Diskuse - ANTIDEPRESIVA V TĚHOTENSTVÍ

Irčo,máš pravdu,hodně si vyčítám to kojení a taky to,že jsem prostě klekla na psychice ze dne na den.Ale zase dr mi řekl,že když přestanu kojit,tak mi může napsat něco na pomoc tyhle stavy překonat a vrátit se zas do normálu.Takže jsem dnes dostala injekci 3x denně beru neurol a na noc jsem vyfásla stilnox.Asi za to může hodně ten žlučník a to,že jsem tím byla přímo zaskočena.Já když navyšovala tak mě ten remood zabral tak kolem 14dne,on je rychlejší a myslím si,že když už v sobě nějakou hladinu toho serotoninu mám,že to jde snáz.Doufám,že bude brzo lépe,zatím mi nechali manžu na paragrafu,tak mi strašně pomáhá.
holky proč musíme takhle trpět,psychická bolest je tak hnusná!

já brala Trittico a musím říct,že mi vždy zabralo do týdne.A na spaní už za 2 dny.Ale to jsem nebyla těhotná.Koupila jsem si dnes homeo Sepia,piju heřmánek a meduňku,uvidím co a jak.Ten oxazepam jsem si podle doktorky raději v lékárně nevyzvedla.U mě se úzkost projevuje přes žaludek,děsivé myšlenky a vnitřní třa,ne vnější.A taky nemám chuť se moc bavit a smát.Ale občas mě někdo rozebere a i se zasměju.To je tím pitomým počasím!!!U mě zakmile začne září,tak mám tyto stavy.A končí to tak na konci listopadu.Já jsem ten typ,co kolem musí mít lidi a jakmile jsem sama,tak mám úzkosti.....já už jsem jak Bartošová:-(ta taky nemůže být sama.

Co bys Irčo být mnou dělala?Dr mi navyšovat nechce a přitom já cítím,že to potřebuju,neurol je jen zklidnovač a ten to neléčí!Děsí mě to,že manža půjde za týden do práce a já na to zůstanu sama.Zase nad sebou přemýšlím a je to naprd.Zničehonic to na mě vlezlo a je to v pytli.Jak to myslíš s tou hladinou v normálu díky kojení,jako že malá mi část účinku léku odebere?

Petro,tak u tvého příspěvku jsem se i usmála,taky si připadám jak ta Bartošová,ale já ji lituju,protože všichni tady víme,co je psychika za svinstvo.Ted jsem vstala a mohla bych si jít zase lehnout jak jsem unavená!

já vím,je to vlastně chudina,ty stavy si dovedu představit:-(
Mně se pořád v hlavě mele,že je to 11 let od prvního porodu,že vše znoiva,určitě,že do toho zase spadnu/já si to vlastně přivolám/.... manžel říká co nasd tím přemýšlím.Večer piju meduňkový čas s medem a pravda je,že zatím spím celou noc.Pro mě je spánek i když mi stačí jen 7hodin dost důležitý a právě pak to krmení v noci mě tak rozhodí.Já jsem typ,co pak neusne a vlastně jen čeká až malé zase bude chtít.....mám z tohoto děsné obavy.Nevím jestli je to deprese,já bych se přiklonila spíš k úzkosti.

Všechno to znám. Taky s tím bojuju. Kojení neodebírá část účinnosti léku, ale jde o to, že prostě tam pracuje hormon prolaktin a jiné hormony které tělu nedovolí se dostat do rovnováhy. Taky tu byla holčina, co před porodem dokonce byla v léčebně, porodila zdravé dítě, ale zastavili jí laktaci, právě proto, aby jí to nerozhodilo ještě víc. To nevyspání a všechno kolem. Není to lehké, ale bude určitě zase líp. Mně Janizno bylo řečeno, že prý pak lepší , než navýšení maximální je změna účinné látky antidepresiv, prostě přejít na jiný tip. Ale zase, nejsem doktor a to může udělat jen on.

Tak to můžu být celkem ráda,že jsem to do téhle doby tak snášela.Takže myslíš Irčo,když jsem odstavila,že bych se měla srovnat?Že by se tělo mělo dostat zase do rovnováhy?

Subjektivně se cítím po odstavení lépe a asi holt to těhu, porod, kojení, nevyspalost vliv má. A nějakou terapii jsi nezkoušela? Člověk by měl vyzkoušet více věcí, říkám si já. Já teď zkouším, trochu mi pomáhá, ale jak moc, já bych ji nejspíš potřebovala doživotně. Ale právě že tam učí jak relaxovat, jak bojovat z úzkostnými myšlenkami, učí rozklíčovávat co se vlastně za těmi stavy skrývá. I když, co se týče tady této diskuse, může se za tím skrývat třeba už jen to samotné těhotenství či porod. U mne to ale tak není, jsou to úzkosti z dětství a dospívání, věci se kterými jsem se nedokázala vypořádat.

Já si taky myslím,že samotné prášky nepomůžou,je to ta první pomoc a pak už je to o tom naučit se zvládat každodenní stresy a starosti sám.Taky si hledám nějakou pomoc ve formě psychoterapie.Je to běh na dlouhou trat.....

zatím je mou psychoterapií čtení téhlé diskuse a vědomí,že v tom člověk není sám.

dojeli jsme z chaty a nejlepší kamoška mi po sdělení,že jsem těhotná málem nadala,že jsem stará/je mi za měsíc 34/ a že nejsem maminkovský typ.Čímž mě totálně rozhodila.Mám 11 letého slušného syna,sportovce a po tomhle si připadám jako že bych snad to malé ani neměla mít:-( to na klidu nepřidá.Prej s náma končí zábava a kým budou chodit na pivo...no jako by ji zajímalo,že ona má 5 letou dceru a my její těho a vše okolo taky museli "snášet".
Já mám spíš takovou potíž a nevím co si mám sama o sobě myslet...furt přemýšlím jestli mám radost nebo ne.Ono po 11letech neplánovaně je to asi pro každého překvapení.Ale bydlení máme,peníze taky,tak co mi furt vrtá hlavou???Asi,že půjdu na mateřskou a budu "izolovaná".Ten pocit mi hrozně vydil i u prvního dítěte a dostala jsem z toho depky.Ale to jsme se nastěhovali do nového města a manžel pracovat mimo a já tady nikoho neznala.Teď taky znám plno lidí,mám kamošky,ale jak jsem se dozvěděla,že jsem v tom,tak se mi to vše v hlavě vrátilo..ta úzkost a to je to,z čeho já mám vlastně jediného strach.Že se tak budu zase cítit...

Péto ajak vstáváš ráno?Unavená nebo odpočatá a s dobrými myšlenkami?Jestli seš depresívní,tak bys to poznala podle toho,že já třeba ted ráno vstávám naprosto unavená,s černýma myšlenkama a až během dne se teda trochu uklidním,ale já mám poslední dobou i strach ze samoty.No prostě děs běs.

Budím se asi v 6 hod.a vstávám tak v 7 a do té doby mě napadá jak a co bude až mě z toho začně bolet žasludek.Ale fakt je,že jsem v 6 týdnu a po ránu je mi blééé teď asi i tak.A samotu???té se děsím šíííleně.

já myslím,že je to neuróza s úzkostí,ne depka.

holky a nepřipadáte si někdy uplně mimo,když vám není dobře,tak jako kdyby mělo člověku přeskočit v hlavě,pocit,že se zblázníte,že jste mimo sebe a tak?