Diskuse - AGORAFOBIE

Ahoj JANI, no konečně zprávička .Nevzdávej to !!! Mně se tenhle týden povedly úžasné věci. V pondělí jsem konečně /na 7.pokus/ zvládla fotografa, chodila jsem po namrzlé, chodníku jako kachna, nadávala jsem si do různých zvířat a nakonec vlezla dovnitř, sedla na stoličku a bylo to docela bezbolestně. Ve středu jsem musela podat na úřad /v 1.patře/ žádost o OP. Fronta asi 20lidí, chtěla jsem hned prchnout, ale připomněla jsem si pokutu 10000,- a moje lakota zvítězila. Hrála jsem si s mobilem a myslela na to, jaké budu pécz cukroví a vydržela jsem to. Za měsíc tam budu muset znova, ale snad to zase půjde. Dneska jsem došla do Billy pro těsta a další věci na pečení, skoro nikdo tam nebyl, nakoupila jsem plný vozík a neměla tašku, tak jsem volala manželovi, aby pro nás přijel. Seděla jsem venku na lavičce hrdě s velkým nákupem a tvářila se, že to dělám 3krát týdně. Nejradši totiž chodím sama a když to nejde, tak se prostě otočím a jdu domů a nemusím si vymýšlet výmluvy. Hrozně moc mi zvedl náladu ten fotograf, pro někoho běžná věc a já tam musela 7krát, celý den o hladu a ještě střevní potíže k tomu. Tak vidíš, jak se v tom plácím já. Přeju všem klidný adventní víkend. L.

Ahoj JULI!!! :-))) No konečně!!! Juli, nevzdávej to, Lenča má pravdu! Je dobře, že Ti přiznali alespoň částečný ID, ale stejně na sobě makej :-))) Mně se to kecá, já vím, ale nemysli, působím sice způsobem, že mám tu mrchu zvládnutou, ale kdepak! Mám v papírech taky agorafobii s PP, už jsem to tady psala, nechci se opakovat. Nesnesu ani vzdálenost od domova, ani uzavřené prostory a záchvaty paniky si radši ani myšlenkama nepřipomínám. Už dva týdny běhám jen pěšky a navíc ty šílené stresy v práci, které jsem ve finále nezvládla a dnes dala výpověď! Na jednu stranu se mi sice neuvěřitelně ulevilo, ale na druhou ta finanční tíseň je hrozná. A náš taťka je tak poctivej, že asi chcípneme hlady :-D LENI, zdravím Tě a chválím - k fotografovi - do té malé buňky, jo? A sama v Bille? Tak to ses, doufám, řádně odměnila, ne? Holky, strašně moc přemýšlím o práci doma. Jen ne žádné opisování textů nebo lepení obálek. Proč neexistuje v našich podmínkách distanční zaměstnávání? Být připojená, pracovat doma, maximálně jednou týdně se ukázat v práci... :-( Leni, Ty děláš doma nebo je taťka šikula? Tak se zatím mějte, holčičky, krásně předvánočně a pište ;-)))

ahoj, jestli to nebude vadit, tak se k vám přidám..je mi 23 a AG trpim už tak 4 roky, poslední rok jsem byla celkem v poho, ale teď poslední dobou je to zase na nic a ješte ke všemu mám takové lítostivé stavy, že bych nejradši brečela pokaždý, když si uvědomim, že nedokážu žít normální život. ještě jsem nikdy nebyla u psychiatra, ale myslím, že je na čase tam zajít. neznáte někoho dobrého v Praze? děkuji

Konečně jsem se sem dostala, pořád mi naskakovala chyba 404-stránka nenalezena. Fuj, chyběli jste mi.DÁJO, udělala jsi dobře, před Vánocema si odpočineš, užiješ rodinu, zdraví je nejdůležitější a Ty máš ještě tu školu, že jo ? Náš mladej byl v agentuře INDEX a oni mu sehnali brigády na víkend, tak chodí do Alberta doplňovat zboží apod. Ten tip práce co píšeš určitě existuje, hledáš na stránkách jobs.cz a tak ? Už máme 4 druhy cukroví, ale všechno z dvojitých dávek, je to děs a vanilkové rohlíčky z kila mouky. Chtěla bych se jít podívat na Staromák na trhy, ale do metra nevlezu. LINDO, z které části jsi ? Já z 10 a Dája nevím. Taky se chystám, už jsem párkrát utekla z čekárny, nevím jak jí mám říct, že si nesednu a chci hned pryč. Potřebuju napsat alespoň něco na uklidnění, až si půjdu pro OP. Jsem moc ráda, že už stránky fungujou, měli jste to taky zablokovaný ? Ahoj všem L.

Ahoj Hokly,taky jsem chtěla odepsat a nešlo to. Jinak to nevzdávám ,pořád se snažím ,ale někdy to prostě nejde. Ale trochu dělám pokroky do krámu už tech 200metrů dojdu docela v pohodě i dál. Ale mě obchodáky naopak dělají dobře já se tam odreaguju.Mám to trochu jinak než vy ,a vydržím i u dokrora i hodinu v čekárně,ale zase sama nemůžu nikam chodit.Ale to jsem taky psala,ale v podstatě stejný problém. A tak válčím , jak se dá. Taky bych potřebovala práci doma ,ale není to tak jednoduchý něco sehnat. A mate se holky že jste z Prahy a můžete se navštěvovat. A v Praze jsou i lepší specialisti ,tak se hezky připravujte na vánoce,Já se dovcela těším až to bude za náma a bude jaro. Tohle mě drtí ,tak holčiny hodně sil a pevné zdraví přeje Julovka papa

ahoj Lenko, jsem z Prahy 4. poslední dobou dost koukám na netu na ordinace psychiatrů, ale pořád se nemohu rozhodnout k jakému jít. a hlavně mám šílenou hrůzu z toho tam čekat a pak jít do ordinace a všechno mu vysvětlovat. na druhou stranu si, ale zase říkám, že co jsem nezvádla za ty roky do teďka sama, tak snad vyřeší doktor.

Ahoj holčičky, jsem tak šťastná, že nám stránky nezrušili!!! Byla jsem totální zoufalec. Ahoj LINDO, jsem z Prahy 2, ale k psychiatrovi nechodím a už nikdy nepůjdu. Neurol na uklidnění (0,25) snad může napsat i obvodní lékařka. Držím Ti palce :-)) JULI, já nevím, ale poznala jsem tři psychiatry, z Prahy, a stáli za ehmehm. My nepatříme na psychiatrii!!! Potřebujeme psychologa... :-))LENI, Vánoce v klidu nebudou, mám dvouměsíční výpovědní lhůtu, tzn., že končím 31.1.2009 a to už ze mně zbyde jen pytlík nervů, neb do konce ledna musím mít všechny zkoušky :(( Na práce doma se koukám, ale jsou to takové nesmysly jako nadepisování obálek apod. Pokouším se hledat alespoň na zkrácenku, tak uvidíme :-D Holčičky, tak mi konečně včera večer došlo, že budou Vánoce... A když jsem si přečetla Lenču, co už má napečeno, omejvá mě děs... A zároveň slintám do klávesnice... rohlíčky... mňáááám :-))) V sobotu mám další zkoušku, takže začnu asi až v neděli. Zatím papáček všem :-)))

ahoj Dájo, myslím, že neurol to nespraví, potřebuji něco co se dá brát dlouhodoběji a každý den. navíc je asi neurol návykový. a jaké máš skušenosti s psychiatrem, že už tam nechceš?

Ahoj LINDI, první psychiatr mě před léty vyhodil s tím, že agorafobie s PP není psychiatrická nemoc, a že si mám najít psychologa. Druhý (á) se nade mnou slitovala a dala mi Deprex. Vůbec mi ale nesedl (bodejť, baba bláznivá - žádnou depresí jsem netrpěla:-) ) a byla jsem na tom hůř, než předtím. To už jsem ale nemohla z domu a doma jen otevřená okna. Změnila mi léčbu, nasadila Seropram a tím jsem si zadělala na další problémy. Další byl psychoterapeut, který ze mne tahal nehorázné peníze a nic se nelepšilo. Zkrátka - až když jsem se dostala k psycholožce, která moji nemoc pochopila a chtěla mi skutečně pomoci, ne jen napsat recept a vyhodit, psycholožce, která mne hodinu co hodinu v klidu vyslechla, naučila mne uvolňovací techniky (pro zvládání záchvatů PP), odstranila mi fyzioterapií bulimii a za pomoci Neurolku (ano, je návykový, ale až po dlouhodobém užívání... já ho dnes už nosím v kabelce jen jako talisman) mne naučila jezdit tramvají s otevřeným oknem. :-)) Po půl roce jsme se rozešly jako kamarádky... Lindo, moc Ti přeju, aby ses dostala k dobrému lékaři, který bude mít zájem na tom, aby Ti bylo lépe. Já už sázím pouze na psychologii... Dnes už si na lékaře ani nevzpomenu, dodala mi tehdy tolik energie a víry, že dnes už vím, že mne žádný lék neuzdraví. Musíme se s tou mrchou rvát samy a věř mi, že ji občas už i přeperu :-)) Na začátku je ale lékař opravdu zapotřebí, v tom máš pravdu. Držím palečky při hledání a piš ;-)))

tak ti moc děkuji za radu Dájo, ale teď tedy netuším, jak to řešit. můj hlavní problém je, že jsem jakž takž rozdýchala své psycho stavy z metra, busů, obchoďáků a tak celkově, ale za poslední rok se nemůžu přes den najíst. jakmile se najím tak nedokážu už nikam jít. prostě mám utkvělou představu, že se zákonitě musím pozvracet. takže za celej den nic nejím, večer přijdu domu a nacpu se. už jsem takhle přibrala 28kg. jsem z toho už hotová, ale nedokážu se svou vůlí přesvědčit a chovat se normálně. není to žádná porucha příjmu potravy, to vím jistě. souvisí to prostě s mými pocity, které provázejí agorafobii. a myslím, že jen pomocí léků to můžu překonat, protože jsem to sama zkoušela už mockrát, ale nedokážu se uklidnit a být v klidu.

Lindi, to je tedy prekérní agorka, jen co je pravda. Ovšem klobouk dolů - jestli jsi jí zvládla s tím, že přes den nejíš... Už jen tohle je důkaz, že všechno je v hlavě a lze s tím bojovat. I když tohle Tobě teď asi nepomůže. Jíst se musí. Potřebuješ fajn psychologa nebo psychoterapeuta, s kterým začneš na sobě pracovat a myslím, že když uzná, že to bez léků "nezvládnete", určitě Ti dá spojení na dobrého psychiatra, který by předepsal léky. Moc Ti držím palce!!! Já být Tebou se obrátím nejdřív na obvoďáka, jestli nezná dobrého doktora na duši. Pokud on nebude vědět, zkusila bych "zlaté stránky" a hledala poblíž Tvého bydliště nebo kam se můžeš dopravit. Stejně jednou musíš začít a nikdo Ti nezaručí, že ten první bude ten nejnejnej (já jsem živý příklad). Ale nevzdávej to, musí to být "láska na první pokec" :-))) Jsem s Tebou (a určitě i ostatní) a dej vědět!!! ;-)

Lindi, to je tedy prekérní agorka, jen co je pravda. Ovšem klobouk dolů - jestli jsi jí zvládla s tím, že přes den nejíš... Už jen tohle je důkaz, že všechno je v hlavě a lze s tím bojovat. I když tohle Tobě teď asi nepomůže. Jíst se musí. Potřebuješ fajn psychologa nebo psychoterapeuta, s kterým začneš na sobě pracovat a myslím, že když uzná, že to bez léků "nezvládnete", určitě Ti dá spojení na dobrého psychiatra, který by předepsal léky. Moc Ti držím palce!!! Já být Tebou se obrátím nejdřív na obvoďáka, jestli nezná dobrého doktora na duši. Pokud on nebude vědět, zkusila bych "zlaté stránky" a hledala poblíž Tvého bydliště nebo kam se můžeš dopravit. Stejně jednou musíš začít a nikdo Ti nezaručí, že ten první bude ten nejnejnej (já jsem živý příklad). Ale nevzdávej to, musí to být "láska na první pokec" :-))) Jsem s Tebou (a určitě i ostatní) a dej vědět!!! ;-)

tak tedy pro začátek asi zkusím psychologa. někde jsem četla, že v bohnicích mají dobré výsledky při léčení agory, ale přijde mi to fakt masakr, jezdit se léčit do bohnic :) (a navíc myslím, že tam jsou jen psychiatři) četla jsem teď knihu o agoře od J. Praška, trochu mi pomohla, ale nejde se vyléčit sama. teda, alespoň já na to nemám. po Vánocích to začnu řešit, teď se tím nebudu nervovat. teď mě stresujou jiné věci, třeba to že o svátcích musím s přítelem jet k jeho rodičům a tam se ještě zůčastnit takové rodinné sešlosti, kde bude asi 40lidí. jsem z toho úplně hotová a přemýšlím, že budu předsírat, že jsem nemocná jen ,abych se tomu vyhnula. minulej rok jsem to jakž takž přežila, ale letos jsem na tom hůř.

ahojky, představím se- klára,23..ještě nikdy jsem nikam takhle nepsala,tak jsem trochu nesvá, ale mám pocit, že už to fakt nezvládám a připadám si se svým problémem hrozně sama, přítel me nebere vážně, nikdo jiný to neví..je tu někdo kdo by si se mnou popovídal prosím?

z toho si nic nedělej Leni, když jsem z nečeho už do předu vystresovaná, tak zaručeně ten den dostanu průjem. nebo je nejlepší, když mě přítel vytáhne někam nakupovat(nechám se přemluvit, jen když jsem před tím nic nejedla) a už po cestě se v hlavě tak stresuju, že musim letět na záchod hned co dorazíme a pak jsem z toho tak vystresovaná, že na nic jiného nedokážu myslet, takže na ten záchod musím ještě několikrát. žádný prášky na zažívání mi zatím moc nepomohly a přitom v reklamě na imodium plus tvrdí, že zabírá do hodiny. nedokážu si představit, že bych vyrazila někam kde není záchod. tahle nemoc, je opravdu začarovaný kruh.