Léky a jejich nebezpečí

Od pradávných dob člověk hledá léky – látky, které ovlivňují stav a činnost orgánů -, aby překonal vyčerpání a zbavil se nepříjemných pocitů a bolesti. Naši předkové dobře znali byliny - čerstvé, sušené, uvařené či rozdrcené, v nálevu, mazání, mastech, balzámech, obkladech, plackách či sirupech.
Egypťané věřili v tzv. nejmocnější lék, zlatou pilulku. Účinné látky byly zabaleny ve zlatém (nebo stříbrném) lístku, čímž bylo ve skutečnosti zajištěno, že se v zažívacím traktu nemohly vstřebat a měly tak účinek velmi malý nebo vůbec žádný.
Velký rozmach vědění za evropské renesance rozšířil látky, kterými tehdejší lékaři disponovali, o léky starověké i o ty, které se používaly v Asii a v arabském světě. Od 17. století je lékárník (specialista na přípravu léků jasně definovanou profesí odlišovanou od lékaře, tradičního lidového léčitele, mastičkáře i dobrého čaroděje.
Počátkem moderního lékárenského průmyslu byl objev želatinových kapslí, které roku 1834 vynalezli francouzští lékárníci. Konečně bylo možné dát nepříjemným lékům příjemný obal. Také jejich účinek byl silnější, látka se totiž pomalu uvolňovala, jak se želatina ve střevě rozpouštěla. Tradiční léčiva začala ztrácet svoji přitažlivost a koncem století už podomní mastičkář, vychvalující svůj "Elixír prospěšný pro revmatiky, při indispozici dam, kolice, kamenech, proti plešatění - a pro údržbu sedel", ustoupil zástupci výrobce léčiv. Ten začal  navštěvovat lékaře a přesvědčoval je, že jeho lék se při konkrétním onemocnění osvědčuje lépe než všechny ostatní na trhu.

Léky pro všechny

Celková spotřeba léčiv v České republice činila v roce 1994 přes 21 miliard Kč, což je o 51 procent více než v roce 1993. V přepočtu na jednoho obyvatele to představuje částku přesahující 2000 Kč.
Lze diskutovat o tom, do jaké míry vedly úspěchy farmaceutického průmyslu ke změnám ve způsobu, jak lékaři léky předepisují a jak dalece jsou tyto změny příčinou rozmachu tohoto odvětví. K rozmachu však bezpochyby došlo.
Na rozvoji tohoto odvětví se významně podílí i veřejnost šedesát procent obyvatelstva užívá alespoň jeden lék a jen polovinu z nich předepsal lékař. Ve většině domácností bychom nalezli alespoň jeden lék, který se prodává i bez předpisu, a ani eventuální možnost získat tyto léky na předpis jejich prodej neovlivňuje.

Skrytá rizika léků

Velké množství lékařů a pacientů uvěřilo, že léčba vyžaduje předepisovat jeden či více léků. To však má svá rizika. Některá jsou výsledkem špatné lékařské praxe, jiná pocházejí z nedorozumění mezi lékaři a farmaceutickými podniky, další z chyb pacientů a někdy i z toho, že léky nejsou před uvedením na trh dostatečně vyzkoušeny.
Někteří lékaři předepisují nadměrné množství léků. Při analýze 50 000 předpisů jedné americké školní nemocnice se zjistilo, že jedna osmina z nich předepisuje něco navíc - příliš velké množství, příliš časté užívání, nebo obojí. Rukopis lékařů není vždy dobře čitelný a někdy jsou také recepty špatně přepisovány pomocným nemocničním personálem. Rozšířené užívání počítačů v praxi se považovalo za způsob, jak omyly omezit na minimum, stále však dochází k tomu, že jsou léky předepisovány tam, kde by předepsány být neměly. Lékárníci také pacientovi někdy neřeknou vše, co by měl vědět.
Někdy nejsou předepsané léky pacientům vydány. Např. ve Velké Británii je to osud 10 až 15 procent všech předpisů. Další pacienti své léky dostanou, ale neužívají je. Podle odhadů se to stává alespoň u jedné čtvrtiny léků předepsaných ve Velké Británii. Častější jsou případy, kdy pacienti léčbu nedokončí, protože dojde k jistému zlepšení a oni si myslí, že jsou "vyléčeni".
Množství léků nahromaděných v domácnostech nasvědčuje tomu, že skutečná čísla mohou být vyšší. V Dudley, Herefordu a Worcesteru bylo v roce 1976 během akce sběru léků, které v domácnostech zbyly, vybráno asi 200 000 tablet. V roce 1979 to při podobné akci bylo 300 000 a v roce 1982 už 740 000. Jiní pacienti, zvláště starší, někdy neporozumějí předpisům a po nasazení nových léků užívají dále i ty staré.
Léky jsou před uvedením na trh rozsáhle testovány. Někdy ovšem, ač je to velmi zřídka, testy neodhalí škodlivé vedlejší účinky, což může mít i tragické následky. Příkladem je sedativum thalidomid, které při užívání v těhotenství způsobovalo poškození plodu. K dalším škodlivým účinkům může dojít při kombinování léků.
Někdy je lékař postaven před obtížnou volbu a zvažuje míru rizika, která je s užíváním daného léku spojena, a jeho pozitivního účinku. Např.: u těžkých infekcí (třeba u tyfu) může lékař předepsat antibiotikum chloramfenikol. Je tu sice riziko poškození kostní dřeně, méně nebezpečné léky by však v takovém případě byly neúčinné.
Každým rokem přijímají nemocnice ve Velké Británii 200 000 dětí a dospělých pro předávkování léky (způsobené většinou omylem). Čtyři tisíce z nich umírá. Navíc se odhaduje, že jedna šestina pacientů je v nemocnici pro nějaký vedlejší účinek léků, které jim byly předepsány.
Proč lidé užívají léky v tak velkém množství navzdory nebezpečí' Odpovědí mohou být "skryté funkce" receptu - nevědomé důvody, proč lékaři dávají a pacienti chtějí předpis dostat.

"Skryté funkce" receptu

Kromě terapeutické hodnoty může být lék předepsán i jako:
Viditelný znak lékařovy moci léčit
Symbol síly moderní technologie
Znamení, že pacient je "skutečně nemocný"
Konkrétní projev toho, že lékař plní svoji smlouvu
Znamení odpuštění skutečnosti, že pacient lékaře navštívil
Uspokojivý závěr návštěv
Výraz toho, že moderní člověk může řídit svůj osud
Výraz lékařovy kontroly nad vztahem či pacientem
Projev lékařova zájmu
Médium komunikace mezi pacientem a lékařem
Způsob, jak předejít zdlouhavé diskusi
Zdroj lékařova uspokojení
Prostředek, jak situaci legitimovat jako skutečně vyžadující lékaře
Způsob, jak ospravedlnit pracovní neschopnost
Prostředek naplnění jednoho z pacientových záměrů

Další články z rubriky

Spíte opravdu zdravě?

03.06.2022 / Rubrika: Filosofie zdraví

Během spánku naše tělo regeneruje a sbírá síly na další den. To, jak se vyspíme, má vliv na naši energii a náladu. Bojujete už delší dobu s tím, že se nemůžete pořádně vyspat a ranní probuzení po zazvonění budíku je pro vás za trest? Poradíme vám, jak si spánek díky jednoduchým pravidlům vylepšit.

Na jakou světovou stranu orientovat ložnici

06.04.2022 / Rubrika: Filosofie zdraví

Pokud žijete v bytě, je jeho orientace ke světovým stranám dána umístěním v domě. Ve starších budovách se často setkáte s takovou orientací bytu, kdy okna ložnice a obýváku směřují do ulice a to bez ohledu na světové strany. Okna koupelny, kuchyně a balkon pak směřují do vnitrobloku. Bloky domů tvoří nepravidelné čtverce, což způsobuje to, že byty jsou tak trochu náhodně orientovány na všechny světové strany.