Diskuse - Jednostranná láska

Ahojte, všechny zdravím. Je mi 21 let a chtěla bych se s Vámi podělit o můj příběh, který mě neustále ničí a sama jej zřejmě nedokážu překonat. Začalo to všechno zájmem z jeho strany. Nebyl to vůbec můj typ člověka, ale šla jsem do toho. Nakonec z toho byly 3 krásné roky společného života. V prvním roce jsme společně překonali jeho rakovinu (ano, to byl přesně ten okamžik, po kterém jsem ho začala milovat.) Byl to vztah jako z pohádky, nemohla jsem uvěřit, co mě to potkalo za štěstí. Bohužel to netrvalo navždy, jak se všude v pohádkách říká. I přes můj, dá se říct odpor či strach, jsem nastoupila na Vysokou školu. V týdnu bydlela na koleji a začali jsme se vídat jen o víkendech. To byl ten úraz. Našel si víc kamarádů, koupil si motorku a následně už mu stačila pouhá hodina, kterou mě v neděli viděl, než jsem nastoupila do vlaku. Cítila jsem jeho nezájem a na neštěstí k tomu všemu měl oblíbenou větu "nechci to řešit". Musela jsem tedy jednat, udělala jsem věc, kterou si doposud sama nemohu odpustit. Pustila jsem si do života na pár dnů někoho dalšího. Šlo o procházky a pusu. Pak jsem za ním jak malá utíkala a všechno mu řekla. Závěr této nepříjemné situace byl, že se nad svým chováním zamyslel a změnil ke mě přístup. Ano, trvalo to další dva měsíce než mi oznámil, že s tím pocitem nedokáže žít. Pocitem, že nebyl můj jediný. Dnes je to rok a půl od našeho rozchodu. Nebyl den, kdy bych na něj nemyslela. Oba jsme zkoušeli navázat nový vztah.. ovšem neúspěšně. Poslední dobou jsme se hodně potkávali a začali spolu chodili ven. Dověděla jsem se, že o mě všechno ví. Smál se na mě, bral mě na výlety, vzpomínal na hezký věci a já v domnění a víře osudu to chtěla posunout dál. Naznačila jsem to a přišla zrada. Je mu se mnou dobře, ale na společný vztah to nevidí. Stále má před očima ten důvod rozchodu. Cítím se, jako by to byl začarovaný kruh. Mám strach, nebo dokonce vím, že už pro mě nikdo nebude tolik znamenat. Že jen u něm mám ten pocit sevřeného srdce a rychlého tepu byť jen vidím jeho auto na parkovišti. Jeho odpověď byla velmi bolestná, ale i přesto jsem první pomyslela na to, že to on je můj cíl, můj život kterého se nikdy nevzdám!

Ještě jsem zapomněla dodat, že pomoc psychologů byla neúspěšná - snad mi bylo ještě hůř. A kontakt s ním i přes snahu nedokážu ukončit.

ahoj,chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh.Stalo se to ještě na škole,když jsem byla malá holka.Tehdy jsem bývala šťastná a docela i vtipná,chodila jsem stále ven a užívala si ještě poměrně dětský život.Pak jsem ale poznala novou partu,byl tam jeden kluk jmenoval se Matěj a byl to nejdokonalejší kluk na celém světě.Zamilovala jsem se do něj už na první pohled.Stále jsem na něj myslela,celkem to dělalo 6 let..bála jsem se na něj jen promluvit.Jen jsem ho tak sledovala a myslela na něj.Z počátku mi nedošlo že jsem se zamilovala,ale jednou to přišlo,promluvil na mne a začal se semnou bavit.Myslela jsem si že mi tu lásku co jsem k němu cítila opětuje,protože mi to tak tvrdil.Ach, nemužu zapomenout to co jsme spolu zažili,co jsme si psali.Nikdy jsem k nikomu takové pouto necítila.ale pak přišla ta ztráta.V podvědomí jsem tušila že to přijde a ono to opravdu přislo.Stala se ze mne zrůda.Nechtěla jsem se snikým bavit.Chtěla jsem být sama,přestávala jsem i jíst.Zašlo to moc daleko a on si toho začal všímat.Trochu mne uklidnil a řekl mi že budeme stále přátelé.Od té doby se vše o dost zlepšilo.Jenže to co jsem s ním měla mi nikdy nikdo nevrátí.Nikdy ho nepřestanu milovat ta má láska k němu je tak silná že nezničil ani atomový výbuch.Stále by přetrvávala a stále bude sílit.Dala bych vše abych s ním mohla ztrávit zbytek života.