Diskuse - Udržet manželství jen kvůli dětem

Ráda bych se zeptala na názory, zda má cenu udržet manželství pouze kvůli dětem. S manželem jsme 11 let a v posledních 2 letech se hrozně změnil. Byl vždy velmi líný, ale poslední rok dosáhla jeho lenost naprostého vrcholu. Doma pouze leží, dětí a mě si dokáže mnohdy i několik dní nevšimnout. Jeho nejoblíbenější témata jsou, jaký je chudák v práci, jak ho neustále něco bolí a že má koneckonců nárok být znaven, když už je mu 40. V poslední době ho ruší skoro vše - děti nesmějí doma zpívat, křičet, hračky na baterky mají odpojené drátky, aby nemohly vydávat zvuky. Dnes už ani neví, jak se děti učí a kam pojedou na prázdniny - nezajímá ho to. Spolu komunikujeme jen velmi zřídka. Nemám si s ním prostě co říci. Zkoušela jsem si s ním promluvit, ale manžel je naprosto spokojen a vůbec nechápe, že něco není v pořádku. Naopak se domnívá, že pokud je nějaký problém, tak je to moje vina. Má cenu za těchto okolností udržet manželství kvůli dětem ?

Ahoj, jsem vdaná teprve chvilku - 3 roky. Chlap má hodně náročnou práci, což s sebou přináší i to, že domů chodí pozdě večer. Ale nikdy se nestalo, že by přišel a sedl/lehl si. Hned jde syna koupat, postará se o něho, abych si já mohla chvilku dělat svoje. Nikdo ho k tomu nemusel přemlouvat, dělá to automaticky. A to máme malýho poděsa, kolem kterýho musíš pořád lítat. Promluvila bych si s ním a pokud má pocit, že je to jen Tvoje vina, tak je to jasný, snažit se musí oba a ne aby se jeden jen vezl. Tak bych to řešila já, popř. bych zkusila zajít do nějaké poradny. Třeba se probere ;-) Hodně štěstí a napiš ještě. H.

Myslím si, že má nějaký problém, za který se třeba stydí, že ho neumí vyřešit.Chlapy holt neumí svoje problémy s kamarády probrat, tak,jak to dělají kamarádky spolu. To je jejich veliká nevýhoda. Chtělo by to nějak ho přinutit, aby o tom svém problému mluvil.Nemyslím si, že to je na rozpad manželství hned teď. Ale chapu, že je to hodně těžký. Já jsem vdaná 19 let , ale naučit se spolu o všem, co nás trápí, nebo co nám na tom druhém jsme se také museli naučit. Ale tplerance musí být i z té druhé strany. Nejde, aby se přizpůsoboval jen jeden, v tomto případě Ty. Přeji hodně štěstí.

Jsem v trochu jiné, ale možná svým způsobem složitější situaci. S manželem jsme spolu 15 let (2 děti), máme se rádi. Postupně jsme se naučili o věcech mluvit a leccos tolerovat. Manžel mě miluje. Řeklo by se, že by nám mohl leckdo závidět. Přesto mám problém: Je tu má láska ze studentských let. Člověk, u něhož mám pocit, že (kdyby si tehdy nevzal jinou) by byl můj život šťastnější. Teď už je ale 10 let sám a chce být jen se mnou. Celou dobu si píšeme, občas se sejdeme... Jak se mám zachovat? Jít za "ideálem", nebo počkat až odrostou děti a pak co...? Přemýšlím i o tom, kde je v tomto případě hranice nevěry - korespondence, schůzka, pusa,...? Pomohlo by mi, kdybych našla odvahu a promluvila si o tom s manželem?

Lásky bývalé jsou nebezpečné. Hlavně když Ti v manželství nic nechybí a když nic nepostrádají ani Tvé děti. Myslíš, že by to bylo s tím druhým lepší? Možná ano, ale možná taky ne. Pak je zde otázka jestli stojí za to to, co funguje rozbít a tak ublížit lidem, které máš ráda a oni Tebe. Děti toto neodpouštějí a a ni to nechtějí pochopit. S manželem o tom nemluv,nemá to smysl, asi ho by to i zranilo, a kdo ví, jestli by Ti nepřestal věřit. Jestli byste spolu měli být, tak by to tak bylo. A kdo ví, jako to bude v budoucnosti. Hodně štěstí.

Možná jsem nepochopila větu - A kdo ví, jak to bude v budoucnosti. - Jak řešit vztah k "Němu"? Nezvratně vše ukončit a zamezit jakémukoliv kontaktu (pro jistotu), zvlášť když naše dosavadní kontakty ho utvrzují v tom, že ho mám ráda a dávají mu vlastně jakous naději, že třeba někdy..., nebo (fuj) chladně kalkulovat a nechat si ho v záloze a věřit, že to nějak někdy dopadne? Tak to bylo myšleno?
A co když mezitím všechno nějak vyjde najevo? Nečekám, že by mi manžel padl kolem krku, kdyby zjistil co mu za zády tropím...

Vždycky jsem si říkala, že to co se má stát, se stane. Víš, já tu Tvou situaci chápu. On to má jednodušší, právě proto, že je sám, ale Ty máš odpovědnoust za rodinu, za Tvoje děti. Jestli to Tvé manželství není v rozkladu, tak si opravdu myslím, že nestojí za to, ho bořit. Co nového bude v tom novém vztahu? Za pár let to bude stejné jako teď. Nic nového, rutina každodenní , budete na sebe zvyklí. A fakt jde hodně o to, jestli tímto svým krokem neztratíš svoje děti. A děcka dovedou být hodně zlí, když vidí nějakou nespravedlnosts k člověku, kterého mají rády. Může se také stát, že teď by to vzaly v pohodě, ale za pár let Ti to vyčtou a pokud se zachovají tak, jak se Tobě třeba nebude líbit a Ty jim to vytkneš, tak Ti vmetou Tvé chování k jejich otci. Je to dost ošemštná situace, ale držím Ti palce, aby ses dobře rozhodla. Jestli ale svému příteli pořád dáváš nějakou naději, že by něco se mohlo změnit, tak nevím,jestli by nebylo lepší to úplně ukončit. Bude to hodně bolestné, ale bolestnější by byklo, kdyby to pokračovalo a dále to zraňovalo nejen vás dva, ale celou Tvou rodinu.Jestli Tě opravdu miluje, tak to pochopí, ostatně je již 1O let sám, tak kdyby si někoho našel jiného, tak bys vidwěla, že to tak horoucí třeba ani, nebylo. Myslím na Tebe.

Pokud je v manželství relativně vše v pořádku a nedochází k fyzickému násilí či k týrání, které by pociťovaly i děti, tak ty děti jsou ty poslední, které by měly nového partnera rády. Pro ně je to zrada a nechápou to. Já vím, že se v různých ženských časopisech ženám vtlouká do hlavy, že mají myslet na sebe (konečně) a že mají začít žít naplno. Ale to je strašná chyba, protože prostě ženská není nikdy sama (pokud je matkou) a nemůže prostě myslet jen na sebe. A vím, že ani dospělé děti nechápou, proč se rodiče rozchzí a není jim to po vůli. Taková je prostě skutečnost.

Já osobně si myslím, že ženy by měly myslet více samy na sebe. A ne se jen starat o muže a o děti. Muži mají své koníčky a nevzdají se jich ani po svatbě, ale žena se kvůli rodině má vzdát všeho a ještě se to od ní očekává. A to je přece nesmysl, to si nemůžeme nechat líbit.

Nesouhlasím. I chlapi se dokážou ledasčeho vzdát, ale my zase nemůžeme vyžadovat, aby se vzdali všeho. Každý vztah by měl být o umění kompromisu. A o tom je to vždycky. A souhlasím s tím, že po čase vždycky (i s tím "ideálem") přijde každodenní rutina a teprve ta prověří pevnost vztahu. Pokud to pak funguje, nemá smysl "nenechat si nic líbit". A "domov" tvoří žena, ať si říká kdo chce něco jiného...

Nechápu,proč si některé ženy myslí, že ony se musí kvůli rodině vzdát nějakých koníčků. To je přece úplná hloupost. Všechno záleží na domluvě těch dvou, a myslím si že čím dříve se domluví, tím líp.Je jasný, že pokud jsou děti malé, tak je nenechají bez dozoru, ale můžou se o ně starat střídavě, tak jak jim to byhivuje a právě tak, jak se domluví a vyžadují to jejich záliby. Určitě bude třeba po čase z něčeho ustoupit, něco budou dělat s dětmi dohromady, alr jak muž tak žena potřebují něco "svého", kde se mohou bavit bez partnera a ten vztah to jedině posílí. Hlavně si prostě musí umět vyjít vstříc a vědět, co ten druhý potřebuje a snažit se to skloubit s rodinou.

Dobry den,sama jsem rozvedena a podruhe vdana.Z kazdeho manzelstvi mam 2 deti.ovsem musim rict,ze lenost u chlapa se mi hodne protivi.S linym manzelem ani kvuli detem bych nebyla.Nez takove manzelstvi tak zadne.Jestli mate kam jit tak utikejte.Hodne stesti.

Ahojte, ak ste v niecom postupili a nieco vyriesili, tak nam dajte vediet. Dakujem

odpověď

Moc by mne zajímalo, kolik manželství Iva prožila, když to tak s velkou jistotou tvrdí. Rodina je společná záležitost muže a ženy a záleží na nich obou jak si starost o to "své rodinné" naplánují a rozdělí. To, co nechci, aby druhý dělal mě, mu nedělám. Také není nebe bez bouřek, které čistí vzduch, ale hlavně je to o toleranci, zodpovědnosti, pochopení a důvěře. Nejsme přece psi na řetězu. No a samozřejmě záleží na prvotním výběru partnera, ne?