Diskuse - Je možné, že se při vážné nemoci ztratí duše?

Moje přítelkyně byla vždycky hrozně hodná a usměvavá. Má spousty přátel, kterých si vždycky moc vážila. Doma kupu mazlíčků, které vždy před vším upřednostňovala. Jenže pak onemocněla nadorovým onemocněním. Byl to šok, ale zdálo se že to snáší líp než všichni okolo. Ale teď po delší době léčení jako by ze dne na den se všechno změnilo. Všechny od sebe odhání, nespěchá domů, sotva komunikuje. Je najednou někdo jiný. Je možné že je už tak unavená a zlomená?

Bylo by to možné. Lidská psychika se skládá, jak jistě víte, z vědomí a nevědomí. To co obvykle chápeme pod pojmem „Já” je převážně jen vědomá část, kterou do jisté míry kontrolujeme. Naše nevědomá část se ale také občas hlásí ke slovu, problém bývá, že nevědomé části bývají v oblasti chování a jednání do jisté míry komplementární k části vědomé. Tzn., že například člověk, který je ve své vědomé části mysli laskavý, má ve svém nevědomí bezcitnost, navenek submisivní člověk má v podvědomí ukrytou nějakou formu agresivity (tato forma agresivity se může nevědomě někdy projevit i na tělesné úrovni formou autoimunitních nemocí), přátelský člověk je v nevědomí samotář atd. Tyto nevědomé formy mysli občas vyplouvají napovrch formou třeba snů, přeřeknutí apod. Může se ale také stát, že vlivem většího psychického zatížení určitá část nevědomí „převezme vládu” nad vědomím a projeví se to jistou změnou chování. Aby se pak člověk dostal do harmonie se sebou samým je potřeba práce s psychoterapeutem, v tomto případě nejlépe se zaměřením na analytickou psychologii (Carl Gustav Jung a jeho pokračovatelé - pozor nejedná se o psychoanalýzu, to je něco trochu jiného).