Diskuse - partnercina depka - prosim poradte

ahoj lidi, chtel bych vas poprosit o nejakou tu zkusenost/radu. moje pritelkyne (24) trpi cca 2 roky depresema; bere prasky, chodi k doktorovi. za ty dva roky jsme resili rekneme co pul roku nejake "spatne" obdobi; ted je to tu zase, pritelkyne je spatna sama ze sebe, nic s ni neni, z (hyper)aktivni sportovkyne mam doma pecivala... doposud jsem byl zrejme dobrou podporou, ale ted mi dochazi energie - jsem nastvany ze se sebou nic nedela v obdobich kdy je OK aby predchazela temto N.ok stavum. stve me ze se mnou nechce ani ven, chapu ze mezi kamarady se ji nechce... ale sednout lehnout do parku... snazim se s ni o vsem mluvit,ale prijde mi ze to nikam nevede. TAKZE - vzhledem k tomu ze jsem podobny stav nikdy nemel, poradte mi at jsem dobrou oporou - at moje snaha neni kkontraproduktivni... neprilivam svoji snahou do ohne. dekuju za pomoc/radu

koukni na diskuzi Deprese,třba ti poradí nebo lecos pochopíš...

To nikdo nikdy nepochopí co to je deprese pokud jí neprožije to je podobný , když někdo onemocní nějakou chorobou a taky to neprožil, prostě na vlastní kůži.poradit , jak se chovat , jak být oporou není jednoduché, ale o hodně těžší je také nejen pochopit , ale i žít s člověkem který trpí depresí.To co si k Vám troufnu je to , že pokud svojí přítelkyni opravdu milujete , což si myslím že ano když se o ní tak zajímáte a chcete jí být oporou!!! , řešte to s odborníky - s psychology.A i přesto přijdou chvilky , které budou těžké, pak to bude na vás obou , jaký to bude.Lidi s D vidí ze začátku vše černě , může se na vás zlobit bezdůvodně, atd...právě vy budete terčem je to tvrdé ale je to tak- moje zkušenost.slovo Pecivál- to by vůbec nemělo být vysloveno nahlas....nebudete to mít , vlastně nemáte to jednoduché, je mi to moc líto!!!Ale pokud nechcete ztratit svojí přítelkyni budte jí nadále oporou...raději se opravdu poradte a i ona at to řeší co nejdřív nejen s léky, ale i s dobrým psychologem!!Hodně štěstí oběma .

jako úplně první krok si dovolím poradit návštěvu lékaře specialisty a tam se s celým problémem svěřit... je úplně lhostejné zda půjdeš sám, nebo s partnerkou,důležité je začít co nejdříve... čeká tě dlouhá a složitá cesta,která nebude chvílemi vůbec snadná,ale martas má pravdu, v začátku pomůže jedině lékař a léky... nemusí zabrat hned první antidepresiva a měl by si být na tuto skutečost připraven... jakmile AD zaberou a stav pacienta je tabilizován,může se dávka léků postupně snižovat a zde opět může dojít ke kolísání stability zdrav.stavu... napsala jsem velmi zjednodušeně a laicky realita bývá mnohem složitější... nepočítej však s tím,že nemoc tohoto charakteru se léčí jako rýma, je to běh na opravdu velmi dlouhou trať a vydrží jí jen silní jedinci... musíš se obrnit trpělivostí a nesmíš být vztahovačný, zapomeň na výčitky ahledej jednoduché věci na kterrýcch začneš stavět...jak jsem již avizovala, je to trnitá cesta... velkou opporu najdeš na DEPRESI,kde tě lidé přijmou mezi sebe a poznáš blíže jejich problémy... přeji tobě i tvé přítelkyni hodně síly a těším se na tebe na depresi...

dekuju za odpovedi. jenom to doplnim aby bylo jasno - ze se to musi resit s psychologem + praskama jsem pochopil. to jsme take udelali. po rekneme stabilizaci doslo na obdobi ktere bych nazval temer manie - kdy pritelkyne zvlada(la) strasne moc, chtela vsechno stihnout, o vseho byt... ja jsem se vicemene podridil, nevadilo mi to; anebo jsem se ji snazil drzet pri zemi.. kazdopadne momentalne zkousi 3 druh AD, k psychologovi chodi... ale prijde mi ze to je k nicemu :-/ mozna jsem trochu narocny a prijde mi ze by to mela resit mnooohem vic - udelat si v hlave "poradek", byt spokojena sama se sebou, s tim co clovek ma a ne soustredit se co by mohl mit... momentalne trochu bojuju sam se sebou, jak k tomu pristoupit; byt hodnou oveckou ktera je tu furt aby pomohla?! kdyz mam pocit ze by mela byt vetsi strana z druhe strany to resit v OK obdobich ... :-\\\

Mě to přijde , že má bipolární poruchu a v tom případě nemůžeš chtít aby si v sobě udělala pořádek .....nějaký čas to trvá, než jí zaberoiu léky ......a bude v pohodě ...........ale někdy asi dýl.....moje kámoška tohle má a je učitelka na střední , sama živí rodinku a vůbec bys nic nepoznal, má jen miniaturní dávku léků.....když měla období, jako má ted tvoje přítelkyně , vůbec nepoznávala nejbližší lidi asi měsíc .......pokud ti na ní záleží, tak vytrvej....ona za to fakt nemůže a nemůže to vůlí ovlivnit !!Musí ji pomoct odborníci a čas.

Ahoj Viku, žít s duševně nemocným člověkem je o veliké dávce lásky a trpělivosti, což už jsi poznal sám. Ovšem radu nenajdeš na těchto stránkách, ale uvnitř duše svojí přítelkyně... Můj manžel má schizofrenii, takže vím, o čem píšeš. Deprese je velice závažné onemocnění, ale v lásce a pohodě se s ním dá žít, pracovat, rodit a vychovávat děti. Stejně jako se schizofrenií. Jen to chce přehodnotit naprosto svůj život-a tím myslím Tebe. Po dvou letech se schizofrenikem jsem se rozhodla přijmout psychoedukační program, což je program určený odděleně pro nemocné a odděleně pro rodinné příslušníky. Až tam jsem si uvědomila, po stádiu nekonečné snahy o podporu, pochopení, potlačení vzteku a zklamání, že dokud budu manželovu nemoc popírat, nikdy nebudeme šťastní. Teprve až ji přijmu, stejně jako jsem přijala jeho jako člověka, včetně jeho lásky ke mně, a uvědomím si, že nenávidím nemoc a ne jeho, a jeho nemoc k nám zkrátka patří a nedá se odstranit, až teprve v tu chvíli se mi ulevilo. Pochopila jsem, začala žít jeho životem (lépe vyjádřeno: životem jeho očima) a doplňovala ho svým, zdravým... Ovšem, musím Tě upozornit, že je nutné se oprostit od všeho, co do teď považuješ za normální (a co je vlastně normální) a za přiměřené věku. Když se přestaneš "starat" o to, jak jí být oporou, ale skutečně to ucítíš, protože budete jeden, pak poznáš to, o čem teď píši. Zapomeň na sportovkyni, zapomeň na ženu, která byla aktivní, přijmi ženu, které teď není občas dobře, a snaž se, abys jí nemusel chápat, protože Tobě teď není dobře taky. Vím, že to zní naprosto zmateně, nelze o tom psát zkrácené poznatky, ale jde o to, že např. můj manžel slyšel hlasy, poté nastalo období manio-depresivní, ovšem když měl mánii, měla jsem jí také (protože v tom období byl šťastný, plný života) a jakmile přišel propad do deprese, neměla jsem ji s ním, jen jsem ubrzdila a byla mu nablízku, nechala ho vypovídat, nebo ho jen tak rozmazlovala, ale nelitovala, nechtěla mu pomoct, jen jsem mu občas vyprávěla naprosto běžné věci - starosti o peníze, dcery výsledky ve škole a zase jsem si šla po svém... A na závěr něco pozitivního: LÁSKA OPRAVDU HORY PŘENÁŠÍ, můj manžel bere devátý rok léky, pracuje, studuje, opravuje starý dům, vychováváme dceru a nikdo z jeho okolí nepozná, že je nemocný... Jen občas, když je toho už na něj moc a začíná se nenápadně "ztrácet", si vezme dovolenou a za týden je zase fit. A KDY NASTALO "UZDRAVENÍ"? On tvrdí, že ve chvíli, kdy jsem "onemocněla s ním" :-)) PS: Vím, že dg Tvojí přítelkyně je jiná, ale zkus si přečíst knihu Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem od Joanne Greenbergové. Až dočteš, pochopíš vše. Přeji ti hodně štěstí, vnitřní síly a lásky!

Tohle mu nepiš.........jeho přítelkyně má jen ataku a uplně jinou diagnozu , takže ho nestraš, schizofrenie hrozná nemoc.........znova opakuju, že moje kámoška učí na střední škole a doma má na kompu druhou práci , normálně žije sportuje a cestuje , přestože byla už dvakrát hospit. s diagnosou jako ta dívka.............a její manžel se válí doma a nepracuje ........ta slečna o tom za pár měsíců nemusí vědět, pokud jí okolí nebude stresovat ...

ahoj, tak a je to opet za nama... (?!) mame tu happy obdobi, planovana dovolena se preplanovala a pojedem do sveta, na hory... ALE zustavam ve strehu. chci trvat na psychologovi, na dlouhodobem reseni, nechci se strhnout a prozivat tez obdobi manie a tvarit se ze se nic nedeje... mam v hlave predstavu ze to je ta spravna cesta... ALE...to je duvod proc jsem sem napsal-a opravdu jsem moc vdecny za odpovedi protoze moji/nasi kamaradi nechapou... neprozili to... zpet k tomu ale - nejsem uplne mimo? neni muj pohled scestny ? knizku prectu, zkusim pochopit, zkusim zjistit vic... DEKUJU

Ahoj Viku, nemáš zač děkovat :-)) Určitě bude fajn a knížku si zkus přečíst - není to růžová knihovna, ale autobiografie dnes již úspěšné spisovatelky a mamči dvou dětí. Věřím, že jsi moje slova pochopil, v žádném případě Tě nechci strašit, ale uklidnit, protože Láska je všelék a pochopíš-li, budete-li jeden, pak si Tvoje holčička nemohla přát lepšího partnera pro život. Přeji hodně štěstí a napiš, jak jste si užili dovču ;-)

Halino, schizofrenie není hrozná nemoc! Je to jen jiný styl života, ale Ti lidé jsou možná tolerantnější a citlivější než my všichni. Nelíbí se mi Tvůj přístup. A hlavně jsi nepochopila - nechtěla jsem Vika strašit, ale nasměrovat ho, aby pochopil. Je vidět, že jsi nezažila, a kdo nezažije, nepochopí. Vím, že radíš na všech diskusích, ovšem podpora se nesmí plést s mudrováním.

Ale Anik já znám schizofreniky z nemocnice a kromě toho každý to má trošku jinak, když žiješ s jedním, tak jiný může mít úplně jiný průběh a jiné stavy...................já jsem třeba zrovna tolerantní schizofreniky nezažila ...........naopak .............a myslím že přítelkyně toho chlapce má bipolární poruchu............a to je něco úplně jiného, ty také nemužeš vědět že jde o schízu, tak mu neraď tak odvážně .........máte snad mánii???

Halino, skutečně, nemám co dodat... Ani náznakem jsem nenapsala Vikovi, že má jeho přítelkyně schizofrenii... A neurážej! Nehledě na Tvůj poslední příspěvek - neznáš tolerantní schizofreniky, znáš je z nemocnice,... včetně Tvojí diagnozy bipolární poruchy, se obávám, že netolerantním pacientem psychiatrie jsi sama. Promiň.

Ale pokus o další urážky ??Tak si ulev Anik.....hihi

Kromě toho jsem si nevšimla kde tě urážím......že bys ty byla spíš ten pacient a viděla něco, co nepíšu??:-)Ptám se normálně jestli máte mánii.......