Diskuse - co dělat když otec na rodinu křičí a ponižuje????

Ahoj. Je mi 25
Můj problém: Otec je vztekloun a pořád se mu něco nelíbí, vše co udělám já,sestra a hlavne máma tak je špatně. Už se s náma nedokáže ani pořádně bavit jen křičí a hledá chyby aby nám mohl vynadat.dríve to bylo jen občas ale je to horší a horší ... nadává i své matce... ale na ostatní lidi je hodnej a nejradši by pro ně dělsl vše. Připadá mi že má problém v tom že by mu jakoby všichni z rodiny ubližovali. Proaďte někdo jestli se to dá nějak léčit ... nerad bych aby to nějak špatně dopadlo ...

Ahoj,toto je závažný problém,můžu ti v něčem poradit,
napiš na můj meil:majkaxp@centrum.cz

Čau Aleši! Já to mám doma podbné s tím rozdílem, že táta řve většinou jen na mě. Jsem o něco málo mladší, snažím se mu pomáhat jak můžu a stejně všechno co udělám je špatně, páč on to umí líp... Prostě co udělám je špatně, jsem ten největší trouba na světě... Navíc je můj šéf v práci, o kterou se mu mám snad i starat, myslet v ní i za něj a neustále ho kotrolovat.... Ani nevím, jak to popsat, prostě co udělám, i co neudělám je špatně, ať už víc nebo míň. Nepamatuju se, kdy by mě za něco pochválil, nebo aspoň řek že je to dobře. Dřív takový nebýval, na svůj soukromý život prakticky čas nemám a když už něco dělám pro sebe, ať už auto, zahradu, nebo spravuju něco kamarádům jako drobný přivídělek třeba o víkendu, tak mi řekne, že na něj prostě úplně seru... Nevím už co stím, spíš to přecházím, přestávám ho brát vážně a pomalu se sháním po vlstním bydlení, abych mohl začít konečně "žít" a ne jen přežívat...

Honzo, tak to vlastní bydlení je asi celkem rozumnej nápad, určitě se ti hodně uleví. Tak držím pěsti. E.

Aleši
Určitě je možný ho léčit a tenhle stav dát do pořádku, jediný podstatný detail je ten, že on sám by si musel uvědomit, že něco dělá špatně a sám se chtěl začít léčit.
Je to ale možný zkusit zařídit i tak, že by se šel léčit s nějakým zdravotním problémem a současně bychom se snažili působit i na jeho vztah s rodinou. Je to ale trochu komplikovanější cesta.

poradna@salvare.cz

je mi 50 let,takoveto chovani je nebezpečne nejen pro rodinu jako celek,ale negativne ovlivnuje kazdeho clena rodiny zvlast.dusledky si potom kazdy jedinec nese sebou celi zivot.v lepsim pripade muze byt pouze napr. .smutny atd,aniz to okoli registruje,vhorsich to mohou by i sebevrazdy,znam to ze svych zkusenosti.prave nyni prem¨yslim zda odejit a jak.mateli zajem o tomto komunikovat,mozna bychm si mohli pomoci .dekuji naschledanuo.duska

DUŠKO,jdi od něj,mám doma něco podobného,už začínám řešit odchod,dostal by mě na samé dno,ještě
že mi pán bůh nadělil hodně síly,byla by ze mě už dávno troska.Něco říká,vzápětí si to sám vyvrátí,něco si vymyslí a tvrdí,že jsem to řekla- slovo od slova mi
referuje a já vím,že to není pravda,léčit se nechce,
protože jsem blázen já,no už skoro sem,ale z něj,musím pryč,je to i**ot,který by měl být v ůstavu
a léčit se,bohužel ho nikdo nepřinutí,musíme si pomoct sami.

Ahoj. Je mi také padesát. Prožila jsem jako dítě něco hrozného. Otec neustále řval, ponižoval mne,
byla jsem za každých okolností Blbec, kterému se nedalo nic říci, který ... to bych mohla napsat několik stran. Už v deseti letech jsem z toho měla úplně zničené nervy. nejhorší ale bylo, že můj otec na mne chodil řvát i do mého vlastního bytu ( do každého, který jsem kdy obývala ). Ať jsem udělala cokoliv, bylo to špatně... a to i když jsem to udělala, tak jak si přál on. Takhle na mne chodil řvát až do mých 45ti let. Mám tři děti. Všechny mé děti to viděly a slyšely. Dokonce i nejmladší syn, kterému je teď 11. Kdykoliv se v mém životě vyskytl partner nebo potencionální partner, byl ihned odejdut. To znamená, že jsem v podstatě ze strachu z otce a jeho projevů dala prostě partnerovi kvinde. Už pět let se s otcem nestýkám, ale vím, že následky si ponesu do konce života, a to i když třeba můj otec zemře. Vždycky jsem si myslela, že až můj otec zemře, že se toho zbavím. Můj otec je ještě naživu, ale já teď už vím, že jeho smrt
mne toho nezbaví. Žila jsem v omylu, že když nebude, tak že si budu moci být jistá, že už na mne nikdy nebude moci řvát, ale poslední dobou si uvědomuji, že to tak prostě nebude., že se toho jeho řevu nezbavím nikdy. Pořád mi bude znít v uších. Jo a k těm sebevraždám. Mohu ti říci, že byly v mém životě takové okamžiky, že jsem toužila nežít, abych se toho zbavila. V noci jsem se budila hrůzou, ten jeho řev mi jakoby pronikal do mozku, i když jsem potřebovala spát. Dokonce jsem měla období, kdy jsem se z toho už jako dospělá začala pomočovat. To už je teď dobré, ale bylo to hrozné. Takže pokud jste to někdo zažil takhle nebo to ještě zažíváte, tak vám držím palce, abyste si odnesli menší následky než já. To vám všem moc přeji.
Ahoj KIK

Ahoj Honzo, doufám, že nedopadneš jako já. On to totiž ochod ze společné domácnosti nemusí vůbec vyřešit. My jsme s otcem podnikali - můj otec byl šéf a já asistentka, ale to už asi 15 let neplatí. Takže já ten jeho řev vlastně měla v práci i doma. To chce úplně se dostat z jeho dosahu. Já jsem si někdy myslela, že se budu muset nechat deportovat nejméně na Mars, abych se toho zbavila. Kéž by to bylo bývalo možné. Jako Marťanovi by mi určitě za takové situace bylo lépe než pozemšťanovi. Ta naše zeměkoule mi připadala malá. Měla jsem pocit, že mne ten můj otec dostihne třeba i za polárním kruhem. Teď už je to lepší, ale dá to hodně práce vyhnout se vlastnímu otci, to mi věř. Někdy prostě musíš vyřešit něco rodinného, a pak není zbytí. Já jsem naštěstí za posledních 5 let komunikovat s otce nepotřebovala. Všechno řeším přes matku. Ta je sice vztahovačná hysterka, ale jako taková je pro mne snesitelnější než můj otec. Poslední dobou už neřeším radši nic, co by jen z dálky zavánělo nutností kontaktu s otcem.
Ahoj KIK

Tak se odstěhuj a dej jim vědět žese postaráš sám o sebe,pokud ti je ovšem 16-let.

Vydrž Aleši,většinou platí to že ženy prožívají domácí násilí,ale i to platí i pro muže,a pokud tvůj otec ti nedal do dneška pokoj,tak zajdi na policiia oni si stím poradí

Dost mě to zajímá,má přítelkyně má stejný problém,jako ty.

Přesně takový je můj fotr, opakovaně mě nadává, ponižuje, pomlouvá, mlátí, dělá mi ze života peklo, šikanuje, terorizuje, válí se po gauči, buzeruje, jde po mě jako hyena a to je jediný co fotr umí. Musela jsem se odstěhovat a mám od fotra svatej klid.

Tedy kromě toho, že já jsem měla až do dospělosti problémy se svým otce, jak jsem už dříve napsala, tak jsem si teď vzpomněla na jednoho kluka. (Toho jsem naposledy viděla tak před 18lety-teď by mu bylo asi 37 nebo 38.) Ten tvůj příspěvek, jak jsi líčila svého otce mi ho připomněl. Jeho kamarádi mi totiž jeho otce líčili podobně a víš jak jeho otci přezdívali ?
PINOCHET. (To byl chilský diktátor, který se chopil moci v Chile v roce 1972- nevím, kolik ti je, tak ti radši píšu, kdo to byl Pinochet, protože bys to nemusela vědět).

Je mi 33, to na mýho fotra sedí, to je diktátor všech diktátorů, ale jak říkám, teď bydlím sama a mám od fotra svatej klid.