Diskuse - Hlubinná abreaktivní psychoterapie

Dobrý den, chtěla bych se zeptat jestli někdo máte zkušenosti s hlubinnou abreaktivní psychoterapií?

Zkušenosti mám jezdila jsem do Prahy k p.dr stálo mě to každé sezení 700kč náklady na cestu a výsledek žádný,jen mě stále nutila abych přestala brát léky na nervy,že se jinak nedostanu do potřebného stavu a nic se mi taky nevyjevovalo.Ninka

No ja jsem tam prave byla jednou a vyplacla jsem necely 2000 za to skenovani a dala mi nejaky pilulky, pry to jsou jen bylinky. a aby mi to pomohla tak tam musim jit aspon 10x tak nevim jestli tam ma cenu chodit ptze na netu jsem zadny diskuze nenasla.

Dobrý den,zkušenost mám,vyhledal jsem pomoc u svého známého,který tuto terapii provádí..
Můj problém byl v bolesti zad.Po několika vyprávění z mé strany(událostí)jsem se dostal do minulého života 1000let př.n.l.Byl jsem něco jako "stavbyvedoucí"v jednom chrámu v Egyptě.Podřízení,které jsem měl na starost,vytesávali přez deset metrů vysokou sochu.Při kontrole jejich práce se začalo se sochou manipulovat a pokládat ji na zem.Při spouštění sochy se urvalo jedno lano a socha začala padat na zem,snažil jsem se utéct,ale byl jsem příliš blízko.Zasáhl mě velký kus sochy do zad a "rozdrtil" mi páteř.Když mě podřízení vyprostili,donesli mě k "lékaři"(lékař byl mým přítelem).V jeho stanu jsem ležel a čekal,až mě ošetří.Byla v jeho očích vidět bezmoc,že mi nemůže pomoci,proto nalil do misky nějakou tekutinu a dal mi ji vypít(jed).Při tom mě hladil a díval se mi do očí(v ten moment jsem plakal a terapeut mi otřel slzy)Chtěl jsem "lékaři" říci,že to nevadí,že mi nedokáže pomoc,že jsem ho rád poznal atd.ale jed začal působit a já už nemohl říci ani slovo..prožíval jsem neuvěřitelnou bolest, která začala pomalu mizet..Najednou jsem byl na nějakém ostrově kde byla jenoum louka,posetá květinama.Z té louky jsem viděl moře a u břehu loďku s "převozníkem".Automaticky jsem sešel k pobřeží a nalodil se.Loďka vyplula na moře a já viděl vzdalující se břech.Najednou jsem spatřil obrovský vír,do kterého jsme vpluli..pak už jsem jsem viděl jen samé bubliny(bubliny jsem viděl také na začátku sezení,ale nevěděl jsem proč)Terapeut mi řekl,ať se vrátím před událost se sochou v chrámu.
ocitl jsem se na nějakém náměstí a měl jsem v ruce bič.Spatřil jsem otroka přivázaného u sloupu a začal jsem ho bičovat do bezvědomí..pak se stala událost v chrámu a já pochopil,že to bylo něco jako karma za bičování otroka do zad..Od té doby mě záda přestala bolet...tak nevím,toď má zkušenost..co vy na to?sám jsem tomu nechtěl moc věřit, jo a celou dobu mě doprovázela "chrámová kočka"-jakou roly tam měla,doteď netuším..

Ahoj Petře, kdybych nebyla buddhista s velmi hlubokým vztahem k starověké minulosti, těžko by se mi věřilo tomu, co jsi tu popsal. Ale věřím každému slovu, které jsi napsal, protože mně se stalo něco podivného. Když mi bylo 10 ( v roce 1969), tak jsem s rodiči navštívila muzeum Louvre. V egyptologické části mne doslova přepadl takový divný pocit, jako kdybych tam patřila - do té doby těch faraonů řekněme IV. dynastie. Po gymplu jsem chtěla studovat egyptologii nebo klasickou archeologii, ale nakonec jsem se přihlásila na filologický obor latina-řečtina. Pořád ve mně byl stejný pocit, že nepatřím do doby, ve které žiji a do místa, kde žiji- jako kdybych tu byla zcela omylem. Už za totality jsem se seznámila v Praze s člověkem, který dělal regresní terapie - doporučila mi ho tehdy kolegyně z práce, protože jsem měla problémy se spaním, občas nějakou depku a hlavně náročné a vyčerpávající zaměstnání
/průšvih byl, že mne moje práce bavila /. Absolvovala jsem u něj několik sezení v rozmezí asi 6 nebo 7 let. Slovy" za totality" myslím 2.polovinu osmdesátých let minulého století. Po sametové revoluci jsem ho pak viděla ještě dvakrát. Už při prvním sezení jsem se dozvěděla, že jsem v jednom ze svých hodně dávných životů byla pohaněčem slonů v Indii a viděla jsem, jak řídím slona takovou zvláštní holí, jako kdybych mu ji zabodávala do hlavy. ( mám zoofobii - bojím se velkých zvířat- např. koní, dobytka- jestli se bojím slonů, nevím, nezkoušela jsem to -pro jistotu , a také mám v posledních letech zvláštní bodání v hlavě jako zprava shora doleva dolů, jako kdyby mi někdo probodával hlavu pletacím drátem). V dalším životě jsem se viděla jako žák v buddhistickém klášteře, který byl vysoko v horách. V další životě jsem byla doslova divoženka s modrou tváří a s velmi kladným vztahem k sexu( podle téhle regrese by se dal natočit docela dobrý celovečerní erotický film ). Kromě toho žáka v buddhistickém klášteře jsem nerozuměla skoro ničemu. Snad jen tomu, že jsem někde jinde, než mám být. Co se týče buddhismu, tak s tím jsem se postupně seznamovala od pěti let a v roce 1977 jsem se rozhodla v tom smyslu, že je to filosofie filosofií, ať si komunistická propaganda říká, co chce. Tomu ostatnímu jsem porozuměla až po letech - můj život se vlastně opakoval jen v jiné době a v jiné zemi. Hlavně ta "divoška ". Divoška ale skončila špatně - byla obětována. Ona nectila patřičně zákony a zvyklosti svého národa, i když jinak ji ten národ považoval za velmi prospěšnou. Byla obětována zvláštním způsobem - byla dána do pevné dřevěné klece, naspodu zatížené kameny, a
a spuštěna do vody - tedy se utopila. Od dětství trpím hydrofobií ( takové povodně jsou pro moji psychiku úplná pohroma, i když se mne ani kapka vody nedotkne). Co se týká té modré barvy, tak na obličeji jsem ji měla v životě vícekrát - nejen jako modřiny, když mne mlátil bývalý manžel, ale také jako divadelní barvu na skotských slavnostech. No a závěr věci - vše se může opakovat, i když člověk nevěří v minulé a budoucí životy. Takže jsem buddhista - v reinkarnaci nevěřím, karmu má jenom jeden směr, jehož jsem stoupencem - Diamantová cesta -phowa, druhý směr ji mít nemůže - jsem tantrička ( sex je pro nás posvátný jako zdroj subtilní energie), jsem členem OS Bratrstvo Keltů
a držím jak skotské, tak keltské i buddhistické
svátky. Jsem nekonformní až excentrická - tedy názorově. "Česká demokracie " je pro mne snad horší než byla "česká totalita " a české zvyklosti považuji obvykle za nepřijatelné jakožto i českou národní povahu. Pak se hromadí problémy a z toho plynou různé depky. V jiné době a v jiném místě bych své problémy neměla. Ta terapie mne vlastně mých problémů nezbavila, ale spíše mi ukázala, odkud by mohly nejspíše pocházet. Je zajímavé, že jsem se s některými věcmi postupně začala smiřovat, jen se těžko smiřuji s tím, že žiji
v ČR a v této době. Jinak když na to zapomenu, tak se mi docela dobře žije - " tady a teď " - ve svém světě - ne v tom vnějším - ten se snažím jen pozorovat. Jo a obětována tzv. vyšším zájmům nebo cílům jsem byla více, než je zdrávo pro jednoho člověka.Nejhorší na tom je, že ta divoška se také nebránila, jako kdyby byla pod vlivem nějakých omamných látek. Já jsem se také mnohokrát nedokázala bránit nebo se vzepřít cizí zlé vůli a několikrát by se ty situace daly považovat za životu nebezpečné.
Ještě k té tvé chrámové kočce - kočka byla v Egyptě považována za užitečné a posvátné zvíře a bohyně Bastet ( buď zobrazována jako kočka nebo bohyně s kočičí hlavou ), byla původně ochránkyní
mennoferského pohřebiště, teprve za 22. dynastie povýšila na jednu z nejvýznamnějších egyptských bohyň. Své postavení kupodivu neztratila ani v pozdější době u Řeků a Římanů, ačkoliv to nebyla jejich bohyně. A když v Egyptě "povýšila ", tak byla ochránkyní asi všeho možného, protože byla pokládána za zosobnění životodárného tepla slunce a nazývána "Okem boha Rea". Egyptské
texty ji vždy spojovaly s bohem slunce Reem. Tedy mohla být tvojí ochránkyní nebo někým významným, s kým ses v minulém životě setkal, nebo symbolem boha Rea ( Pán nebe, Stvořitel a vládce světa) - to vše platí, pokud kočka byla čtyřnohá. Pokud ovšem byla kočka dvounohá ( tedy žena vyskytující se v egyptském chrámu), potom bych to viděla jinak. To by nebylo nic dobrého - taková žena představuje zradu a faleš.
Ovšem daleko zajímavější než ta kočka je ten převozník. U mne byl převozník naprosto nedílnou součástí terapie- vyskytl se úplně pokaždé, a to nejméně dvakrát. Byl starý, seschlý, nerudný až hádavý a převážel mne přes řeku ve tmě. Ani paprsek světla, ani hvězdy, ani měsíc. A přesto jsem ho viděla i ty řeky . Ty byly různé- nebyla to tatáž řeka. Přestože byl ten převozník tak odporný, já jsem vždy do té loďky ochotně nastoupila, ať mne vezl, kam chtěl.Při dvou prvních sezeních jsem ho vzala tak, že tam prostě je, a já do té loďky prostě nastoupit mám a nebo musím. O tom nebylo pochyb. Ta první řeka byla vždycky strašná. Když mne přes ní převážel, tak jsem plakala ( také mi terapeut sušil slzy ), naříkala, bědovala nad svým zpackaným životem, měla jsem pocity křivdy, ublíženosti - prostě řeka " Depreska ". No a když jsme se dostali na druhý břeh, tak tam byla louka a tou loukou protékala další řeka - přes tu mne nikdy nepřevážel. Voda té řeky byla sladká.
Vždycky jsem se z ní napila a bylo mi lépe - prostě řeka "Antidepreska ". Hlavně jako kdybych už neměla žádné starosti. No když mne pak zase převážel zpátky přes jinou řeku, tak to byla zase řeka "Depreska ".Ten převozník jako by mne při té terapii převážel mezi dvěma různými světy. Později
se začal ten převozník "objevovat " i mimo sezení.
Jako kdyby ke mně patřil. Ten převozník je tady "u mne " i několikrát denně. Celých 19 let mi pomáhá.
Pořád mne vozí sem a tam. Už dál nestárne, ale je
čím dál protivnější. Ale přijede vždycky se svojí loďkou, když ho potřebuji. Jak jsi jistě poznal, teď už provádím autoterapii i poskytuji některé terapie druhým a také občas vykládám symboly, sny nebo vize.
Takže ten tvůj převozník není stejný jako ten můj - ten tvůj tě odvezl někam jinam, abyses už nemohl vrátit tam, kde vznikl tvůj problém - na to je nejlepší moře - je dost veliké. Ten břeh, který se vzdaluje, je
je symbolem místa tvého utrpení. Jenže...potom ten vír ( vír je problém, ze kterého se nemůžeš dostat, který tě prostě nepustí a ten tvůj vír byl obrovský) a bubliny ( unikají z dýchcích cest, když se topíš). Měl jsi vynikajícího terapeuta, protože tě vrátil tam, kam měl - do doby před událostí s tou sochou v chrámu- a že tě "nenechal utopit ". Jsou i tací terapeuti, kteří by tě klidně "utopit v tom víru nechali " a nevrátili by tě zpět, protože už splnili svůj úkol - zbavili tě bolesti zad a co bude potom, to už "není jejich starost ". Myslím, že jsi měl kliku. No a při další terapii byste třeba mohli zkusit to překonání moře bez víru a bez bublin. Přeji mnoho štěstí. KIK