Diskuse - Bolesti "nervu"

Dobry den, zdravim vsechny. Je mi 20 let a uz rok mam prevraceny zivot. Zacalo to z niceho nic beznou operaci mandli (oboustranou), od te doby jsem jako vymeneny, jeste podotknu, ze se jednalo o operaci lokalni. Po operaci jsem zacal mit stavy, ktere pretrvavaji dodnes, tedy buseni srdce, pocity nepravidelnosti tepu, uzkost, bolesti hlavy, piskani v usich, spatne dychani, naladovost, trvale negativni nalada, trvale brneni koncetin, spatne videni atd, atd...Prosel jsem logicky asi vsemi vysetrenimi, nikde se nic neukazalo. (necekane). Citim se jako uplne odriznuty od normalniho zivota, nemuzu nic, to co jsem delal pred rokem, nehrozi, ze bych uskutecnil dnes. Nejvice me ale trapi ty bolesti, ktere jsou opravdu silne. Je to tlak, nekdy popichavani, nekdy i paleni jde to od stredu hrudi a pohybuje se to kolem srdce, tyto bolesti mam uz asi pres pul roku kazdy den a je to opravdu neprijemne, protoze to cloveka zcela limituje. Kdyby aspon ty bolesti zmizly, tak urcite bych se i zmenil, ale nejhorsi je, ze hodne tim trpi moje pritelkyne. Dochazim k psychiatrovi a mam nasazeny asi ctyri mesice Aurorix, ale necitim nejak zasadni zlepseni, co se tyce bolesti, tak to je stale stejne. Mel jsem i problemy s pateri a chodil jsem asi tri mesice na rehabiltaci, ovsem taky mi to nejak zvlaste moc nepomohlo. Je to az k nevire, jak se clovek muze ze dne na den zmenit, nejhorsi je, ze bez priciny. Ovsem, urcite musel k tomu vsemu byt nejaky podnet, ale jaky, kdyz jsem predtim zil normalni zivot?. Diky za rady a pomoc.

Ahoj,tak tyto stavy jsem měla taky všechny již před rokem. Měla jsem taky úplně všechna vyšetření a vše v pořádku. Tak mi řekli, že je to panická porucha. Přečti si, co PP vlastně je a budeš vědět víc. A to vše pochází od stresu, chci tím říct, že i záda. Pokud ti udělali všechna vyšetření, tak se tím uklidni, protože čím víc si budeš myslet, že ti něco je, tak tím větší problémy budeš mít. Začni znovu cvičit, protože to píchání u srdce může být od ztuhlých svalů mezi lopatkama. Ale to by ti ten psychiatr mohl také vysvětlit. A to pálení je ten tvůj strach(stres) adrealin, že ti něco je. Špatně se mi to vysvětluje, ale zažila jsem to hodněkrát. Zkus se naučit relaxovat, dělěj něco, co tě baví a zajímá a pokud na tebe tyto stavy zase přijdou, tak si jen řekni, že už je znáš a že tě nepřekvapují a mysli na něco pozitivnějšího. Nepůjde to ze dne na den, ale uvidíš, že se to zlepší. Vždy, když máš tyto bolesti, tak ti probíhá hlavou "co to asi zase může být a asi mám něco vážného a pomoc" a tímto jakoby přikrmuješ svůj mozek negativníma myšlenkama a on si pak říká, že tak bude reagovat.Tak bud silný a zkus svůj mozek přeprogramovat.

Dekuji za pekny prispevek, uz dlouho se o to pokousim a musim zacinat odznova stale dokola, ale pokud clovek bude zkouset, tak se to urcite casem povede. Temer dokonale jsi popsala muj problem. Musim zkouset a zkouset.

No pokud něco chceme, tak se musíme snažit. Dnešní svět je plný tlaku a my se s tím musíme vyrovnat. Můžu ti říct, že než mě potkala PP, tak jsem nevěděla, že něco takového existuje. A už vůbec jsem netušila, co vše může stres udělat s člověkem a naším tělem. Ty jsi hodně mladý a určitě máš hodně před sebou a chceš žít, tak žij a pomalu se snaž zbavovat těch příznaků, které máš. Jsou i nějaké triky a "recepty", jak na to. Ale pokud najdeš dobrého psychiatra, tak by ti mohl poradit.

Podnět mohl být jakýkoli. Třeba jen strach z operace mandlí. A přítelkyně tím určitě trpí, to je pochopitelné, určitě od nálad po nechutenství k sexu atd.To vše k tomu patří. Ale pokud je silná a má tě opravdu ráda, tak to vydrží a bude podporovat a dodá ti sílu s tím bojovat. Není to lehké, ale pokud jak mi říkají je to v nás, tak s tím musíme něco udělat a vyhrát nad naším já.

Dekuji moc za podporu, je mozne, ze ve me skutecne evokuje strach z operace doted, protoze si pamatuji, ze jsem mel velky strach a nervy pred tou operaci, prece jenom neco jineho je byt uspany a neco jineho ne. Bolelo to, bolelo...po operaci jsem byl dost zniceny. Trivialni zakrok a pocituji do mozna doted. Cloveka asi opravdu rozhaze vse, tim mysleno i malickost. Pritelkyne je statecna, bojuje s tim jak nejlepe umi, sice je stale z toho spatna, ale ja ji vzdy ujistuji, ze bude lepe. Uz jenom kvuli ni se chci z toho dostat a zazivat s ni krasne chvilky stejne dobre jako predtim.

Víš, ta operace mohla být jen spoušt něčeho nastřádaného již za léta. Nevím, to záleží na tom, co jsi v životě zažil a prožil. A jestli se skláníš k lidem, kteří se trochu víc bojí (stresují, jsou na úrovni 9) než lidé ostatní, kteří mohou brát věci s lehčí mírou (jsou na úrovni 1), tak to úplně stačí. Já jsem taková. Jako pasažér v autě jsem hrozná, "pozor chodec (určitě nám skočí pod auto)", "klouže to (určitě hodíme smyk)" nebo když letím letadlem, tak se mnou vždycky stroskotá ...atd. Vidíš, kam se dostávám? Od té doby, co jsem měla PP poprvé jsem taky letadlem ještě neletěla a nevím, jak na to. My cestujeme do Anglie každý rok a letos jsme kvůli mě nebyli. No a taky nechápu, jak ti tu operaci mohli dělat lokálně? To se dělalo před 20-ti lety. Můj syn byl letos na jaře na vytrhnutí nosní a zmenšení krčních (protože krční nechcou vytrhávat, mají přece nějakou funkci) a uspali ho. Trvalo to jen hodinu a bylo po problému. No každopádně at jsi silný a tvá přítelkyně taky. Ono je to těžké, kdo to nezažil, tak to někdy nepochopí, ale záleží na člověku.

Míšo, krásně a výstižně ji to napsala a úplně s tebou, ohledně sh4ke-ových potíží souhlasím a při čtení jeho popisu mě napadlo to samé. Stres způsobený tou operací. Ty jsi přidala spouštěč psychosomatických obtíží. Ano, krční mandle podle MUDr. Jonáše chrání ledviny, jsou imunitním orgánem, jako mízní uzliny, ale někdy asi zkrátka ven musejí, když jsou úplně "nadranc". Vlastně ani nevím, proč sem píšu, když pro hocha nemám jinou radu, než ty. Snad proto, že mě zaujalo, že mě napadlo totéž, co tebe :-))
Držím ti palce, vám oběma! Všem, kteří trpí PP. My D jsme vám hodně podobní...

Ahoj Malířko, taky jsem četla hodně tvých příspěvků a jsou velice zajímavé. Já do D nepíšu, možná jednou jsem to zkusila, protože se nemůžu dostat do diskuse "panická porucha", asi přetížený systém. Ale píšu do diskuse "PP - stará garda". Tam mi to jde. A jinak děkuji, napsala jsem jen to, co bylo vždy řečeno i mě. A je jednoduší radit, ale těžší se tím sám řídit. A vy s D máte opravdu podobné problémy, podle toho, co jsem tady četla. Myslím, že mi pomohlo si přečíst, že v tom nejsem sama, i když je to smutné, že nás je tolik, co něčím takovým trpíme. Na druhé straně se mi sem někdy nechce vůbec, protože mě sráží k zemi jak to někteří nezvládají. Ale to je asi zase mnou, mám ještě daleko do úplného uzdravení a přeprogramování mého mozku, aby mě takové věci nerozhodily.

Milá Míšo, díky za odpověď. Co se týká škůdce, působí stejně na nás na všechny. Ve mě se něco zlomilo minulý týden a už mi opravdu vůbec nic nevadí! Ale mrzí mě, že ztrácíme spousty fajn lidí, se kterými jme si dopisovali a taky spousty lidí odrazuje od prvního kontaktu s námi, takže jim nepomůžeme...
Mě taky pomohlo zjištění, že v tom nejsem sama. Připadám si normální :-)))

Mě pomohlo to, že kdysi neznámá PP, který mi naháněla strach je vlastně víc známá než jsem si myslela. A hlavně to, že nemám žádnou "vážnou nemoc", ale něco, co se dá vyléčit. Myslím to tak, že když si čtu, že příznaky, které mám já má plno dalších lidí, tak to asi bude ta PP a ne něco jiného.
No a jak se to v tobě zlomilo? Máš nějaký recept? Ale jsi dobrá, blahopřeji, jen tak dál a kdyby to na tebe zase chtělo dojít, tak si stačí říct, že se tě to snaží zase dostat, ale ty tomu nedovolíš!

Dekuji jeste jednou za podporu, taky jsem na to myslel a je opravu pravdepodobne, ze clovekovi hodne pomuze, kdyz si uvedomi, ze v tom neni sam. Napriklad ja jsem v mladem ranem veku a kolem sebe mam same zdrave lidi a verte mi, neni to pekny pohled, kdyz vidim jak si uzivaji a ja musim "trpet". Navic muj oblibeny sport sel bokem, zadychavam se u toho, jsem rozklepany atd...Snazim se s tim bojovat, jak rikam ty bolesti jsou strasne, boli to furt, i kdyz na to zkousim nemyslet, nejhorsi je, ze clovek ma klid, a pak z niceho nic to zase prijde. Mivam stavy, kdy mam treba tyden bolesti, ty treba na chvili zmizi, ale misto toho se tyden dusim a stale takto dokola furt. Je to neprijemne, "vychytal" jsem to zrovna ve veku, kdybych mel myslet na uplne jine veci a uzivat si, ale co nadelam, musim to zkouset potlacit, mam skolu a taky to neni jednoduche, ale zkousim se drzet, tak uvidime!

No mě akorát na začátku bolela hrud, úpony a hlava až během posledního půl roku. Ale jeden psychiatr mi řekl, že mám cvičit a to pomůže. Ale musí se na to pomalu. A asi to není příjemné v žádném věku. Já mám třeba 33 a mám syna a manžela, kteří trpěli se mnou. Můj syn nevědomě, přišel o všelijaké věci, které bych s ním normálně dělala, ale PP mi to nedovolila a manžel se mi přizpůsobil. Náš život se úplně změnil a můžu říct, že podpora partnera je velice důležitá. Ale člověk než se z toho vzpamatuje, tak to chvilku trvá a já se ted snažím začít žít zase "normální" život. Záleží, jak se na to snažíš nemyslet. Když si budeš říkat, že to bolí a že co to je a že se s tím nedá žít, tak to jen krmíš. Ono to přichází a odchází v takových intervalech. Jednou nahoře a pak zase dole. Ale čím mín si toho budeš všímat, když to přijde, tím menší to přijde příště atd. Nauč se to vydýchat. Když na tebe zase něco jde, tak v klidu zhluboka dýchej třeba do pěti a vydechni pomalu do šesti. Vždy vydechni o jeden víc než nadechneš. Tak mě to naučil jeden psycholog.A sport určitě nezahazuj, pomalu se k němu vrátíš, chce to čas.Zkus si najít třeba jogu, něco relaxačního.

Sh4ke, byl jsi taky na urologickém vyšetření? Protože tvoje potíže může způsobovat třeba močový měchýř, potažmo ledviny. V našich tělech je všechno propojeno a všechno souvisí se vším. Teda, podle principů východní medicíny (trošku jsem se na to doma koukla). Jaký sport děláš? A štítnou žlázu ti vyšetřovali?
Míšo, nevím přesně, co mi pomohlo, ale trochu možná i zkušenost, že co mě nezabilo, to mě posílilo :-)) Taky už vím, že když to přijde, tak to taky odejde! A pak je chvíli klid a dobře :-)) Akorát je u mě s D asi oproti PP rozdíl v tom, že "si jsem ukradená", nevo, jak bych to výstižně vyjádřila. Nemám o sebe strach, chybí mi emoce. Možná to způobují antidepresiva, která ten strach tlumí. Ale, jak říkám, hlavně zkušenost a poznání mechanismu nemoci.
Držím vám palce oběma!!! Ať se vám vrátí vaše zdraví!!!

Ano, jiz v minulosti(dectvi) jsem mival casto problemy s ledvinami, mysleno jako nalezy v moci, to jsem mival stale, pak se to uklidnilo. Stitnou zlazu mne delali akorat testy nekolikrat podle krve, ale nic nenasli, nevim jestli to staci, vim, ze se to i prohmatava ta stitna zlaza atd, pritelkyne ma spatnou strukturu. Delal jsem dlouho fotbal, nez prislo zraneni a spatne koleno (meniskus) s tim sem marodil pres rok, pak se to spravilo a nasledovala jiz zminovana operace mandli a.......vsak vy vite.....