Diskuse - Poruchy příjmu potravy

Hodne by me zajimalo, jakou nemoci trpi clovek, pokud ma vsechny priznaky bulimie (kazdodenni zachvaty prejidani, vycitky, ocisty, projimadla), ale nezvraci???

Jedná se o bulimii, jen zatím jsi nepřešla k zvracení. Báro najdi si veškerou přístupnou literaturu a prostuduj! Je to nebezpečná hra o tvé zdraví.

Držela jsem tzv.bodovou dietu,podařilo se mi zhubnout na cílených 45kg.Váhu jsem si ale nedokázala udržet,přibrala jsem asi 2kg(měřím 160cm).Nemůžu se s tím vyrovnat.Vždy den nebo dva hladovím,pak týden jím nízkokalorickou stravu(max1000kcal za den),ale pak se hrozně začnu přejídat a užívám projímadla(list senny).Nezvracím.Vím,že mám asi nějaký problém.Chci změnit svůj životní styl a hlavně stravovací návyky,ale nechci přibrat,spíš naopak!Ale nevím jak:(

Milé dívky při každém hladovění se vytváří hormon ,,růstu". To znamená, když hladovíme a pak se najíme, okamžitě přibereme! Chce to jist v malých dávkách a okamžitě, když cítíme hlad. Sníst třeba dvě švestky ale v žádném případě nejíst a hladovět. Pak toho sníme o hodně více a deset deka jídla navíc - přibereme celé kilo - teď nasazuji úsměv, protože to na mě tak působí. Pokud jíme malé dávky a častěji, žaludek se nám zmenší, nemáme tak velký hlad a váha jde sama dolů k našemu úžasu!!!

Anorexie
je boj na celý život,já sem si jí prošla a dáse říct že se mě stále drží,posrihuje hlavně dívky v pubertě,ale čím dál častěji i dospělé ženy.
Hloupé diety hladovky a ideály krásy už stály mnohé dívky i život.
Panický strach z jídla a přibírání jsou hlavními faktory této psychické poruchy.
Léčí se pomocí hospitalizace,psychiatra a psychologa a to až několik let,neustále se vrací.
Podle mě se tato nemoc nedá vyléčit táhne se svámi celý život a buď si nani zvyknete,nebo se jí necháte porazit a nebo se prostě budete rvát o život.
Toť vše co jsem chtěla napsat

bulimie

Anorexie je jen v naši mysli, z ní se musí dostat, vyhledej odbornou pomoc. Dá se pomoci! Ne vždy to musí být zákonitě psycholog!

Dobrý den, chci vědět co si o tom myslíte vy. Mám přítelkyni, která měří 154 a váží 49-52 kilo. Stále se zabývá svojí váhou, když si něco vezme, vetšinou z donucení tak buď to jde vyzvracet. Zjistil jsem, že bere projímadla a také si schání léky na hubnutí které doktor nepředepíše všem neco na způsomb zlatejch vajíček. Také jsem zjistil že některá jídla vyhazuje. Přijde mi také nenormální že nemusí jíst jak ona říká klidně týden-prý nemá hlad, já bych to teda nevydržel. Co já vím tak tady ten způsob života vede delší dobu vím to od její známích zezačátku jen nejedla to a to a ted už nechce většinou nic občas si dá něco tučnějšího jako je třeba sýr. Jinak je pořád taková smutná, je jí pořád zima. Stále jí říkám že pujde k doktorovi ale ona prostě říká že je v pohodě že žádnou poruchou netrpí ja jí ,ale říkam něco jiného že msi myslím že jo, že trpí,mám o ní strah (na to mi odpoví že anorektičky jsou vyhublé a ona není), už jsem jí i pohrozil jestli se ještě stane jednou že omdlí tak jí do té nemocnice prostě odvezu ať je na mne naštvaná jak chce. Vždy potěchto slovech začne trochu více jíst, ale tuším že se snaží to dostat ven. a upline nějaká kratší doba 1-2 týdny a je to zas tam kde to bylo moc bych jí chtěl pomoc ale nevím jak. Trpí (jak říkám já) nebo má pravdu ona že netrpí.

a jak bych se měl zachovat

Zajímalo by mě, kolikrát denně bulimička Obvykle zvrací.

Pro sos: z vlastní zkušenosti vím, že v prvé řadě musí něco chtít udělat ta dívka, která anorexií trpí, sama. Pokud ona nechce a nutí ji do něčeho okolí, je to ztracené. V nemocnici ji asi nepomůžou, doporučuji si s ní o tom hodně povídat, mít ji rád, dát nějakou literaturu a pomoci najít VÝBORNÉHO psychiatra popř. psychoterapeuta. Hodně štěstí a síly. Simona

Je mi 22 let a už od 13 trpím poruchou příjmu poruchy, vystřídaly se období anorexie a následně bulimie, teprve před rokem jsem se začala léčit odborně. nevidím však žádné vysledky, ano mám ted kompromisní váhu (52 kg a měřím 169 cm), ale stále se trápím, nejsem hubená tak jak bych chtěla být a stále jím málo a pak se občas přejím a zvracím a také mám závislost na cvičení .... střídají se u mě období plné euforie a naděje a síly tuto nemoc zdolat a pak najednou přijde tma, nemám sílu, jsem unavená z toho několikaletého boje a vzdávám se.... ted jsem v tom druhém období a nejradši bych se na všechno vykašlala a znovu přestala jíst a byla hubená tak jak já chci a byla šťastná.... před rodinou to tajím, jsem na to sama, neustále něco maskuji, lžu, rodiče chtějí abych byla dokonalá a tohle by je zdrtilo.... mám však přítele, už 7 let a pro něj se snažím uzdravit, pro naší budoucnost.... vím že bych si neměla zahrávat, mám zničené vnitřnosti a špatné kosti atd a jednou budu chtít být matkou a takhle otěhotnět nemůžu....myslíte že se někdy uzdravím??že se někdy najím tak jako ostatní lidé??že budu zase cítit normální pocity hladu a chutě??že mi sport bude potěšením a ne nutkavou potřebou???
prosím o trochu naděje.....

Milá Báro,

v tomto případě se jedná spíše o začínající anorexii,kt.se později může projevit v bulímii.
Pokud se to týká tebe, tak se na to vykašli dokud to
ještě jde..
Já jsem si tím prošla a můžu říct, že teď když si na to jen vzpomenu, tak se mi chce brečet!!!
Tvé tělo trpí, měj se ráda taková jaká jsi, já jsem se s tím musela smířit.Co mi pomohlo?
Jednoho dne jsem se tak duševně zhroutila, že jsem
si řekla, že takhle si můj život nepředstavuju a chci být veselá a šťastná jako na škole.
Naštvala jsem se na sebe a začla jsem s tím něco dělat,dokázala jsem to sama a na to jsem nejvíce pyšná. To je to co jsem v životě nejvíc velkýho dokázala a ne škola - vzdělání apod. věci.
Začla jsem jíst všechno ale poloviční porce, sport mi
výrazně pomohl po psychické stránce.
Navíc hubeňourům už dávno odzvonilo..
To si myslíš jenom ty..
Chlapům se nelíbí vyhublé holky ale pravá ženskost.
Proč by se jim měla líbit holka připomínající dítě nebo kluka - takový holky nemají prsa, zadek - jako třeba samotníchlapi. tak proč by se jim měla líbit kopie jejich samotná???
Když nejde o život, jde o h**no!!!
Žijeme pouze jenom jednou.Nežijeme proto abychom jedli , jíme proto abychom žili..
Když to zkusíš jako já a náhodou se stane, že se opět přejíš, tak si to nevyčítej a začni znovu a pokud se opět přejíš, tak začni zase znovu a uvidíš po pár týdnech se vyléčíš. Nikdo ti nepomůže, ty máš jediná své tělo pod kontrolou.

Simčo: jenže mluvím sní horem, dolem ale má svou hlavu prý je vše ok, ale myslím že ne o doktorech nechce ani slyšet psychiatr a psycholog to už vůbec ne není prý blázen moc mě mrzí a bolí že ji nemohu pomoc

Ahoj, uplne vim, o cem mluvis. Nejhorsi je bezmoc, ze nemuzes blizke osobe pomoct, dobre to znam a velmi to boli. Natlak vetsinou vsechno zhorsuje, protoze ji zahani do kouta. Mame v rodine trochu obdobne problemy. "Nemocny" si za kazdou cenu nehodla pripustit svuj problem. V tomto te muze podrzet akorat okoli, rodina, abys na to nebyl sam, promluv i s nimi. Na tvem miste bych take zkusila zajit misto ni pro radu k odbornikovi a poradit se.