Diskuse - Manželství

Dobrý den,
Chtěla bych slyšet názor někoho, kdo se zabývá partnerskými vztahy.
Jsem 18 let vdaná, 3 roky jsme spolu s manželem před tím chodili a 2 roky byli přátelé. Známe se již tedy hodně dlouho. Hodně jsme toho spolu prošli. Syn se nám narodil, když byl manžel 1 rokem na vysoké škole, což znamenalo, že jsme měli jediný příjem pro tři osoby a to byla má mateřská a občas nám něco málo strčili rodiče. Posléze jsem začala chodit brigádně uklízet, abychom měli alespoň něco. Podporovala jsem manžela úplně ve všem. Má náročné a velice zodpovědné povolání a jako všude se najdou nesnáze. Vždy jsem při něm stála a mám pocit, že i často držela nad vodou. 2 roky po dokončení studia se nám narodila dcera, po dvou letech jsem začala studovat dálkově zase já. Zvládala jsem vše s dětmi, domácností, školou, rodinou a posléze i s prací. Jen jsem byla po tom všem večer dosti unavená a na sex už mi nějak nestačily síly a přiznám se, že ani chutě. Když byly dceři 4 roky, našel si manžel milenku, věděla jsem o tom, ale nic jsem s tím nedělala. Měla jsem strach, pokud bych to začala řešit, mohl by nás manžel opustit a rozbít tak naše manželství. Moc jsem ho milovala a život bez něj jsem si nedovedla představit. Trvalo to jen co já vím 8 měsíců, jak dlouho doopravdy mi nikdy manžel nepřiznal. Ale i přes to všechno jsme si hezky a spokojeně žili. Před pár lety cca 3r. manžel nenásilně změnil chování k celému svému okolí a tudíž i k rodině. Je to vinou jeho povolání. Začal se chovat egoisticky, ješitně a už nebyl tak veselý. Často po příchodu domu, si našel něco, co se mu nelíbilo a mohl to někomu vytknout. Před rokem a půl jsem si našla milence já. Byli jsme spolu 3 měsíce a i přes to, že to byla krátká doba, jsme se k sobě nastěhovali. Já jsem ještě ten večer začala litovat toho , co jsem udělala. Po třech týdnech jsem od něj odešla a šla bydlet i s dětmi ke svým rodičům. Manželovi jsem mezi tím několikrát volala, jak moc mi schází. Vím, že jsem mu hrozně ublížila, nezříkám se žádné své viny. Po dvou a půl měsíci jsme se k sobě s manželem vrátili. Já jsem moc chtěla a on chtěl také. Neříkám, občas to mezi námi zaskřípalo, ale vždy ze strany manžela. Ale jinak si myslím, že to bylo celkem fain. Psali jsme si navzájem krásné zprávy, volali, na veřejnosti se drželi za ruce, objímali. Tak jako jsme to dělali vždy i předtím. Svou láskou jsme se před nikým netajili. Před třemi měsíci najednou manžel změnil ke mně chování. Troufám si říct že dne na den. Teď mi už jen stále říká, že se mnou nemůže být, že nemůže zapomenout, na to co jsem udělala, chce se nechat rozvést. Jezdí domu pozdě z práce, nepohladí mě, neřekne, že mě má rád, natož že mě miluje, ale sexem žijeme dále. Přitom mi to ještě donedávna říkal i psal. Něco se stalo a já si nejsem ničeho vědoma. Svého muže neobyčejně miluji a nedokáži si představit život bez něj. Stéle o svou rodinu pečuji s velkou láskou. Ale to jsem dělala vždy. Já se nedokáži tvářit, že mě nic netrápí. Chodím jako tělo bez duše a vycítila to ze mě i naše 10-ti letá dcera, na které poznám, že se také moc trápí. Rve mi to srdce a nevím, jak jí i sobě pomoci. Syn už je velký, je mu 17 let, také to cítí, ale dokáže se už s ledasčím vyrovnat. Vůbec si nevím rady. Myslím si, že jsem vždy v manželství byla ta silnější já, ta která dokázala podržet v jakékoli situaci., ale teď už mi dochází síly. Nechci od manžela odejít. Říká mi, že jsem udělala chybu a že nedokáže odpustit, ale já nejsem jediná, kdo chyboval. Jsem velice tolerantní a dokážu ledacos přejít. Vím že má milenku, ale stále doufám, že bychom mu mohli být přednější. Že ví co pro nás znamená a že si uvědomí, co pro něj znamenáme my. Napište mi prosím své názory. Děkuji Tája

Dobrý den, nejsem sice žádný odborník na manželství, ale jen obyčejná ženská - čerstvá důchodkyně. Chci Vám napsat, že pokud si myslíte, že ve Vás dvou zbyla ještě alespoň trocha vzájemné lásky a úcty, bojujte o Vaše manželství a jako žena zkuste něco vydržet. Debaty na téma "vaše nevěra" ignorujte mlčky, jedině tak si manžel uvědomí nesmyslnost jeho výtek, zvláště, když on "provedl totéž". Já vím, nedá se to vydržet věčně, já jsem to snášela dvacet let, také jsem v rámci bolavé duše "ujela", ale manžela to jakoby nezajímalo a snad to ani nevěděl. Střídal milenky opravdu velmi často - tak čtyři do roka a vždy šílená láska. Chtěla jsem ale, aby děti měly úplnou rodinu. Rozvedla jsem se až po 2Oti letech, kdy čekal dítě s mladou. A ani tehdy se mu od nás moc nechtělo, ale projevil zájem až minutu před rozvodem. Do té doby dělal hrdinu. Prosím, snažte se věnovat všechen volný čas Vašim dětem, snažte se být milá a veselá, i když je to těžké, ale až budete mít děti velké a samostatné, začala byste si vyčítat, že jste se měla nad v šechny starosti s manželem přenést a žít jen pro děti. Pak už se to nedá napravit, děti Vás už nebudou potřebovat. A také už teď myslete na to, jak je důležité užívat si společně vnoučat. Já jsem se pak podruhé vdala, manžel má sice má tři vnoučata rád, ale musím jim potají kupovat i"lízátka". To je sice trochu nadsazeno, ale prostě to není to pravé ořechové. Zdraví Vás Dana

Děkuji Vám Danko za Vaši odpověď a názor. Rozhodnutí, že nebudeme s manželem spolu není na mě. Jsem ochotna a hrozně ráda bych to udělala, na vše špatné zapomenout. Tuto sobotu se mi manžel ke všemu přiznal. Přiznal, že má milenku a že se mnou nemůže být. Že mě má moc rád, ale nemůže zapomenout na to, co jsem udělala. Od té doby, co mi to řekl, se ke mně chová jako ten nejvíce milující manžel. Stále mě objímá, hladí a říká že mě má rád. Dokonce mi i řekl, že mě miluje. Představuje si to tak, že bychom zůstali všichni pohromadě v jednom bytě. Nedokáže si představit, že bych odešla. Měl a má ode mě vždy co potřeboval. Bydlíme v baráku jeho rodičů v samostatném bytě, takže nárok na toto bydlení má on. V těchto těžkých chvílích mi mí rodiče slíbili, že mi koupí byt. Chtějí mi tak vynahradit to, že jsem se zřekla nároku na jejich barák ve prospěch mé o 9 let mladší sestřičky. Máme se se sestrou moc rádi a nedovedu si představit, že bychom se měly ohledně majetku nějak nepohodnout. Proto jsem jí řekla, že jednou chci, aby si dům nechala ona, bez jakéhokoliv nároku. Tak jsem vyřešila dilema, které měli naši rodiče. Oni mi to teď ale chtějí vynahradit tímto způsobem. Manželovi jsem řekla, že mi chtějí koupit byt, že nemohu být s ním, pokuď budu vědět, že má jinou ženu a že to doopravdy mezi námi není tak jak by to mělo být. Ale vím, že je mezi námi stejně veliká láska, která tam stejně vždy byla a ví to i on. Cítí to a stále mi to i říká. Nedokáže se rozhodnout. Myslím, že to není kvůli té ženě, ale proto, že neví, jestli bude schopen zapomenout na mou chybu. A jestli se tak nebude muset vedle mě trápit celý život. Ovšem na druhou stranu jsme si oba vědomi, že pokuď od sebe odejdeme, budeme se trápit oba dva možná ještě víc. Protože rozcházet se, když se mají dva opravdu moc rádi, je neuvěřitelně těžké. Jsme na sobě opravdu navzájem moc závislý. Říká, že si nedovede představit, že tam nebudu. A co se týče dětí, vše co jste psala si moc uvědomuji a i on. Stále si o tom všem povídáme. Nedovedu si představit, že se od něj odstěhuji, že budu bydlet sama, když ho tak miluji. Vím, že vždy když ho uvidím, ve mně zajiskří a cítím, že i u něj to bude to samé. Proto je to všechno tak těžké. Věřte, že bych udělala a udělám vše proto, abychom spolu zůstali, ale rozhodnutí není v mých silách. Moc Vás zdravím. Tája

Dobrý den.
Chtěla bych poradit co mám dělat.
Manžel přijde z práce domů, řekne ahoj a první co udělá zapne počítač.Tam obvykle sedí až do večera a vůbec mu nevadí, že má doma 3 děti.Já jsem zatím bez práce. Děti doprovázím ráno do školy a školky a odpoledne zase domů. Odpoledne děláme úlohy a učíme se.Manžel mě jen ponižuje a říká, že doma nic nedělám.Při tom jen vařím, peru a uklízím. Večer u televize se s ním vždy jen pohádám. Naposledy řek, že jsem hloupá a taky, že mě má jen jako uklizečku.O víkendu se vůbec dětem nevěnuje a když po něm pro děti něco chci tak to nepřipadá v úvahu. Nevím jak dál, moc mě to tíží. Děkuji, Ali.

Ali tohle není chlap do nepohody! Jak je vidět, ty ani děti ho moc nezajímáte....
Asi bych si s ním promluvila a pokud by to nepomohlo, tak bych premýšlela o rozchodu...nechtěla bych žít vedle mužskýho, který by mě ponižoval a bral mě jen jako služku...

Děkuji za odpověď Evo.
Já jsem si s ním už několikrát promluvila, ale vždy to svede i na mě. Pak se jednou zeptá po telefonu, jestli nechci, aby se z práce stavil autem pro děti a dovezl je domů když zrovna prší a to vůbec ani netuší, že děti mají velikonoční prázdniny, tak to je pro mě zoufalství. Pak je to zase všechno stejný. Rozvést se nechci, už jsem to jednou zažila.

Dobry den,
mam problem s manzelem, jsem v nasem vztahu velice nestastna. Jsme spolu 11 let, mame 3 deti. On pracuje doma. Mela jsem RD s dcerkou jenom na dva roky takze ted uz pres rok jsem bez prijmu, a to je ten nejvetsi problem. Musi me zivit a porad mi to opakuje, vsechno tahne sam. Ja to samozrejme vim a tak vsechny ostatni veci ktere by byly normalne na chlapovi, zarizuji ja, napr. kolem aut, vyrizuji vsechny telefonaty, vsechny administrativni veci, vse spojene s domacnosti, proste vsechno ostatni krome vydelavani delam ja, a tim padem nemam cas na to abych se naucila jeho profesi, a mohla mu pomahat, na cemz jsme se domluvili. Proste to vsechno nestiham, kdyz mu to reknu, rekne mi ze se nemam nikde vybavovat a budu stihat, v podstate nemohu navstivit rodice nebo sourozence, kdyz jedu nakoupit, nesmim se nikde zdrovat, kdybych prijela pozdeji, vynada mi. nechce aby k nam kdokoli jezdil. Strasne se zmenil, a takoveho cloveka jsem si opravdu nebrala. Driv nam bylo veselo, smali jsme se, meli se radi. Ale ted vsechno je porad spatne, kdyz se neco rozbije nebo zapomene, na deti krici ani se jim moc nevenuje, kdyz mu to reknu, tak me odbyde, ze nas vsechny zivi, ze nekdo vydelavat musi apod. Nastve se kvuli vsemu, napr. ze dostanu menstruaci, nebo kdyz deti zacnou kaslat, nebo kdyz me neco boli, to uz ani nerikam, nebo ze nekdo jede na dovolenou, ze nekdo povysi, vsechno je spatne. Nedovolim si ani rict, ze jsem unavena, ale jsem. Chtela jsem jit do prace, tak se mnou dva dny nemluvil, ze se mam ucit te jeho profesi, protoze jsem to slibila, a kdyz jsme se nejak udobrili tak,ze nechce abych sla do prace.
Nikoho nenavstevujeme, ani z moji ani z jeho strany, nemame v podstate zadne kamarady. Ja jsem byvala tak vesela a optimista, ale ted probrecim co se da.
Pokud jde o sex tak ten mame samozrejme pravidelny, protoze on vydelava a zivi me, tak ja si nemohu vymyslet. Nevim uz co mam delat premyslim, ze odejdu, samozrejme s detmi, ty miluju nadevsechno, jsou uzasny, ale nemam kam jit, a nemam praci, takze asi zacarovany kruh. Mam nejakou nadeji nemate nekdo podobnou zkusenost? Dekuji E.

Jsem milenka...milenka muze který mě představil své mamince a pár rodinným příslušníkům a ty vědí co mezi sebou máme..co si o tom myslite

Petře já myslím, že určitě je :-) mě by to potěšilo

Před týdnem mi odešel manžel za jinou,byli jsme spolu 25 let ,nedá se sním mluvit,nekomunikuje ,myslím si že milenku dlouho nemá asi tak měsíc ,ale spal se mnou normálně,plánovali jsme vánoce,silvestr nákupy všechno .Ani neřekl že někoho má ,to mi zdělil kamarád že má jinou.Jen tvrdil že ho to tu nebaví byl hodně nerozhodný než odešel.Miluji ho a chtěla bych ho získat zpět

Ahoj v létě slavíme s ženou výročí svatby a rád bych jí koupil nějaký originální dárek.Mám představu prstýnku s brilianty.Máte někdo nějaký tip na dobré zlatnictví?

Manzelstvi je podle meho dobra instituce, dava detem nejakou jistotu. Priznam se, ze jsem jednou uvazovala o rozchodu. Navstivila jsem poradnu PhDr.Hany Pucherove a tam mi pomohli. Umim se ted na spoustu veci podivat i manzelovyma ocima a on se take snazi. Pracovali jak se mnou, tak s manzelem apani psycholozka je skutecnou odbornici na vztahy.