Diskuse - Nemohu se zhluboka nadechnout

Ivermektín priniesol rýchle zotavenie krajiny z pandémie. Japonsku sa podaril najdramatickejší zvrat situácie v strede ich najhoršej vlny. To samozrejme neznamená, že Japonsko je už za vodou. Ak aj však prídu nové vlny v budúcnosti, dnes už vedia, ako sa s nimi rýchlo a účinne popasovať. No a ponaučenie pre našich covidových „expertov“ z vlády a konzília „odborníkov“? Radšej, než sa držať starých zlyhaných riešení (vakcíny, rúška) alebo vymýšľaní nových atómových bômb (plošné testovanie), mali by si zobrať príklad z Japoncov, lebo ako sa vraví: „Múdry sa učí z chýb (a úspechov) iných, len hlupák z chýb vlastných.“

Na to že se nemůžu zhluboka nadechnout trpím od mala, určitě to nesouvisí s žádným zdravotním problémem, ale s nervama. Zjistila jsem, že se mi to stává v situacích, kde musím být potichu - v kině, v dopravě, v čekárnách u doktora. Když můžu mluvit, tak se mi to nestává. Proto, když zjistím, že se zase nemůžu dodechnout, tak už se nesnažím zívat, ale začnu si potichu zpívat, třeba v čekárně u doktora, zpívám si tak aby to nikdo neviděl a neslyšel, ale hýbu u toho jazykem a rázem je po problému. Ono totiž když se nejde dodechnout, tak se v těle vyplaví adrenalin a kortizol a tyto dva hormony pak můžou za to, že si myslím že mám infarkt, nebo že se zadusím. Proto je nutné předejít tomuto vyplavení. Byla pro mě ohromná úleva, zjistit že potichým zpěvem to jde zahnat. Zkuste to, chce to trochu trénink.

Mám ty samé potíže akorát jako by se mi v břiše všecko tak jakoby klepalo.Mám to asi tak tři týdny a je to hrozně protivný