Diskuse - Změna života

Dobrý den

Je to asi 9 let zpět, co se mi můj život ze dne na den absolutně změnil.

Bylo mi 14 let a chodil jsme na základní školu. Jednoho dne (myslím že to byl čtvrtek) jsme měli volnou hodinu a šli s klukama někam jen tak na pokec. Jeden z kamarádů se zeptal, jestli si nezahulíme marihuanu. DO té doby jsme marihuanu požil jen jednou, ale bez jakéhokoli účinku. Tudíž jsem obavu neměl. Spíše ve mně tkvěla zvědavost a touha po následném účinku. Musím přiznat že nejsem žádný narkoman, nebo něco podobného. V životě jsem nezkusil nic jiného než je alkohol a 2x marihuanu.
Dobrá tedy, začli jsme "hulit". marihuanu jsme kouřili přes flašku (je to způsob, při kterém marihuana neutíká skoro ven a do vás jde mnohem mnohem větší množství, něco na principu dýmky). Neměl jsem žádnou zkušenost, tak jsem požil opravdu velké množství a tlačil krev do hlavy.
Asi za 8 minut po té jsem měl nejhorší stav, při kterém jsem si přál zemřít. Cítil jsem se jako v jiném světě, mimo tělo, necítil ruce ani nohy - měl jsem v nich strašlivé mravenčení, tak 1000x silnější než když si přeležíte končetinu. obraz se mi začínal zasekávat - viděl jsem například strom a otočil se někam uplně jinam, třeba na auto a 10 vteřin jsem viděl strom. a takhle stále dokola a intenzita se zvyšovala. Připadalo mi to jako bych se měl dostat se svého těla. psychicky jsem cítil strašlivou depresi a úzkost.Vše se zdálo být jako sen.
Šel jsem domů a přespal jsem to.
Druhý den jsem byl rád že je vše normální, avšak cítil jsem se že už to není jako den před tím. Bylo to jiné. Neměl jsem žádný ze stavů co předchozí den, ale cítil jsem se jakoby omámen,či nesvůj, nevím jak to říci...A tak to šlo den za dnem. Ale já si to neuvědomoval, nebylo to nic co by měnilo můj život nějakým velkým způsobem či něco podobného.
Neřešil jsem to.
O rok později jsem šel na pouti na centrifugu (strašně rychlý kolotoč) v té rychlosti, se mi stalo to samé jako při požití marihuany. Začal jsem šílet. bylo to hrozné. ale asi za 5 minut to pominulo. Říkáte si, 5 minut, to je jako nic, ale při tomto stavu se 5 minut zdá jako 2 hodiny. A nemyslíte na nic jiného, jen ať už to zmizí.
Stále jsem to neřešil.
Následující rok, jsem jako spolujezdec jel na velmi rychlé motorce a při rychlosti cca 212 km/h což ještě není tak moc se mi to stalo znovu. Byl jsem mimo a nebýt mé reakce jsem už asi mrtev. Stále jsem si představoval v hlavě "musíš mlátit do řidiče aby zastavil" naštěstí se mi to povedlo učinit, což je v tomto stavu prakticky nemožné. 2 dny poté jsem koukal na zprávy v TV a byl zde ošklivý záběr na skokana ze skály do moře se zlomením vazu. - při pohledu se to opět stalo.
Věděl jsem že už to nejsou náhody, nebo nějaké flashbacky, ale že je to špatné. Začal jsem to řešit.
Bral jsem zoloft, ale nevím zda-li mi dobře zabral. Musím říci že stavy budu mít kdykoli když se dostanu do nějaké stresové či strachové situace. A mozek bude tuto zkušenost brát jako obranu...Nevím, nevím zda-li trpím panickou poruchou, ale je mi pouhých 23 let, před tím jsem byl kluk pro každou srandu, bavil se, užíval života bez zábran. Nyní je můj život jiný, a závidím těm co si ho můžou bez zábran užívat. Pokud máte nějaké zkušenosti nebo rady, či snad podobné zážitky, budu rád za každý příspěvek.
Promiňte za pravopisné chyby, avšak nelehce se mi o tomto zážitku píše.
Díky

Zkusil ses někdy potopit do nějaké větší hloubky nebo vylézt do nějaké vyšší výšky nebo skočit s padákem ?
Ne každý organizmus snese stejnou zátěž. Ať je fyzická nebo psychická. To nemusí být hned nemoc.
Je to třeba jen přirozená obrana organizmu, který ti touto formou říká : tak tady je tvoje hranice, hranice tvých možností a dál už nechoď.

Ano vždycky jsem miloval plavání a chtěl jsem skočit padákem. Teď musím plavat u břehu, když plavu dál a dostane se mi do podvědomí strach že přijde ten pocit znovu, organismus znovu spustí ten pocit. Při myšlence skoku s padákem se mi dělá zle už jen když na to myslím. To bych si netroufl ani za milion dolarů. Vím dopředu že by se to spustilo.

Možná, že to může být i něco přechodného, třeba nějaký druh závratě. Já jsem třeba nikdy neměla závrať při pohledu z výšky. Ale před pár lety jsem vylezla s mladším synem na jednu z věží u Karlova mostu (na tu Staroměstskou), úplně až nahoru, takže jsem stála tak, že paty jsem měla jako zvednuté a opřené o spodní část té jehlanovité střechy - jinak se to nedalo, tam je malý prostor, takže se mi tam nevešla chodidla, abych mohla stát na celých chodidlech. Ta věž přitom není tak vysoká. Asi za dva roky mne kluci - můj syn a jeho spolužák vyhnali na Petřínskou rozhlednu- tam je místa dost, ale při stoupání po schodišti nejsou všechna místa chráněná proti větru( je tam jen konstrukce). V těch místech jsem měla úplně stejný pocit. Všechno jako by se rázem změnilo a před tím mi nevadilo koukat ze Žďákovského mostu nebo z Euromastu ( v Rotterdamu) nebo z Eifelovky. A co se týká atrakcí jako je centrifuga nebo obří kolo, tak to jsem radši nezkusila, i když můj syn moc chtěl, abych s ním šla alespoň na to obří kolo. Zrovna v pondělí se mne snažil "zlomit ", abychom ve večerních hodinách vylezli na věž Staroměstské radnice (ochoz byl otevřený) a pozorovali noční Prahu odtamtud. No fakt jsem byla ráda, že ho nápad zas tolik nezaujal a že na tom netrval. Já, když jsem četla ten tvůj příspěvek, tak jsem si uvědomila, jak to u mne bylo také náhlé,že mne to překvapilo, asi tak jako tebe. Já to
zkusím ještě s nějakou věží ( máme jich tu dost) nebo s rozhlednou, protože mi to fakt taky nešlo do hlavy, jak je to možné. Ale vím určitě, že mi to začalo - tedy stalo se to poprvé na té věži u Karlova mostu a ze začátku jsem si myslela, že to byl jen pocit nejistoty, že jsem tam nemohla stát pohodlně, ale tak jak popisuji, ale bohužel, objevilo se to znovu a znovu. Dokonce jsem zjistila, že mi v posledním roce vadí i byt v 6.podlaží, a to tak, že ani nevycházím na lodžii. Předtím mi to vůbec nevadilo, takže sháním cca po 18letech bydlení ve svém bytě jiný byt- v nižším patře.

Ano je to tak, trpím mnoha fóbiemi od té doby. Nabalují se, protože mám strach z každé aktivity, při které bych mohl mít strach, který by mi vyvolal oněž pocit, o kterém se zmiňuji v prvním příspěvku diskuze.

Zezačátku, nebo ještě před tím než se to stalo, jsem byl kluk který by šel opravdu do všeho. Strach jsem neměl z ničeho, a nechápal jsem jak někdo může mít.

Díky strachům z různých věcí a hlavně strachu podvědomí z možnosti spuštění onoho "flashbacku", jsem po několika zkušenostech co se mi "flashback" spustil, měl strach zkusit opravdu jakoukoli aktivitu, při které jsem si nebyl 100% jist, zda-li by se mi nespustil znovu.

Čili ze strachu jet na motorce, rychleji v autě, či jít na nějaký ten kolotoč (centrifugu), se nabalilo postupně - strach plavání, strach potápění, strach z letu letadlem, a mnoho dalších.

Jediné co mi trochu pomáhá je alkohol (tím nechci říci že bych pil, či že bych byl snad alkoholik... Občas se napiji jako normální lidé a zjišťuji, že mám větší sebevědomí a menší strach z věcí.Za těchto podmínek se mi "flashback" nenastartuje.

Nechci aby se reagující čtenáři soustředili na poslední odstavec. Opravdu ne. Nepiji a nejsem alkoholik. Uvedl jsem to jako zvláštnost, kterou jsem zaznamenal, která na můj problém působí a pomáhá.

Fobici běžně užívají látky jako je alkohol, protože otupí
činnost mozku a tím i potlačí strach...typické to je pro sociální fobii. Takže můžeš odpovědět - kterým druhem trávy jsi se sjel , jestli to víš. To může být totiž jádro věci. Ona není tráva jako tráva a skank i míchaný s tabákem může nadělat v mozku šílenou paseku.

Nevím co to bylo za trávu, prý nějaký skank přes flašku a dal jsem si fakt moc. tabák v tom nebyl. Připadá mi že mam v tom mozku paseku větší a větší.

Johne toho cvoka co ti píše si nevšímej ..............to je KIK ale bojí se podepsat proto píše Pro Johna..............je to místní blázen, všechno ví a všechno zažila, celý dny píše moudra , protože v reálu z ní má každej p**el..............dokonce ,má i nadýmání a miluje fisting a zažila 100 sex.trapasů.........asi dostala propustku z blázince:)))))))))))))))

Já jsem si myslela, že to nebyla ganja, protože ta je slabší a po většině druhů je člověk tak zvaně "vysmátej " a flashback má poměrně klidný, pokud má vůbec nějaký. Pokud se flashback po ganje vyskytne, tak počítám, že se to může opakovat tak 3x do 7 dnů po aplikaci a ještě většinou v podobě spavosti, těžko ovladatelného smíchu nebo nárůstu libida, protože působí jako afrodiziakum.
Pamatuješ si nějaké vjemy ? Jestli jo a chceš je rozebrat, tak je popiš. Kdyby sis nemohl vzpomenout a chtěl v této diskuzi pokračovat a něco si zpětně vybavit, tak mi to napiš a já ti dám
možnosti, co by se ti mohlo v jakém smyslu vybavit, zrakové, sluchové,hmatové vjemy a vnímání svého těla. Napiš, jestli chceš pokračovat, protože téma je pro tebe určitě náročné, takže si rozmysli, jestli se chceš k tomu takhle vrátit. Ono by se na tom dalo totiž dost objasnit z těch tvých současných pocitů, ale jen za předpokladu, že budeš mít teď tu sílu se tím zaobírat znovu tímto způsobem.

Toho příspěvku ze 17:13 si nevšímej a klidně pokračuj v diskuzi, jako by tam nebyl. Ta osoba napadá kdejakou diskuzi a kdekoho už asi 10 dnů. Tyhle její příspěvky se ignorují na všech diskuzích, kam je dala.

Já si myslím,že Ti tráva jen rozjela paniku.Je to dost častý jev.Spustí se to poměrně hodně lidem.Měl by jsi své stavy řešit s nějakým odbrníkem.Alkohol pochopitelně zabere,protože je tvůj mozek otupen a nemůže se naplno věnovat strachům a obavám.Na to však pozor,nevyléčí tě,jen spadneš do ještě větších sra....

Lenďa 3.8.2010 17:43. To je velmi správné upozornění.
Alkohol přechodně potlačí strach, ale běda když se začne zneužívat nebo nadužívat. Ono to totiž je velmi lákavé zbavit se tak jednoduchým způsobem toho podivného strachu, ale je to jako vytloukání klínu klínem.

Já vím jsem si toho plně vědom. Snažím se proti tomu bojovat bez antidepresiv. Snažím se věnovat nějakým koníčkům, ale co času nabývá zjišťuji že se mi nabaluje mnohem víc a víc fóbií. Ten pocit je hrozný když mám záchvat paniky. Přijde mi to jako bych byl mimo své tělo a měl zemřít (i když to vlastně není pravda... Nemyslím že bych měl zemřít, vlastně ani nevím jak bych tento pocit měl popsat protože mu sám nerozumím, a ze slov asi málo kdo porozumí, jaké to doopravdy je) Chci říci že najednou mám pocit jakoby jsem byl ztracen a pomalu vymazáván ze světa, i když když se nad tím zamyslím, nepřijde mi to hrozné, nebo něco čeho bych se měl bát, ale v tu chvíli asi v mozku proběhne jistá reakce která zapříčiní tento strašný stav.
Hodně to je také o soustředění. Když jsem nervozní, nebo jsem v kruhu mnoha lidí propadám tomu. Stačí mít strach nebo být obklopen něčím velkým. Normálnímu člověku by se asi jen zvedl trochu tep, ale mě to dělá hroznu paseku.

Kolikrát si říkám že bych raději byl fyzicky oslaben či neměl ruku.

Tolik věcí se změnilo. Asi před týdnem jsem byl téměř po 10 letech na houbách, a zjistil jsem jaké jsou to rozdíly -- i takový hloupý příklad. Všechno jsem měl rozmazané a nebyl schopen se soustředit. Stejně jako při studiu či jiných věcech.

Nevím jakou cestou se vydat, aby mi bylo nějak pomoci. Cítím se jako v pasti.

Tak to je pěkně rozjetá panika. Kdybys začal trpět nespavostí, tak jdi s tou nespavostí klidně k psychiatrovi, aby ti napsal třeba jen Prothiaden- stačí úplně ten nejslabší - 25 mg. Hlavně aby ses dobře vyspal. Ta nespavost je na tom to nejhorší. Graduje nesoustředěnost, roztržitost, zapomínání-vypadá jako porucha krátkodobé paměti - ta dlouhodobá ti zůstává zachována. V podstatě třeba nevíš, kam jsi co dal, jestli jsi to vůbec před chvílí měl a pod. a pak znervózníš a začneš nervózně pobíhat- hledat - marně vzpomínat- zmatkovat ..., což tu paniku ještě zvýší a navíc tě fyzicky a psychicky vyčerpá. U mne došel poslední rozjezd paniky tak daleko, že jsem začala nenávidět sama sebe jako totálně nemožného a neschopného člověka. Jinak antidepresiva jsou to poslední, na co jsem pomyslela. Alternativní terapie je účinná - relaxace, meditace, bylinkové uklidňující čaje, ženšen na obnovení nebo posílení vitality. Z bylin - meduňka na posílení, třezalka na uklidnění. Povzbuzující prostředky - alkohol, káva, nikotin paniku zhoršují a zhoršují spánek. Dobrá terapie je jóga - pranajáma - dechová cvičení. Pokud máš o něco takového zájem, jakož i o jiné terapie, napiš, odpovím, poradím. Když jsem ti odpovídala na ten příspěvek, tak mi to spíš připadalo, jestli se ti nerozjela fobka, protože ty potvory fobky se rozjíždějí bez ohlášení na jakýkoliv podnět, který si ani neuvědomíš, a v létě, když je teplo, tak kulminují. Panika je nezávislá na střídání ročních období. U těch fobek je to trochu jinak.

Ahoj, to co píšeš dává alespon konečně trochu smysl. Ta panika se mi opravdu rozjíždí (myslím ty fóbie) pořád víc a víc. Ted do toho ještě povinnosti, takže nemám ani moc čas přemýšlet nad nějakými uklidnujícími terapiemi, ale vypadá to, že mi asi nic jiného, než si ten čas udělat opravdu nezbyde.