Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Taky by mě zajímalo,jestli mate někdo zkušenost s antabusem,nebo jestli neexistuje něco podobného a volně prodejného,moc rada si přečtu vaše rady a zkušenosti

Taky by mě zajímalo,jestli mate někdo zkušenost s antabusem,nebo jestli neexistuje něco podobného a volně prodejného,moc rada si přečtu vaše rady a zkušenosti

Měla jsem partnera, máme spolu miminko. Když byly malému tři týdny, seděla jsem s partnerem u psychiatra. Sliboval, že pít nebude. Už je to půl roku, rok spolu nebydlíme. Několikrát se neúspěšně snažil přestat pít. Pije většinou ve dvou fázích, na veřejnosti společensky a doma se o samotě dorazí. Nikdo mi v okolí nevěří moc, že má problém s pitím. Jeho rodina se mi vysmála a nebavíme se. Mě se po porodu rozjela deprese a úzkosti. Syna bych se už i vzdala abych měla klid. Někdy mám stavy kdy ho nedokážu ani pochovat, když pláče. Nakonec jsem se rozhodl pro hospitalizaci já, hodně mi to pomohlo. Otec dítěte opět pije doma sám(koupil si dva litry vína domů) ... Je mi líto jak se ničí. Jak jsem byla na psychiatrii, tak se o malého staral za pomoci své rodiny. Mohl by být dobrý táta. Nejsem schopná se už starat o našeho syna, jsem vyhořelá a vyčerpaná. Situaci řeším na ospod. Nicméně úřednice je laxní a nebere to úplně vážně. Mám do budoucna o malého strach. On nemá žádné zábrany řídit třeba se zbytkovým alkoholem (je policista) i když mi nadýchal do alkohol testeru v 9 ráno, vysmál se mi, že je rozbitý (0.6) V současné době pití hodně omezil, ale jen přechodně. Svou závislost si nepřiznal. Přitom si z poslední peníze koupí stáčené víno. Je ke mě hnusný, říká, že jsem bezcenná bytost, nekomunikuje. Zítra jsme měli jít do rodinné poradny. Kterou nám ospod doporučil. On to dneska zrušil. Myslím, že pije a ví, že by ráno neřídil. Já jsem ve fázi, kdy bych mu snad i nechala syna v péči abych měla klid. Na druhou stranu ho mám pořád ráda, i přes ta svinstva podrazy. Hádky...beru ho jako nemocného. Já jsem se také k němu nechovala moc hezky, hodně jsem na něj tlačila. Vyhodila jsem mu několikráte všechny věci za dveře... Je to ještě mladý člověk, otec mého dítěte... Nějaké rady co dál? On navenek opravdu vypadá, že nepije. Opilost na něm nejde ani tolik poznat. Je stažený do sebe. Myslím, že když se snažil abstinovat a zachránit vztah bylo to vždycky upřímně...ale nechtěl brát ani antabus. Jen byl asi postup špatný a já byla netrpělivá a urýpaná. Teď spolu válčíme už je do toho vtažena i sociálka, kdy já přiznávám, že nejsem schopná zajistit 100% péče. Nějaká rada jak dál? Díky

Ahoj, chtěl jsem se zeptat na něco ohledně alkoholu. Je mi 42 a pivo a víno mi dycky chutnalo. Hlavně pivo. Skoro každý den sem si dal večer pár piv, jak se říká na pohodu. Poslední dobou se počet piv ale začal navyšovat a už to bylo třeba 4-5 dvanáctek večer. Pil jsem jen večer sám doma většinou. Už jsem na sobě začal pociťovat depresivní stavy a po poslední akci, kdy jsem to i přehnal sem se ráno zbudil se strašnou kocovinou a depresí. A najednou sem si uvědomil že mě alkohol ničí a musím sním přestat. Zatím sem týden bez. A zajímalo by mě jestli je možné se v budoucnu k alkoholu v nějaké menší míře vrátit. Opravdu hrozí že kdybych si za nějaký měsíc dal pivo večer tak bych nakonec zase skončil na těch pěti den co den? Dík za odpovědi