem vlastně psal v sešitě Jak používat počítač. Potřebuji to tam mít zapsané, ať to mám kvalitní. Mám to tam vůbec napsané? A mám to tam celé a dobře? Nezapoměl jsem tam něco napsat nebo něco nespletl? Uvažuji, jak to v tom sešitě mám, vzpomínám. Do pytle, nemůžu si vzpomenout. Asi mi nezbyde nic jiného, než se podívat do sešitu. Nebo jinak si nemůžu být jistý, že to tam mám dobře. A kdyby to tam dobře nebylo, byl by sešit znehodnocený, už by nebyl tak kvalitní. A s tak mizernou kvalitou bych se nesmířil. Nemám jistotu, co když je tam opravdu nedostatek. Ani s možnosti, že je tam nedostatek, se nemůžu smířit. No nic, budu to muset zkontrolovat a v případě nedostatku opravit."

Problém s nuceným kontrolováním se stupňoval. Případů, kdy jsem si vzpoměl na nějaký možný nedostatek a musel pak kontrolovat, přibývalo, byly čímdál častější a čím dál více jich. Neustále mě to zdržovalo a zotročovalo. Nakonec jsem se stal úplným otrokem. Byl jsem tím neustále šikanován. Neustále mě to buzerovalo.

Musel jsem to kontrolovat nejen když tam opravdu nedostatek byl a bylo co opravit, ale ikdyž tam žádný nedostatek nebyl. A ikdyž ve většině případů tam nedostatek nebyl. Musel jsem to zkontrolovat i přesto, protože jsem si nevzpomínal, jestli tam takový nedostatek není. Protože jsem neměl jistotu. Protože kdybych to nezkontroloval a zrovna se tam jako naschvál nedostatek objevil, zůstal by neopravený. Tím by se vlastně celý ten můj pořádek znehodnotil. Celý můj užitek by byl znehodnocený. A kdybych na ten možný nedostatek zapomněl zkontrolovat a už si na něj později nevzpomněl, zůstal by tam ten nedostatek neopravený pravděpodobně už napořád.

Když už jsem měl něco zkontrolováno, neznamenalo to, že už to příště nebudu muset kontrolovat. Je těch kontrol totíž hodně a proto si nemůžu zapamatovat, co všechno už je zkontrolované a proto se může někdy příště stejná kontrola zopakovat.

Když mě to donutilo kontrolovat a zrovna jsem byl doma a měl to poruce, hned jsem to šel zkontrolovat ať je klid. Ale i tak je to velmi otravné. Ještě horší to bylo, když jsem byl v práci nebo někde venku a zrovna mě napadl nějaký možný nedostatek. To jsem nemohl hned zkontrolovat. Musel jsem počkat, až přijdu domů. A často se stalo, že než jsem přišel, se těchto myšlenek stačilo nahromadit více a tím pádem jsem měl více takových "domácích úkolů". Doma jsem potom nestíhal, protože jsem celý zbytek dne musel dřít ty "domácí úkoly". Navíc než jsem přišel domů, musel jsem zatěžovat paměť, abych to množství úkolů udržel v hlavě, nebo si je značit na lístky.

Abych nějak omezil to množství nucených kontrol, musel jsem omezit i svoje myšlení, to je vyhýbat se myšlenkám, které mi můžou připomenout, co bych mohl zkontrolovat. Takže už si nemůžu dovolit svobodně myslet a ani se zabývat čím chci. A pořád se musím dřít s kontrolováním.

Celý problém už je neúnosný. Už není normální, abych byl neustále zatěžovaný takovou dřinou. To je sprosté šikanování! Není den, kdy by mě ten šmejd nešikanoval. Dokonce si nemůžu ani dovolit na několik dní někam odjet, protože jak by vznikaly potřeby něco zkontrolovat, tak bych to nemohl zkontrolovat hned, ale musel bych počkat, až se vrátím; mezitím by se mi po celou dobu hromadily "domácí úkoly" něco zkontrolovat a jak bych se vrátil, musel bych dřít celou tu hromadu kontrol.

Jak z toho celého problému ven? Vypadá to, jak neřešitelný problém. Zatím mě napadá jenom jedno možné řešení a to je přesně si zapamatovat, v jakém stavu se nachází všechny moje věci a všechny moje zápisy. Aby když mě napadne nějaký možný nedostatek, tak mi místo kontroly stačilo si vzpomenout - ano, je to v takovém a takovém stavu, vyhovuje to. Jenomže těch věci a zápisu je tolik, že se to zpaměti naučit nedá. To bych musel mít mnohonásobně větší kapacitu hlavy.

Nauč se to tolik neřešit.Myslím,že jsi velký puntičkář a to dobré není.

Tak trochu mi to připadá jako přetížení z práce a následná fobie z té nejistoty a nutnosti nic nezapomenout...co děláš, pokud děláš? Myslím, že bys potřeboval nejdřív vypnout tak na 14 dnů mozek a nic nemuset - a pak pokud by to nepomohlo - konzultaci s psychiatrem. Jen ten by mohl rozlišit kam až za to může stres a odkud už je to nemoc....

Nevím, proč jsi neuvedl jméno, takže ani já neuvádím. Není to podstatné.
V první řadě si uvědom, že věci včetně počítačů a netových stránek se vyvíjí a zdokonalují a Tvoje zápisky, byť byly perfektní a bezchybné nebudou třeba propříště aktuální. Tudíž bys musel často přepisovat a neustále kontrolovat. Celá věc by Tě pak totálně strávila. Lepší je se na to vykašlat, protože je to celé nesmysl a zbytečná práce, která Ti ubírá chvíle, jež bys mohl lépe prožít.
Nejsi přeci počítač, kde se musí neustále něco aktualizovat, ale člověk. A buď si jistý, že příroda si vše kontroluje sama a nás k tomu nepotřebuje. Takže, člověče, prober se a začni žít. Pokud to nepůjde, vyhledej pomoc odborníků. Psycholog by mohl postačit. Protože pokud v tom budeš pokračovat, hrozí, že se od Tebe začnou odtahovat přátelé a následně i rodina.
Já se snažím také mít vše v pořádku, ale na tak jako Ty. Tak šíleně nekontroluju všechno co udělám. Říkám si, aby byla rodina v pořádku, práce a pak si organizuju i svoje volno. A i s takovým přístupem narážím často na myšlenky, jestli nejsou na tom lépe lidi, kteří nic neřeší, mají doma nepořádek a klidně si v tom lehnou do sítě a čtou knížku. A tajně jim závidím, ale udělat to taky nějak neumím a to je chyba ! Dněšní uspěchaná doba nás nutí stále někam utíkat, ale je to všechno špatně. Zaszav se a popřemýšlěj, o čem celý život je, jak ho chceš prožít, jak Ti útíká čas mězi prsty... Není lepší se jít projít do lesa, navštívit známé, vnímat krásný východ slunce, než promarnit svůj čas neustálým a zbytečným kontrolováním všeho cos kdy udělal ???

čím složitější tím komplikovanější,kaěli na to

jó, jen si začínejte s doktorama !

Jo, jen tam vlezeš, hned Ti něco najdou. Tak leda bábu kořenářku nebo nějakýho šamana :DDDD

Moje zápisy se netýkají jenom počítačů, u kterých se všechno vyvíjí a později přestanou být aktuální. Mám i zápisy o jiných věcech, které platí pořád stejně, s tím počítačem to byl jen příklad. Ale to je jedno. Puntičkaření a nutnost kontroly mě štve u jakýchkoliv mých zápisů, a i u věcí. Už mám ale toho svého puntičkaření plné zuby, nejraději bych se na všechno vykašlal, ale nejde to. Když si totíž vzpomenu, abych něco zkontroloval, nemůžu to nezkontrolovat. Protože dokud to nezkontroluji, mám nepříjemný pocit nesnesitelného bordelu a chaosu, už jen z toho, že je možné, že může být chyba, ikdyž třeba chyba ani nehrozí. Nevím, z čeho mi ten problém mohl vzniknout. Z práce ne. Ani z toho, jak jsem si tenkrát všechno vzorně uklidil a spravil (jak jsem říkal v prvním příspěvku); tím jak jsem si tenkrát udělal ten vzorný pořádek, se pravděpodobně odstartoval ten problém, který mohl být už delší dobu v mé hlavě, ale skrytý. Uvažuji o tom, že půjdu k někomu, kdo se zabývá kineziologii, snad mi odblokuje hlavu. K psychiatrům bych ale nešel, nemám k nim důvěru, ti by zřejmě z každého hned udělali blázna...

nakonec to bude složitá bakterie která napadá nervy a na tu jedině bylinky

... a zvažuj, opravdu je život o neustálém zapisování a kontrolování všeho možného ? Je to holý nesmysl a je to jenom ve Tvé mysli. Pokud na to nedokážeš přijít sám, opravdu navštiv kineziologa (popř, psychologa). Léky na to neber, jsou k ničemu, jen by Tě utlumily, ale neodstranily podstatné. A až to všechno zvládneš, budeš opět volně žít. Je to krásný pocit, tak držím pěsti :-)

Zapisování jako takové by problém nemusel být, pokud to člověk dělá pro zábavu nebo z toho má nějaký užitek. Já taky nemám problém se zapisováním jako takovým. Zapisuji si to, co mě buď baví psát, nebo píšu zápis, který mi později bude k užitku. Takže zapisování jako takové mě neobtěžuje. Sekyruje mě jenom to, že ty zápisy musím pořád dokola kontrolovat a nejen zápisy, ale třeba i věci kontrolovat. To ty kontroly mi stojí hodně času a úsilí a terorizují mě. Když mě napadne něco zkontrolovat, tak mě to přinutí tu kontrolu provést tak, že dokud to nezkontroluji, mám nesnasitelný pocit nepořádku. Za to může to moje zatracené pedantství, toho bych se měl zbavit.

Na koneziologii jsem byl, ale první pokus stál za pendrek. To mi houby pomohli. Jenom mi to připadalo, že si přes moje ruky řešil něco svojeho a když jsem popisoval svůj problém, bylo vidět, že ho to vůbec nezajímá. Ani pořádně neposlouchal a než jsem stačil svůj problém podrobněji popsat, tak řekl stačí a pojedeme dál. Začal si tam přes moje ruky něco řešit, ani nevím co, připadalo mi, že si řeší něco svojeho, nějaké prkotiny. Potom mi tam začal něco vysvětlovat, ale byly to takové všeobecné blbosti o ničem, ze kterých se člověk nic nedozví, takové kecání na prázdno. Nakonec jsem zaplatil 1000 korun a tvrdil, že už jsem odblokovaný. Nic se však nezměnilo, problém mám stále stejný. To ale neznamená, že by kineziologie byla k ničemu a že nepomáhá. Tady jde spíš o to, jestli to ten člověk umí, někteří to jen odbývají a jenom berou peníze za nic.

Na kineziologii jsem se nevykašlal a našel jsem si někoho jiného, kdo to dělá lépe a dobře jsem udělal. To už bylo o něčem jiném, s předchozím pokusem se to nedá srovnat. Ten člověk měl úplně jiný přístup, dokonce ho zajímalo, jaké mám problémy, jak vypadají, kdy vznikly, jak probíhají a všechny další podrobnosti. Taky jsem se dozvěděl zajímavé a poučné věci, které prozradilo moje podvědomí pomoci ruk. To moje neustále nucené kontrolování má prý dvě hlavní příčiny:

1)Jednak málo důvěřuji tomu, že když něco udělám, opravdu jsem to udělal a opravdu jsem to udělal tak a tak. Měl bych si prý více důvěřovat a lépe se na sebe spolehat. Na tom něco bude. To, že se zjistí taková příčina, by se dalo i očekávat.

2)Další příčina, a to mě trochu překvapilo, ale když jsem se zamyslel, tak jsem si uvědomil, že to je taky pravda. Prý jsem příliš velký lpíč. Že prý moc ulpívám na různých věcech, aby bylo všechno v pořádku a tak dále. Měl bych se naučit nelpět nebo aspoň méně lpět. Můžu ty věci, zápisy, pořádek, mít, ale bez lpění na tom.

Už po návštěvě jsem cítil, že můj problém je poněkud slabší. Protože ke kineziologii patří kromě návštěvy také domácí úkol, tak mi potom bylo doporučeno několik vět, které si mám několikrát deně asi 40 krát opakovat. Týden jednu větu, další týden druhou větu a tak to střídat. Ty věty zní například: "Je spolehnutí, že mé zápisy jsou úplné a v pořádku, ale spokojil bych se i s částečnými zápisy." První část této věty souvisí s tou první příčinou, druhá část s tou druhou příčinou. Nebo jiná věta: "Je spolehnutí, že mé věci jsou v pořádku, ale spokojil bych se i s horšími věcmi." Nebo: "Pro sebe si dělám jenom to, co mi baví nebo je mi k užitku." A další věty. Všechny věty bych si opakoval do te doby, dokud problém nezmizí. Když jsem to s těma větama začal dělat, vidím, že to pomáhá a už se postupně něco zlepšuje.

Ještě bych chtěl vysvětlit něco o lpění a nelpění. Někteří lidé se pletou a myslí si, že nelpět znamená, že tu věc nemáme, neděláme, nepoužíváme, nezajímá nás, nelíbí se nám, nemáme z ni radost, nebaví nás, a tak dále. Čili nelpění rovná se nezájem. To ale není pravda. Protože ikdyž na něčem nelpíme, můžeme tu věc přitom mít, dělat, používat, můžeme z toho mít radost, může nás bavit, zajímat, líbit se, a tak dále. Navíc, pokud na tom nelpíme, jsme dokonce schopni se z te věci více radovat, než kdybychom na tom lpěli, a to proto, že když na tom nelpíme, tak si nemusíme dělat nepříjemné starosti, které by nám to znepříjemnily.

máš těžkou OCD a je potřeba to rychle řešit , než bude pozdě!! Tohle se léčí léky od psychiatra a záleží na tom KDY ae začneš léčit , musíš to podchytit včas, nebo už ti lék nezabere! Pokud to nebudeš léčit včas bude to horší a horší a skončíš v blázinci, kde stejně takovou zanedbanou OCD nevyléčí. Takže budeš v blázinci a v důchodu .....časem přestaneš mít schopnost chodit do práce .....sypej k psychiatrovi a psychologovi ...a sofort!

název je špatně, mělo by se to jmenovat , jsem nemocný.....ne být pořádný ...máš prostě nemoc.......je to úzkostná porucha.....

Mám problémy s něčím podobným. Mám pocit, že se z toho někdy zblázním. Snažím se to ignorovat a nevšímat si těch věcí, ale ne vždy to jde. Nejlepší by bylo asi vyhledat psychologa a požádat o pomoc. Uleví se a naučí Vás dívat se na věci z jiného úhlu pohledu:o)