Diskuse - Antidepresiva a vliv na život, zkusenosti

Můj život a může to souvised s AD? Po maturitě roční čekání a jit na jinou skolu, vzdycky jsem chtela pracovat s detmi. Az kdyz jsem našla kam chci jit, byla jsem nadšená a podala si prihlasku. Sice ten rok toho cekani me strasne deptal, měla jsem pocit ze ten rok utika strasne pomalu a ja cekam ma neco kde me ani nemusi přijmout a tak bych promrhala rok zivota. Brala jsem to jako odpocinek od skoly, ale bylo to spise deptani z toho cekani a ruzne brigady. - Pak prisel zlom, prodelala jsem infekcni nem. Bartonellu. Dva mesice jsem litala co se to semnou deje, od doktora k jinymu, pak mi odmitali pomoc a tvrdili ze jsem ja hlavu. Nikdo tohle moc nezná. Po te co mi na to prisli, me spatne prelecili. Pote se mi to vrátilo a znovu jsem si vsim prosla, ale to mi uz odmitali všichni pomoct. Zacala jsem mit stavy deperzonalizace a bala se co semnou je, zacali uzkosti, uz jsem se bala kamkoliv jit, ze skolabuju, potrebovala jsem aby se mnou pritel byl furt kdyz jsem usinala, pro pripad kdybych dostala zachvat (jsem epilepticka) apod... bala jsem se ze se zblaznim, ze mam schizofrenii apod... Vyhledala jsem pomoc a dostala AD citalopram, zacatky silene bala jsem se ze nekomu neco udelam, nebo sobe, proti svoji vuli apod.. zacala jsem na davce 5mg a postupne az na 15mg. Nyni uzivam 2 mesice. co se zmenilo: + začala jsem chodit zase na brigadu +nebala jsem se ze nekde sebou seknu, zkratka uz jsem ja to nemyslela + ani na to ze umru a mam ruzne nemoci, zkratka jsem po fyzicke strance fungovala, ale - hůře si uvedomuji situace, musim hodne premyslet co mam udelat, co bude, nebo bylo. Dny co se staly, si skoro nepamatuji co bylo. Funguji proste ted a tady. Ale do vseho se mu prilis nechce, jelikož sama sebe prilis nepoznavam, mam pocit jako by me prave ja bylo schovaný nekde uvnitř tela, je ze me flegmatik, kterej nepremysli uz co si lidi o nem reknou, kdyz neco udelam. Ztratila jsem zájem i o moji skolu. Vubec neplanuju a sny co jsem mela, ceho bych chtela dosahnout, jakoby vymizely. Neuvedomuju si svuj zivot, pripada mi ze jsem ke vsemu lhostejna a neprozivam skoro nic. A to me vzdy vse dojimalo. Pripada mi vse takove odcizene, ploche, jako by mi bylo vse jedno. Muj zivot, rodina, pritel, co se stane apod.. a to me trapi, protoze to nejsem ja a hledam odpověď na to zda za to mohou ty leky. Furt jsem unavena, jako bych na pul stale spala. Byla jsem na dovolene s rodiči a sourozencama, vim jen ze jsem tam byla, ale zadny zatitek, jako bych to zazila nekdy pred 5lety a skoro nic si nepamatuju, zacala jsem na ni snizovat na 10mg. Ted jsem se pred dvouma dny vratila z dovolene s pritelem, kde jsem davku snizila uz jen na pet, z toho duvodu, ze jsem si vubec neuvedomovala, ze na ni jsem. Všechno se mi zdalo takove zvlastni. Taky se mi d te doby stalo co jsem to zacala uzivat, hlavne na zacatku, ze jsem asi 3x skoro nepoznala pritele, mela jsem v sobe takovy zasek, ze vim kdo to je, ale nevedela jsem jestli patri ke me a to ho miluju a chci s nim byt ja vzdy. To ve me zbudilo dalsi obavu, co kdyz ho nepoznam zase priste az ho uvidim. Ale nejak je vse takove zvlastni. Asi 3 dny jsem si na te druhé dovolene ty dny uzila a byla zase vesela, po par dnech co jsem snizila, ale ted uz je to zase v te divne koleji a ja si na tu dovolenou skoro nevzpominam, nebo neuvedomuju ze jsem na ni byla. Jsem z toho smutna a nic se mi nechce, kdyz z niceho necitim uprimnou radost. Myslite ze to je z tech prasku? Strasne mi to vadi. Je to jako nevedet o svem zivote a jsem z toho vseho zmatena ze ty emoce a pocity se nedostavuji tam kde by měli. Prosim o jakoukoli zkusenost. Mam pocit jako bych se nekde ztratila ve svem zivote. Dekuji

je to zanedbaná nitrobuněčná infekce

Podle čeho usuzujete?

do diskuse se nedá nic psát, najdi si to na netu