Diskuse - Bolest z nevěry partnera

Dobrý den, jak zapomenout na obrovskou boest kterou mi způsobila partnerova nevěra? trvala půl roku a to že se rozešli nesl celkem těžce, prý to pro ně oba bylo těžké se rozejít, ale nedokázal mě opustit tak to nakonec ukončil s ní (tedy pochopila jsem že to iniciovala ona, protože mě nechtěl opustit a táhl to s námi oběma) a chce být se mnou pokud mu odpustím. Prý mě celou dobu miloval i když byl s ní a nikdy neměl v plánu se se mnou rozejít. Já to nějak nechápu.
Rozhodla jsem se odpustit, miluji ho a chci věřit že se to už nestane. Problém je v tom, že mě to neskutečně bolí že mi tak dlouho lhal a taky to bolí vědět že pro něj ten vztah byl takový že ho bolelo se s ní rozejít. je to už skoro půl roku co to skončilo, i bydlí v jiném městě ale neustále se mi to vrací, co když ji má stále rád atd. Vím, že když sjem se rozhodla odpustit musím jít dál, teoreticky to vše vím, ale v srdíčku to prostě strašně bolí a od té doby nějak stále pochybuji zda mě miluje. Tvrdí že ano, ale prostě mě to pořád bolí. Za jak dlouho to přejde? jak se s tou bolestí vyrovnat? Nechci ten vztah zahodit, ale neumím si představit že by mi měl ublížit znovu, já mu bezmezně věřila i přes to, že jsem trochu žárlivá. Svým způsobem jsem připravena mu znova věřit, ale ten červík občas zahlodá, co když prostě udělal to jednou udělá to znova....Nebo že na ni třeba pořád myslí a tak. Jsem hloupá, na to kolik mi je let bych už měla být rozumná, ale já ho prostě asi miluju víc než je zdrávo, dřív se mi to nestalo, byla jsem vždy ten kdo bral vztah s nadhledem, u tohoto muže je to ale naopak a já nevím proč. není ničím extra výjimečný, prostě ho ale miluji.Jsem s ním dva roky a ta intenzita neopadá, i když on říkal že mi neříká ty slovíčka lásky už tak často, protože je prostě normální že časem se ve vztahu ztratí ta počáteční zamilovanost, ale prý to neznamená že mě nemiluje.Ale já půl roku po jeho nevěře nějak asi potřebuji ujištění že mě miluje, ale vím že je to hloupost si to nějakým způsobem vynucovat. Vím, že mě má rád, proč jsem tak zmatená a bolí mě srdíčko tak dlouho? Jsem jak malá holka a přitom jí už dávno nejsem.

Prosím administrátora ať smaže kopii příspěvku který jsem omylem vložila několikrát místo jen jednou, děkuji

Sisinko, dělej si radost, kup si něco krásného, změň účes, jdi do společnosti, uvědom si, jak je život krásný. Jen nepřemýšlej nad tím zvláště, když ho miluješ! Život je dlouhý na to, aby prožil člověk jen jednu lásku. Často to může být jen zkouška života ale nic víc. Jestli Ty budeš stát pevně na svých nohách a ovládneš situaci - nic se nezmění a Vašemu vztahu navíc pomůže jej upevnit. Vytvož co nejkrásnější a milý domov, kam je vždy radost se vracet. Bez hádek a vyčítek. Zkus na chvíli potlačit své JÁ a být jen pro ostatní, nevnímat sebe, Jde jen o určitý cvik. Vše dobré se Ti vrátí a naopak ještě zhodnotí. Přeji Ti brzký návrat do normálu a hodně lášky. Pokora a odpuštění jsou součástí následujících dnů.

Sisi, to víš, že to udělá znovu. Dokonce jsem si jistá, že už dále někde souloží zase s jinou. Pokud tě půl roku tahal za nos, tak bych se na něj dávno vykašlala. Kdyby ti zahnul někde s nějakou při noční párty - omylem a opilý, tak by se to snad dalo někdy odpustit - i když taky jen těžko. Ale takhle pokud s ním pokračuješ, tak pěkně ponižuješ sama sebe. Je to ubožák a nemá tě rád vůbec, protože by si tě vážil a nedělal z tebe i**ota. Promin, je to tvrdé, ale pravda bolí. Otevři oči a najdi si někoho, kdo si bude vážit tebe a vašeho vztahu. Váš vztah je jen ztráta času.

Anno, s tvým názorem nesouhlasím. Takže by ženská měla po přítelově půlroční nevěře pokorně a s odpuštěním potlačit své já a plna odpuštění budovat příjemný domov? No to snad nee, to se mi snad jenom zdá????

Nad oběma variantami neustále přemýšlím, ale ta bolest se neustále vrací, nějaké dejme tomu odpuštění se stalo, ale nemůžu zapomenout. Přesto ho miluji, vím, že sjem hloupá a mít kamarádku na svém místě poradila bych jí ruce pryč, ale někdy si srdce nedá poroučet, ale pak si můžu sama za to že trpím, já vím. Je to těžké.

Milujes nekoho kdo na tebe kasle a zahyba? To mas teda blby holka. Tvuj problem.

Milá Sisi,ve tvém příběhu se uplně vidím,prožila jsem uplně to samé.Začal mě podvádět v lednu,když jsem byla v 7měsíci těhotenství,všechno jsem věděla,pořád sme se kvůli tomu hádali,dokonce jsem i kvůli tomu skončila i v nemocnici.Už je pryč.Odpustila jsem mu,ale pořád to ve mě je a nemůžu na to zapomenout,jsme spolu 7let.Miluji ho a nechci ho opustit i přes to,že mi moc ublížil.Pořád věřím,že to bude jako dřív.

Milá Sisi, přemýšlela bych nad tím, jestli tohle dokážu zpracovat. Stalo se to, nevěra byla, tohle už se nedá odpárat.Rada, jak tohle správně vyřešit neexistuje. Když vedle sebe postavíš deset lidí, kteří si tímhle prošli, každý ti řekne něco jiného. Bude se to pohybovat mezi extrémem no a co, můj přítel není můj majetek, toleruji, že se zamiloval do někoho jiného, až po druhý extrém, že někdo kvůli nevěře je schopen partnera zabít. Takže i reakce tady budou hodně různorodé. Ty bys měla hlavně poznat sama sebe. Zjistit, jestli jsi schopná tohle odpustit. Já bych ti moc přála, abys to dokázala, protože přítele miluješ a tohle se prostě v životě stát může, ale pokud by tě měly pochybnosti pronásledovat celé roky, je lepší to ukončit. Nebyl by to hezký život ani pro tebe, ani pro partnera. Držím pěsti.

A co to znamená že ho miluješ? Mohla bys mi to přiblížit? Snad to, že jsi na něj upnutá a nejsi schopná si najít někoho pořádného? Copak vám všem to připadá normální, že byl s nějakou jinou půl roku a celou tu dobu lhal? Copak to se dá odpustit? Copak se někomu takovému kdo vám lhal takovou dobu dá znovu věřit? Ne, nedá. Nebuď naivní sisino. Udělej to kvůli mě a nenalhávej si nesmysly.

A proč by měla řešit svůj problém a svoji bolest způsobem, jakým chceš ty? Proč kvůli tobě? Je to stejný, jak kdybys ji nutil/a nosit tvoje boty. Tobě sice náramně padnou a dobře se ti v nich chodí, ale ji můžou tlačit a po několika krocích z nich může mít puchýře.

Vím, že každý na to má svůj názor, toleruju je a jsem ráda za každý názor.Život si se mnou pohrál a můž kterému jsem věřila mě zklamal, nevím zda je to tak, že každý má dostat novou šanci, nebo v tomhle případě to neplatí, nevím ani zda zapoměnu, možná jsem jen chtěla slyšet nějaký neutrální názor či názor někoho kdo prošel něčím podobným.nejsem žádná"pipina" naivka , která se bojí že nikoho jiného nenajde. Naopak. Velmi jsem zvažovala zda v tomto vztahu pokračovat. nejde o to, že z něj neumím odejít, to je to "nejjednodušší" prostě za vším zavřít dveře. Spíš jsem zkoušel najít možnost jak to ještě zkusit, každý jsme jiní a kdo ví, třeba ho jedna nepříjemná zkušenost "napraví" ale třeba ne.Je to fakt, udělal to jednou, může to udělat znova... Nejsem naivkaa vím to, Kdybych ale na to měla pořád myslet, opravdu by nemělo význam v tomto vztahu přetrvávat.stále váhám, stále váhám a hlavní je to, že se snažím na to nemyslet, co se stalo, jen to někdy přijde a když to přijde, cítím jak to pořád strašně bolí, je to zkruba půl roku co jsem to zjistila, a pořád to nepřebolelo, třeba to bude bolet kdykoliv si na to vzpomenu, a možná se chvíle kdyna to budu myslet časem vytratí. Nebo mě budou žrát pořád. Tohle vše vím. Jojo teoreticky jsem "vybavena" dobře.Ale pořád to je tak všelijak s mými pocity....

¨Dávno už ti zahejbá zas s jinou, ale zkoušej mu odpustit, třeba deset let. Pak v šedesáti zjistíš, že ses spletla.

Ja si myslm ze byses mela vratit

Vím o čem píšeš.Tím vším jsem si prošla,je to moc bolestné,ale ze své zkušenosti vím,že už to fungovat nemůže-je to prostě hlavně o ztracené důvěře,Už jsem mu nedokázala uvěřit.On tvrdil jak to bude dokazovat,abych znovu důvěřovat začla.Překvapení se konalo nedávno,našla jsem fotky o jeho další lži.Vydržel necelé dva roky a znovu si užil,tentokrát rovnou v našem společném bytě a na naší společné chatě.A výsledek?Ráda bych,ale už to není možné,už nikdy mu nedokážu věřit.Bolí to,moc to bolí,ale odcházím.Sehnala jsem si bydlení a odcházím,on odejít nechce,neměl by si kde v budoucnu užívat,musím tedy já!