Diskuse - AGORAFOBIE

Ahoj holčičky, omlouvám se, ale práce nad hlavu, chodím domů pořád hrozně pozdě, nevařím, neuklízím, jen venčím pejska, ani nevím, jak uteklo léto a už bude podzim... LENI, jak jsi mohla zvládnout dovču??? Opravdu Tě obdivuju, já bych jančila jak blázen! A když ne přes den, tak v noci určitě (to mám největší utíkačku domů :-) ). Ovšem houby a les, to už mě totálně dostalo! Ty netrpíš dezorientací? Jsi neuvěritelná šikulka, skláním se až k zemi, protože dovču mimo našich neznám už osmnáct let a na houbách jsem byla před dvěma lety - na kraji lesa :-D Nic si z toho nedělej, tento týden mám agoru pořád na zádech a dnes dokonce i na poradě... mrcha tak vřeštěla, že jsem chytla nerva a musela s ní ven, před budovu :-)) A co Tvoji školáčci? To moje miminko šlo do 4.ročníku gymplu a na rovinu mi řekla, že chce na medinu... Vůbec nechápu, po kom je. Kdyby řekla psychologii, chápala bych... doma dva blázni, ale medicína... i když, nemládneme, že, takže se možná bude hodit :-)) Ahoj JULI, tak tys byla s mamčou na fesťáčku? No, to muselo být úžasný!!! Já byla letos jenom na jednom a jen odpoledne a teď toho lituju. Potřebovala bych nabít baterky a není čím a kde. Jinak tady vítám KAČKU a LUBU a připojuju se k Lenče - pište, pište, pište, bojujte, bojujte, bojujte :-D Tak zatím papa a těším se na vaše dopísky :-)))

Děkuju že jsi se ozvala, moc mi to chybělo. Není důvod k obdivu, na té chaloupce už jsme jednou byli, takže jsem nejela do neznáma. Je tam blízko na pláž, do krámku, do lesa a vedle je vodní záchranná služba. Nejhorší byl odjezd z domova, v noci mě nic nechytá a v lese jsme byli celá rodina i s kocourem, tak by mě snad někdo našel. Ale co je mi to platný, že courám na Slapech po lese, když v Praze jsem skoro k ničemu ??? Dneska jsem alespoň vynahradila venčení, byla jsem 2krát a v pohodě, je to divný. No a děti - nejstarší dělá příští týden zkoušky v autoškole. Už se děsím toho, že řekne pojď, jedem na nákup bez táty a co si budu vymýšlet. Taky je ve 4.ročníku, čeká ji maturita. Chlapeček je ve 2.ročníku na gymplu a nejmladší v 6.třídě na ZŠ. Jo a taky jsem jí dneska došla zaplatit hip hop a šlo to. Prostě pár dní špatných a dneska šlo všechno. Takže přeju klidný víkend, v pondělí je myslím úplněk, napište zase brzy jak se máte a Čau mňau Lenka

Ahoj LENI, koukám, že jsme tady zůstaly samy :-)) A nemusíš mi to rozmlouvat, pro mě jsi největší flajelka na světě, protože nejančíš v noci a dokážeš dát dětem "dovolenou s maminkou" :-D Což se mně podařilo naposledy v roce 1997 a hned druhý den jsem uháněla domů. Já jsem dnes už ráda, že nemusím na třídní schůzky, platit kroužky, chodit na vystoupení apod., neboť to byly pro mne vždycky horké chvilky bezhlavých úniků :-)) Na druhou stranu je mi líto, že už je velká. Ty se ale ještě musíš ohánět, tolik miminek... :-))) Jinak Ti musím napsat, že mě pěkně štve tohle šíleně zimní počasí. Okna v tramvajích zase zavřená a já půl hodiny na stanici, nechávajíc ujet několik hranatek za sebou. Nakonec snad zase budu běhat pěšky. Měj se zatím moooc krásně a brzy napiš. Zdravím i ostatní a pište :-))

Hoj, je tady někdo, kdo měl agorafobii a nějakým způsobem se jí zbavil? Prosím poraďte. Mám období, kdy se bojím vyjít z domu nebo dojet třeba půl km. Pak beru léky a jezdim a postupně se napětí zmenšuje a pak už jezdím ráda, protožě normálně ráda nakupuju atd. Jsou to vždycky HROZNÝ cca 3 měsíce a pak třeba 3 roky nic( kromě toho, že si takhle vytvořím bezpečnou zónu 30km a dál ne.Na to už jsem si zvykla(teď, jak to píšu, tak to zní hrozně ). mANŽEL RÁD CESTUJE A MOJE 2,5 letá dcera taky moc chtěla k moři. Přemýšleli jsme o Tunisku, ale já prostě nemůžu. Ale chtěla bych to třeba příští léto dokázat.Co mám proto udělat? Prosím poraďte.

PS: je to úplně jiný psát někomu, kdo to zná, než nějakýmu psychologovi, který ty pocity nikdy neměl, natož několik hodin, dní a jen to má z knížek nastudovaný, tomu se to radí

Ahoj,
začátkem roku, jsem tady byla každý den a čekala nějaké rady a zázraky. Byla jsem na tom asi podobně jako ty. Nebyla jsem schopná vyjít z domu a dva měsíce byla zavřená doma. Vůbec jsem ale nechápala co se se mnou děje. Nějaká agora mě vůbec nenapadla, tak jsem nevěděla s kým mám tu čest. Když jsem zjistila co se se mnou děje, tak jsem začala hledat všechny informace a rady co s tím. Věř mi, že když člověk chce tak jde úplně všechno a tohle je jen v našich hlavách. Já s tím začala bojovat, i když přiznám, že to bylo hodně těžké. Nejhorší bylo vrátit se do práce mezi lidi a první cesta sama pěšky domů. Celou cestu jsme se klepala a chtěla to vzdát. Určitě lidi co mě potkali si museli myslet, že jsem opilá nebo zfetovaná. Motala jsem se přes celou cestu a zpívala si, abych na to nemusela myslet. Dávala jsem si na každý den úkoly co musím sama zvládnout a když mi bylo blbě o to jsem si jich za tres naložila víc. Věř mi funguje to dokonale. Dneska žiji normálně jako dřív nebo spíš lépe, protože si všeho víc vážím a vím, že už mě agora prostě nedostane. V pondělí odlétám na dovolenou a věř, že červíček mě pořád nahlodává jestli to zvládnu, potom ale na sebe zakřičím, proč bych to nezvládla, že už zvládám všechno normálně a je to. Žádné léky jsem nikdy nebrala, jen jsem užívala nějaké bylinky a chodila na terapie k psychologovi. Moc vám všem přeji aby jste to zvládli a vybojovali si svůj svobodný a krásný život bez agory.

Hoj, děkuju moc za naději. Z několika ostatních příspěvků ( četla jsem jich málo ), jsem si myslela, že prostě jde pořád jen o přežívání, lepší či horší. Ale když čtu, že to jde, moc mi to pomáhá ( už jsem tomu nevěřila ).A mám na krajíčku slzy - slzy štěstí. Mohla bys , prosím, podrobněji napsat, promiňtě, nějak automaticky tykám, přijdeš mi mladá a blízká. Napsat, jaké úkoly sis dávala, jak to máš daleko do práce nebo měla, obtížnost úkolů a jak dlouho trvalo než sis řekla, že ses bez agory a letíš na dovolenou. Děkuji, i když pochopím, že třeba už nechceš vzpomínat a chceš to prostě uzavřít jako něco, co bylo.
Užij si krásnou dovolenou, naprosto v pohodě, za to, co jsi dokázala si to určitě zasloužíš. Ještě by mě zajímalo, jestli význam ve vyléčení mělo zjištění příčiny ag. a jestli jste ji s psychologem zjistili a nějak odbourávali, protože já příčinu nevím. Případně, jak často jsi k nšmu chodila, ev.kontakt.
moc moc děkuji, pozdravuj v dálkách a vyřiď tam, ať se mnou příští léto počítaj.

ahoj,
Já příčinu ani nezjišťovala, jen myslím že byla následek pracovního a osobního stresu, který trval asi 2 roky a nějak jsem ho zapomněla odbourávat fyzicky. U psychologa jsem byla 7x jen na meditačním cvičení. Já hodně dlouho pročítala všechny možné příspěvky a zjišťovala jak na tu mrchu vyzrát. K psychologovi jsem šla jen, aby mě někdo vedl a řekl, že to co dělám je správně. Já nevím jak ti napsat co za úkoly jsem si dávala. Oni to spíš byli takové ty běžné věci, které člověk normálně dělá a které mi agora nedovolila. První to byl návrat do práce, kdy jsem první týden chodila zadním vchodem, abych nepotkala žádné lidi a celý den nevylezla z kanclu ani na oběd. Další týden jsem začala chodit mezi lidi na oběd, před prvním to bylo strašné klepala jsem se jak ratlík a nemohla se uklidnit. Když jsem to zvládla tak jsem byla šťastná a myslela, že už to bude všechno dobrý a že zase nějaký čas počkám než zvládnu něco dalšího. Ale třetí den se mi na obědě udělo zase strašně blbě a málem tam sebou sekla. To bylo co mě asi nastartovalo nejvíc. Řekla jsem si, že už nechci vrátit to nejhorší co bylo, když jsem byla 2 měsíce zavřená doma a nebyla sama schopná vynést ani odpadky. A začalo to mé úkolování. I když jsem se ten den cítila strašně, řekla jsem si tak a jdeš sama pěšky domů. Cesta trvá asi 20 min a jak probíhala jsem ti už psala. Tak začalo mé chození pěšky a večerní procházky, když jsem cítila že jsem vpohodě, tak jsem nic nepřeháněla a nebo šla s přítelem, ale čím víc jsem se cítila blbě, tak jsem si dávala delší a delší cesty a motala se třeba 1 hodinu venku sama. Potom jsem přidala obchod, Začala malýma obchůdkama a ze začátku bez nákupu, jen jsem tam prostě vlezla a koukala. Když jsem koupila sama příteli ponožky, tak jsem to oslavovala jako vánoce. Za týden mých ponožkových nákupů jsme s přítelem vybaveni tak rok dopředu :-)))) Prodavačka si musela asi myslet, že jsem úplný cvok, protože jsem tam chodila každý den nakupovat ponožky. Tohle mé období plné úkolů a zvládání nových věcí trvalo asi 2 měsíce. Víš, ale potom jsem si řekla a dost, už žádné úkoly, vždyď přece normálně zvládám všechno co chci, teď začnu žít normálně jak jsem žila a nebudu na to pořád myslet a hlídat se a hned jak jsem měla pocit, že mi není nějak dobře, tak už na sebe vymyšlela nějaký další úkol. Přestala jsem chodit i na tyto stránky a pročítat diskuse na toto téma. Nikoho neodsuzuji, že bere nějaké léky, ale podle mě je nejlepší to zvládnout sám a trvale.
Hlavně jsem na tom všem našla jednu strašně krásnou a nenahraditelnou věc. Zjistila jsem, že mám nejbáječnějšího přítele na světě. Strašně mě podržel a věřil, že to dokážu. Náš vztah se posunul úplně někam jinam a prožíváme krásné období. Teď se snažíme o miminko, tak doufám, že se nám to brzo podaří. Pokud budeš chtít cokoliv vědět, ráda ti napiši víc, vím jaké to bylo když jsem hledala já nějaké rady a naděje, že to jde zvládnout i jinak než lékama.
pa a drž se zvládneš to a příští rok poletíš taky. Já i když ten červík v mé hlavě je, vím že to zvládnu a strašně se těším.

ahoj.Jsem tu dnes poprvé.teprve dnes jsem zjistila název mých dlouholetých problémů,které se poslední měsíce celkem vyhrotily a skončila jsem u psychiatričky.hned jsem objevila tuhle diskuzi a nestačím se divit,kolik lidí tenhle hnus trápí,protože já si až do dneška myslela,že jsem totální psycho.takže jsem ráda a vlastně mě to dost uklidnilo,že v tom nejsem sama.a když čtu vaše řádky,tak tomu konečně začínám rozumnět.co se se mnou poslední dobou děje.i když na tom zatím nejsem asi uplně nejhůř,ale ty odporný stavy se zhoršují,tak snad jsem to podchytila včas a hodlám s tím zkoncovat a začít zase normálně žít-a to BEZ OMEZENI.

ahoj.Jsem tu dnes poprvé.teprve dnes jsem zjistila název mých dlouholetých problémů,které se poslední měsíce celkem vyhrotily a skončila jsem u psychiatričky.hned jsem objevila tuhle diskuzi a nestačím se divit,kolik lidí tenhle hnus trápí,protože já si až do dneška myslela,že jsem totální psycho.takže jsem ráda a vlastně mě to dost uklidnilo,že v tom nejsem sama.a když čtu vaše řádky,tak tomu konečně začínám rozumnět.co se se mnou poslední dobou děje.i když na tom zatím nejsem asi uplně nejhůř,ale ty odporný stavy se zhoršují,tak snad jsem to podchytila včas a hodlám s tím zkoncovat a začít zase normálně žít-a to BEZ OMEZENI.

JANINO, zdravím Tě, můžu se zeptat, jaké Ti napsala léky a jakou léčbu naordinovala ? Kolik se tam platí ?Musí se sedět celou hodinu v křesle a mluvit ? Promiň, že se ptám, ale chystám se tam příští týden, udělám 6. pokus a doufám, že zas neuteču z čekárny.ZDENKO, naši letos taky chtěli k moři, vlakem i s autem, ale potom se to pro nedostatek času zrušilo. Já bych to taky nezvládla, proto jsme byli na Slapech, což mám necelou hodinu od domova.DÁJO sluníčko, nepracuj tolik a odpočívej, chybíš mi. JULOVKO, kdepak jsi a jak se máš ? Zdravím úplně všechny a přeju klidný týden. L.

Ahoj Leni.Ja se taky mesíce odhodlávala tam jít.nejdřív jsem šla k obvodní,ale tý jsem nějak neuměla říct,co mi je,protože jsem měla dost podivný problémy,takže mi moc nepomohla a mě se to začlo zhoršovat tak,že už jsem přestávala chodit ven a vůbec mě to začlo hrozně omezovat v normálním žití.tak jsem se přemluvila,šla tam znovu,líp jí to dost zoufale popsala a ona mě šupem ještě ten den poslala k té psych.ale na to jsi se neptala,tak se omlouvám za ty zbytečný řeči.jsem jen šťastná,že to můžu probírat s někým,kdo chápe moje pocity a nekouká na mě jako na blázna.takže k tvým otázkám-pokud máš doporučení od obvoďáka,tak neplatíš nic.já tam byla 45min a mluvit bylo stále o čem.napsala mi Seroxat,na kontrolu jdu za 3týdny.pak mi prý prášky změní na nějaký nenávykový.a ješte budu chodit na psychoterapii.tak se jen modlím,aby to pomohlo,protože mám šestiměsíční holčičku a přála bych si chodit s ní na procházky a ne drandit s kočárkem jen po zahradě.takže jsem pro to ochotná udělat cokoli.ty seber odvahu a zajdi tam,určitě to zvládneš a pak na sebe můžeš být pyšná.přece nás tahle blbá agora nepřeválcuje.držím palce,uleví se ti.nevím,jak na tom jsi a jak moc tě to tíží,ale mě už pomohlo to,že jsem se tam vypovídala.PA

Zdravím všechny:) Dal jsem si tu práci a přečetl si všechny příspěvky od začátku.Pravda,sedímu u toho asi dvě hodiny,ale zvládl jsem to.Smutné čtení, ale je vidět že se jen tak nevzdáváte a určitě si tím navzájem hodně pomáháte.Přemýšlel jsem jestli vůbec napsat,nejsem na nějakém dámském fóru?:)Snad nejsem jedinej chlap kterej trpí nečím podobným:)Ale k věci,nevím jestli je to u mě jenom agora,ale myslím že tam bude i něco ze socio.Je mi 28 a začalo to před dvěma lety.Do té doby zdravý veselý,sportující,ale měl jeden restík.Chtěl jsem přestat kouřit.Pln motivace jsem se do toho pustil (pravda asi po tisícáté...),po čtrnácti dnech mého skvělého nového života bez cigaret,jsem šel do banky něco vyřídit.Cítil jsem se skvěle,byl jsem na sebe pyšný,že tak "dlouho" :) jsem to vydržel...byla tam spousta lidí,a čekání.Konečně na mě přišla řada,tak jsem se vyřítil k přepážce a při první kroku se mi neskutečně rozjela pumpa,trochu jsem nechápal a setrvačně zastavil u přepážky.Za chvilku motání kebule a to už jsem myslel že sebou švihnu,zachvátila mě panika a já jenom stačil oznámit že jsem si neco zapoměl doma,a už jsem mazal pryč.V tu chvíli jsem nevěřil že by se mi něco takovýho mohlo stát.Doma jsem si samozřejmě nic nenechal,jenom tu občanku na přepážce:)Od té chvíle to šlo jak na běžícím páse.Úřady,pošta,restaurace,Mhd,obchody a nakonec i v práci.Prostě abslolutně nepoužitelnej, a to mě jako chlapovy moc nepřidalo,přítelkyně to časem neunesla,takže taky konec.Začal boj,skočil u psychyjatra,napsal prášky adoporučil terapii.Na tu jsem se ale vykašlal,když jsem zjistil že Ad zabírají.Asi chyba z nezkušenosti.Za dva měsíce jsem se vrátil do práce,bylo mi líp,ale přesto jsem se všemu vyhýbal jak to šlo.Po půl roce jsem sám prášky vysadil a pár měsíců na to se to zase vrací.Hrůza děs,řešit běžný věci,jako nákup,úřady,obdivuju všechnyco se stím potýkaj,protože to je prostě mazec.Asi jsem trochu lajdák radši jsem se tomu všemu vyhýbal a nikam to nevede.Ale snažím se být optimista a věřím že všechno zlé je kněčemu dobré.Hodně to lidem vezme,ale jednou i něco dá:)Myslím že vyhrát sám nad sebou musí bejt jedna z nejlepších zkušeností vůbec...Přeju vám moc moc sil a víry v SEBE!!! P.S. Já musím začít znova a trochu jinak,jinak to nevidím dobře,měl bych si vzít příklad z vás holky:)

Lidičky,moc vám rozumím,prožívala jsem to.Dělala jsem to podobně jako Tereza...je to na delší trať .Dneska už jedu i na dovolenou a když jsem někdy ve stresu a přepadne mně myšlenka...už to zvládám.Potkává to lidi zranující,citlivější po zátěži,některým to zmizí ihned někteří s tím bojují déle.Ale zvládnete to!!!!Hodně sil....ted už vím , že na světě jsou horší věci...:)

JANINO, děkuju za odpověď, snad topříští týden zvládnu. Teď peru, žehlím, nejmladší jede na školu v přírodě. Přišla jsem před chvílí z nákupu, vláčela 2tašky nákupu jako velbloudice a koukala na tramvaj, jak jede poloprázdná přede mnou.Říkala jsem si, proč tam nevlezu, třeba by se nic nestalo, třeba to mám fakt jen v podvědomí, pořád musím chodit pěšky/což prospívá srdci, jak říká manželův kardiolog/, ale já mám hlavu nějak zablokovanou. Pozdravuju miminko, taky jsem po kouskách střídala hřiště, někdy dál a někdy jen za barák. JOSKO AHOJ, jsi frajer, krásně jsi to popsal, nenech tu mrchu rozjet, nebojí se našeho paraplete ani slunečníku, pořád útočí. Jsi mladý, máš to v hlavě srovnaný, určitě to dokážeš a zase napiš, neboj nejsi jediný chlap. Zdravím všechny novější i starší spolubojovníky. Pěkný den všem L.

Ahoj Leni.jak jsem pochopila,ty už to máš dlouho.když jsi se ptala na toho psych.,tak mi to nedošlo.takže ty jsi to zatím s žádným odborníkem neřešila?já už asi před 6ti lety chodila k psycholožce,ale to jsem trpěla silnýma depresema.a mám na to tak strašný vzpomínky,že strach,že by se to mohlo vrátit,mi nedovolil teď k té psych.nejít.protože už vím,že některý životní situace se bez odborníka prostě zvládnout nedají.někdo to třeba dokáže,ale já patřím asi mezi ty slabší jedince,kteří to prostě sami nedokáží.přitom si o sobě nemyslim-a moje okolí by to nejspíš potvrdilo,že jsem nějaká citlivka,ale..nervy a mozek jsou hold celkem složitý.bojuju s ala a ím,jak se dá,letos jsme byli autem u moře,ale já si v duchu říkala,že je to má poslední dovolená,že mi to za ty půlroční nervy před odjezdem nestojí.jezdíme stále na stejné místo,což mě uklidňuje,ale jet do neznáma?na to nemám!a přitom bych si to tak přála!dnes jsem se překonala a šla se s Barunkou projít,po cestě mě to chytlo,a nejradši bych vzala nohy na ramena a pádila domů.tak jsem začla myslet na vše možný,ale nejvíc mi pomáhá dýchání.takže jsem to rozdejchala,ale stejně jsem byla šťastná,když jsem zahlídla barák.tak jsem se zase vypsala a mažu se starat o potomstvo-ještě mám 8mi letou školačku:).mějte se krásně.PA