Diskuse - Neschopnost příjemně prožívat sex. slasti

Dobrý den,
touto cestou bych se chtěla podělit o svůj problém s těmi, co si ZAŽILI TO SAMÉ, co já - byli v dětství sexuálně zneužíváni. Ještě něž Vám přiblížím moji situaci, chci Vás poprosit, aby sem psali jen ti, kdo si zažili to samé. Nehledám rady od soucitných lidí. Chci si pouze promluvit o svém problému s lidmi, kteří mají ten samý problém jako já, a tudíž ví přesně, jak se cítím. Oporu mám v přátelích i v rodině, takže citově nestrádám, jen bych si ráda promluvila s člověkem, který můj problém pochopí díky vlaství zkušennosti! Děkuji.

Tak tedy k věci. Od mých 8 do 9 let jsem byla sexuálně zneužívána rodinným přítelem. Byl to vlastně nevlastní otec mého otce. Každý týden nebo 14 dní k nám jezdil na víkend a spal u nás.
Osahával mě na ženských intimních partiích, líbal na ústa a docházelo i k orálnímu sexu. K pohlavnímu styku naštěstí nedošlo. Celé to sice trvalo "jen" rok, ale právě tento pekelný rok mi stačil zničit moje reakce a dojmy z fyzického kontaktu s muži.
Nejdřív jsem si neuvědomovala, jaké následky to ve mě zanechalo, dokud jsem (poprvé, bylo mi 13 let) neměla navázat vztah s klukem. Nebyla jsem schopna se k ním držet za ruku a líbání ni nahánělo nesnesitelnou vlnu odporu, takže jsem od vztahu upustila.
Od té doby jsem se dalším navazováním vztahů vyhýbala, až do doby (to mi bylo 16 let), než se o sblížení pokoušel další. Chtěla jsem s mým blokem bojovat, a tak jsem s ním začala chodit. Už jsem se s ním dokázala chytnout za ruku, ale z líbání mi pořád naskakovala husí kůže. Jednou však příšla velmi spontání akce ze strany partnera a tehdy jsem se poprvé (od doby zneužívání) líbala.
Bylo to ale pouze jednou, protože jsem od vztahu opět utekla. Nechtěla jsem znovu opakovat líbání a myšlenka na případný sex mě děsila tím nejhorším způsobem. Poznala jsem sice fyzické sblížení s mužem, ale ne citovou vazbu. Chtěla bych mít někoho ráda, ale nějak toho nejsem schopna.

Je nás víc???

Ahojky Markét!

No, něco podobného, vlastně to asi není moc podobné, ale stalo se mi to. Rozdíl v nás dvou je ten, že mě se to stalo v pěti letech a udělal to o tři roky starší bratranec a pak se to opakovalo. Neměl jsem z toho rozum a prvně mi to začalo docházet až kolem 16let, když jsem si uvědomil, že si to dělám jen jednou za 14 dní, abych neměl zbytečnou poluci, místo abych to dělal minimálně ob den, jak by se mělo. Taky je rozdíl v tom, že z mojí rodiny o tom nikdo neví. Prostě je to jenom ve mě. Jestli chceš, přečti si diskuzi "Poradíte mi?" Tam je to popsané všechno. Můj problém je v tom, že se mi nedaří navázat vztah. Taky jsem si myslel, že jsem kkvůli tomu Bi, ale přišel jsem na to, že to není pravda. Jsem normální- hetero. Občas se mi ráno stane, že se probudím a chci objímat a líbat tu, která leží vedle mě, jenže pak si uvědomím, že tam nikdo není a muchlám jen polštář... Řeknu ti jedno, tohle je velice složitý problém. Jestli s tím nechceš jít k sexuologovi nebo psychlogovi, chápu to. Taky se mi vehnali slzy do očí, když jsem se letos ptal sestřiičky na oddělení kam s tím mám jít. Pak jsem tam došel a už nezakklepal, protože jsem najednou nevěděl, o čem se mám bavit. U sexuoložky jsem byl, jenže už měla padla, tak jsem jí tam nechal to, co jsem napsal do té diskkuze, ale pak už jsem se s ní nespojoval, protože jsem měl jiné starosti. Jestli ti ale můžu radit, snaž se to se sebou vyřešit co nejdřív. Čím dýl to budeš odkládat, tím to pro tebe bude horší. Mě je 21 a s holkou, kterou bych miloval jsem se ještě nemiloval. To je to, co mě nejvíc ze všeho mrzí. Jo, jednou jsem spal s holčinou, do které jsem byl opravdu zamilovaný, sám v jedné posteli. Jen tak jsme tam leželi, objímali se a vzájemně se zahřívali. Oboum se nám to líbilo a cítili jsme, že jeden druhého přitahujeme, jenže ona měla přítele... Takže jsme se nejspíš ani jeden neodvážil... Když jsem se jí pak po nějakké době ptal, jestli by to nechtěla někdy zopoakovat i s..., tak se mi vysmála. Prostě to byla potvora, která mě jen využívala, ale stejně jsem jí měl rád. To mi moc nepřidalo, takže teď to zkouším na novo. Jednou se to povést musí, nebo ne? Faktem je, že pořád nevím, jestli když kk tomu opravdu dojde a oba to budeme moc chtít, jestli "se mi postaví", protože mám nějak zafixovaný, že se tím tomu druhému ubližuje. To je pěkná blbost, co? Ale je to tak a bude mě to pořád hlodat a trápit, dokud to nezjistím...
Přeju ti, ať se ti daří jednou prožít to, po čem toužíš. Nic jiného si člověk v životě přát ani nemůže.

Zdravím Pepíku,
tak jsem si tedy přečetla tu diskuzi "Poradíte mi?" a musím říct, že to tedy nemáš jednoduché. Z tvého vyprávění jsem nabyla dojmu, že máš rozpolcené názory sám se sebou. Jedna tvá část těla chce plnohodnotný vztah, ale druhá polovička ti v tom brání. Výsledek tedy je, že (aspoň jsem to tak pochopila) jsi plnohodnotný vztah ještě neměl. Další následek je, že se tedy do vztahu nutíš, protože cítíš, že by jsi už nějaký měl mít. A v neposlední řadě mě příjde, že se stydíš (ať už sám před sebou nebo před okolím), že jsi ještě nezažil to, co tví vrstevníci ano.
Jinak, to co jsi vyprávěl o té holčině z baru... Zažila jsem si něco podobného s tím rozdílem, že on byl ženatý (asi 3 měsíce) a měl ženu v 6. měsíci. Ze začátku mě to až tak nevadilo, ale pak jsem si začala uvědomovat, že tímhle mým chováním ubližuji více lidem, a tak jsem od toho upustila. Jenže zakázané ovoce chutná nejlépe, že? :-) No a výsledek? Chvíli jsme se stýkali, pak byla delší pauza, pak se opět sešli. No a nyní už jsem to utla nadobro, protože to nemá budoucnost. A skutečnost, že rozvracím mladou rodinu a dítěti beru otce mě nedovolila, abych si stavěla (nejspíš jen dočasně) štěstí na úkor jiných. Ale ten nejpádnější důvod byl samozřejmě ten, že se velice bojím úplného fyzického sblížení s mužem. Mám v sobě též rozpory, jelikož jedna část chce, abych konečně překonala své bloky a začala "žit", naopak druhá část mě vždy, když už se schyluje k fyzickému sblížení, odtáhne. Ten strach je prostě natoli silný, že mi nedovolí se úplně poddat situaci.
Ještě než skončí prázdniny se proto chci obrátit na odbornou pomoc. Jelikož jsem silnější osobnost a věci si ráda řeším sama se sebou a sobě, tak jsem dlouho nechtěla o psychologovi ani slyšet, ale musela jsem se hold sama přesvědčit, že tento problém sama nevyřeším. Jen doufám, že už není na léčení duše pozdě.
A co ty? Chceš ještě pořád zajít s sexuologovi, nebo se to budeš snažit vyřešit sám a po svém? Nejprve jsem si myslela, že časem se mi ty bloky budou odbourávat, ale opak je pravdou. Čím jsem starší, tím větší mi dělá problém žít jako normální holky - plnohodnotně...
Děkuji ti, že jsi zareagoval na můj příspěvek. Pomohlo mi vědomí, že nejsem sama s problémem, který "normální" člověk jen s těží dokáže pochopit. Také ti přeji hodně štěstí s operací, budu ti držet pěsti.:-) Zatím se měj pěkně a zase napiš...

No, koukám, že jsme na tom asi tak stejně a vůbec jsme si dost podobní. Máš pravdu, že rozvracet vztah nemá smysl. To já, ale nedělal. Mezi nima to pěkně skřípalo, "byli" spolu něco přes dva roky a první za mnou přišla ona. Taky jsem o něm věděl, že pro něj není problém jen tak se vyspat s jinou..., tenkrát, když jsem s ní v noci spal jí vlastně on nemohl pomoci, protože měl doma jinou, se kterou si užíval, takže přišla řada na "Pepíčka blbečka", kterej to zařídí.... Jen nevím, jestli do mě byla opravdu zamilovaná a chtěla se mnou tenkrát vážně chodit, nebo to měla všechno promyšlený a naplánovaný, jak si zajistit "podporu v nouzi" Prostě mě jen využívala na opravy, fňukání mi na rameno.... Jenže já jí měl fakt rád a ona se ke mě chovala úplně hrozně a ještě mě pomlouvala. To na tom dost bolí, víš... Už to prostě nemá cenu. Když jí i dneska jako kamarád napíšu, je jí za těžko mi odpovědět. Taková si kluka asi vůbec nezaslouží a už vůbec ne mě, jak říká její brácha. Smím se zeptat, kolik je ti dneska let? Já si myslím, že tam ty svoje problémy mám už vyřešený a už mě to ani netrápí. Jediný, co mi schází je občas slyšet: "miluju tě"...
Měj se hezky, jestli k tomu doktorovi jdeš, držím ti ne jen palce, ale celé pěsti. Ahoj, P

Tak to jsem ráda, že už máš starý rány zhojený. Teď už zbývá jen chodit s očima otevřenýma a čekat, až se ti do cesty připlete nějaká milá dušička, která by tě měla upřímně ráda a ta slova lásky, která ti schází, ti šeptala do ucha. Jsme hold druh společensky založený, a tak každý z nás, (ať už si to přizná nebo ne) potřebuje vedle sebe někoho, pro koho by žil. Někoho, s kým by jsme hleděli společně jedním směrem... Mám však pocit, že v dnešní době, plné přetvářky a sobectví, je láska spíše přepych, který ne každý pocítí na vlastní kůži.
Jinak, nevím, kolik si myslíš, že mi je, ale dnes je mi 17 let.
Přeji ti hodně zdaru v hledání lásky i pevné zdraví. Zatím ahoj.

Stalo se :-). Večer mám první rande s novou přítelkyní. Veřím, že to nebyl z mé strany jen další marný pokus, protože mě ona před časem pozvala na své narozeniny a jen tak sama od sebe mě hned dvakrát políbila na rty ;-). Vždycky jsme po sobě tak nějak koukali, jenže se nám nikdy nepodařilo potkat se sami, aby jsme si mohli v klidu popovídat.
Ptal jsem se kolik ti je proto, že mi z tvých příspěvkků přišlo, že jsi velmi inteligentní. Je pravda, že jsem taky kdysi odmaturuval na samé jedničky a na dlouhou dobu asi jako poslední...
Měj se fajn a přeju ti hodně štěstí

Milá Markétko, je mi 69 let a sexuálně mne zneužíval můj vlastní otec od mých lO let až do 22. Jeumím popsat své hrůzy před spaním, kdy mi srdíčko lítalo strachy, kdy zase příjde do mého pokoje a co stresu jsem jako dítě zažila to nikdo nepochopí. Surově mě bil a strašně jsem se ho bála, báli jsme se ho všichni i naše matka, vydíral tím, že mi fyzicky ublíží tak, že mne nikdo nepozná, protože mi vylije kyselinu do obličeje a také měl nad takovým dítětem samozřejmě velkou moc. Styděla jsem se a nebyla jsem schopná to komukoliv říct, také jsem se bála, protože soustavně vyhrožoval a to jsem musela chodit do školy samozřejmě a velmi, velmi mne to vše trápilo. Do současné doby jsem se s tím nevypořádala a neschopnost příjemně prožívat sex mám také a téměř nikdy jsem nedosáhla orgazmu. Také mám nepříjemný pocit z mužů a nikdy jsem k nim nenašla ten správný vztah. Byla jsem vdaná /nyní jsem již vdova/ mám 2 dcery. Nikdy jsem tuto skutečnost nikomu neřekla a vnitřně mám pořád takové chvění a cítím se poznamenaná tímto hendykemep velmi nešťastně. Něco mi to vzalo a protože byl otec despota, neumím se ani dost dobře bránit, když mi někdo ubližoval. Pokud chceš, můžeme to probrat ještě více do hloubky a přála bych ti z celé duše, abys nemusela do konce života trpět tímto pocitem jako já. Vyhledej si odborníka, psychologa, určitě Ti pomůže, ale nenech to v sobě. Mně je mně moc líto, věř mi. Byla jsem v životě o mnoho ochuzena díky svému vlastnímu otci.

Zdravím Hanah,
děkuji za Váš velice bolestný příspěvek. Velmi ráda bych s Vámi více pohovořila o našich osudech, jenž k nám byl tak krutý a připravil nás o dětství i celkový sociální vývoj.
Jak jste nejspíš četla v předchozích příspěvcích, můj problém tkví v tom, že nejsem schopna vést plnohodnotný vztah s muži. Zkusila jsem si však, že když jsem pod vlivem alkoholu, moje bloky se výrazně snižují a já se mohu ve společnosti mužů chovat tak, jak bych chtěla - beze strachu z fyzických kontaktů. Když však přemýšlím nad dlouholetými vztahy, říkám si, že bych radši nezávazné sbližování s muži. Je to podníceno tím, že nedokážu mužům důvěřivat. Pořád je vidím ve špatném světle a jsem někdy až paranoidní. Stále však od mužů čekám jen to nejhorší a proto se nechci na muže vázat. Bojím se, že bych se opět sklamala. Stejně jako Vy i já nějak nemohu najít ten správný postoj k mužům...
Těším se na Váš další příspěvek.
S pozdravem Markéta.

Ahoj je nás víc v 11 letech mě zneužil mamky přítel od té doby jsemměla problém navázat vztah s jakýmkoliv klukem. Nyní jsem se přes o už trochu povznesla i když navázat sexuální vztah je pro mne furt těžké....a sex mi není ani nikterak příjemný i když se snažím s tím bojovat blok ve mě je....