Diskuse - Stačí jedno dítě?

Chtala bych se zeptat těch, kteří mají jen jedno dítě jestli to stačí, a jestli si to v budoucnu nevyčítali? Děkuji za odpověď.

Ahoj,nevím jak to vidí rodiče,sama mám děti dvě.Můžu to napsat jen z pohledu jedináčka a to si myslím,že jsem byla o hodně věcí ošizená,spoustu věcí mezi sourozenci jsem nechápala a učila se je vlastně až na svých dětech.Můj názor je jedinné dítě Ne!Určitě tady bude i opačný názor,ale mě se nelíbilo být jedináčkem ač jsem se měla dobře a byla obletované dítě.Jana

Nejde říct, jestli je lepší jedno dítě nebo víc. To záleží na povaze toho dítěte. Když je spíš extrovertní, tak mu sourozenec může chybět. Introvertům to nevadí, ti si vystačí většinou sami. A co se týká nějakého pocitu opuštěnosti, to taky záleží na povaze. Jsou jedináčci, kteří mají spoustu kamarádů a jsou děti, které mají sourozence, ale kamarády si hledají těžko. A nejlepší kamarády si člověk stejně vždycky najde mimo rodinu, sourozenci to obvykle nebývají. Můj syn je jedináček, ale je společenský, takže má všelijaké koníčky a potažmo taky kámoše, na opuštěnost si nikdy nestěžoval. A jestli se ptáš, jaké je to z pozice rodiče, jestli jim jedno dítě připadá málo, tak ti odpoví asi všichni podobně, že někdy je to málo a jindy zase nad hlavu:-) Já osobně jsem měla nakročeno na minimálně dvě děti, ale brzy jsem usoudila, že jedno (hyperaktivní) opravdu stačí:-) Nevyčítám si to. Kluk je spokojený a to je hlavní.

Ahoj Aleno, zdravím všechny maminky na diskusi. Zrovna sedím u počítače a přemýšlím nad podobnou otázkou - pokud dvě děti, tak jaký je nejvhodnější věkový rozdíl. Sama jsem byla jedináček, vždycky jsem měla jen pár kamarádek ve škole, doma jsem si vystačila sama, ven jsem moc nechodila - do života mě to poznamenalo asi tak, že jsem málo průbojná, vždy stojím spíše v pozadí, jsem spíš introvert. Rodiče se mi rozvedli, když mi bylo devět let - díky tomu jsem však "získala" tři bratry, sice nevlastní, ale nikdy jsem v tom rozdíl nedělala, jestli je někdo nevlastní nebo vlastní, najednou jsem měla dvě maminky, dva tatínky, sourozence, a kupu dalších příbuzných a jsem za to ráda...vdala jsem se, odstěhovala a rodinu vídám jen párkrát do roka, a chybí mi to. Sama jsem maminou dvou kluků, dokud jsme měli jen prvního kluka, měli jsme vcelku spokojené soužití, pohoda, žádný stres - ale nechtěla jsem aby byl jedináček, a tak jsme mu pořídili brášku. Od té doby teprve vím, co to je mít víc dětí! Pokud nemáš podporu rodiny, dostatečnou pomoc babiček - manžela plně vytíženého, který si po práci rád sedne a zarelaxuje, jsi na vše sama a cítíš se sama, tak můžeš mít někdy pocit, že to na Tebe vše padá. Říká se, že jedno dítě = žádné dítě a něco na tom bude. Na druhou stranu, když máš jedno, můžeš mu dát všeho víc, než když musíš dělit mezi dva, tři, čtyři .... Je to na uvážení každého - stejně nikdy předem nevíš, co je správné, lepší, ale je to fajn mít kolem sebe ta naše zlatíčka...i když, abych to shrnula, musím přiznat, že miluju oba nadevše ale občas si říkám, že jsme měli mít jen jedno :-)

Ahoj maminky, děkuji moc, že jste se zapojili do diskuse. Abych upřesnila, proč přemýšlím, jestli jedno dítě nebo dvě. Máme tříletého syna a na mateřské se mě vůbec nelíbí, nebaví mě ta divná nuda s dítětem, i když si pořád vymýšlím nějakou činnost. Prostě jsem docela psychicky nevyrovnaná. Manžel se moc nezapojuje a bere syna jako překážku, což mě hodně vadí. Sama jsem vždy uvažovala o více dětech, ale myslím, že by to naše rodina nevydržela a byli by na tom bity jen ty děti. Hodně mě trápí, že by měl být syn jedináček - sama mám ségru - i když je pravda, že spolu vůbec nevycházíme. Takových případů znám víc, že si sourozenci nerozumí. S manželem jsme takoví typy, kteří si rádi užívají co se týká chození do přírody, jízda na kole atd. A to se s dítětem dost skloubit momentálně ještě nedá. Takže syn tráví víkendy u babičky. Spíše mě jde o to, jestli až bude člověk starší a bude za ním chodit jen jeden potomek, jestli to není málo. I když znám plno případů, kdy děti odcestují do ciziny, nebo na druhý kraj republiky a stejně se s rodiči vidí jen 1x za rok. Takže se snažím, si prakticky vysvětlit, že je lepší si teď ty nejlepší léta nějak užívat, a pak to prostě nějak bude. Než si nejlepší léta neužít, a věnovat je dalšímu dítěti, což potom může mít taky opačný efekt.

Já mám dvě děti.Klukovi bylo 5let,když se mu narodila sestřička.Chodil za náma každý den do porodnice,hezky na ní koukal a už jí ukazoval hračku.pak na procházkách nám nechtěl kočárek ani půjčit,bavilo ho malou vozit a doma jí choval.Když brečela měl o ní strach,aby se neudusila.Dnes už jí jsou 4 roky a bez bráchy ani ránu.I když spolu zlobí,nadělaj kraválu až hrůza,maj se rádi.Já jsem ráda,že mám děti dvě,i za ně.Až nebudou mít nás rodiče aspoň budou mít sebe.

Ahojky. Já jsem pro sourozence. Sice mi brácha lezl na nervy,ale stejne spolu porád neco podnikáme. Proste prácha je brácha. Já mám 2 kluky o rok a půl od sebe a jak si ted vyhrají a mají se rádi. Samozřejme se i děsně rvou jak koně.Zkuste se zeptat dětí jestli chtějí sourozence a vysvětlit jim co to pro ně znamená. Naši kluci by chtěli jeste miminko,když je vidí u jiných. Hodně štěstí v rozhodování,,,J

Ahoj, já si myslím, že je jedno kolik dětí člověk má, hlavně, že je rodina spokojená.

Já mám jednoho dospělého syna a jsem šťastná, jsem ráda, že nemám víc dětí.

taky si myslím

jo jo, mám jedno dítko 6 let a celou dobu přemýšlím jestli druhý nebo ne...fakt nevím, když to všechno zvážím....jedno je málo, dvě jsou moc...:-)

Myslí.li matka na dobro dítěte, měla by mít více než dvě děti. Čím více má člověk sourozenců, tím spíše se mu dostane rodinné pomoci v dospělosti. Mám dvě děti po roce a dva měsíce za sebou, mladšímu je 7měsíců. Už se těším na další...
Znám rodiny se 6, 7 i 8 dětmi a jsou šťastné...

Naprosto souhlasím s Markétou, dvě nejméně!

No ja si myslim,ze zalezi take jak je rodina spokojena,financne zabespecena atd.Sama mam syna 12 let,jsem stastne jiz dlouho rozvedena,mozna,ze bych jeste jednoho kluka brala.Ale nevim,nevim.Materska je almuzna a kdyz financni stranka rodiny je zavisla na vas tak je to tezky.Syn ma hodne kamaradu,sve zajmy tak si myslim ze sourozenec mu nechybi.

Zajímalo by mě, jak si se nakonec rozhodla. Jedno nebo dvě děti? Jak to s odstupem času vidíš? Řeším vlastně podobný problém. Mám půlročního prcka, mám ho ráda, docela si to s ním i užívám, ale nějak mě to "nebere" (nejsem prostě mateřský typ) a těším až se zase vrátím k normálnímu životu. Myslím, že lépe vychovám jedináčka než dvě děti, protože by se ze mě stala nestíhající a vystresovaná matka. Bohužel tlak společnosti je velký a je mi jasné, že mě za mé rozhodnutí hodně lidí odsoudí.....