Diskuse - moje dítě bere drogy

Dobrý večer
dnes jsem zjistila, že můj syn bere pervitín. Máte s tím někdo zkušenosti? Prosím o pomoc, jak s ním jednat? Chci, aby vědel, že jeho rodina je s ním a chceme mu pomoci? Prosím má někdo vlastní zkušenosti? Co by ste mi poradili? Moc vám děkuji

Dobrý den!
Já děti sice nemám, ale rozhodně bych si o tom s ním promluvil, dal mu jasně na jevo, co si o tom myslím, snažil bych se s ním víc být, mluvit,... Nevím, jaké máte v rodině poměry mezi sebou, ale je to především o důvěře, když to nepůjde po dobrém, zkuste mu nařezat, ale v každém případě navštívit nějakého odborníka- psychologa, nevím koho... S tímhle moc zkušeností nemám, jsem spíš na té druhé straně- zákona, ale rovnou říkám, že se to může stát každému, že šlápne vedle... Rozhodně je třeba jednat hned, než do toho spadne a už se z toho nebude moci dostat ven

určitě se obraťte na odborníka - psycholog, psychiatr. Nařezání nic nespraví a hlevně s ním mluvte, o všem a pořád

jo a moc díky za radu a přeji vám ať takovou situaci nemusíte řešit ve svém životě vy

Moc by me zajimalo jak ste vyresili tuhle situaci s pervitinem.Ma dcera na pritele,ktery experimentuje s drogama.Nevim jestli mam kontaktovat jeho mamu.Nema o tom tuseni.

Dobrý den,asi bych vám mohla pomoct z ohledu že jsem taky dítě ale mám velký zkušenosti s psychologii.Brát drogy ho musí někdo naučit či ho k tomu "dopracovat"....Určitě by se mu nelíbylo kdyby jste si k němu sedly a řekli tak povídej .......vám jo ale on neřekne pravdu !!!Kdž mu to budete zakazovat tak stejněneposlechne,a když ho budete podporovat ....to taky nejde.Ale ,když ho vemete k psychologovi...to by mohlo zabrat hlavně mu tesmíte zakazovat....doufám že jsem vás alespon trochu nabudila do "dětského"-nebo spíš "dorostového věku chce to trpělivost nashle Lenka

No, tohle mě se*e nejvíc... Já dvacetiletý chlap, těžce duševně nemocný s plným in. důchodem, jsem právem označován za nemocného, ale slabůstky, popř. zaviněné choroby drogama u mládeže nazývat nemocí???!!!

Ale ona to nemoc skutečně je. Nikdo, kdo je psychicky a fyzicky v pohodě, drogy brát nezačne (max. tak z blbosti, aby si zkusil, jaké to je). Nikdo si neřekne "A teď začnu brát drogy, sobě zničím zdraví a všem kolem sebe život". Začne brát drogy, protože má nějaký problém, se kterým si neumí poradit a v daném okamžiku jsou pro něj drogy východisko. Že se do mnohem vážnějších problémů dostal, to zjistí až časem. A záleží jen na něm, jestli s tím bude chtít něco udělat. Proto to je klasifikováno jako nemoc.

Zavislost je nemoc,a ke vsemu nevylecitelna..............!Jestlize zacal experimentovat s drogama rozhodne k psychologovi,nejlepe k psychiatrovi.Jsou i primo poradny na zavislosti.Hlavne okamzite jednat,nez bude pozde

Dám ti radu .Nech toho svého h**zla ufetovat. Znám ho a pokud si myslíš že se o tobě lichotivě vyjadřuje tak si na velkém omilu,zakroutil bych mu krkem a hodil na hnojiště spláchnout močůvkou.Jednoho dne toho budeš litovat,až přijde s nožem domů,a bude chtít peníze a ty mu je nebudeš moci dát. Co udělíš?

tak to je trosku drsne ne napsat tohle matce o jejim synovy ty jsi asihodne velky intolerantni d**il kazdy ma sanci se stoho dostat ja po dvou letech na jehle taky prestala ze dne na den diky me rodine protoze stali pri me....kazda matka udela pro sve dite co je mozne aby pomohla ale ty to asi nechapes takze zakroutit krkem by mel nekdo tobe ,zalezi na mame jak daleko je ochotna pomoci nekdy to neni lehke ale jsou i pripady kdy se to podari,a podle toho jak ty pises bude tve IQ asi hodne male .....

pro p.l. - děkuji

také já jsem se dostala do tohoto problému,vlastně je to absurdní, jsem lékařka, vždycky jsem se snažila vychovávat děti jak nejlépe jsem uměla. zatímco syn je bezvadný dcera do toho spadla.píchá si pervitin. s přestávkami 3 roky. nemůžu jí přinutit k léčbě.vždy slibuje a nakonec se stejně nic neděje.poslední 2 měsíce jsem jsem udělala spoustu opatření- peníze, bydlení. ale zdá se mi, že je to horší než to bylo strašně mé to trápí a ničí. nevím jak s tím žít a jak jí pomoc máte někdo nějaký nápad?,

již 4 roky můj syn s přestávkami bere drogy. Zkusila jsem naprosto všechno. Pomoc, navrhnout léčení, odmítl, návštěva K-centra, vždy, když byl na dně, tak jsem mu pomohla a po půl roce zase relaps a pořád dokola a dokola. Nakonec byl vyhozen z práce a já jsem ho musela i vyhodit z bytu, protože se u nás scházeli feťáci, neskutečný nepořádek, ale opravdu neskutečný a nakonec se mi začaly ztrácet věci. Ani to nezapíral, zastavárna, aby měl na drogy. Nedávno se mi zase začal ozývat, vždy z cizího telefonu a vždy sjetej. Rada pro všechny: pokud se člověk sám nechce léčit, nic nezmůžete, ani kdyby jste ho do léčebny zavřeli násilím, nejde to, opravdu to nejde. Celou dobu, co je syn na ulici se bojím, že zazvoní u mých dveří a že po mně zase něco bude chtít (myslím jako peníze nebo nocleh atd.) a celou dobu chci, aby zazvonil u mých dveří a řekl mi? "mami, chci se léčit, pomoz mi". V tomto případě udělám, co bude v mých silách, ale jenom v tomto případě. a doufám, že se tak stane, a když ne, je to jeho volba života. Je to sice nemoc, ale když je člověk nemocný a chce se vyléčit, tak vyhledá lékaře ...

Mám nadprůměrně inteligentního syna, někdy ve 12letech měl poprvé zkusit trávu. Dnes je mu téměř 30 a martírium nebere konce. Vím, že byl i na pervitinu, předávkovaný zkončil v nemocnici. Vyhledala jsem odbornou pomoc, bohužel jenom já, protože syn nechtěl spolupracovat. Já jsem si oddělala zdraví, ale nezmohla jsem vůbec nic. Svého syna nadále miluji, ale musela jsem se postavit do pozice, že to je jeho život a já to respektuji, jinak bych už byla v blázinci. Vždycky jsem věděla, že existují narkomani, ale myslela jsem si, že se to děje v "jiných" rodinách... Může to potkat kohokoliv a nejstrašnější je, že si člověk dává vinu. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že to je jeho volba. V momentě, kdy se sebou bude chtít něco dělat, tak budu při něm stát jako skála, ale jinak, pokud syn nechce sám, není šance.