Diskuse - Nechci chlapečka

Jsem maminkou dvouleté holčičky a jsem moc šťastná, pro malou bych udělala cokoliv, je to moje princezna, za kterou bych dala vše. Před několika měsíci se ale ve mně něco hnulo. U prvního dítěte mi bylo absolutně fuk, zda to bude holka nebo kluk, však jak praví ono klišé „hlavně ať je to zdravé“. Jednou bych chtěla ještě druhé dítě, ale přistihla jsem se, že mám vyloženě odpor ke klukovi. Při představě, že bych měla mít chlapečka dostávám pocit, jako kdyby jste alergikovi nutili kočku. Nechápu, proč mám takové pocity, nědělám si to vědomě, je to nějak ve mně a nemůžu to ovlivnit. Není to tak, že bych dokázala něčímu klukovi ublížit, to vůbec ne, ale na to jak se rozplývám nad holčičkama a přijdou mi roztomilé, se mnou kluk ani nehne, naopak mám nějaké puzení „nebrat to do ruky a nevšímat si toho“. Dospěla jsem do stádia, že než mít jednou syna, tak nebudu mít radši žádné další dítě…kluka bych nepřekousla a nemohla ho milovat. Svěřila jsem se sestře, a ta tvrdí, že je to nějaké dočasné pomíchání pocitů, a že kdybych byla těhotná a čekala kluka, tak že zapracují hormony a vše by bylo ok. Já si to ale nemyslím, u dcerky jsem v těhu nijak poblázněná nebyla. Kdybych věděla, že mám v břichu chlapečka, tak mám z toho naprosto odpudivý pocit, že mi tam něco parazituje a měla bych nutkání to ze sebe co nejrychleji dostat. Moje dcerka je typická holčička, drobnější blondýnečka, parádnice, mazlivá, milé, šikovné a poslušné dítě… Kluci, kteří jsou plus mínus stejně staří, které znám, jsou „opoždění“ – často jim spousta věcí trvá déle, jsou uřvaní, neposlouchají, v hračkách pro kluky se neorientuju, nezajímají mě, a oblečení se mi klučičí v 99% žádné nelíbí - takže žádná satisfakce v žádném ohledu… Asi jsem zaměřená jen na ty negativa a pozitiva vidět nejsem schopná. Jsem přesvědčená, že to určitě částečně pramení z toho, že jsem jako dítě vyrůstala bez otce (ten se na nás vykašlal, ještě než jsem se narodila…nicméně po letech se vzpamatoval a nyní spolu máme hezký vztah), a s manželem jsme měli teď dost náročný rok, kdy jsme byli několikrát na rozvod…takže si to asi převádím tak, že kdyby byl kluk jako manžel, občas totálně nechápavý, vymýšlející si absurdity, aby si obhájil své pohodlí, uhádaný apod., tak bych si šla asi hodit mašli… Jsem z toho nešťastná a dobře si uvědomuji, že mám se sebou problém - jakýsi psychický blok. Můj dotaz zní, zda by mi s tím mohla pomoci třeba kinezologie? Nebo raději terapie u psychologa? Než si tenhle problém vyřeším, pak si "nelajznu" znovu otěhotnět, přestože bych za pár let ráda...

Ahoj claaro2, dekuji ze tento clanek pises, myslim si ze nebudes sama, kdo ma v sobe podobny boj. Vim sama o jedne, me velmi blizke, kamarádce, která tez bojovala s podobnými pocity a při druhem tehotenstvi se celkem obavala vysledku. Ji se ale zadarilo mit holcickú, takze je z obliga. Ja mam tento pocit pro jakekoliv otehotneni, moje představa ze bych mela byt nekdy tehotna je spojena s tim co tu pises, ovšem pro obe pohlavi.. Takze ja dobrovolne volim zustat bez deti a netlacit se tam, protože uprimne vim ze bych to nedavala, ze to nechci. Nastesti muj muz nemá vylozenou potrebu mit deti a společnost je dnes uplne benevolentni k tomu zda budes nebo nebudes matka, Takze volba je fakt svobodna. V tvem pripade je to dilema, pokud touzis po diteti ještě jednom, protože pak mas risk 50/50 a mit kluka by byl prusvih. Neodsuzuju te, tyto pocity jsou opravdu silny impuls z vnitra a ze srdce a myslim si ze at to logicky převracíš jak chces logika tu nefunguje.. proste se to neda překonat holou logikou at se třeba rozkrajis.. Ale protože jsem si prosla celkem dlouholetými terapiemi na jina temata a dlouhodobe odblokovavala na kineziiologii, povzbuzuji te to jit odblokovat. Tato metoda pracuje bezpecne, a hlavne s podvedomim a ano, jak sis sama odpověděla koreny jsou skutecne v zážitcích z našeho detstvi ci dokonce ještě pred nasim narozenim. Proste jsme zivi a velmi vnimavy, byt si tento svet hraje na něco jineho, takze uz mimco v brisku dokaze ciste silou pudu sebezachovy bojovat nebo to zabalit.. Psychika a dusevni svet je velmi komlikovany a tezko pojmutelny ale je to tu s nami a je to naší soucasti, jsme to my sami.. Jdi se odblokovat, dej tomu sanci, protože si neumim představit ze bys opravdu mela mit chlapecka, jaky chudacek by to mel byt. Ikdyz bys odpor nemela chteny, nemohla bys to ovládat a dite citi všechno - uplne všechno. Mel by z toho traumata na cely život. Nevim jak bys to resila s terapeutem, protože to by bylo na silene dlouho a pokud by s tebou nepracoval jinými technikami ale "jen to rozebiral" tak rikam logika tu nebude hrat roli a myslim ze ikdyz rozeberes svůj pribeh z detsvti ze všech stran, stejne je dobré odblokovat ty bunečne vzpomínky co jsou v tobe. Kdybych ti třeba mohla ještě nejak pomoci třeba jen sympatizovat klidne se mi ozvy na 777352054-smskou, muzeme si predat maily. Ale drzim ti palce. Vim o cem mluvíš.. opatruj se, krasny den.

Vy jste se asi úplně zbláznily . Proč tedy vůbec šoustáte.