Diskuse - Muj manzel cholerik

Dobry den.. Muj muz je cholerik-tedy nejspis.. Dokaze ho rozcilit i spatne otocena vydlicka. Je plny energie,je hlasity,a tema vybuchama si proste pomaha. A za 2 minuty o tom nevi..
Myslim,ze se nezmeni,ale zajimalo by me,jak se z cloveka stane takovejhle cholerik.. Muze to byt vrozene,je to zpusobene nejakou nemoci,depresi,sokem..? Jak se hleda pricina u takoveho cloveka? Dekuji za odpoved..

Základem všeho je podle mě špatná nálada pak příjde na řadu povaha a jakým způsobem se tento člověk rozčílí.Cholerik vybuchne jinak bude reagovat flegmatik,sangvinik...atd.Deprese na tom má určitě lví podíl i nemoc clověka změní třeba i operace nějaký zásadní zákrok,ztráta práce,úmrtí v rodině...špatný pracovní kolektív.Těch variant je tam docela hodně.V některých případech to můžou způsobovat i léky.

no ja jsem na materske,mame 3 deti. jsem na ne sama,muz hodne pracuje,je podrazdeny a vybuchuje v podstate pravidelne. Ja mam pocit,ze milej na me je uz jen kdyz neco potrebuje.Stve me to,neumi se zeptat jestli neco nepotrebuju,jak jsem se vyspala,nic. Ja taky nejsem svata,ale schvalne ho nicim neprovokuju,aby nemel zaminku,nikdy jsem mu nebyla neverna,on nevi jaky je to zarlit nebo mu k tomu nedavam duvod,a to je nejspis ta chyba,ze uz si me nejspis vubec nevazi,ale dela mu dobre kdyz jsem po ruce,kdyz mu vse udelam,zaridim.. kolikrat bych do toho tak kopla.. ale jednu vec vim temer jiste,ze s takovouhle povahou by s nim zadna jina zena nevydrzela.Nechci se rouhat,ale uz je ode me tak rozmazlenej,ze by to nekdo dalsi mel tezky,ale co ja vim,ze? je mi to lito,ze to takhle dopadlo a tajne doufam,ze to bude lepsi.

Nevěřte tomu, že vás ten chlap nemá rád. Není to ani nijak zvlášť o povaze, ale když chlap začne vyvádět, tak si tím vlastně ulevuje svůj vnitřní pres, kterej nikomu nedá najevo. Ve sktečnoti je dost možná i slabší než vy samy, ale nikdy to nepřizná- chlapi se nesvěřujou, nevylejvaj si srdíčko, neřešej malicherný problémy, který je s**ou a pak když je to doma popadne, začnou vyvádět. Tím si uleví, odpočinou si tím svojí mysli, ale rozhodně to tak doslova nemyslí a pak je třeba i mrzí, že na vás křičeli, jenže to nikdy nepřiznaj, páč jsme chlapi. Nesmíte si to tak brát- nejlepší je mít připravenou dobrou odpověď, která danou situaci odlehčí, třeba i zesměšní a pak se té malichernosti třeba oba budete smát. Nesnažte se ale ze svých miláčků dolovat, co je tou příčinou- neřeknou vám to. Spíš radši počkejte, až vám to řeknou sami- pokud máte mezi sebou důvěrný vztah, dřív nebo později se to dovíte, pokud to mělo nějaký význam... A ještě něco. Chlap musí mít vždycky pocit, že to na něm všechno doma stojí- že je to jeho domov a on je v něm svým pánem, ikdyž to třeba není pravda. Ale on je živitel rodiny a vyžaduje proto určitou úctu- snad ani ne vděk, ale úctu jako vůdce smečky... A domácí práce jsou pro většinu chlapů ponižující, ikdyž jim třeba nedělají problémy (vysávat, lítat po baráku s utěrkou nebo dokonce žehlit a prát) Nikdy se s tím nechlubte na veřejnoti, že vám chlap doma vygruntoval- je to pro nás neskutečné ponížení, ikdyž vám s tím třeba pomůžeme rádi. Chce to čas dostatečně dobře poznat svého partnera tak, abyste odhadli co se děje- kolikrát nestačí ani dvacet let manželství a skutečně poznávat se začnete, až vám děti odrostou, budete mít méně práce a více času na sebe... Kdyžtak si o tom promluvte s nějakou starší ženou, se kterou se už dlouho znáte- třeba od malčka, když vás třeba ještě jako dítě hlídala a ta vám potvrdí, že nekecám.

skuste se zamerit na jeho detstvi,byl milovany nebo hubovany v tom to ma zase muj manzel cholerik,

Jsem na tom téměř stejně, jako vita, taky máme 3 děti, já na meteřské, manžel dlouho v práci, hospodářství na krku.... Někdy je to opravdu k zbláznění, muž přijde domů tváří se divně, já se ptám co mu je a on že nic, já přesto že vím jak to dopadne se ho zeptám ještě 3-4 krát a je průšvih on bouchne a nebo se naštve doopravdy atd. Jsem spolu už 13 let a je to pořád stejné a taky stále doufám, že to bude jinak.

Káčo,tak se přestaň ptát co mu je. Vím,že je to těžké dělat jakoby nic,když vidíš v jeho tváři tobě známý výraz. Ale pokus se to ignorovat a dělat,že nic nevidíš.Uvidíš,jak bude reagovat. Možná má nějaké potíže (třeba v práci) a zatím o tom nemůže mluvit a potřebuje trochu času než to ze sebe vysype.Třeba mu i dělá dobře,že se vyventiluje svým výbuchem a odneseš to ty.Nemusí to znamenat,že tě nemá rád,jenom si neví rady.Ale jestli nechce komunikovat,nedonutíš ho.

Tak jsem moc ráda,že nejsem sama,která žije tímto způsobem.Ve skutečnosti si myslím,že by jsme bez sebe nemohli žít,ale jednou za čas přijde den že se zhádáme,vyventilujeme oba dva a je nám fajn,ale někdy nás to tak vyčerpá,že nemáme náladu na nic.Jak psala Anda věřím že na tom je taky něco pravdy.Manžel vyrůstal od 10 let s maminkou a staral se o svého mladšího brášku a já mám po 10 letech soužití pocit,že se také o mě stará,ale jak udělám něco nečekaného jak on to zrovna nechce,tak je to špatně vyžaduje aby se dělali věci podle něho.Jsou věci u kterých mi to nevadí,ale někdy se nedám a prosazuji si je a to je pak oheň na střeše.Jen by mě ještě zajímalo jestli Jan,který psal příspěvěk je ten zmiňovaný CHOLERIK.protože podle manžela ten by tento příspěvek nikdy nenapsal i když je to tu anonymní.Po pravdě říkám jsem zase ráda,že ho mám a myslím že je to vzájemné,ale nevíme žádný co nás v životě potká,ale mám se s ním jako v bavlnce,ale pst!!!!!!!!!

Dobrý den,znám radu,která Vám může změnit život.Jsem cholerik,ale ne pouze já i moje žena je cholerička.Rozhodly jsme se léčit AD a k tomu připojit psychoterapii.Popravdě to bylo nesmírně těžké se k tomuto kroku odhodlat.Ale po půl roce jsme si velmi odlehčili.Než jsme se rozhodli k tomuto kroku jsem na sebe vzali nože a pichl jsem ji do ramene a ona mě škaredě pořezala na chodidlech.Ale jak říkám,pokud dokážete cholerika přesvědčit o tom,že se to dá léčit AD tak poznáte změnu už po měsíci a půl.I když u každého to je individuální.

Dnes jsem na tom mnohem lépe.Jsme klidnější a i náš život se velmi zkvalitnil.Postupně snižujeme dávky a budeme vysazovat.Tak nám držte palce at se to zas po vysazeni nevrátím.Věříme,že se léčba podaří.

A n**erem se s váma trochu moc? Proč? Vůdce smečky? Źijete v páru, tak se to koukejte učit, dnešní mladé holky se na tyhle tanečky kolem rozmazlenců vykašlou. To je pomalu sraní jak s Romama. Makat a ego si udržujte sami!

tak asi tak bych to napsala taky,někdy je mi to dost líto ,pobrečím si a zas mám sílu,ale někdy jsem jak tajfun a vše co mám v cestě smetu včetně jeho!! chci tím říct ,že mně to už unavuje,ale odejít nechci.Zatím jsem na mrtvém bodě:-/

Snad na tom něco je,už jsem nad tím taky přemýšlela a hodně moc podobným spůsobem,jen si nevím rady s tím když mně začne do toho všeho urážet a ponižovat a před dětma,to je ze všeho nejhorší.

co je to prosím léčba AD?

vidlička s tvrdým y by mě také rozčílila :)