Diskuse - Je možné že se při vážné nemoci člověku "ztratí duše"?

Člověk, který byl hodný, usměvavý, plný energie, vždy pomáhal ostaním zbožňoval své přátelé a dal domov každému zvířeti, které jeho pomoc a lásku potřebovalo se najednou změnil. Postihl ji nádor a po nějaké době (celkem dlouhé době léčení) jako by ze dne na den ten někdo odešel a přišel někdo jiný. Přišla etapa odmítání přátel, uzavřenosti. Dřív se těšila domů za každou cenu, za svými mazlíčky a najednou už se nesnaží. Je opravdu možné že je z toho tak moc unavená, že se obrátila ke světu zády?

Bylo by to možné. Lidská psychika se skládá, jak jistě víte, z vědomí a nevědomí. To co obvykle chápeme pod pojmem „Já” je převážně jen vědomá část, kterou do jisté míry kontrolujeme. Naše nevědomá část se ale také občas hlásí ke slovu, problém bývá, že nevědomé části bývají v oblasti chování a jednání do jisté míry komplementární k části vědomé. Tzn., že například člověk, který je ve své vědomé části mysli laskavý, má ve svém nevědomí bezcitnost, navenek submisivní člověk má v podvědomí ukrytou nějakou formu agresivity (tato forma agresivity se může nevědomě někdy projevit i na tělesné úrovni formou autoimunitních nemocí), přátelský člověk je v nevědomí samotář atd. Tyto nevědomé formy mysli občas vyplouvají napovrch formou třeba snů, přeřeknutí apod. Může se ale také stát, že vlivem většího psychického zatížení určitá část nevědomí „převezme vládu” nad vědomím a projeví se to jistou změnou chování. Aby se pak člověk dostal do harmonie se sebou samým je potřeba práce s psychoterapeutem, v tomto případě nejlépe se zaměřením na analytickou psychologii (Carl Gustav Jung a jeho pokračovatelé - pozor nejedná se o psychoanalýzu, to je něco trochu jiného).

Bylo by to možné. Lidská psychika se skládá, jak jistě víte, z vědomí a nevědomí. To co obvykle chápeme pod pojmem „Já” je převážně jen vědomá část, kterou do jisté míry kontrolujeme. Naše nevědomá část se ale také občas hlásí ke slovu, problém bývá, že nevědomé části bývají v oblasti chování a jednání do jisté míry komplementární k části vědomé. Tzn., že například člověk, který je ve své vědomé části mysli laskavý, má ve svém nevědomí bezcitnost, navenek submisivní člověk má v podvědomí ukrytou nějakou formu agresivity (tato forma agresivity se může nevědomě někdy projevit i na tělesné úrovni formou autoimunitních nemocí), přátelský člověk je v nevědomí samotář atd. Tyto nevědomé formy mysli občas vyplouvají napovrch formou třeba snů, přeřeknutí apod. Může se ale také stát, že vlivem většího psychického zatížení určitá část nevědomí „převezme vládu” nad vědomím a projeví se to jistou změnou chování. Aby se pak člověk dostal do harmonie se sebou samým je potřeba práce s psychoterapeutem, v tomto případě nejlépe se zaměřením na analytickou psychologii (Carl Gustav Jung a jeho pokračovatelé - pozor nejedná se o psychoanalýzu, to je něco trochu jiného).