Diskuse - SOUŽITÍ S PANIKOU

Nejdříve Vás tady všechny srdečně vítám.Založila jsem nové téma, abychom se tady kdykoli sešli a popovídali si.Panika a soužití s ní se nám nevyhne.Má rozdílné příznaky a každý ji prožíváme jinak.Chtěla bych, aby toto nové téma tady bylo pro nás, abychom se dokázali bez ostychu ze všeho vypovídat a snažit se názorama podržet či poradit jeden druhému.Trošku něco o mne....Někteří mne budou znát z "Panikářek či Znáš to".Jmenuji se Šárka,jak jsem se již zmínila.Je mi 29 let.A budu tady pro Vás stejně tak,jako vy pro mne.Budeme se držet navzájem nad vodou....V dalším příspěvku napíši pro začátek vše o sobě,aby jste dokázali i vy odhodit strach a ostych.:-)

Od 16 let jsem měla potíže gyn.rázu.Ve 20 se vdala a porodila syna.Od jeho 3 měsíců jsem s ním proležela v nemocnicích.Byl samá narkoza(9) a do dnešního dne přez 70 antibiotik.Manželství se mi samozřejmě rozpadlo.Zhubla jsem 20kg a potíže začali.Nervy s rozvodem a zjištění mé nemoci.Zhoubná rakovina dělohy.Byla jsem po nemocnicích a pod narkozami víc,než doma.Nezbývalo nic jiného,než dát dohodou syna,tehdy(3,5)roku do péče býv.manželovi.Tak se i stalo.Já prodělala operace a chemoterapii.Minulý rok v létě byl verdykt lékařů ještě horší.Ta mrcha udeřila opět,takže opakované chemoterapie.Na podzim v den mých 29 narozenin jsem byla 4,5 hod pod mou 13 narkozou a vzali mi úplně vše,neboť vše od dělohy po vejcovody a vaječníky bylo zasaženo.Mezi tím 5 letým obdobím mne léčily,operovali,ale k ničemu.Takže syn u táty,já už děti mít nemůžu.....Zaměstnání a vztahy?????Vždy to zkončilo pro mne pláčem.Absenci vám nikdo tolerovat nebude a muži nesnesou nemocnou ,neschopnou ženu....Zvláštní....smutné....Měla jsem 4 vztahy-každý mne opustil.Bolí to a není pomoci...A věčná samota....Takže jsem vždy dopadla stejně a vrátila se k mámě.Po tom všem a poslední operace jsem začala omdlévat až jsem byla v bezvědomí a s velikým otřesem mozku v nemocnici.Mé tělo odmítá umělé hormony...Pak 1,5 měsíce klid a najednou zvláštní stav....Úzkost,strach,potřeba utéci jinam ,ale ani tam se to nezlepšilo.Tlačení,pálení na hrudi,motání hlavy,neviděla a neslyšela jsečm.Neschopna se v ten daný okamžik o sebe postarat.Zmatenost,dezorientace a panika,třes a zima.2X mne odvezlo áro,proklepli mne od hlavy k patě a nic.Chytalo mne to často,nedokázala jsem jet sama busem,jít do města,obcho´áku.Nikam.Ať byla noc či den.Měla jsem myšlenku vyzkočit z okna....Zbavit se toho.Zabíjelo mne to zaživa. Šla jsem k oknu.....nedokázala jsem to.Po návštěvě psychiatra mám už 3 měsíce Lexaurin růžový 0,5,0,5,1.Cipralex 1 a ten mi teď vyměnila za nějaký jiný lék....nepamatuji si jeho název.A ještě Diazepam, ten rozkoušu a zapiju při 1 příznaku toho "stavu".Je to prý taková opěrná hůl.Teď jsem v bezvadném zaměstnání,mám nového přítele.Je mi fajn.Synovi celé roky volám 3x týdně a 1x za měsíc ho mám na víkend a o prázdninách podle domluvy.Je mu 9 let a je skvělej.Miluje mne a já jeho.Ze začátku jsem stavy měla často a Diazepam brala i 4x týdně.Pak po 8 dnech a dnes jsem opět 7 den bez něj.Mám sice návaly,chvílema se chvěji,stres,ale myslím na práci a svého přítele .Také budu chodit po doporučení cvokařky k psycholožce na hypnozy.Prý můžou vyléčit úplně,nebo stavy o hodně zlepšit,ale třeba také ne.Jenže já zkusím a podstoupím vše-Chci být zase ,jako dřív.Veselá,plná energie smíchu a života.Zvládám cesty do práce a zpět,ale pak už jsem utahaná.A jsem taková zamlklá,smutná uvnitř sama sebe.Vyhýbám se i kamarádkám....bojím se někde dlouho zdržovat...Jsem o.k a najednou taková zvláštní nervozita a dostanu se do paniky..Snad nám všem bude zas 1 dne lépe.Držme se.Přeji Vám krásný zbytek dne.Pa Šárka :-)

Ahoj Šárko,záchvaty paniky prožívám stejně jako ty akorát mě ještě k tomu brní nohy a pusa a polije mě horkost.Po tvém vyprávění mě jen napadlo jestli tě mám litovat nebo obdivovat.Já jsem také neměla na růžích ustláno,ale prožít to co ty tak už jsem skočila s toho okna dávno.Dalo mi to sílu více bojovat než tomu podléhat.Moc ti přeji aby už vše bylo jen lepší a lepší.

To já cítím také,ale zimu a brnění nebo šimrání nohou.....hnus.Zítra písnu,pa.....

Klobouk dolů, Šárko... To bych asi nedala. Jsi statečná ženská!!!

Ahoj Blani,Gábi a všichni....doufám,že nás tady bude písánkovat více....Život je opravdu těžký a musíš se stále rvát.Jsem tak silná,že nikdo a ani já nechápu své najednou zničeho nic PP.Ale je to tak a budu bojovat dál.Jako vy všichni.Tak pa a krásný den,pa Šárka...

Jsi fakt statečná Šári maš v sobě ohromnou sílu!!!!!!držím palečky !

Ahoj Majulko,děkuju.Všichni jsme prožili mnohé....Musíme držet při sobě.Mám vás ráda a držte se.....Pa

Ahoj Šári, moc tě zdravím, a na tu chajdaloupku bych i jela, třeba o prázdninách, písnu ti na mail!

Tak to tady čtu a říkal jsem si, že Vám taky napíši pár svých zkušeností. Možná to pomůže Vám, ale i mně. Panickou poruchu jsem zažil poprvé před 9 lety. A to jsem zrovna mluvil před 100 lidma. Musel jsem přestat a odvezli mne na pohotovost. Samozřejmě jsem nechápal, co se děje. A myslím, že ta nevědomost, co se s člověkem děje, ty první zážitky jsou to nejhorší na celé nemoci panické poruchy. Asi za 14 dní jsem se rozklepal úplně a jenom jsem ležel. Nemohl jsem snést v blízkosti žádného člověka. Ani přátele. Pouze rodiče. Jinak mi bylo okamžitě na prudké zvracení, ale nikdy jsem z toho nezvracel. Tlačila mne hlava k prasknutí, návaly v těle a pocity, že se snad rozpadnu. To trvalo asi 4 měsíce v kuse. Pak přišla první citelná úleva. Nicméně asi jako následek špatné nervové činnosti se objevila na dva měsíce těžká deprese. Hluboký pocit prázdnoty a stavu bez emoční radosti. Nevíte co máte dělat a nechce se Vám žít. Tehdy mi doktorka předepsala Seropram. Po asi 3 týdnech začal zabírat a beru ho již přes 8 let. Zlepšování zdraví a postupný návrat k běžným činnostem mi trval cca 5 let. Ale každá obchodní schůzka apod. byla i tak pro mne dost panicky vyčerpávající. Nebyly to už stavy tak hrozné, mnohem mírnější a pochopil jsem, že se s tím do určité míry musím naučit i žít. Jiní lidé oslepli, jsou na vozíku. A taky se jim to neuzdraví tak, že budou mít nyní zase své nohy nebo nové oči. Tak jsem si řekl, že to musím zkusit se naučit. A skutečně jsem se po těch 5 letech po malinkých krůčcích zase vrátil k mnoha činnostem. Dokonce zase pravidelně mluvím před 40 lidma. A jednou i před 1000 lidma na pódiu ve velké hale. Nebylo to bez problémů, ale ani se mi nesnilo, že to bude jednou zase možné. Teď se mi však po 9 letech problémy do určité míry dost zhoršily. Panická porucha se párkrát silněji zase ozvala a vrátila se mi deprese. Ale když už jsem to jednou zvládl věřím, že to zase odezní. Problém je, že to vždy trvá pár měsíců. Myslím, že nejdůležitější je vědět, že je to problém statisíců (možná miliónů) dalších lidí. A hlavně to chce neuvěřitelnou trpělivost. Trpělivě čekat na to až zaberou léky, až se to zase k dobrému obrátí. Nevím, proč se mi to vrátilo. Možná jsem to s tou svou činností trošku přehnal a zase se stresově vyčerpal. Člověk nesmí po sobě prostě chtít tolik, jako by byl zdravý. Tak teď beru Neurol na momentální stav a zvýšil jsem Seropram na 1,5 tablety denně. A to už jsem 4 roky brát Neurol nemusel. Vedlejší účinky Seropramu nejsou. To bych za těch 8 let poznal. Jen ho asi budu muset brát celý život jako prevenci a udržovací léčbu. I když třeba ne. Ale teď je mi zrovna dost šoufl.....:-(

Dobrý večer, vidím že jste tu byl před hodinou. Chci Vám napsat, že jste frajer, jak jste s tím zabojoval a určitě se to zase zlepší. Podle příspěvku tipuju na vysokoškoláka. Zkuste nějaké domácí zvíře, třeba kočku, s tou se dobře povídá .Nezmínil jste se o manželce, rodině. Přeju všechno nej . L.

Jak to tak ctu si fakt uzasna zenska! ja bych tohle asi nezvladla, po tehle zkusenostech se nedivim, ze na tebe padla PP, ja mela zivot pred tema uzkostma celkem v pohode a vrhlo se to na me...mam uplne stejny pocity, teda ty uz pises, ze se ti to lepsi, tak preju hodne uspechu! ja jsem se konecne rozhodala, ze si za doktorem skocim, co nejdriv ta nemoc, nebo co řto vlastne je je fakt ubijejici, nemuzu myslet na nic jinyho, dneska jsem byla u babci, ktera je absolutni pohodarka, u nic nic co by me melo rozrusit a polival me strach, asi proto, ze myslim, kdy zase na me strach prijde. Je to porad dokola, tak snad ten dotor pomuze, iu kdyz z te navstevy mam take obavy..snad to bude fajn!! Tobe preju hodne stesti, at se ti vc zivote dari a vsem co maj tenhle problem! papa

Ahoj Mirku,zkus se poradit s lékařem, at ti AD vymění, já brala seropram, pak zoloft 6 let, a ted v lednu jsem měla pocit, že mi přestává zabírat, doktorka mi nasadila jiné AD, beru Cipralex a cítím se skvěle. Ono je možný, že to s tebou už nic nedělá, a v každém AD je trošku něco jinýho, tak to chce možná změnu!!!!! Popřemýšlej, a ozvi se, jak to s tebou dopadlo!

Ahoj Andreo. Taky mně to napadlo. A tak jsem se na to ptal. Zatím mi nechala Seropram, protože každá změna léků je nepříjemná. A já se toho bojím. Navíc to přeci jen přičítám tomu vypětí v posledním půl roce. Ona mi říkala, že na ty léky se nestává, že by si na ně tělo zvyklo, že by přestaly zabírat. Ale vypadá to, že tu změnu zkusím...Promluvím si s ní o tom za měsíc.

Ahoj po delší době všem i Mirkovi...Těší mne,že se začíná tady scázet více lidiček,když jsem toto téma založila.Mne zjistili Hyperventilační tetanii a v lékárně mi zblbli léky.Takže beru místo na nervy-na žíly.A mám už 3 týdny abstáky z vynechání léků.Řekla jsem cvokařce,že už nic brát nebudu.Že si projdu abstákama a zkusím to sama.To víte že beru Diazepam...pokud mne to vezme.Jinak dnes jsem se v noci bud počurala já,nebo můj Britský kocourek.Nevím,ale jsem z toho v šoku.Brala jsem pozdě léky a možná mne natolik utlumili,že jsem se po....Tak dnes půjdu s obavama spát.Jsem po té velké žen operaci od října min.roku.Může spadnout moč.měchýř a stávat se pomočování.Nechci na to ani pomyslet.Mám Vás všechny mocinky ráda a obdivuji vás i Mirečka.Pa a pusinku všem. :-)