Očkování u dětí a riziko diabetu 1. typu

Výsledky studií nepodporují kauzální vztah mezi vakcinací pediatrických pacientů a cukrovkou prvního typu. Ještě před sto lety bylo v USA každoročně zaznamenáno více než 48 tisíc případů neštovic. Dnes je toto onemocnění celosvětově eradikováno a jeho virus se ve zmraženém stavu nachází pouze v několika laboratořích na světě. Konečným cílem imunizačního úsilí je totální eliminace jak infekčního onemocnění, tak potřeby vakcinace proti němu. To se zatím podařilo jen v případě spalniček, avšak u mnoha dalších onemocnění bylo dosaženo zásadního pokroku a v rozvinutých zemích došlo díky masové imunizaci k praktickému vymýcení mnoha dalších chorob s vysokou morbiditou a mortalitou. Například v roce 2001 bylo v USA pozorováno 116 případů spalniček, dva záškrtu a ani jeden případ paralytické poliomyelitidy. Před zahájením vakcinace se zde přitom každoročně vyskytovalo 500 tisíc případů spalniček, 170 tisíc záškrtu a 16 tisíc paralytické poliomyelitidy. 

Imunizace a neočekávané nežádoucí účinky

Imunizace však není zcela bez rizika a některé z vakcín zavedené v posledních 40 let byly asociovány s neočekávanými nežádoucími účinky. Například u rotavirové vakcíny byla pozorována asociace se zvýšenou frekvencí intususcepce a mutovaná orální poliovirová vakcína vedla ke sporadickým případům paralytické poliomyelitidy. Intervence na úrovni populací jsou však vždy spojeny s potenciálním rizikem pro jednotlivce a malé riziko nežádoucích účinků je třeba zvažovat v kontextu přínosu pro každého očkovaného jedince i pro celou populaci. Jsou-li děti očkovány podle současných doporučených schémat, dostanou před dosažením druhého roku věku v průměru až 18 injekcí, které je chrání před 12 různými infekčními chorobami. Vzhledem k těsnému časovému vztahu mezi častou imunizací a nástupem některých chronických dětských onemocnění nepřekvapuje, že se objevily spekulace, které se pokoušejí dát očkování a chronická dětská onemocnění do příčinné souvislosti. Tyto diskuse se v posledních letech vedly například v souvislosti s rostoucí incidencí autismu a zejména diabetu prvního typu.

Hypotézy týkající se diabetu prvního typu

Incidence diabetu prvního typu (DM1) v rozvinutých zemích roste. Tento fakt - spolu se sezónní variací incidence onemocnění, rozdíly v incidenci mezi geneticky podobnými populacemi, včetně monozygotních dvojčat, a epidemiologickými studiemi ukazujícími, že migrace vede ke změně rizika onemocnění podle rezidenční země - naznačuje, že v rozvoji DM1 hrají klíčovou roli environmentální faktory.
Spojení mezi vakcinací a rozvojem DM1 bylo navrženo z několika důvodů. Za prvé, existuje časová asociace mezi širokým zavedením běžného dětského očkování a vzestupem incidence DM1 v rozvinutých zemích. Za druhé, bylo pozorováno, že na myším modelu specifické vakcíny brání vzniku DM1 a jiné ho naopak indukují. A konečně za třetí, některá pozorování naznačují asociaci mezi infekcemi a DM1.
Byla vyslovena hypotéza, že jakékoli očkování po druhém měsíci věku dítěte zvyšuje osobní riziko rozvoje DM1, zatímco časná vakcinace (v prvním měsíci života) proti diabetu prvního typu chrání. Podezření se týkalo zejména vakcinace proti Haemophilus influenzae typu b, kdy bylo popisováno nakupení případů DM1 tři až čtyři roky po vakcinaci. Tato hypotéza byla nedávno rozšířena i na BCG vakcínu, pertusovou vakcínu a kombinaci spalničky, příušnice, zarděnky. Přestože většina publikovaných údajů tuto hypotézu ani jinou asociaci mezi vakcinací a DM1 nepodporuje, existuje dosud velmi málo analytických studií, které by jasně hovořily proti kauzálnímu vztahu mezi očkováním a vznikem DM1.
Co zjistily klinické studie?
Hviid a kol. proto analyzovali vztah mezi DM1 a rutinně podávanými dětskými vakcínami v kohortě všech dětí narozených v Dánsku v poslední dekádě minulého tisíciletí s longitudinální informací o typu a počtu dávek podaných vakcín a o možné diagnóze DM1. Toto onemocnění bylo dia-gnostikováno u 681 dětí během 4 720 517 „osob-let“ sledování. Poměr výskytu DM1 mezi dětmi, které obdržely alespoň jednu dávku vakcíny, ve srovnání s neočkovanými dětmi byl:
- 0,91 (95% konfidenční interval 0,74 až 1,12) pro Haemophilus influenzae typu b,
- 1,02 (0,75 až 1,37) pro záškrt, tetanus a inaktivovanou poliovirovou vakcínu,
- 0,96 (0,71 až 1,30) pro záškrt, tetanus a acelulární pertusi,
- 1,06 (0,80 až 1,40) pro celobuněčnou pertusovou vakcínu,
- 1,14 (0,90 až 1,45) pro spalničky, příušnice a zarděnky,
- 1,08 (0,74 až 1,57) pro orální poliovirovou vakcínu.
Rozvoj diabetu prvního typu nebyl signifikantně asociován s vakcinací ani mezi geneticky predisponovanými dětmi (definovány jako sourozenci dětí s DM1). Výsledky tak podle autorů nepodporují kauzální vztah mezi vakcinací dětí a diabetem prvního typu.
zdroj :
Hviid A, Stellfeld M, Wohlfahrt J, Melbye M, et al. Childhood vaccination and type 1 diabetes. N Engl J Med 2004;350:398-404.
Levitsky LL. Childhood immunizations and chronic illness. N Engl J Med 2004;350:1380-2.
připravili Tomáš a Klaudia Větrovských ZDN

zdroj: Celostnimedicina.cz

Další články z rubriky

Dětské kadeřnictví: Jak pomoci neposedným dětem se stříháním vlasů

08.11.2023 / Rubrika: Rodina a děti

Mnoho rodičů se určitě setkalo s výzvou stříhání vlasů svých dětí, kteří nejsou právě nadšené z tohoto procesu. Můžou to být buď děti, které jsou příliš neposedné a nevydrží sedět na jednom místě, nebo ty, které jsou tvrdohlavé a nechtějí, aby jim někdo cokoli dělal s jejich vlasy. Jak tedy můžeme těmto dětem pomoci a učinit z tohoto procesu příjemnou zkušenost?

Zkusme to sami - aneb jak si poradit s problémy

23.03.2016 / Rubrika: Rodina a děti

Život nás dokáže někdy pěkně potrápit. Stres bývá na denním pořádku. Všichni víme, že to není dobré, ale málokdo z nás si s ním dokáže poradit. Pojďme si společně projít pár bodů, které nám pomohou vyhrát nad stresem.